LEDEN
Není to nikdy zimní období a mráz, které ničí včelstva, mnohem častěji jsou příčinou zimních ztrát nemoci včel a chyby včelaře. Jedině skutečně velké nebezpečí pro včelstva v tomto období spočívá v nedostatku zásob. Jejich stav zjistíme pohledem na podložku při odběru zimní měli. Délka hrázek měli přesahující ¾ rámkové délky signalizuje nebezpečí vyhladovění.
Další nebezpečí se skrývá ve vyrušování včelstev průvanem či jednotlivými nárazy větru, hlukem, údery a vibracemi. Je samozřejmé, že v zimním období svou zvědavost o dění uvnitř úlu patřičně tlumíme. Přesto však můžeme odkázat do říše pohádek pověsti o tom jak včelař navštívil v lednu svou včelnici a po pádu kola na jeden z úlů včelstvo uhynulo.
Jednotlivé vyrušení nebo poklep na úl neznamená v tomto období pro včelstvo žádné nebezpečí, avšak časté a několikrát denně opakované vyrušování může způsobit i úhyn včelstva — v lepším případě pouze nadměrnou spotřebu zásob.
Abychom omezili vyrušování včelstev a přitom získali potřebné údaje o jejich stavu, používáme poslechovou metodu. Poslech činíme přímo na česně, případně hadičkou nebo fonendoskopem. Zvukové projevy si navíc můžeme nahrát na magnetofon a vyhodnotit je pak v klidu v teplé místnosti.
Můžeme být spokojeni, slyšíme-li jednotvárný slabý šum včelstva. Silný hukot vzniká zpravidla v důsledku nedostatku kyslíku u silných včelstev — rozšíříme česno. Silný hukot doprovázený kvílivými zvuky, který neustává ani po rozšíření česna, zpravidla signalizuje ztrátu matky.
Při odběru měli se pak zaměříme nejen na zrakovou kontrolu přítomnosti roztoče Varroa jacobsoni, jehož větší výskyt může signalizovat nutnost mimořádného předjarního ošetření nátěrem plodu, ale i na přítomnost trubců na podložce. Ztráta matky jen velmi zřídka bývá příčinou úhynu včelstva v zimním období, přesto můžeme za příhodných podmínek učinit nápravu přidáním oddělku s mladou matkou.
Délka řádek měli nás informuje o tom, jaké množství zásob zimujícímu chomáči včel ještě zbývá v meziplástových uličkách. V tomto období by neměla být delší než 2/3 délky těchto uliček. Včelstvům se zjištěnou větší spotřebou bude třeba věnovat v předjaří více pozornosti, zjistit, zda jim nehrozí vyhladovění, a případně přidat plásty s cukernými zásobami odložené před fumigací na podzim předešlého roku.
Není-li včelstvo slyšet a neodpovídá-li ani na poklep, pravděpodobně uhynulo. V co nejkratší době uděláme prohlídku, úl uzavřeme, plásty a včely odstraníme a především analyzujeme příčinu našeho neúspěchu, abychom ji vícekrát neopakovali.
Při návštěvách na včelíně se často setkáme s více či méně vítanými hosty. K těm nejméně vítaným patří především myši a rejskové. V letech, kdy je přemnožení hlodavců, nezbývá než je likvidovat sklápěcími pastmi. Jiná je situace u hmyzožravců, mezi které patří rejsek. Hubení rejsků zákon zakazuje. Na rozdíl od myší nemají naštěstí tendenci vystavět si uvnitř úlů hnízdo a svá doupata si nebudují ani ve včelínech nebo kočovných vozech. Postačí jim tedy zabránit v přístupu do úlů mateřskou mřížkou nebo vhodnou sítí s velikostí ok 3 krát 3 mm.
Nevítaným hostem může být i sýkorka, vzpomínám na jeden takový případ — sýkorky vandala, se kterým jsem se setkal před několika lety. Při návštěvě na stanovišti kočovného vozu bylo již z dálky vidět vytahané a na sněhu rozházené podložky z úlů. Zpočátku jsem si myslel, že stanoviště navštívil zase nějaký „méně inteligentní“ jedinec — zvědavý vandal, kterých je kolem nás bohužel stále ještě hodně. Podložky jsem vrátil na své místo a domníval se. že tím je událost skončena. Jaké bylo mé překvapení, když po několika dnech byl stav snad ještě horší než při mé předcházející návštěvě — viděl jsem však „vandala“ přímo při práci. Byla to sýkora koňadra, která se lopotila s vytahováním podložek česny, aby se tak dopracovala k těm několika včelím mrtvolkám, které na nich během lednového týdne přibyly. Nic proti sýkorkám — mimochodem jsou velmi učenlivé, což prokázaly i při proklovávání hliníkových uzávěrů na lahvích s mlékem v Anglii — dalšímu řádění sýkory jsem však musel předejít: a tak jsem zajistil přístupné podložky napínáčky a přesunul pozornost učenlivého ptáka na kousek loje zavěšený opodál na stromě.
Horším škůdcem včel na lesních stanovištích v zimním období je datel černý (i jiní datlovití ptáci). Proti tomuto škůdci, který se jednou naučí navštěvovat stanoviště včelstev, pomáhá jen drátěné pletivo, zamezující jeho ničivým útokům na stěny úlů i kočovných vozů. Naštěstí škody způsobované tímto ptákem nejsou u nás časté.
ÚNOR
V zimním období je také dostatek času ke studiu odborné literatury. V knihovnách se zaměříme nejen na odbornou včelařskou literaturu, ale také na přírodovědné, s včelařením související tituly — např. z ekologie, sadovnictví, ovocnářství či bionomie mravenců a čmeláků. Významným zdrojem poučení je knihovna Českého svazu včelařů v Praze v Křemencově ulici a stále více také internet — například na stránkách www.ecn/vcelari.cz, www.vcelarstvi.cz a www.beekeeping.com.
Důležité není ovšem pouze knihy aj. příspěvky prohlížet a číst. Můžeme si zavést kartotéku z jednotlivých oborů a v ní pořizovat výpisky z literárních pramenů.
Únorové počasí s ustupujícími mrazy a v některých letech i s prvními pylovými přínosy včelstev láká k vycházkám do přírody a k pozorování prvních známek probouzejícího se předjaří — rozkvětu lísek a sněženek.
Jakmile mrazy ustoupí, můžeme si připravit řízky včelařsky významných kultivarů vrb nebo pámelníku. Obě tyto dřeviny jsou dobře množitelné právě dřevitými řízky, které odebíráme z matečných rostlin v únoru. Řízky pámelníku odebíráme pro lepší zakořenění i s patkou starého dřeva. Můžeme je ihned vysázet do větších plastových nádob — kontejnerů, které naplníme vlhkou kvalitní zeminou a na záhonech částečně zapustíme do zeme.
Nemáme-li k dispozici matečné rostliny, z nichž lze množitelský materiál odebírat, můžeme si objednat vhodné kultivary podle požadavků pro naše stanoviště u dodavatelů inzerujících často časopise Včelařství nebo ve Výzkumném ústavu včelařském v Dole u Libčic nad Vltavou.
Vrby i pámelníky vyžadují pro zdárný vývoj slunná a vlhká stanoviště. U pámelníku při výsadbě v podobě budoucích živých plotů je třeba navíc uvážit možnosti další údržby porostu a zamezit jeho šíření a zaplevelování pozemků.
