VČELAŘOVA ZAHRÁDKA

Nabídka potravy pro včelu medonosnou v zemědělské krajině a možnosti její vylepšení 48

Včelaři se neustále dotazují, co by vlastně mohli vůbec udělat ve svých malých zahrádkách pro včely. Při tom se obávají, že sázení rostlin poskytujících včelám pastvu na tak malých plochách bude nakonec opravdu jen kápnutím na horký kámen, že veškeré snažení o zlepšení včelí pastvy na malých zahrádkách a na zahradách při domech by sotva mohlo mít nijaký vliv. Toto je příhodné, jen když uvažujeme o rostlinách poskytujících hlavní snůšku a když náš pohled nepřesáhne plot zahrady.

Zde máme sesbírat argumenty, proč je takový myšlenkový postup jen podmíněně správný a na jakých místech se vyplatí i včelaři s malou zahrádkou umístit a rozmnožovat rostliny poskytující včelí pastvy pro blaho jeho včelstev.

Rozvoj včelstev se neomezuje jen na dobu snůšky hlavní či poskytující něco k vymetení; pravděpodobněji rozhoduje nejnižší nabídka snůšky během včelařského roku.

Jestliže je např. zásobování pylem v časném jaru nebo na podzim nedostačující, tedy v době, kdy je ve včelstvu jen třetina až pětina včel letních, tato situace s nedostatkem se projeví ještě, když znovu nastoupí plná snůška.

Jaro

V březnu a dubnu, když počasí opět dovolí létat za snůškou, vyletuje jen málo létavek— sběraček. Pro proměnlivou situaci v počasí vedou dlouhé lety za snůškou k vysokým ztrátám včel. Rostoucí včelstvo však potřebuje naléhavě vodu k opětnému ztekucení zahuštěného medu k jeho zkrmení plodu. Rovněž rostoucí larvy mají vysokou spotřebu bílkovin a jejich nedostatek pak vede k nedostatečnému vývoji k nemocem náchylných a krátkověkých mladušek.

Z této situace v potřebách včelstva můžeme snadno odvodit, jak může každý včelař svým včelstvům pomoci přímo:

1. Včelí napajedlo.

Včelí napajedlo vyžaduje méně než 1 m² plochy k umístění a při troše fantazie a stavitelského zanícení je lze postavit tak dekorativně, že by se mohlo objevit dokonce v zahradě před domem vilové čtvrti jako ozdobný předmět. Včelař si také ušetří zlobení se sousedy vlastnícími plavecký bazén, ptačí napajedlo či jiné nádrže s vodou, když své včely ve správnou dobu navykne na vlastní napajedlo. Toho snadno dosáhneme, když za prvních letových dnů poskytneme teplý roztok medu v poměru 1:1.

V následujících teplých dnech můžeme tento poměr redukovat a po jednom, dvou týdnech již včely neopustí napajedlo ani s čistou vodou. Bez napajedla však velmi mnoho včel zkřehne při zemi na studeném, mokrém podkladu a při přijímání ledově studené, větrem často rozvlněné vody. Napajedlo osvětlované sluncem a chráněné proti větru pomůže již významně redukovat tyto ztráty včel. Ideální je napajedlo s teplou vodou. Takové si můžeme připravit jak pomocí sluneční energie, tak i pomocí elektrického topného kabelu.

Po přijetí vody mají včely bohužel zvyk kálet za obletování místa s vodou. Spory nosemy obsažené často v obsahu střeva pak snadno proniknou do napájecí vody a takto byl často infikován celý včelín, někdy se zhoubnými následky pro včelstva a pro včelaře. Transparentní zastřešení napajedla zabrání této závadě a nebude též bránit nerušenému přijímání vody v teplém slunečním svitu.

2. Zásobování pylem

Právě časně kvetoucí rostliny nabízejí pyl obzvláště bohatě. Protože je kromě toho počet létavek ve srovnání se situací v létě ještě zcela malý, stačí již nejmenší plochy k výraznému zlepšení zásobování včelstev pylem. Protože rostliny s cibulkami a hlízami z těch, které kvetou na jaře, své listy velmi záhy během roku opět ztrácejí, dají se zasadit v zahradě na mnoha místech, která nemohou být v létě osázena pro husté olistění keřů. Také v úzkých obrubních záhonech s trvalkami se vlivem jejich raného termínu kvetení zvýší atraktivita našich zahrad, aniž by vznikl mezi nimi a trvalkami rašícími a kvetoucími později konkurenční tlak.

