Rozšiřující se okruh zájemců o přírodní potraviny bude právem vyžadovat, aby med, ale i ostatní včelí produkty (propolis, pyl a zvláště mateří kašička a plástečkový med) pocházely z chovů, které budou hospodařit v souladu se zásadami uznávanými pro získávání Bio-potravin. Ekologické zemědělství u nás je položeno na poměrně velmi solidních základech, které vycházejí z již více než desetiletého úsilí o kodifikování (Landa, 1999). Přestože dosud nedostalo zcela jasné a jednoznačné legislativní úpravy, jedná se již jen o přesná vymezení velmi konkrétních detailů.
Ekologičtí včelaři ČR hospodaří v současné době podle zásad obsažených v platném Metodickém pokynu pro ekologické zemědělství, interním předpisu MZe (novelizované znění ze dne 21. října 1998), který odráží hlavní zásady uváděné v Nařízení Rady EHS Č. 2092191, O ekologickém zemědělství a odpovídajícím způsobu označování zemědělských výrobků a potravin, které platí pro země Evropského společenství od roku 1991 a je koncipováno jako rámcový zákon pro ekologické zemědělství. Rovněž je v souladu se zásadami IFOAM (světová federace organického zemědělství).
V současné době se u nás připravuje zákon o ekologickém zemědělství, který pravděpodobně nabude účinnosti v roce 2000.
Včelař přihlášený do systému ekologického zemědělství je v současnosti kontrolován pověřenou kontrolní organizací (pověřuje MZe), zda dodržuje zásady ekologického zemědělství a při příznivém výsledku kontroly je certifikován. Všichni takto certifikovaní včelaři jsou každoročně zařazeni do Seznamu producentů, zpracovatelů a obchodníků s bioprodukty v ČR, který je významný při podávání žádosti o finanční podporu do ekologického zemědělství.
Rozvoj počtu ekologický hospodařících jednotek i růst jimi obhospodařované půdy v ČR vykazuje vyšší dynamiku než ve státech EU. Zásady pro produkci Bio-potravin rostlinného i živočišného původu mají svá zásadní kritéria, která vycházejí ze základů „čistého“ makro prostředí a pak z podmínek produkce vlastního přímého způsobu hospodaření. Pro živočišnou specifickou část jsou podmínky chovu v souladu s požadavky obecně platnými pro welfare (welfare z angličtiny znamená prospěch, blaho, zdar, ale i péče) vyžadující vytvoření prostředí pro příjem odpovídající potravy, umožňující charakteristické druhové chování a přirozené rozmnožování.
Chov včel a získávání jejich produktů není sice na okraji zájmu, neboť veterinární správa organizuje léčebné zásahy ve včelstvech s ohledem na nezávadnost produktů. Biologie včely medonosné a způsob chovu převážné většiny chovatelů-včelařů zajišťují, že med (ale i ostatní produkty) je přírodním „čistým“ produktem. Přesto se začínají prosazovat systémy chovu včel, které jsou nad úroveň běžné chovatelské praxe a mají obdobné nároky, jako jsou kladeny v chovech obratlovců.
Hospodářská zvířata jsou také objektem zájmu skupin, které požadují většinou pro „práva zvířat“ jít nad rámec legislativy podle zákona na ochranu zvířat proti týrání. Včela však není obratlovec, tedy není z tohoto hlediska pod ochranou této právní normy a je také v současné době mimo zájem aktivit ochránců zvířat.
Již významná náročnost včelařství zaručuje, že prospěch z chovu má pouze ten hospodář, který včelstvům zajišťuje optimální podmínky k životním projevům. Přesto i do včelařství pronikají snahy o ekologické chovy. Mezi včelařskými svazy či sdruženími vznikají jakási společenstva „ekovčelařů“. Tak např. v Německu jsou popisovány tři nadstavbové svazy včelařů pro ekologické včelařství:
Bioland, Naturland a Demetr (Friedmann, 1998). Směrnice a pravidla pro chovy včel se v nich poněkud liší, ale všechny připouštějí, že vyšly z regulace a koncepce ekologického chovu zvířat v EU.
