O přezimování a jarním rozvoji

 

Během příprav na toto téma bylo zřetelné, jak málo se věnuje otázkám přezimování a jarnímu rozvoji včelstev v novějších učebnicích. Ve star­ších publikacích se uvádí, že přezimování a jarní rozvoj včel představují nejtěžší úlohy a vyžadují největší umění včelaře.

Co se nezaselo, nelze také sklidit. Pod tímto heslem musíme uvádět přezimování včelstev. Přezimování včel nemůže nikdy být dobré, jestliže nebylo dobré zazimování. Počasí, množství pylu v pozdním létě a zásahy včelaře ovlivnily silu za­zimovaných včelstev. Avšak nejdůležitější opa­tření včelaře byla: dostatečné nakrmení včel, tlu­mení varroázy, zrušení slabých a bezmatečných včelstev. Slabá včelstva berou zásoby často jedno­stranně, spotřebují na obsazených plástech více zásob a nemohou se potom přesunout a hynou hlady. Z jara se ukáže, jak vhodné stanoviště jsme zvolili. Právě mikroklimatické vlivy hrají nyní dů­ležitou úlohu. Místa, na kterých zůstává sníh dlouho ležet, musíme označit za nevhodná. Místa, na kterých sníh rychle taje, jsou vhodnější pro stanoviště. Včelař má v časném jaru jednoduchou možnost zjistit přednosti a může podle toho učinit vhodné změny. Je třeba počítat s tím, že průměrně 10 % včelstev silně zeslábne, anebo vzdor dosta­tečným zásobám vyhladoví. Toto se stává zvláště v letech se silnou medovicovou snůškou.

 

V době zimních teplot mají být správně zazimovaná včelstva ponechána v klidu. Podívat se a po­slechnout, ale nikdy nerušit. Zní devíza od Junga Klause pro tuto dobu. Včelař se omezuje na pozorování včelstev, měl by přikládat své ucho na leták, nebo může také přikládat stetoskop na stěnu úlu. Zdravá a silná včelstva jsou klidná. Mnohdy neslyšíme žádné zvuky, jindy slyšíme ti­ché „ch“. Neklidná včelstva má si včelař poznamenat a blíže je pozorovat. Známky eventuálních včelích nemocí (nosema, průjem), jakož i zjištění, že včelstva jsou rušena myšmi nebo sýkorkami, si zaslouží naši pozornost.

Jakmile je tepleji a následují pročisťovací pro­lety včel, pozoruje včelař svá včelstva. Včely, které se normálně proletují, nepotřebují zvláštní naši pozornost. Zájem patří včelstvům, která v tyto dny nelétají. Pro to jsou tři vysvětlení:

1. Včely nemají potřebu se vyprázdnit. Spotře­bovaly málo zásob a jsou zdravé. Matka ještě nezačala klást. Podle zkušenosti patří tato včelstva k nejvýkonnějším na stanovišti.

2. Včelstvo již uhynulo. Včely měly buď nedo­statek kyslíku a udusily se, anebo nebyly dostatečně nakrmeny. Včelstvo mohlo také být při krmení vyloupeno a zahynulo hlady.

3. Včelstvo je nemocné nebo má málo potravy. Je už tak slabé, že včely nevyletují.

Krátkým nadzvednutím strůpku na úle se dá pravý stav zjistit. Jestliže vidíme čile se pohybující včely, můžeme strůpek opět přiklopit. Včelstvo je zdravé. U uhynulého včelstva odstraníme zásobní plásty, abychom zabránili loupeži. Doma plásty prohlédneme, abychom zjistili příčinu uhynutí včel. Současně můžeme plásty rozdělit. Vhodné plásty dezinfikujeme a staré plásty roztavíme.