Nejznámějšími jsou šafrány, které jsou však skutečně nejistým zdrojem pylu a nektaru pro svoji malou odolnost vůči povětrnosti a krátké trvání jednotlivých květů a také pro sklon kosů trhat jejich květní koruny.

Nejraněji však kvete talovín (Eranthis hyemalis, talovín západní a E. cilicica). Kde se mu dobře daří, snadno vysemení a v polovině března pak překryje velké plochy půvabnými žlutými květy. Brzy potom následují sněženky—podsněžníky (Galanthus nivalis a G. elwesii), které mají robustnější květy a koncem března nad dalšími plemenitými cibulkami (Brutzwiebeln) záhy ve vaší zahradě vytvoří velké bílé houštiny. Teprve nyní přijdou na řadu nejranější druhy šafránu a pak, počátkem dubna, již kvetou první ladoňky.

Především Schilla tubergeniana, která pak získá společnost v Scilla bifolia (ladoňka dvojlistá), S. sibirica (ladoňka nící) i Puschkinia a v ChionodoXa luciliae aj. druzích ladoničky (Schneestolz).

Zejména uspokojuje možnost pozorování výsledků těchto vysazovacích akcí na česně, především když se včely vracejí ze sběrných letů s temně modrými pylovými rousky z ladoňky (Schla). Brzy se však naučíme rozlišovat také ostatní zdroje pylu podle barvy rousek a ještě daleko až do května nacházíme v pylových plástech modře naplněné buňky — důkaz, že raná nabídka pylu byla dostačující. Lijákům a padání sněhu odolávající ladoňky potěší svými květy až do poloviny dubna. Počasí nyní dovoluje již delší výlety, javor mléč v parku a první angrešt a rybíz v zahradách u domu poskytují nyní široce rozprostřenou bohatou nabídku snůšky pro rozvíjející se včelstva. Vlastní zahrada se teď stala pro jeho požadavky příliš těsnou.

Avšak v době těsně předcházející se vyskytují i stromy a keře, které lákají včely svou nabídkou.

Spolu s ladoňkou otevírá své žluté květy také svída dřín. Vysazená na teplých místečkách a pěstovaná v tvaru malého stromu není pouze pastvou pro oči svými nádhernými květy a šťavnatou zelení listí v létě, ale překvapí na podzim svými tmavě červenými plody podobajícími se datlím, které se dobře hodí k přípravě osvěžujících nápojů (sorbit) nebo ovocných zavařenin jako příloha k masu ze zvěřiny.

Samčí jíva, Salix caprea, je na jaře „včelím chlebem“. Bohužel je tak vzrůstná, že by brzy překročila dimenze zahrady u domu nebo malá zahrádky. Přece jsou však cenné okrasné samčí převislé jívy naroubované na polokmeny a vysokokmeny a jejich potřeba místa je pro omezený růst docela skromná.

3. Na druhé straně plotu

Všechny vyjmenované rostliny kvetoucí na jaře se mohou na místech jim určených bez ošetřování nejen udržet, ale tam se také samy dále rozšiřují.

Tak by se stalo během roku velmi dobře patrným, kdyby nějaký včelař část květních cibulek, které při zpracovávání půdy náhodou vykopal, znovu zasadil ne ve vlastní zahradě, ale na podobných místech v parku, na silničních náspech, na polních mezích, v prosvětleném lese a na jiných místech. Zda byla místa dobře zvolena, dá se snadno zkontrolovat na jaře dalších let.

Stejně tak se dají s trochou fantazie nalézt vždy nějaká místečka pro sazenice jívy. Pruty seřezané po odkvětu a zakořeněné je vhodná sázet počátkem května. K zajištění sazenic pak pomůže často přátelský rozhovor s osobami pověřenými ošetřováním parku, podpořený skleničkou medu jako důkazem důležitosti těchto jív.

Blíže však jsou většinou zahrady sousedů a čím je pro naše včely vzdálenost letu kratší, tím větší bude také výsledek ve snůšce a tím budou nižší ztráty včel v časném jaru. Poučeni a zhlédnutí je pákou, která může posloužit sousedním zahradám jako další opěrné body pro naše létavky. Vždyť jestliže včely zahájily na jaře dobrý vývoj, je tím i jejich létání do sousedních ovocných stromů silnější a bohatá sklizeň ovoce na podzim je pádným argumentem.