Jestliže se vychází z koncepce zachování základního předpokladu a kritéria ekologického hospodaření, pak včelstva by měla mít výhradní oblet po ekologicky obhospodařovaných plochách, nebo plochách ležící ladem. Vzhledem k velkému doletovému okruhu včelstev (25 - 60 km2), není ve středoevropských podmínkách uskutečnitelné, aby včely létaly výlučně v oblasti ekologicky obhospodařované.
Proto tento atribut přírodního zemědělství k jeho splnění pro včelařství je dán nárokem převahy ploch ekologicky obhospodařovaných nebo přirozených, požadavkem na nepřítomnost kontaminačních zdrojů s chemicko syntetickými prostředky a látkami k ochraně rostlin. To je prakticky nesplnitelné. Reálnou variantou je kapitulace na neuskutečnitelnost tohoto požadavku, neboť není možné očekávat, že včely létají pouze, nebo významně převážně, na ekologicky obhospodařované plochy, a proto je třeba se zaměřovat na provozní způsoby chovu včel ve smyslu jejich biologické přirozenosti.
Citovaný Metodický pokyn pro ekologické zemědělství stanoví Podmínku umistění stanoviště včelstev, kde v okruhu tři km není konvenčně obhospodařovaná orná půda nebo trvalé kultury a nevyskytuje se velká průmyslová aglomerace. Rovněž je požadováno deklarování, že nejméně tři roky zpětně nebylo ve stanovené zóně užíváno látek, které nejsou pro tento způsob hospodaření přípustné.
Stavba úlu má využívat pouze přírodních materiálů, které u nás nejsou na rozdíl od zahraničí definovány (dřeva, sláma, jíl), pouze mřížky, krmítka, výztuhy mohou být z jiných materiálů. V některých požadavcích je uváděno ještě víko a zasíťování dna, kde mohou být použity i jiné, ale z hlediska obecných pravidel přijatelně hmoty. Nátěry syntetickými barvami jsou vyloučeny i zevně, jednoznačně je uváděna přírodní fermež jako jediný přijatelný nátěr.
Přezimování v našich podmínkách se neobejde zcela bez dodání zásob, které však v přikrmované potravě mají mít vedle rafinovaného cukru minimálně 10 % medu. Předpokládá se tím pozitivní ovlivnění invertování sacharózy včelami při přípravě zimní potravy. Povoluje se přídavek heřmánkového odvaru a soli (maximálně 0,5 %)‚ což má přispět k lepší stravitelnosti sacharózy. Pro nás je závazné, že rafináda se smí použít pouze na doplnění zimních zásob. Dokrmování v jinou dobu musí být medem z téhož stanoviště. ‚
V současné době se reálně nemůžeme vyhnout preparátům k tlumeni chorob, a to především varroázy. Přesto je zakázáno používání chemicko-syntetických léčiv (např. pyrethroidy), tolerováno je použití organických kyselin (v zahraničí včetně vysoce toxické kyseliny šťavelové!). Biotechnické zásahy, jako je odběr trubčího plodu, biofyzikální využití tepelných zásahů, jsou doporučovány jako alternativní metody k ošetření, které jsou však náročné na pracnost, zručnost a zkušenosti a ne vždy samy vedou k úspěchům. Preferují se preventivní léčby nosematózy, vápenatění plodu a varroázy. Výskyt moru a hniloby plodu jsou důvodem k likvidaci včelstev. Ošetření fumigací povolenými přípravky (organické kyseliny) je omezeno na období od 10. října do 31. prosince. Dezinfekce úlů je povolena pouze vypalováním plamenem.