Únor je také obdobím rozvíjející se plodové aktivity včelstev. Můžeme se o ní snadno přesvědčit: zjistíme proteplení stropu, pod který uložíme polyetylenovou fólii (nejlépe ze zpevněného polyetylénu, který lépe odolává činnosti včelích kusadel než jednoduché fólie). Tak zároveň zajistíme včelstvům dodávku vody nezbytné pro plodování přímo z vodních par, vznikajících zvýšeným trávením cukrů v tělech včel. Takto vznikající metabolická voda slouží k ředění cukerných zásob právě využívaných v úle a šetří v tomto období riskantní výlety včel.
Samozřejmostí by ovšem mělo být, že jakékoli manipulace se včelstvy v únoru děláme teprve po hromadném proletu, abychom u rozrušeného včelstva nezpůsobili pokálení plástů a nezhoršili tak následně jeho zdravotní stav.
BŘEZEN
V březnu je již příroda mnohem netrpělivější než v předcházejícím měsíci. Po prvních poslech předjaří lískách a olších, které často rozkvétají již v únoru, se objevují také první zdroje nektaru — jehnědovitá květenství stromových i keřových vrb a úbory podbělů.
Na počátku měsíce můžeme ještě množit topoly černé a kanadské ze zimních osních řízků podobně jako vrby v předcházejícím měsíci. Přednost při odběru a výsadbě řízků dáváme opět především prašníkovým stromům — pestíkové exempláře včelám poskytují pouze propolis a medovici a po odkvětu z tobolek šíří velká množství chmýrnatých semen znečišťujících veřejná prostranství.
Také včelstva projevují stále výrazněji svou činnost tak‘ že při ochlazení slyšíme hukot nepodobný onomu zimnímu slabému šumu. Projevuje se tak zvýšená aktivita včelstva, ukazující na rozvoj plodování.
V březnu přichází také čas některých přípravných prací ve včelařově dílně. Pokud jsme tak neučinili již dříve, je třeba připravit čisté a dezinfikované rámky po vyřazení staršího díla z podzimního období drátkováním k zatavení mezistěn. Většinou používáme včelařský pocínovaný drátek (vhodný pro styk s potravinami) a svislé čtyřnásobné drátkování. Starší a poškozené rámky většinou neopravujeme, ale nahradíme je sbitím nových z rámkových přířezů. Pro tento účel si můžeme zhotovit (i zakoupit u výrobců přířezů) přípravek — formu pro sbíjení rámků. Práce pak postupuje rychleji a snáze dodržíme pravé úhly ve spojení rámkových louček.
Rámkové přířezy je sice možné vyrobit v lépe vybavené dílně z vlastního materiálu (nejlépe z lehkého a dostatečně pevného lipového dřeva), většina včelařů však dává přednost nákupu těchto „polotovarů“ v prodejnách s včelařskými potřebami nebo přímo od výrobců. Návštěva těchto prodejen a výrobců nám pomůže orientovat se lépe na trhu včelařských potřeb a vybavit se s dostatečným předstihem před nástupem hlavních sezónních prací.
V březnu je také nejvyšší čas k nákupu mezistěn, nebo — lépe — k jejich výměně za vlastní vosk získaný vytavením vyřazených souší a divočiny v loňském podzimu. Mezistěny budeme potřebovat v následujícím měsíci k zatavení do připravených rámků a není dobré nechávat jejich nákup na poslední chvíli nebo dokonce až na měsíce květen a červen. jak jsme toho často ve včelařských prodejnách svědky. Výrobu mezistěn můžeme svěřit také firmám a včelařům, kteří se jí zabývají — stačí se zeptat ve svém okolí nebo si přečíst inzeráty v časopise. Mnohé z těchto firem ušetří včelaři práci i tím, že zpracují na vosk a mezistěny i dodané vyřezané voští. V těchto případech lze však doporučit odeslání zásilek nejpozději koncem února a po předcházející informaci o dodacích lhůtách. Všeobecně by i zde mělo platit, že jestliže si necháváme zpracovat voští, činíme tak již v podzimních a zimních měsících, a pouze výměnu vosku za mezistěny můžeme ponechat na konec zimy a začátek včelařského předjaří.
Včelí vosk dodávaný k výměně za mezistěny musí vyhovovat svou kvalitou — tj. především se musí zbavit znečišťujících příměsí. Jestliže jsme tak neučinili hned při vytavení na podzim. rozpustíme opatrně vytavený vosk za stálého dozoru a pomalého míchání (pěnící tekutý vosk je mimořádně nebezpečná hořlavá látka!) v asi třetinovém objemu měkké nebo destilované vody (aby nedošlo k nežádoucímu ztmavnutí vosku přijetím kationtů kovů z tvrdé vody) a pak opatrně přelijeme do vhodné kónické nádoby — smaltovaného nebo z plastické hmoty vyrobeného vědra s malým množstvím měkké vody. Ihned po nalití, nádobu zakryjeme, nedochází pak k roztržení chladnoucí hmoty. Tady jej necháme asi 24 hodin chladnout v teplé místnosti a na tepelně izolující podložce, protože pomalé chladnutí vede k lepšímu oddělení nečistot od vosku. Velké, více než 5kg bloky vosku vyjímáme z nádob ještě teplé — ne však dříve než po 10 hodinách, kdy je nebezpečí nevzhledných deformací nebo dokonce prasknutí a vytečení ještě tekutého vnitřního voskového podílu. Dolní část vyjmutých voskových bloků pak ihned (v teplém vosku to nečiní potíže) oškrábeme od nečistot a poté seřízneme až do čistého žlutého vosku. (U ztuhlého vosku to jde dobře širokým dlátem).Takto oddělený znečištěný vosk po osušení uložíme a využijeme později k opětnému vytaveni.
Za příznivého počasí vykonáme — obvykle v druhé polovině března — první předjarní prohlídku včelstev. Poznamenáme si především orientační údaje o síle včelstev, přítomnosti a kvalitě matek (podle zaplodování plástů ze středů plodových těles), jejich doprovodných vlastnostech a množství zásob. Tyto prohlídky by včetně nápravy (spojení slabších zdravých včelstev přes papír a mřížku, přidání záložních oddělků k bezmatečným včelstvům, přidání rámků se zásobami) měly trvat do 10 minut na včelstvo. Rychlost práce se zvýší, použijeme-li k záznamům důležitých údajů magnetofon nebo diktafon.
Při veškeré této náročné včelařské práci se nezapomeňme také občas zastavit a pozorovat předjarní probouzení přírody, projevující se všude ranním zpěvem koňader a soumrakem provázeným hlasy kosů.
DUBEN
Už jste viděli první přilétající čápy, rozkvetlé podléšky, sasanky, orseje a devětsily? To začíná duben — pro botaniky i zahrádkáře poslední předjarní měsíc roku. Jako na prostřeném stole se včelám nabízí stále více zdrojů potravy — nektaru a hlavně pylu. Na pohled přívětivou tvář přírody však často po několika příznivých snůškových dnech vystřídá chladné a větrné počasí. Včelstva však již nemohou se svým rozvojem otálet, a proto mají-li alespoň minimální zásoby pylu v dosahu plodových plástů, rozvíjí plodování. Duben se tak stává pro život včelstev nejkritičtějším obdobím včelařského roku.
Proto si dobře počíná ten včelař, který pečlivě sleduje množství zásob v silných včelstvech a netrpí na svých stanovištích v tomto období slabá včelstva, i kdyby byla v dobrém zdravotním stavu. Taková včelstva (jsou-li zdravá) může spojit s použitím mřížky a hřebíkem na několika místech proděravěného papíru se silnějšími včelstvy, tím se vytvoří dvoumatečná včelstva mající mnohem lepší předpoklady pro využití raných snůšek (hlavně poměrně jisté snůšky řepkového nektaru). Nebudeme-li mít podmínky pro neomezeně se rozšiřující silná včelstva, rozdělíme takto vzniklé jednotky opět v polovině května, abychom zabránili vzniku rojové nálady. Právě v tomto případě platí, že méně silnějších včelstev znamená více medu.