 

Po pročisťovacím proletu včel začíná včelaři znovu práce. Jestliže na podzim vložil lepenku do úlu, jde to velmi jednoduše. Pokud se tak ne­stalo, očistí dno úlu škrabkou. Včely, které musí vykonávat práci hrobníků, při této činnosti rychle hynou. Váha mrtvých sester je tlačí ke dnu úlu, takže se od nich nemohou dostatečně rychle od­dělit. Včely se mohou od mrtvolek infikovat a na­kazit včelstvo. V zimní měli se mohou také roz­množovat zavíječi voskoví, kteří ve slabších včel­stvech způsobují na plástech zhoubné dílo.

 

Včelstvo oslabené nemocí by mělo být vysí­řeno. Včelstva, která mají nedostatek zásob, mo­hou být zachována. Důležitá je kontrola jejich plodu. Podle síly včelstev krmíme jen teplým cukerným roztokem a současně je zásobujeme plás­ty, nebo spojujeme s jinými včelstvy, která mají ještě bohaté zásoby. Včelstva, která neobsednou plásty, zúžíme. Při zásahu i v chladném počasí uhyne jen málo včel. Horší by bylo, kdybychom v tomto případě nic neučinili. Téměř vyhladovělá včelstva lze přenést na teplé místo dovnitř míst­nosti, kde jim dáme cukerný roztok v poměru 1:2. Po dostatečném nakrmení přeneseme včelstvo opět na původní stanoviště.

Lehkým nadzdvižením úlu může zkušený včelař zjistit množství zbylých zimních zásob. Včelstva by měla ještě mít 10 kg zásob. Ve včelstvech, u kte­rých se nezdá tolik zásob, by měl včelař přidat medné plásty nebo krmit. Doporučuji především medocukrové těsto. Příliš mnoho krmiva na zimu může také škodit. Často dávají včelaři ze strachu, že včelstva uhynou, až 20 kg cukru.

V dalším průběhu nového roku se včelař sou­střeďuje na včelstva, která po skončení pročisťovacího proletu jsou neklidná, anebo létají v době, kdy ostatní včelstva na stanovišti jsou v klidu. Oba stavy jsou pro včelstva nebezpečné. Někdy můžeme pozorovat na letáku neklidné včely a z úlu slyšet kvílení. Často vylétají včely při pročisťova­cím proletu tak prudce do přírody, že sebou strhnou i matku. Jestliže se nevrátí do úlu, zkřehne. Může také zalétnout do sousedního včel­stva. Včely, které létají i za nevhodného počasí, trpí pravděpodobně nedostatkem pylu. Tukové tělísko v těle včel a bílkovinné zásoby jsou úplně spotřebovány. Larvy již nedostávají plnohodnot­nou potravu. Následkem toho jsou líhnoucí se včely málo vyvinuté. Z nouze vylétají včely, aby přinesly chybějící pyl. Za špatného počasí se mnoho jich nevrátí. Tato včelstva mají při časné výchově velké ztráty mladých včel, až mnohdy není zajištěn jarní rozvoj. Jestliže přežijí, dostávají se pozdě do síly. Těmto včelstvům dodáme plásty s dostatečnými zásobami pylu a medu. Taková včelstva nejsou přizpůsobena klimatickému pás­mu. Kromě nutných zásahů v této době neotví­ráme úly.

 

Konečně se venku oteplilo a je čas, abychom poprvé prohlédli včelstvo. To učiníme většinou před polovinou měsíce března. Příliš časné zásahy do včelstev škodí více než jsou užitečné. Důležité je, aby v době první prohlídky byla venkovní tep­lota nejméně 10°C a především nesmí vanout vítr. Při větších zásazích je vhodná teplota přes 15°C. Z úlu odstraníme plesnivé nebo poškozené plásty. Není nutné upravovat plodové těleso, ani hledat matku. Je důležité, jestliže na krajích plodového tělesa nalezneme v plástu vajíčka nebo larvičky. V březnu mělo by mít zdravé včelstvo plod na třech plástech. Je-li vše v pořádku, dáváme plo­dové plásty do spodního nástavku na vyčištěné dno. Tato opatření mají smysl pro další pozitivní vývoj včelstva a omezují rojivost. Základem toho je, že včelstvo se vyvíjí nahoru. Jestliže jsou plodové plásty v horním nástavku, používají včely dolních plástů. Úl je zdánlivě příliš malý a vyža­duje odpovídající vývoj, což podněcuje rojivost včel. Ačkoliv se zdá tento zásah tak jednoduchý, přesto je to nejdůležitější opatření během celého ročního vývoje. Také během dalšího průběhu roku je vhodné, mají-li včelstva možnost se vyvíjet nahoru. Při tomto zásahu je třeba některé buňky plástu se zimními zásobami rozškrábat.