Kde se však v okolí zabývají sterilními a nudnými zahradami s trávníkem, zaplněnými kvetoucími růžemi a koniferami (jehličnatými stromy) a tropí tím hlouposti, uplatní se dát příklad utvářením vlastní zeleně potěšující oko a srdce v podobě atraktivní, na květy bohatého zahradního parku. Ustavičné hovory od plotu k plotu, spojené s hotovými typy k drobným zlepšením ukáží tak během let svůj účinek k radosti a k užitku všech zúčastněných.

Kromě toho rozšiřování takových zahrad bohatých na druhy má také pozitivní účinek na divoce žijící zvířenu: volně žijící včely, motýli a jiní návštěvníci květů nacházejí opět bohatě potravu a obohatí tak náš svět prožitků.

Léto

Včelstva nyní zesílila; 60 000 až 80 000 včel chce nasytit včelstvo a navíc má za úkol přinést včelaři také bohatou sklizeň. K tomu potřebná vydatná snůška se již také nedá zajistit z mnoha malých zahrádek.

Přesné znalosti místních zdrojů snůšky však včelaři ukáží, kde jsou ve snůšce mezery, nebo kde nedostačuje nabídka pylu. Nyní se vyplatí probudit „závist“ sousedů přiměřeně atraktivní nabídkou trvalek ve vlastní zahradě. Obdivné pohledy sousedů u zahradního plotu bychom měli podchytit a v odborném zahrádkářském rozhovoru s nadhozením nejlepších míst pro rostliny a nejvhodnější doby bychom měli slíbit oddělek na podzim. Pro tuto příležitost by také měla být vždy připravena sklenička medu jako vzorek, není přece vyloučeno, že současně získáme nového zákazníka. Váš výběr se řídí také podle místní situace ve snůšce a podle klimatických a půdních poměrů. Přece se však i zde vyplatí vytrvalé, každým rokem se opakující vysazování u sousedů.

U všech použitých květin je však důležité pamatovat na to, že naplněné tvary jsou pro včely a všechen další hmyz navštěvující květy bezcenné právě tak jako pestré světelné reklamy velkoměsta. Vždyť všechny tyčinky jsou u nich proměněny v korunní plátky, které sice hmyz vábí, ale potravu mu neposkytnou. Také nektárie jsou redukovány, nebo se staly pro hustotu korunních plátků nedostupnými. Zde bychom měli podporovat vědomí nabízejících i spotřebitelů, že i neplné odrůdy mají svůj půvab.

Podzim

Letní létavky se upracovaly. Zásobení bílkovinami nyní rozhoduje o počtu a vitalitě zimních včel, které mají příštího jara vybudovat nové včelstvo.

Avšak nabídka a poloměr (rádius) sběru nyní stále více zužují a přichází doba k prohlédnutí vlastní zahrádky, kde je ještě místo pro další trvalky kvetoucí na podzim. Zejména tam, kde chybí v širokém okruhu plochy s úhorem, je podzimní pylová pastva zcela nedostačující ke krytí potřeby včelstev.

Šlechtění okrasných rostlin nám tu vytvořilo, především ze Severní Ameriky a z Dálného Východu převzatou pestrou paletu pozdě kvetoucích odrůd trvalek, které by v současné době neměly chybět v žádné zahradě, abychom zakončili rej květů pestrým ohňostrojem barev.

Krásné odrůdy hybridů Helenium (Sonnenbraut) následuje zlatobýl (Solidago), jehož agresivní vzrůst u planých forem byl šlechtitelsky potlačen a který se svým vzrůstem do různých výšek nalezl dokonce uplatnění na skalkách. Jednoleté a vytrvalé slunečnice září nad zahradním plotem a mezi neplnými jiřinkami je stále více vyšlechtěných novinek, které si uchovají květy až do prvého mrazu. V aromatickém hybridu (Caryopteris x clandonensis), který se zahalil do pestré levandulové modře, bzučí včely po stovkách.