Dalším důležitým faktorem nezbytným pro rozvoj včelstev v této době je zdroj vody umožňující včelám ředit cukerné zásoby. Může jím být hygienické venkovní napajedlo sestavené např. z lahví s prosakovacími víčky nebo nádoby, ze které voda odkapává na pravidelně čištěnou dřevěnou desku s žlábky. Takové napajedlo je výhodné instalovat na místě chráněném před větrem a prohřívaném slunečními paprsky. Význam pro zásobení včelstev vodou stále mají polyetylenové fólie pod strůpky úlů.
Při prohlídkách včelstev v druhé polovině dubna si poznamenáme nejsilnější včelstva. Použijeme jich, jakmile začne v následujícím měsíci chovatelská sezóna, k chovu matek a jako zdroje včel a plodu k plnění chovných nádob (oplodňáčků a plemenáčů). Zabráníme tak vzniku časné rojové nálady a uchráníme sílu těchto včelstev i pro využití dalších snůšek.
Silná včelstva zazimovaná v jednom prostoru začneme již v polovině dubna rozšiřovat mezistěnami. Vkládáme je kolem plodového tělesa v teplejším období, kdy se projevuje snůška z vrb působící na rozvoj stavebního pudu včelstev. Celé nástavky s mezistěnami přidáváme až na konci měsíce, je-li na následující týden příznivá předpověď počasí. Rozšiřování v průběhu dubna vždy děláme tak, abychom uměle na delší dobu nerozdělovali plodové plásty ve včelstvu. To by mohlo mít hlavně u slabších včelstev při neočekávaném ochlazení za následek opuštění některých okrajových plodových plástů nebo i celého spodního nástavku, zachlazení plodu a zpomalený rozvoj včelstva.
Pro rychlý průběh těchto prací si musíme včas připravit dostatečný počet mezistěn zatavených do rámků připravených a zadrátkovaných v předcházejícím období. Mezistěny zatavujeme většinou pomocí 6-12V transformátorku na střídavý proud. Nedokonale zatavené a z mezistěn vystupující drátky mohou být v případech slábnoucí snůšky příčinou nedokonale vystavěných plástů. Nedokonalé vystavění s ponecháním velké mezery u dolní loučky může způsobit i zatavování mezistěn k horní loučce. Mezistěny proto nejlépe zatavujeme s podloženou horní loučkou rámku, kdy se v okamžiku natavení posunou k dolní loučce. Volný prostor pod horní loučkou není při vkládání mezistěn na závadu — včely jej ochotně zastavují buňkami s prodlouženými stěnami sloužícími k ukládání doneseného nektaru a medovice.
Na zjištění získaná při vycházkách stále závisí volba pracovních úkonů. Máme-li na stanovišti v první polovině dubna dostatek rozkvetlých vrb jív a v druhé polovině tohoto měsíce vrb bílých a křehkých, angreštů, meruněk, broskvoní a javorů mléčů a provází-li více než polovinu dubna počasí příznivě pro letovou aktivitu včelstev, nemusíme mít obavy z nedostatku zásob. Větší jistotu nám ovšem poskytne sledování silného včelstva umístěného na váze a občasný náhled do včelstev, při kterém nikdy celá včelstva nerozebíráme, ale zjistíme, zda se v úlech ještě vyskytují plochy zavíčkovaných zásob. Vážíme-li pravidelně včelstva, vedeme si souběžné fenologické poznámky a snažíme se již od předjaří hodnotit význam jednotlivých zdrojů a jejich zastoupení ve výživě včelstev.
Jak nám říkají některé pranostiky („Na sv. Jiří vylézají ze země hadi a štíři“ ale také „Před sv. Jiřím tráva neroste, i kdybys ji ze země kleštěmi vytahoval, po sv. Jiřím ji v zemi neudržíš, i kdybys ji palicí zatloukal), v poslední dubnové dekádě stoupá teplota půdy na hodnoty umožňující rychlý rozvoj lučních společenstev — začínají rozkvétat první pampelišky — a to je již předzvěstí přicházejícího jara.
KVĚTEN
Nastává doba hojnosti, nejhezčí čas, kdy se rostlinná společenstva po několik týdnů přímo předhání v nabídce barev a vůní, ale také nektaru a pylu pro stále početnější sbory opylovatelů. Na květech přibývá nejen včel a čmeláků, ale i motýlů, z nichž jsme až dosud mohli převážně spatřit jen několik druhů létajících v předjaří — žluťáska řešetlákového a několik druhů našich baboček. Do naší přírody se vracejí také poslední druhy stěhovavých ptáků včetně některých druhů příležitostně lovících včely. Zatímco vlaštovky a jiřičky se k nám stačily vrátit ještě koncem dubna, vzhledově podobní rorýsi stále hojnější v blízkosti lidských sídel přilétají až v průběhu května, kdy je příroda již v plném květu. V křovinách na okrajích lesů a v polích můžeme spatřit jiného pozdního navrátilce — ťuhýka obecného — „dravce“ mezi pěvci. Všechny tyto druhy tvoří významný článek pro udržování stability polopřirozených společenstev, a proto jim občas ulovenou včelu odpouštíme.
Květen není jen obdobím rozkvetlých stromů a luk či včel obtěžkaných rouskami pampeliškového, jabloňového či řepkového pylu a s plnými mednými váčky vracejících se do úlů. Je také dobou, kdy má včelař úspěšně završit celoroční práci a zahájit výstavbu včelstev do následující sezóny. Nastává doba raných chovů matek a tvorby oddělků, které mají ty nejlepší předpoklady do konce vegetačního období zesílit a poskytnout plný výnos v následující sezóně.
Pokud se až do počátku května včelař zdráhal učinit větší rozšíření včelstev v nástavkových úlech z obav, aby vnitřní prostor úlu příliš neochladil, není již od počátku tohoto měsíce další otálení rozhodně na místě. Včelstva rozšiřujeme celými nástavky vybavenými převážně mezistěnami, jakmile je na následující týden příznivá předpověď počasí. Promeškáme-li vhodnou dobu pro tento zákrok, jsou roje na cestě a plody celoroční práce z velké části nenávratně ztraceny.
Nástavky s větším počtem mezistěn po vystavění velmi lákají matky k zakladení. Toho lze využít k vložení mřížky na tyto nástavky asi za 10 dnů po jejich přidání, jsou-li již mezistěny z větší části vystavěny. Za další týden pak pouze zkontrolujeme. zda nejsou přítomny matky v medníkových nástavcích.