Zvláštní důraz je kladen na umožňování rojového pudu, a to jak jeho respektování jako nedílné součásti biologického chování, tak také k rozmnožování. Nedochází ke shodě názorů na aplikace zásahů k zamezování a předcházení rojení - tvorby oddělků, používání mateří mřížky. Část včelařů trvá na úplném umožnění přirozených životních projevů, které mohou být včelařem pouze usměrňovány v duchu jejich biologické povahy, nikoliv však raby byla včelstva manipulována. Právě v tomto úseku chovu je nejvíce zřejmý vliv zásad welfaru, jak je prosazován v chovech hospodářských zvířat. V současné době uznávaný Metodický pokyn pro ekologické zemědělství vyžaduje každoroční výměnu 1/3 či 1/2 plástů pro podporu stavebního pudu. Ostatní projevy druhového chování nejsou zmiňovány.
Je možné očekávat, že trend bude směřovat na striktní požadavek rozmnožování pouze rojením. Umělý chov matek, vychováním mladých dělničích larviček je některým ekologickými včelaři tolerován. Inseminace má sloužit pouze pro specializované chovy za účelem šlechtění.
Nepřicházejí však v úvahu zásahy genově technologickými manipulacemi, jako obecné zásady v chovech hospodářských zvířat.
Metody získávání medu vytáčením vyžadují upravené plásty, aby vydržely poměrně značné přetížení, které vzniká v medometu odstředivou silou. To se neobejde bez zpevnění plástu zatavením mezistěny do konstrukce rámku drátky.
Poznatky, že především do vosku přechází rezidua z prostředků používaných k ošetřování proti varroáze a převážná část cizorodých látek z prostředí‚ vedou k požadavkům, aby mezistěny byly vyrobeny z panenského vosu. Jinak v běžném oběhu vosku se staré plásty taví a zhotovují se znovu mezistěny, čímž je vytvářena možnost kumulace nežádoucích látek. V ekologických postupech pro plodiště je požadováno pouze používání plástů z přírodní stavby. V současné době je podle: požadavků u nás platných omezeno používání plástů do tří let, jiná kritéria stanovena nejsou. Nesmíme však zapomínat na zákaz používání plastických hmot na mezistěny, rámky a natož na plásty. Samotné mezistěny musí být z vosku díla bez mezistěn (stavebních rámků). Tím také v našich podmínkách je přísně omezována koncentrace cizorodých látek do vosku.
Při stáčení do prodejních nádob je preferováno používat med před prvým ztuhnutím. Pokud musí být použito nahřátí, pak nesmí překročit 40 - 45°C, což je ostatně běžný požadavek všeobecně platný, ale pro běžnou praxi je tolerována hranice 50°C. Prvotní získávání medu z plástů, jak je v našich platných předpisech uváděno, by mělo být prováděno pomocí medometů. Setkáváme se však také s požadavky, aby bylo povoleno (uvedeno jako přípustné) vykapávání a lisování. Vychází se z předpokladů především technologických, kdy nezpevněné dílo nedovoluje využití odstředivé síly. Je samozřejmý požadavek, aby plásty byly bez plodu. V rámci Bio-produktů si své postavení u zákazníků zajišťuje med plástečkový. Zde je prvním požadavkem čerstvě postavený bez-plodový plást (nebo jeho část) se zavíčkovaným medem a samozřejmě bez mezistěny.
V chovu včel se prosazují ekologické směry, které ve svých důsledcích vedou k produktům s minimálními riziky obsahu nežádoucích reziduí. Zároveň se však rozšiřují řady včelařů hospodařících podle zásady, že ne včela se má přizpůsobovat systému chovu, ale provozní metody se mají řídit přirozeným životem včely. Tak se ve včelařství začínají uplatňovat zásady, které známe u hospodářských zvířat pod označením welfare. To je v souladu s výkladem pojmu ekologické zemědělství „jako zvláštního druhu zemědělského hospodaření, které se vyznačuje šetřením přírodních zdrojů a omezením či zákazy používání látek a postupů, které zatěžují životní prostředí, chovem hospodářských zvířat v souladu s jejich etologickými požadavky a přirozenými způsoby, chovu s regulovaným využíváním veterinárních léčiv a šetrnými zpracovatelskými postupy“.