Navštěvována je také (Gelenkblume), (Physostegia), u které se v trubicovitých květech setkávají také včely se čmeláky, kteří si ještě musí nasbírat na dobrý tukový polštář pro dlouhý zimní spánek. Na urostlé bílé porosty květů ploštičníku (Cimicifuga) pospíchají včely s přílety a odlety při zaměstnání sběrem pylu. Nyní se otevírají také první květní poupata podzimních hvězdnic (Aster novae-angliae a A. novae-belgiae), které svou velmi bohatou nabídkou odrůd s mnoha barvami a výškami vzrůstu oznamují konec nadvlády trvalek kvetoucích na podzim.

Zde můžeme vyjmenovat jen několik nejznámějších druhů; zajímajícímu se zahrádkářskému fandovi a včelaři se tu vždy ještě otevírá široké pole méně známých trvalek pro milovníky. Kontakty s organizovanými pěstiteli trvalek (Gesellschaft der Staudenfreunde e. V., Dorrenkhingenweg 35, 7114 Pfedelbach-Unterstein.. bach) a jejich burzy semen poskytují milovníkům experimentů neustále nová překvapení.

Kde se naskytne možnost, včelaři by měli zaměřit pozornost také na ozelenění holých stěn. Vždyť toto jsou velké prázdné plochy, které nás nestojí plochu pozemků; a kromě mezitím všeobecně poznané skutečnosti, že rostliny samy se popínající jako břečtan ‚ loubinec („divoké víno“) (Parthenocissus „Veitchii“ a P. „Engelmannu“) a popínavá hortensie (Hydrangea anomala ssp. petiolaris) stěny nepoškozují, nýbrž naopak chrání výzdobu před rušivými vlivy povětrnosti, poskytují také ještě účinnou izolaci domu v létě proti přehřívání, břečtan zejména v zimě rovněž před ztrátami tepla.

Všechny popínající se rostliny, rovněž pomoc při popínání vyžadující rdesno (Polygonum aubertu), jsou vynikajícími rostlinami co do pastvy pro včely, které právě na podzim poskytují včelám ještě jednou bohatou snůšku.

Nabídka potravy pro včelu medonosnou v zemědělské krajině a možnosti její vylepšení

1. Sdělení: Situace na orné půdě.

Úvod

Ve středověku se chov včel přemístil následkem klučeni z lesa do blízkosti lidských obydlí. Od té doby včely využívají kvetoucích rostlin otevřené krajiny. Orná půda jim nabízela nepřetržitou pastvu v podobě nektaru a pylu z pohanky, přadných rostlin, luštěnin a olejnin na obdělávaných policii a také z četných plevelů v honech s obilím. V posledních třech desitiletích se však snůšková situace neustále zhoršovala. Tento vývoj byl vyvolán především intenzifikaci zemědělství, která vedla k zjednodušeni osevního postupu, k používáni herbicidů, k udržování porostů obili v čistém stavu a k odstraněni okrajových ploch, křoví a houštin v rámci rozoráni mezí. Včelí pastva se tím dnes velmi změnila a vyznačuje se mezerami ve snůšce v letních měsících. Včelaři se snaží mezery ve snůšce vyplnit přemístěním svých včelstev do lesů a na místa u okrajů lesa, kočováním nebo krmením. Vyvinulo se mobilní včelaření. Včelaření na místě má za následek zhoršeni posláni chovu včel častými špatnými sklizněmi.

2. Situace ve včelí pastvě na orné půdě dnes

2.1 Všeobecná situace v obdělávání půdy

Orná půda zaujímala roku 1983 v Německé spolkově republice 7 233 miliónů hektarů. Z nich bylo 70 % využito pro obilniny a okopaniny, které s výjimkou kukuřice na zrno (je považována za zdroj pylu) zpravidla nejsou rostlinami poskytujícími včelám pastvu. Pro pícniny bylo využito jen 15,3 % ploch, pro technické, ke kterým patří přadné rostliny olejniny a chmel, 3,6 % a pro luštěniny, zeleninu a zahradní rostliny 1,0 % ploch. Většina jmenovaných kulturních rostlin přichází v úvahu jako zdroj nektaru a pylu jen při pěstováni na semeno.