Pro přípravu časných oddělků a oslabení přesílených včelstev, které je podmínkou jejich udržení ve stadiu růstu — tj. i v přínosově aktivním stavu, musíme včas začít s chovem matek, nejlépe již na začátku druhé květnové dekády. Jako plemenný materiál používáme nejmladší larvičky získané od prověřených inseminovaných matek z vyšších chovů, přičemž při plemenném výběru přísně posuzujeme výnosové i doprovodné vlastnosti včelstev. Jako chovná včelstva vybereme ta nejsilnější na stanovišti. Přitom si všímáme také toho, jak bohatě zásobují vybíraná včelstva otevřený plod potravou. Důležitým faktorem pro úspěch v chovu je také alespoň částečná rojová nálada vybraných chovných včelstev, která se projevuje např. stavbou misek nebo zvukovými projevy měřitelnými elektronickými indikátory rojení. Včelstva v začínající rojové náladě ochotněji přijímají přelarvené matečníkové misky a bohatěji krmí mateří larvy. Chov matek (stejně jako produkce mateří kašičky) přispívá ke snížené rojové náladě chovného včelstva odčerpáváním přebytečných krmných šťáv (= sekretů hltanových žláz). Dozrávání matečníků v chovných včelstvech při matkách by však mohlo působit na rojovou náladu naopak stimulačně. Proto je tři až čtyři dny před očekávaným líhnutím z chovného včelstva, kde provádíme chov v medníku vložením série matečníků mezi plásty otevřeného plodu, odstraníme a umístíme buď do líhně, kde je necháme dále se vyvíjet při teplotě 33°C až 34°C, nebo — nemáme-li líheň — umístíme je po zaškolkování v klíckách ve školkovacím rámku mezi dobře zaplodované plásty do medníku dochovného včelstva.
Po získání potřebných zkušeností v opatrné manipulaci s matečníky (jejich obracení při lepení na zátky vyvíjející se kuklu matky nijak neohrožuje a musíme přitom v prstech cítit volný pohyb kukly v matečníku, velmi škodlivé však mohou být nárazy nebo prudké otřesy) většinou oceníme jejich zužitkování do oplodňáčků, plemenáčů nebo oddělků (vždy opatrným sevřením mezi plodové plásty v blízkosti jejich horní loučky) ještě před vylíhnutím. Naučíme se balit boky matečníků do staniolové fólie (od čokolády), čímž zabráníme vykousání matečníků z boku při první negativní reakci dělnic. Při chovu v jednotkách plněných včelami a zavíčkovaným plodem matečníky nemusíme lepit na zátky ani destičky z plastických fólií — pouze je opatrně sevřeme mezi věnci zásob nad plochami plodu. Do oplodňáčků očkujeme matečníky několik hodin po jejich naplnění po částečném zklidnění včel. Oplodňáčky otevíráme obvykle asi tři dny po naplnění a — pokud jsme k jejich naplnění neužívali včel z jiného stanoviště — je výhodné včely před plněním podrobit narkóze oxidem uhličitým (krátkým protřepáním v uzavřené čtvřlitrové láhvi — nedoporučujeme použít pouze u včel nasátých nektarem v průběhu velmi silné snůšky). (Použít lze i narkózu včel nametených do rojáku oxidem dusným rajským plynem. Vzhledem k narkotickým účinkům vznikajícího oxidu dusného i na lidský organismus a vzhledem k skutečnosti, že k tomuto účelu v malém množství do kuřáku přidávaný dusičnan amonný je výbušná látka, nebudeme raději tuto metodu začínajícím včelařům doporučovat.)
K chovu matek se snažíme využít ještě v poslední květnové dekádě oddělků, které postačí sestavovat na 4 až 5 rámcích s 2 až 3 rámky plodu. Do podletí takto vytvořená mladá včelstva obsedají celý nástavek. Oslabení mateřská včelstva prakticky nepocítí, naopak omezíme vznik rojové nálady. Oddělků se snažíme vytvořit vždy o několik více než činí počet, o který chceme rozšířit stavy včelstev k zazimování. Je třeba počítat s tím, že obvykle asi v třetině oddělků dojde ke ztrátě matky při oplozování, nebo je bude nutno při jejich horším vývoji později spojit. Proti ztrátám matek v oddělcích, plemenáčích a množárnách se ovšem „pojistíme“ současným obsazením přibližně stejného počtu oplodňáčků.
Jestliže jsme již zužitkovali první série matečníků, můžeme se věnovat přípravě prvních „žní“ včelařského roku — vytáčení řepkového medu.
Právě v poslední dekádě května se kladou největší nároky na rychlou, ale přesnou práci a správné rozhodování včelaře (potlačování rojové nálady — chov matek — příprava prvního medobraní). Včelaři, kteří se včas věnují chovu matek a předcházení rojení, mají však na konci května volné ruce pro sklizeň plodů své práce.
ČERVEN
V červnu přichází čas včelařovy sklizně. Ta může být opravdu rozmanitá — můžeme sklízet med, roje, nebo se „sklizeň“ nemusí vůbec dostavit. V každém případě je však výsledek odrazem naší práce a podmínek stanoviště. Na něm a v jeho okolí pozorujeme výrazné změny. Žlutá barva luk plných rozkvetlých úborů pampelišek i rozkvetlých řepkových polí přechází v jednotvárnou zeleň.
Jsou-li medníky plné medu a blíží se akátová snůška, je na čase pospíšit si s medobraním. Otálení však není vhodné ani v případech, že nevčelaříme v akátové oblasti. Proto se vyplatí s předstihem připravit všechno, co budeme potřebovat k vytáčení — čistý a provozuschopný medomet, nádoby, vidličky, odvíčkovací nádoby, cedníky...
Jestliže používáme výkluzy, zkontrolujeme jejich stav také dříve, než nastane den jejich nasazení. (Mohou být ucpány mrtvolkami dělnic nebo trubců.)
Vlastní odběr medu pak uděláme v nejbližším volném termínu, a to jakmile je řepka odkvetlá. Plásty se snažíme odebírat rychle, i když manipulace s nimi musí být opatrná — zvláště je-li med v panenském díle. Nikdy med nevytáčíme z plástů, z nichž při naklonění a lehkém trhnutí vykapává (ledaže bychom tento nezralý med chtěli vzápětí zkvasit na medovinu!).
Při vytáčení řepkového medu za tepla s výhodou využijeme síta na med. Později vytáčené smíšené a medovicové medy již zpravidla necedíme na jemném sítu, protože i při vyšší teplotě protékají těmito síty příliš pomalu. Konve nebo jiné nádoby s medem naplníme téměř po okraj a potom silnou horní vrstvu obsahující víčka a zbytky pylu případně jiné nežádoucí příměsi po několika dnech sejmeme a umístíme na síta k vycezení.
Okamžitě po odvíčkování medných plástů dáváme okapat také víčka —zařízení pro tuto práci se řídí velikostí včelařského provozu a množstvím víček — od obrácených polyetylenových lahví s uříznutým dnem (úzkým hrdlem je nutno vypustit rychle okapávající, ale stejně tak rychle tuhnoucí řepkové medy do 24 hodin!) až po velké vany na víčka se svažujícím se dnem, nebo se sítem. Zanedbání této práce později velmi ztěžuje oddělení vychladlého a případně již tuhnoucího medu od vosku víček.
Také odebrání povrchové vrstvy vyčeřeného medu, které je nutné i u medů filtrovaných (i když v menším množství), neuspěcháme ani zbytečně neoddalujeme. Zvláště u čistých řepkových medů uděláme tento zákrok dříve — již asi po dvou dnech po vytočení. Jakmile med v nádobách ztuhne, je jeho další čištění značně obtížnější.
Kvalita včelařovy práce v tomto období je patrná i podle stupně rozrušení včel při odebírání medu. Pracujeme tak, aby okolí nebylo obtěžováno podrážděnými včelami. To znamená pokud možno se vyhnout ometání včel a používat výkluzy nebo i jiná zařízení k vypuzení včel z medníkových plástů. Používání výkluzů ovšem znamená nejméně dvě cesty na stanoviště. Jestliže tento způsob medobraní z časových důvodů nepřichází v úvahu, nezbývá než včely z každého jednotlivého medníku smést do rojáčku nebo jiné vhodné nádoby a potom je vysypat zpět do uvolněného medníkového prostoru. Včely se rychle stahují do dolních prostorů úlu a je-li snůška, můžeme hned vrátit jiné již vytočené souše do medníku.