 

Při jarní prohlídce kontrolujeme všechna včel­stva. U silných včelstev se omezíme jen na několik zásahů rukou. Slabší zdravá včelstva bychom měli spojit s oddělky nebo mezi sebou. Při jarní revizi by měla být všechna včelstva na stanovišti připra­vena na nastávající jarní snůšku. Rezervní zásoby by měly mít nejméně 5 kg. Předpokládáme-li pěk­né počasí, můžeme přidat včelstvům dvě mezi­stěny a měla by současně dostat plást s trubčinou.

Po jarní prohlídce začíná kritické období pro další vývoj včelstva. V následujících týdnech umírají postupně zimní včely. Jestliže se nelíhne do­statek mladušek, které nahradí staré včely, nastane zpoždění vývoje včelstva. Následky ztrát zimních včel s ohledem na množství plodu a včel zjistíme na obr. 2. Takové ztráty mají vliv na další průběh roku.

V dosavadních uvedených opatřeních je včelař­ská literatura shodná. Jak to ale vypadá s jarním podněcováním včel? S jarním podněcováním je to jako s loterií. Můžeme získat, ale i ztratit. Ti, kdo získali, přísahají na jarní podněcování, ale jen po­tud, dokud vyhrávají. Žádný rok není stejný. Kdy­bychom se mohli spolehnout na předpovědi po­časí nebo na stoletý kalendář, mohli bychom říci, zda a kdy je užitečné podněcovat a kdy to škodí. Stále platí staré pravidlo, že mají-li dva rozdílné mínění pro delší dobu a současně pro každé mí­nění dobré i špatné argumenty, neexistuje mínění, které samotné je správné. Předjarním podněcová­ním se pokoušíme dát víru, že venku jsou dobré snůškové poměry. Matka zvyšuje kladení. Jestliže je počasí pěkné a včelstvo má dostatek pylu, pak se vyvíjí dobře a při nástupu hlavní snůšky máme silná včelstva. Dostaví-li se však chladné počasí, má včelstvo velké těžkosti; roztažené plodové těleso, krmit plod bílkovinnou potravou, protože pyl přinášejí z venku a zásoby jsou malé. O ná­sledcích jsme již hovořili. Jako střední cesta je vynechat podněcování včelstev, pokud je špatné počasí. Podněcování včelstev má smysl při pěk­ném počasí a dobrém pylovém přísunu. Doporu­čují se česnové napaječky podle Singera. Podně­cování také ušetří mnohým včelám práci vyletovat za snůškou v chladném jarním počasí.

 

 

V blízkosti včelařského stanoviště je vhodné zřídit včelí napajedlo. Zvláště lety pro vodu jsou nebezpečné a stojí v tuto dobu život mnohých včel. Předpoklady pro dobré napajedlo jsou bez­vadné hygienické poměry a pravidelný dostatek vody. Dobré výsledky mají ti včelaři, kteří vysázeli v minulých letech rané dárce pylu, např. vrby v blízkosti včelařských stanovišť.

 

Včelař by se měl ještě jednou ubezpečit, je-li připraven na příští rok. Jestliže se po první jarní prohlídce včelstva dobře rozvíjejí a plásty v hor­ních nástavcích jsou dobře obsazeny, je vhodná doba pro přidání dalšího nástavku. Bez mřížky má potom včelstvo na vybranou, zdali nový ná­stavek bude medník nebo plodiště.