2.2 Technické rostliny

Jako rostlina poskytující pastvu pro včel má z technických rostlin velký význam řepka. Její pěstováni se dočkalo zavedením odrůd s dvojitým 00 a vlivem cenové politiky EG v posledních létech rozšířeni po celém území Spolkové republiky. Každý včelař je proto schopen využit řepky jako hodnotné pastevní rostliny a sklidit vynikající med, který by neměl být prodáván pod cenou. Květ řepky obsahuje čtyři nektarie, které slouží k přilákání hmyzu. Sekreci nektaru podporuji především dobré, živinami bohatě zásobené půdy a přiměřené teplé/vlhké klína. Cukernatost nektaru řepky kolísá od 0,29 do 0,90 mg cukru na květ za 24 hodin, obsah cukru se pohybuje výrazným maximem kolem poledne v rozmezí 44 a 59%. Výnos medu je udáván 40—200 kg/ha. Na podobné vysoké úrovni je produkce nektaru a pylu u řepice. Protože se jí pěstuje málo, je jako rostlina poskytující pastvu bezvýznamná. Jiné olejniny, jako hořčice bílá, mák, slunečnice, tykev olejnatá a len olejnatý, jsou pěstovány na příliš malých plochách, pro které jsou bezvýznamné pro včelařství.

2.3. Luštěniny

Také pěstováni luštěnin nemůže přinést včelařství nijaký velký užitek, protože luštěniny pěstované pro krmné účely jsou koseny zpravidla před květem. Produkce osiva je pro nákladnost a pro vyšší výnosy přemístěna z větší části do zahraničí. Na větších plochách se pěstuje pouze bob. Jeho rozšíření bude ještě narůstat zásluhou cenové politiky EG. Poskytuje vydatnou snůšku nektaru a pylu a dobrou snůšku medovice.

2.4 Nejdůležitějšími snůškovými rostlinami ze skupiny druhů zelenin jsou okurky a tykev ale má jen regionální význam.

2.5 Meziplodiny

Meziplodiny u nás nepřicházejí v úvahu jako rostliny poskytující snůšku. Kvetou velmi pozdě a včely je využívají za pěkného počasí. Tato pozdní snůška vede zpravidla k oživeni plodování, což může být eventuálně např. při potíráni varroázy také nežádoucí. Nejdůležitějšími rostlinami pro strniskový výsev jsou ředkev olejná, svazenka, ale také různé druhy jetele, krmná řepka a hořčice. Při pěstováni meziplodin jsou vysévány jak pro krmné účely, tak i pro zeleně hnojení.

2.6 Plevelná flóra

Dobrými snůškovými rostlinami naa orné půdě byly ještě počátkem tohoto století velmi rozšířené plevele v obilninách. Největší význam mezi plevely měl koukol polní, chrpa v pšenici, ohnice a hořčice polní v jařinách. Kromě toho hrála rolí v ozimém žitu vikev a pcháč rolní. Ošetřování porostů obilí herbicidy vedlo zejména ve spojeni s jednostranným, osevním postupem ke změně hustoty planě rostoucích plevelů. Dikotylní druhy široko daleko zmizely, nebo se vyskytuji jen ojediněle. Plevele proto ztratily význam rostlin poskytujících pastvu.

3. Diskuse

Užitkové rostliny pěstovaně na orné půdě tímto prakticky přestaly být rostlinami poskytujícími včelám pastvu. Změny lidských zvyklostí a ekonomický tlak vedl k jednostrannému osevnímu postupu a vyžádal si používání herbicidů. S používáním herbicidů nastalo hubení flóry plevelů. Mezi potlačenými rostlinami se nacházejí četné rostliny poskytující včelám pastvu. Potlačeny byly také pícniny, především jejich pěstování k produkci osiva. V posledních létech došlo k rozšířenému pěstováni řepky a bobu následkem vývoje cen v EG. Právě řepky by včelaři měli využít. Pro předsudky, které jsou naprosto neopodstatněné, má řepkový med u zákazníků, u obchodníků i včelařů špatnou pověst. Je zde zapotřebí poučeni.

Zlepšení a rozšíření včelí pastvy

Používat keře, které kvetou trvale, nebo keře, které jsou remontantní.

Mnoho opatřeni na úseku rostlin přispívá k zlepšení, zachování a doplněni včelí pastvy, při čemž střízlivý výběr zcela určitých rostlin ve vztahu k jejich rostlinnému společenství dává skutečně největší prospěch prostředí a včelařství. Výhodné však není pouze vysazovat vybrané keře, květiny a křoviny, ale také o ně správně pečovat, což přispívá v docela závažné míře též k zlepšeni a zejména k rozšířeni včelí pastvy.

V dalším máme poukázat na to, jak můžeme péči o velké křoviny prodloužit včelí pastvu a tím poněkud vylepšit místní snůškovou situaci.