Pokud však snůška není nebo se již dokonce objevuje slídivost, vyčkáme s vrácením souší ještě vlhkých od vytočeného medu až na závěr medobraní (zvláště pracujeme-li na včelnici) a vrátíme je současně v co nejkratší době všem včelstvům. Zamezíme tak rozvoji slídivosti a vzájemnému napadání včel, protože slídící včely by velmi rychle nalezly cestu do právě otevřených úlů.
Plásty vybírané při medobraní ukládáme buď do včelotěsných beden, nebo do nástavků, které přikrýváme vlhkou tkaninou. (K vypuzování včel z medníkových nástavků zásadně nepoužíváme plachetky napuštěné těkavými látkami, které mohou pronikat do plástů a znehodnotit med.) Na stanovišti je ponecháváme jen po nezbytně dlouhou dobu a potom je ihned transportujeme do včelotěsné, od okolního prostředí izolované místnosti určené k vytáčení.
Jestliže přes všechnu naši opatrnost začínají slídící včely houfně nalétávat do otevřených medníků, práci přerušíme a pokračujeme v ní až po několika hodinách nebo příští den.
Zvláště nepoužíváme-li výkluzy, vyplatí se na vytáčení si přivstat a začít s prací za ranního chladu, kdy je ještě menší letová aktivita a slídivost včel. Vrácení vytočených souší je pak výhodné pozdě navečer, protože do následujícího rána se již stanoviště uklidní.
Květové medy získávané na začátku června jsou zvláště vhodné pro pastování — získáme tím jemný, lehce roztíratelný med, který zůstává při pokojové teplotě v trvale krémovité polotekuté konzistenci. Vyrobíme-li si vlastní vzorek tohoto medu, poznáme záhy jeho četné přednosti. Po namazání na chléb nestéká — konzument, stůl či podlaha přestanou být lepivými předměty. K získání potřebné konzistence nemusíme tento med nikdy ohřívat — zůstane tak vlastně trvale v přírodním stavu. Každé zahřívání přitom částečně porušuje enzymy přítomné v medu — pastovaný med však zůstává trvale hodnotnou biopotravinou. Konečně i k přidávání různých přísad je právě tento pastovaný med nejvhodnější — rozemleté oříšky, různé silice či mateří kašička v něm zůstanou rovnoměrně rozptýleny a nebudeme je pak konzumovat jen ze dna nebo z povrchu medu ve sklenici.
Malá množství medu pro vlastní potřebu v jedné konvi nebo jiné větší nádobě si můžeme napastovat intenzivním promícháváním nejméně třikrát denně vhodným, nejlépe dřevěným míchadlem. Větší množství pastovaného medu se připravují na mísicích strojích nebo alespoň pomocí speciálního nástavce připojeného k elektrické vrtačce. Průmyslově se pastování medu dělá také rozemletím ztuhlého krystalického medu mezi válci. Úspěšnost pastování nejlépe posoudíme zjištěním konzistence výsledného produktu na jazyku. Necítíme-li žádné krystaly (med je „velejemně krystalický“), pracovali jsme opravdu dobře.
Červen však není jen obdobím medobraní. Dobrý hospodář myslí především na příští výnosy. Proto je třeba věnovat dostatečnou péči oddělkům vytvořeným již koncem května — mladým včelstvům, která mohou být základem části úspěchu příští sezóny.
Již na začátku měsíce kontrolujeme kladení matek, které se vylíhly z matečníků v květnu. Ztráty matek řešíme spojováním (zejména v dělených nástavcích), případně posílením otevřeným mladým plodem současně s přidáním dalšího zavíčkovaného matečníku. (Přítomnost mladého otevřeného plodu tlumí vznik trubčic v bezmatečných včelstvech.) K nápravě můžeme použít i matek z oplodňáčků. nebo tyto matky použijeme k výměně do kmenových včelstev.
Cestou na stanoviště včelstev ve volné krajině si všímáme jejích červnových proměn — ztichly hlasové projevy většiny ptačích druhů starajících se o výchovu svého potomstva. Zmenšenou barevnou pestrostí krajiny částečně vyrovnávají impresionistické scenérie máků vlčích a chrp rozkvétajících na okrajích obilných lánů, z nichž se v posledních letech stále častěji ozývá hlas křepelčích kohoutků — pět peněz. pět peněz...
ČERVENEC
V červenci je vývojový cyklus včelstev již za svým vrcholem. Zřetelně již ubývá plodových ploch a od poloviny července také slábne, případně zcela končí snůška. Začíná tak období rozhodující pro úspěšné přezimování včelstev.
Na počátku července je třeba zaměřit hlavní pozornost na sledování přínosu medovice a vytáčení zralého medu z plných medníkových nástavků, kontrolu kladení matek a dokončení jejich výměn, s nimiž jsme začali již v předcházejícím měsíci. Musíme také sledovat stupeň napadení včelstev roztočem Varroa jacobsoni.
K dispozici máme mnoho metod přidávání matek, z nichž ovšem žádná není úplně bez rizika. Používají se přitom různé druhy přidávacích klícek a umělých matečníků. Přidávací klícky se používají především k rychlým výměnám matek — někdy však s větším rizikem.
Produkční i doprovodné vlastnosti včelstev jsou koncem června zpravidla již tak dobře vyjádřeny, že se můžeme bez rozpaků rozhodnout pro vyměnu matek ve včelstvech, která svým výkonem zklamala. Starou matku vychytíme do klícky, kterou zatím ponecháme ve včelstvu a odstraníme teprve s přidáním nové matky v přidávací klícce zavřené medocukrovým těstem tak, že k těstu nemají včely přístup. Tuto klícku umístíme mezi plásty s otevřeným plodem, kde je nejvíce mladých včel, které jsou nejpříznivěji naladěny pro přijetí mladé matky. Druhý den se pak můžeme seznámit s chováním včel k matce na přidávací klícce.
Jestliže se včely po klícce volně procházejí tak, že je lze prstem snadno odsunout, a pod klíckou případně visí rojík včel, je to dobrý signál k uvolnění přístupu k potravě, aby si včely mohly matku samy vyvést.
Jestliže jsou však dělnice zakousnuty do pletiva a nelze je z něj odstranit — znamená to, že matka nebude přijata.
Počkáme zpravidla ještě jeden den a jestliže se chování včel nemění, znamená to. že včelstvo staví své vlastní matečníky a nabízenou matku jistě nepřijme. V takovém případě přidáme jinou matku umělým matečníkem 6. až 7. den po vychycení staré matky a umělý matečník umístíme do prostoru, kde včelstvo staví matečníky vlastní — ty mu přitom ponecháme. Jejich zrušení oplozenou matkou vylíhnutou z umělého matečníku, které můžeme zjistit po dalších dvou dnech, signalizuje úspěšné přidání nové matky.
Již od druhé poloviny června kvetou lípy a začíná medovat les, pozorujeme rozvoj producentů medovice hlavně na dubech a jehličnanech. Nejčastěji nás k nim přivedou frekventované „dálnice“ mravenců. Relativní množství producentů medovice na jednotlivých větvích můžeme zjišťovat oklepem holí z větví obsazených mšicemi do obráceného deštníku nejlépe černé barvy. Většina producentů medovice je poprášena bělavým voskem.