Některé okrasné rostliny, používaně v mnoha zahradách, se hodí výtečně k tomu, aby za přiměřených opatření poskytly dvakrát v roce květy a tím mohou být také dvakrát v roce využity našimi včelami jako „krmivová základna“. Toto druhé kvetení sice nedosáhne takové mohutnosti jako kveteni hlavní, nicméně bychom v něm měli spatřovat možnost obohaceni podletního a podzimního období chudého na květy touto později kvetoucí flórou. Že má právě toto podletní a podzimní kvetení rozhodující význam pro vývoj našich včelstev, měl by vědět každý včelař.

Mnoho majitelů zahrad ponechává takové křoviny nedotčeny až do dozrání posledních semen a záhon vyklidí teprve koncem podzimu. Pro vývoj druhého květu je však takový pracovní postup zcela nevhodný a nelze jej doporučit ani z optických důvodů (odkvětlé květenství a nastupující vadnuti). Angažovaný zahrádkář, včelař nebo milovník přírody seřezává odkvetlé nebo pro delší období dešťů nevzhledné květy radikálně až na 10-15 cm nad zemí. Jen tento radikální řez je zárukou toho že křoviny, které se k tomu hodí vyvinou do podletí nebo do podzimu dobré bohaté pozdní květy, které budou za přiměřeného počasí včely a jiný hmyz dobře navštěvovat.

K tomu účelu se obzvláště dobře hodí: stračka (Delphinium cultúrum), šanta (Nepeta x faassenii), šalvěj (Salvia officinalis), vlčí bob (Lupinus — hybridy), kopretina (Chrysanthemum roseum), turan (Erigeron — hybridy). Každý, kdo se tu chce obzvláště angažovat, by měl použit odrůdy raně kvetoucí a tyto včas seřezávat, protože pak se také dostaví žádaný výsledek. Tak by mohly být např. použity odrůdy stračky „Berghimmel“, „Blauwal“, „Somtnernachtsraum“ a z druhu Delphinium ruysii odrůda „Rosa Oberraschung“.

Docela zvláštním druhem kvetoucím prostými velkými květy je Delphinium belladonna, jehož odrůda „Connecticut Yankee“ brzy kvete a včely ji velmi dobře navštěvují.

Tyto křoviny dorůstající výše 1,50—2,00 m svou velikostí patří také k nejnádhernějším rostlinám okrasné zahrady a v době květu s jejich až 80 cm vysokým porostem je nelze přehlédnout. Stračku navštěvují včely velmi silně v období druhého kvetení, které připadá přibližně na září/říjen. V prvé řadě sbírají na pozdě kvetoucích odrůdách pyl, který přinášejí v šedavě modrých rouskách.

Pouze nektar poskytující šanta [Nepeta x faassenhi] kvete zpravidla od května do června, při čemž květ od poloviny července již uvadá a za období špatného počasí zcela mizí, popř. se pak deštěm snadno zkazí. Jestliže však tyto křoviny hned po hlavním květu přibližně v polovině až koncem července silně seřežeme, objeví se od konce srpna druhá bohatší květní flóra, na kterou je pro skromnou nabídku snůšky v tomto ročním období nálet nejsilnější.

Toto druhé kvetení trvá na rozdíl situace u neošetřených rostlin nyní ještě asi 8—10 týdnů v plné nádheře a je třeba je hodnotit podle kvality nektaru známkou 2. Tento přibližně 30 centimetrů vysoký, levandulovou modří kvetoucí druh je rostlinou pro přední okraje okrasného záhonu, která by měla dostat slunečné, pro vodu propustné stanoviště. Nepeta grandiflora se obzvláště dobře hodí pro podletní druhé kvetení, protože kvete již od května do července a může být tedy řezána velmi raně. Svými porosty kvetoucími tmavě fialověmodře, zdánlivě klasnatými by padla při své výšce 80 centimetrů z hloubky okrasné zahrady ihned do oka každému pozorovateli.

Také u šalvěje (Salvia officinalis), která patří hodnocením nektaru a pylu známkami 3:1 k nejlepším z včelí pastvy, můžeme dosáhnout seřezáváním hlavních květů drobné podletní druhé květy, které se pak rovněž objevují v polovině září a které včely navštěvují co nejvíce stejně jako všechny pozdě kvetoucí květiny. Tato stále rostoucí, až do 60 cm dorůstající, stále zelená křovina (polokeř) kvete od června do července v tzv. nepravých (zdánlivých) klasech a do rozkvětu přináší ideální předpoklady pro raný řez. Patrná aromatická vůně této rostliny nejen že přiláká včely a jiný hmyz, ale připomíná také léčivou rostlinu.

Ke křovinám, jejichž podzimní druhý květ je zpravidla také dobře navštěvován, patří lupina mnoholistá (Lupinus polyphyllus). Zatím co nálet na tuto květinu je v době hlavního kvetení, přibližně v polovině května, jen slabý nebo vůbec žádný (pro převelikou nabídku snůšky v této době), na druhý květ, jevící se trochu slaběji, přibližně koncem září, je zcela dobrý. Tato druhá květní flóra poskytuje jen pyl; hodnota může být udávána jako 2, nicméně i tato křovina je svojí ochotně vyrážející květní florou obohacením podzimní nabídky snůšky, a je to právě pyl, kterým se mohou v tomto ročním období „vykrmit“ tzv. zimní včely.

Z druhů kopretiny (Chrysanthemum) jsou pro včelařství zajímavé jen jednoduše kvetoucí odrůdy, protože jejich nezakryté prašníky jsou pro hmyz snadno dosažitelné, jako např. u známé kopretiny — vratiče (Chrysanthemum vulgare), která patří hodnotou pylu 3 k nejlepší včelí pastvě. U zahradních forem používaných v mnoha zahrádkách, jak např. Chry. coccineum s jejími odrůdami „Frenďa“, Vanessa nebo Chycarinatum s odrůdou „Monarch Cou Sesters“, zářících v mnoha jednotlivých bavách, lze dosáhnout odříznutím u odkvétajících porostů květiny zesíleného odnožování, což bude odměněno v dalším roce podstatně větší množstvím květů. Největší část těchto křovin které jsou známy též pod jménem Wucherblumen (= část druhů rodu kopretin), patří k letním trvale kvetoucím rostlinám (červen — říjen), a proto by měl včelař, který má tak zahradu a pěstuje tyto rostliny, podniknout odpovídající opatření. Let za pylem je v po letních měsících velmi silný a přinese tak v době slabé snůšky část pylu, který na včelstva naléhavě potřebují.

Kromě křovin, které při seřezávání přinesou pozdější druhou květní flóru, by měly být používány i takové, jejichž kvetení lze prodloužit otrháváním odkvetlých květů.

Sem řadíme především řebříček (Achillea filipendulina) s jeho zlatožlutě kvetoucí odrůdou „Parkers Varitát“, která dosahuje výše až 1,20 m. U tohoto druhu s mnoha samostatnými výhony vyrůstajícími ze země se hlavní květy po odkvětu vyštípnou, takže se vedlejší květy nacházející se na těchto výhonem mohou lépe vyvíjet. Řebříček, který pro hodnocení pylu a nektaru 1:1 nepočítáme zrovna k nejlepší pastvě pro včely, bychom měli přes to pěstovat, protože potom může být pastvou pro oči každého majitele okrasné zahrady a mnoho jiného drobného hmyzu jej silně navštěvuje. Podobnými opatřeními při ošetřování, vyštipováním jednotlivých odkvetlých květů, se dá značně prodloužit doba květu také u „zářivého oka“ (Heliopsis scabra) a u čistce (Stachys lanata). Kvetení by u těchto rostlin skončilo za normálních okolností od konce srpna do poloviny září, může však být za přiměřených opaření zachováno až do konce října. Protože obě jmenované křoviny jsou velmi dobrými nektarodárnými i pylodárnými rostlinami, opatření podle vysvětlení se vždy vyplatí. H. scabra je jako 1:3 vysloveně dobrou pylodárnou rostlinou, zatím co Stachys lanata s 3:0 poskytuje více nektaru než pylu.

Také s využitím chrastavce (Scabiosa caucasica), který včely navštěvují vyloženě dobře a který je oceněn podle nektaru a pylu jako 2:1, se dá dosáhnout průběžné květní flory od června do listopadu, jestliže květy po odkvětu vyštipujeme.