Úživnost stanoviště ovlivněná produkcí medovice je často závislá na množství společenstev mravenců rodu Formica stavících vysoká kupovitá hnízda. Jestliže váha v druhé polovině června vykazovala další přírůstky, můžeme se těšit na další vytáčení — tentokrát již tmavého smíšeného a medovicového (lesního) medu.
V tomto měsíci nám již většinou nehrozí vyrojení včelstev, přesto však zanedbání včasného odběru medu může mít za následek snížený celkový výnos. Při každém odběru medu, zejména jestliže již snůška skončila, je však třeba pamatovat, aby včelstva nezůstala bez zásob. To by vedlo velmi rychle k ještě výraznějšímu zmenšení plodových ploch, což by mohlo mít za následek oslabení zimující generace včel.
Ještě horší následky pro výnos v příští sezóně může mít ztráta matky na počátku tohoto období. Často je to důsledek ztráty neoplozené matky po nezjištěném červnovém vyrojení včelstva. Tato bezmatečná včelstva mohou být lehce vyloupena a loupež se může lehce rozšířit i do dalších včelstev — zejména do oddělků a způsobit tam velké ztráty. V jiných dlouhodobě zanedbaných včelstvech se pak mohou rozvinout trubčice, jejich náprava je potom pracná a v některých případech se ani nevyplatí.
Na zmenšujících se plochách plodu v podletí a zejména na posledních zbytcích trubčího plodu v červenci se koncentruje větší množství parazitických samiček Varroa jacobsoni. Vytažením kukel z tohoto posledního trubčího plodu a jejich kontrolou na přítomnost roztočů Varroa se můžeme nejlépe přesvědčit o intenzitě napadení varroázou a připravit si vhodně varianty podletního přeléčení nezbytného v některých případech k záchraně zimující generace včel (léčení přípravkem Gabon).
Jestliže snůška skončila a bezsnůškové období trvá již déle než týden, je třeba naposledy vytočit med a okamžitě doplnit zásoby cukerným roztokem. Zamezíme tak výraznějšímu poklesu plodové aktivity včelstev, výrazně snížíme slídivost a omezíme tak i šíření nemocí — zejména varroázy v podletním období.
Do konce měsíce tak doplníme silnějším včelstvům zásoby na nejméně 10 kg, oddělkům a slabším jednonástavkovým včelstvům minimálně na 6kg.
Rychlým podáním většího množství zásob na konci měsíce můžeme dosáhnout dokonce dalšího rozvoje plodování, i když v mnohem menším rozsahu, než jak je tomu v době jarního růstu včelstva. Před tímto posledním růstem plodových ploch je však velmi potřebná znalost situace v napadení roztočem Varroa jacobsoni. K tomu pomáhá používání podložek krytých hrubším sítem k diagnostice letní měli.
Ke zdrojům pylu a nektaru, kterými jsou v této době hlavně porosty jetele, případně vojtěšky nebo slunečnice, přispívá na konci měsíce na některých místech také vřes, v jehož porostech v této době nalézají potěšení včely i houbaři.
SRPEN
Svatá Anna — chladna zrána, říká jedna z nejznámějších pranostik o zvratu počasí po 26. červenci. Denní teploty zůstávají i v srpnu na úrovni předcházejícího měsíce, ubývá však půdní vláhy a sušší vzduch proto často umožňuje větší denní kolísání teplot (minimální teploty častěji klesají pod 10°C, někdy i k 5°C). K suchu v srpnové krajině přispívá svými zásahy i člověk — velkým výparem vody z obnažené půdy po žních.
Tyto změny se pak projevují i v pastvě včel v srpnu — více než jindy závislé na množství srážek. Proto se ne nadarmo říká — „Ženci na pole, včely s pole“. Z tohoto důvodu (až na výjimky silnějších medovicových snůšek hlavně ve vyšších polohách a jetelových snůšek ze semenářských ploch za optimálních podmínek) již neočekáváme větší přínos nektaru a medovice. Abychom udrželi potřebný rozsah plodování důležitý pro výchovu zimující generace včel, staráme se hlavně o bohaté zásobení včelstev cukernou potravou. Silným kmenovým včelstvům, která budeme zimovat ve dvou prostorech, dodáme větší část cukerných zásob již na začátku srpna. U oddělků a slabších včelstev, jestliže obsedají jen jeden prostor (nástavek, plodiště), zajistíme, aby množství zásob neklesalo pod 7 kg.
Ze záznamů úlové váhy vidíme, že spotřeba plodujícího včelstva plného letních včel je stále ještě vysoká, a přitom jen částečně hrazena z přírodních zdrojů. Včelstva, kterým hrozí hladovění, omezují plodování a nadměrně slídí. Na zanedbaných včelnicích výjimečně vyletují i tzv. hladové roje, častěji však dochází k smrti včelstev hladem — způsobené neomluvitelnou chybou včelaře!
Zajímavým zdrojem podletní snůšky jsou v srpnu hlavně semenářské porosty jetele lučního (někdy i vojtěšky seté). Suché a teplé srpnové počasí. přicházející po vlhčím přelomu července a srpna, vytváří často příznivé podmínky pro nektarovou snůšku dosahující intenzitou přínosu až několika kilogramů denně. Nebylo-li zahájeno krmení, je možno vytočit kvalitní jetelový med. K odběru tohoto medu je však třeba přistupovat stejně opatrně jako při vytáčení řepkových medů — často má zvýšený podíl vody. Jestliže jsme již zahájili krmení a objevila se tato snůška, není to také žádný problém. Krmení přerušíme a po skončení snůšky prohlídkou zjistíme množství zásob v jednotlivých včelstvech a doplníme na požadovanou úroveň (minimálně 14 kg u včelstev v jednom prostoru, 20 kg u včelstev ve dvou prostorech — 27 kg u nejsilnějších včelstev dosahovaných dvoumatečnou metodou nebo spojováním na konci podletí a na podzim). Podíl květového medu v cukerných zásobách včelstev není při zimování na závadu.
Při návštěvě jetelového porostu si můžeme prohlédnout pomalejší práci sběratelek nektaru i rychlé pohyby, jimiž sběratelky pylu vytvářejí tmavohnědé nenápadné pylové rousky. Jestliže je v blízkosti i porost kukuřice, můžeme hlavně v ranních hodinách pozorovat, jak včely formují a do úlů donášejí obrovské rousky jasně žlutého pylu.
Rizika pro zimování včelstev naopak přináší pozdní medovicová snůška. S tímto jevem se setkáváme naštěstí jen zřídka, ale jestliže se kombinuje s následující dlouhou a tuhou zimou —jako např. v roce 1995 — 1996, zhoršuje vyhlídky včelstev na úspěšné přezimování. Snažíme se tento med z prostoru budoucího zimování včelstva (plodiště, dolního nástavku) odstranit a jestliže medovicová snůška pokračuje i koncem srpna, zahájíme do ní krmení cukerným roztokem, abychom podíl medovice v zimních zásobách v prostoru, kde se bude vytvářet zimní chomáč, co nejvíce naředili zásobami mnohem vhodnějšího řepného cukru.
Stejnou, vpravdě medvědí službu jako při výskytu pozdní medovice může včelám poskytnout včelař, který ve snaze ušetřit zkrmuje v této době nerafinovaný cukr. Jeho obsah v zimních zásobách působí podobně jako medovice přeplnění výkalového vaku včel. Bude-li pak zima mírná, ke ztrátám nedojde. Včely budou mít dostatek příležitosti k proletům a vyprášení. Bude-li však zima tuhá, pak se takto dosažená úspora mnohonásobně znehodnotí zimní a předjarní katastrofou.
V srpnu za obvyklých snůškových podmínek pokračujeme v podávání zásob tak, abychom u dvouprostorových včelstev byli do konce měsíce s touto prací hotovi — obvykle podáním jedné dávky týdně. Zároveň tak dosáhneme podnícení k vyšší plodové aktivitě — ovšem jedině tehdy, mají-li včelstva dostatek pylu a hlavní díl zásob byl dodán již na začátku období. Využijeme tím pracovní energie letních včel, dříve než se nám na přelomu srpna a září z úlů vytratí. Pouze u oddělků rozvíjejících ještě plodovou činnost přesouváme hlavní krmení až na období poslední srpnové dekády, abychom podáním cukerného roztoku neomezovali matky v kladení.
Rušení medníků a medníkových nástavků vždy předchází krmení včelstev, abychom z posledních odebíraných souší mohli ještě vytočit med a ne cukerné zásoby. Odebrané souše je třeba nejlépe ještě před uložením roztřídit podle stavu — tmavé až černé souše, které byly mnohonásobně ve včelstvu zaplodovány, jsou určeny k vyřazení a pozdějšímu vytavení na vosk (tato práce v srpnu, kdy je větší letová aktivita a slídivost včel, však není příliš vhodná, zvláště pokud bychom byli nuceni pracovat v blízkosti stanoviště včelstev — včely jsou silně přitahovány vůní par unikajících při zpracování voští). Vyřadíme a vyřežeme také souše poškozené a nedostavěné mezistěny. Nejjednodušší je vyřazené souše odeslat (nebo při větším množství odvézt) zpracovatelské firmě — ušetříme si práci s jejich skladováním a ochranou proti housenkám zavíječů, které zejména při vysokých teplotách v srpnu představují pro uskladněné souše velké nebezpečí. Zpracovatelské firmy mají také lepší vybavení a dosahují proto vyšší výtěžnosti.
Souše před odesláním stlačujeme (sešlapáním) do větších balíků —v tomto stavu je však nikdy nesmíme déle skladovat. Z vajíček zavíječe se mohou vyvíjet larvy (housenky) i uvnitř těchto bloků a navíc jsou pak nepřístupné ochranným chemickým prostředkům!
Vyřazované voští rovněž třídíme — světlejší poškozené souše, divočinu a panenské dílo ukládáme zvlášť — poskytnou větší výtěžnost při odděleném zpracování. K získání vosku z tohoto díla navíc právě v této době horkých srpnových dnů s výhodou využijeme slunečního tavidla.
Přiměřený počet souší (asi sedm na zazimované včelstvo) uložíme ve skříni nebo v nástavcích odděleně. K uskladnění jsou nejvhodnější prostory suché, chladné a dobře větrané. V letním období dokud trvají vyšší teploty, a zejména jestliže ve skladovacím prostoru teplota přesahuje 15°C,je nutné pravidelné ošetřování souší sířením po 10 dnech. Teprve klesne-li ve skladovacím prostoru teplota trvale pod 10°C. můžeme ošetřování přerušit, protože za těchto podmínek se housenky zavíječe nemohou vyvíjet.
Síření zásobních souší vyžaduje opatrnost, abychom nezavdali příčinu ke vzniku požáru. Vysiřovací lampa nesmí být v kontaktu s dřevem ani voskem plástů! Potřebu síření lze v chladnějších skladovacích prostorách nahradit střídavým balením souší uložených v nástavcích do novinového papíru tak. aby nepřicházely do kontaktu jejich voskové plochy, vložením jedné tablety Invetu na skladovaný nástavek a vrchním uzavřením vrstvy nástavků.
Až jednoho dne v přírodě zjistíme, že nám chybí to typické jarní a letní ostré a vícehlasé sríí — sríí, tak si uvědomíme, že naši poslední jarní hosté rorýsi obecní se již opět vydali na své dlouhé putování do afrických zimovišť (odpusťme jim těch pár včel, co ve výškách pochytali) — srpen se již bude chýlit ke svému konci.
ZÁŘÍ
Září je ještě dobou houbařových žní, na polích žně skončily nebo končí a sklizeň včelařova — dostaví-li se ještě v tomto měsíci — nepřináší žádnou radost. Pozdní medovicové snůšky včelstva velmi vyčerpávají.
Vhodným způsobem ošetřování včelstev — hlavně včasným krmením po skončení snůšky — se snažíme rizika uložení většího množství medovice v prostoru plodiště omezovat. Přesto se stále vyplatí sledovat úlovou váhu a větší množství medovicového medu ukládaného do plodišť včelstvům odebrat.
Pamatujme, že naše kraňská včelstva, zvláště nevynikají-li silou, snášejí zimování na medovicových medech velmi špatně. Dříve působil pravděpodobně na větší odolnost přírodní výběr z genofondu včely tmavé, v oblastech vřesovišť a jedlových porostů a staří včelaři dokonce za pozdní jedlovou snůškou kočovali.
Dnes se plemenný výběr děje z jiné geografické rasy — snůškově mnohem univerzálnější, avšak proti následkům obtížně stravitelných zimních zásob mnohem méně odolné.
V posledních letech se však objevuje ještě jedna velmi nežádoucí „sklizeň“ z včelařovy práce v podobě prázdných úlů, v podobě úlů bez včel plných zásob, nebo pak po proběhlé loupeži i bez zásob na konci září. Zde sklízí včelař plody své nedůslednosti a nepozornosti při tlumení varroázy včel. V silně napadených včelstvech se nevytvořila zimující generace včel a krátkověké letní včely, kterých bylo ještě dost, se vyčerpaly zpracováním zimních zásob. Bylo-li pak hynoucí včelstvo navíc ještě vyloupeno, zhoršilo tím výrazně i stupeň napadení loupících včelstev z okolí.
V září úl zavři, zahoď od něj klíč a na jaře si kup nový — říká staré včelařské pořekadlo. Jeho obsah však dnes již zdaleka neodpovídá novým včelařským poznatkům. Vždyť v září se práce včelaře nekončí — naopak, začíná nová významná etapa — rozhodující část boje s varroázou včel —jejíž úspěšnost bude možno posoudit právě až za rok.
Pro její úspěšný průběh nejsou obavy ze zasahování do podzimního včelstva na místě.
Přichází období, kdy plodování včelstev končí a je právě na včelaři, aby této přirozené tendenci včelstev co nejvíce napomáhal. Pozdní plodování nejen že včelstvu nepomůže, ale navíc zvyšuje riziko neúspěšného léčení či diagnostiky varroázy.
Proto včelstva v průběhu září krmíme jen v nezbytných případech, zejména zjistíme-li nedostatečné zásoby nebo tehdy, jestliže nám mladá v létě se v jediném prostoru rozvíjející včelstva (oddělky) neumožnila v srpnu dodání dostatečného množství zásob.
Všímáme si neobvyklé letové aktivity včelstev, která může souviset v této době s tichou loupeží, ztrátami matek, úhyny včelstev na varroázu apod. Jiným nepříznivým signálem je přítomnost trubců ještě v polovině září. U těchto včelstev je třeba zkontrolovat, zda je v pořádku matka, a věnovat zvýšenou pozornost zjišťování její přítomnosti na konci zimního období, neboť nám tím zpravidla včelstvo signalizuje, že se chystá k její výměně. Jestliže zjistíme, že skutečně došlo ke ztrátě matky, je řešením spojení včelstev nebo přidání matky rezervním oddělkem. I výměna nebo přidávání samotné matky je na podzim snadnější než v létě — v této době je však již obtížné získat matky od chovatelů a většina včelařů tak poznává potřebu rezervních oddělků.
V nich zimujeme matky většinou v jediném nástavku, který, je-li rozdělen přepážkami, může posloužit i k zazimování několika rezervních matek vedle sebe. Důležité ovšem je. aby i tento typ dělených nástavků nebo množáren (představují podobný úlový systém, zpravidla však v provedení pro větší počet matek a bez oddělitelného dna) umožňoval efektivní diagnostiku a léčení varroázy. Nouzově může posloužit k zazimování záložní matky i čtyřrámkový uteplený plemenáč — v předjaří je pak třeba co nejdříve doplnit rámek se zavíčkovanými zásobami a matku i s osazenstvem použít v kmenových včelstvech — nejlépe do konce března. Plemenáče je možno plnit pro umístění přebytečných rezervních matek ještě v poslední srpnové dekádě — vloží se po jednom dobře zaplodovaném plástu se zavíčkovaným plodem, matka se umístí ve vyjídací klícce do sousední souše a vsypou se včely z 8 až 12 rušených oplodňáčků, z nichž byly již předchozího dne vychyceny matky (žádný zákrok v době podletí a začínajícího podzimu nesmí trvat dlouho. aby nevedl k rozvoji slídivosti a loupeže). Včely sypeme přes smyk do větší „okurkové“ lahve a po krátkém protřepání (pozor na spaření včel!), při kterém působí narkóza oxidem uhličitým, je plníme horem do připraveného plemenáče. Jakmile se začnou rozlézat a přitom intenzivně větrají, opatrně je z okrajů nahrneme dovnitř a uzavřeme víko plemenáče.
Pozornost věnujeme také podložkám pro sběr měli, které musí umožňovat sběr veškerého spadu zimujícího včelstva z plochy úlového dna.
Podložky vyrábíme nejčastěji z tvrzených fólií z plastické hmoty a používáme-li nové, jejich rozměry předem vyzkoušíme v některém úle (mohou se překrývat).
Používáme-li podložky z uplynulé sezóny, je samozřejmostí, že jsme je řádně umyli a vydezinfikovali 10% roztokem sody.
Včas je třeba také zajistit přístup pro umístění fumigačních pásků pro diagnostické ošetření včelstev. Proto zpravidla až koncem září odebíráme z každého včelstva jeden krajní plást. (Vybíráme obvykle ten krajní rámek, který obsahuje méně zásob, v některých případech se však nevyhneme odebrání i zcela zavíčkovaných medných plástů — poslouží jako rezerva pro včelstva, která by měla větší spotřebu zimních zásob pro přidání v předjarním období.)
Právě proto, abychom si nezvyšovali náklady spojené s ošetřováním odebraných plástů proti zavíječi, je výhodné tento odběr uskutečnit až koncem září, kdy teploty již zpravidla nejsou příznivé pro rozvoj tohoto škůdce včelího díla. Můžeme je pak ponechat v nástavcích umístěných v chodbě včelína nebo kočovného vozu, kde tvoří pohotovou rezervu pro předjarní období.
Zároveň s odebráním těchto plástů můžeme posoudit, zda jsou zásoby včelstev dostatečné a případný nedostatek napravit dodáním zásobních plástů od včelstev „s přebytky“. Protože jakékoli krmení včelstev v závěru září je z důvodu současné stimulace plodové aktivity nevhodné.
Plodování včelstev má ve druhé polovině září končit i z toho důvodu, že včely vylíhlé v této době již nejsou dlouhověké. Výsledkem rozsáhlých plodových ploch koncem září bývá zpravidla vyzimovaný slaboch.
Proto se snažíme včelstva také minimálně uteplovat, aby pocítila vliv přicházejícího podzimu. jehož neklamným signálem jsou v přírodě rozkvétající keře břečťanu současně s odkvétajícími keříky vřesu a množstvím chmýrnatých semen, která se uvolňují z pukajících tobolek vrbky úzkolisté.
ŘÍJEN
V žádném měsíci roku nehýří příroda tolika barvami jako právě v říjnu. V listech dřevin se rozkládá chlorofyl a hořečnaté ionty se vracejí rostlinnému tělu pro tvorbu listové zeleně v příští vegetační sezóně. Tak se duby červené konečně stávají doopravdy červenými, stejně jako škumpy, javory mléče se barví pestře žlutooranžově, lípy, břízy a modříny žloutnou, buky získávají okrově hnědou barvu a duby našedlou hněď.
Na počátku je vlastně obyčejná úspornost rostlin. Ostatní listová barviva (červenooranžové karoteny a žluté xantofyly) totiž neobsahují důležité minerální složky, které by měly být vstřebány, a proto zůstávají v pomalu opadávajících listech. V případě dubu zimního, jak si všiml ve své známé pohádce („Až opadá listí z dubu“) již Jan Werich, však zůstávají na stromě až do rašení nových listů.
Také letová aktivita včelstev slábne a plodování by mělo být již u konce. V souvislosti s tím klesá i teplota v centru včelstev. Úplnou jistotu nepřítomnosti zavíčkovaného plodu a dosažení maximální účinnosti ošetření proti varroáze včel, která začínáme obvykle počátkem poslední říjnové dekády, může poskytnout pouze rozebrání včelstva.
Do prostoru, který jsme získali odebráním krajního plástu, umísťujeme nyní ve svislé poloze doutnající fumigační pásek se dvěma kapkami léčiva na jeden ponechaný prostor (nástavek) a dobře utěsníme proti úniku par léčiva zejména úlový strop. Úly na 1 hodinu uzavřeme. Druhý den v ranních hodinách musíme včas vyjmout podložky a shromáždit veškerý spad ze dna úlů. Protože jej v této době není ještě mnoho, můžeme sami rychle vyhodnotit stav napadení včelstev varroázou. Rychlé vyhledávání a počítání roztočů usnadní osvětlovací lupa, která se dříve využívala k přelarvování při chovu matek a je rovněž oblíbenou pomůckou filatelistů. Jednotlivým včelstvům s nálezem na nenapadených stanovištích i včelstvům a stanovištím s vysokou intenzitou nákazy lze věnovat při následných ošetřeních více pozornosti a učinit u nich i o ošetření více.
V říjnu je čas na rozbor výsledků sezóny, posouzení vlivu způsobu ošetřování a stanoviště na výnos včelstev. Na stanovištích s nevhodnou porostní skladbou a mikroklimatickými poměry neposkytnou včelstva ani při vynaložení velkého úsilí včelaře požadovaný výnos. V takovém případě je na místě změna stanoviště, která se vyplácí i při vyšších časových a materiálních nákladech spojených s dopravou a dojížděním.
A právě tento měsíc nám v přírodě ukazuje mapu porostní skladby krajiny jako lehce čitelnou barevnou paletu. Pro celoroční vývojový cyklus včelstev je vhodné pouze takové stanoviště, které poskytuje v každé roční době dostatek potravy v podobě pylu i nektaru a přitom dokáže být i zdrojem medovicových medů.
Přichází měsíc kontrastu — kontrastu barev a ticha. Tažné druhy ptactva nás již opustily, zimní hosté ze severu tu ještě nejsou, mnohé drobnější druhy obratlovců se připravují na období zimního klidu se sníženou látkovou přeměnou, i zvuk včelstev je proto náhle mnohem tišší. Včelaři si však ještě nemohou dovolit odpočinek — na jejich práci nyní záleží, abychom i v příštích letech mohli slyšet ten důvěrně známý zvuk pracujících včel na jívách, pampeliškách a ovocných stromech.