Menší zahrádky před domem nezakládat trávníkem náročným na ošetřování, ale pustit se do snadného pěstování rostlin. Při zřizování nebo úpravě zahrady se používá mnoha květin, křovin, keřů a stromů. Zakládá se a osazuje mnoho rozmanitých ploch a později se musí udržovat. Tyto udržovací práce jsou často velmi pracné a v této souvislosti bychom se konečně měli zamyslet nad tím, zda můžeme přeměnit plochy po pracovní stránce intenzivně využívaně na extenzivní a tím dosáhnout zlepšení včelí pastvy.

Nejprve k stanovení, co vlastně můžeme řadit k intenzivním zahradním plochám. Zpravidla jsou to ozdobné zatravněné plochy, které je třeba jednou za týden kosit. Za období vegetace se tento proces opakuje 26—28krát. Toto týdenní sekání spolu s úklidem posekané trávy a dodatečným sežínáním okrajů trávníku patří vůbec k nejnamáhavějším zahradním pracem a často se stává utrpením již u nejmenších ploch. Dalšími překážkami, které ztěžují posekání takových ploch, jsou převislé části rostlin sousedních obrubních záhonků, neupravené obruby a často na takových zatravněných plochách vysazované první jarní květiny jako sněženky a šafrán, které vlastně před uvadnutím sežnout nesmíme.

Na mnoho zatravněných ploch se vždy znovu dostává mech a plevel. Trávník silně prorostlý mechem se dá pro zapadávání kol sekačky jen obtížně sekat a nemůže již také vyhovovat požadavkům na trávník udržovaný v čistém stavu. Je pochopitelné, že takové plochy patří k zahradním plochám nejnáročnějším na práci. Zatravněné plochy jsou také nezajímavé z hlediska včelařského, protože z nich nezískáme nektar ani pyl. Nejmenší plochy, jak je často vidíme mezi chodníkem a čelem domu, by z těchto důvodů neměly být osévány travou. Zde se nabízí přiměřenější pěstování, které by mělo zahrnovat nízké keře, křoviny a jednoleté květiny. Úzký pás, který nedosahuje ani 100 m² plochy, se stane při osetí travou velmi pracnou záležitostí, zatím co tytéž plochy vybavené patřičnými rostlinami se mohou stát půvabnou zahrádkou před domem, která potěší každého pozorovatele. Z této zahrádky mohou načerpat svůj díl také včely a jiný hmyz, motýli a brouci, a včelař přispěl něčím k zvýšení výnosu včelstev.

Takové nejmenší plochy na ulicích přeměnit v plochy s rostlinami atraktivními pro okolí je v podstatě poměrně jednoduché. Trávník bychom měli sežít co nejkratšeji a spolu s posekaným materiálem překopat. Následné zpracování půdy kultivátorem umožní vzniknout jemné drobtovité struktuře, do které pak ještě podle potřeby zapracujeme hnojivo. Na takto připravené plochy pak můžeme podle libosti vysázet různé rostliny, které by mimo jiné měly být vybírány také podle včelařských hledisek. Protože se při úpravě těchto pozemků jedná o nejmenší plochy, měly by tu být využity také odpovídající nejmenší keře a křoviny. Pro velké rostliny by takováto plocha byla stěnou. Včelař, který se podílí na utváření takové plochy, nebo předělává vlastní zahradu a zná místní snůškovou situaci, vyhledá podle toho rostliny, aby omezil eventuální přestávky ve snůšce.

Jinak by mohly být osázeny jižní strany např. zimním a letním vřesem Erica a Calluna, při čemž by měl být brán ohled na velký výběr odrůd u těchto druhů rostlin. K načechrání (uvolněni) takovéto plochy vřesu by se mělo navíc použít čilimníku Cytisus kewensis, který zůstává nízký, nebo také více vyrůstajícího Cytisus purpureum. Také se k tomu hodí různé druhy dřišťálu (Berberis), z nichž B. stenophylla a B. verrunculosa se hodí obzvláště dobře. Zejména je třeba poukázat na nízko se držící a půdy kryjící růže, které jsou k dostání v obchodě ve větším výběru. Tyto poloviční a jednoduše kvetoucí trpasličí růže, které dosahují výše asi 30—40 cm, jsou v době květu velmi silně navštěvovány pro pyl a takto představují nejlepší pastvu pro včely. V takovémto vřesovém záhonu by měly být umístěny také různé trávy, protože tyto rostliny s jejich půvabným vzrůstem jsou mimořádnou pastvou pro oči. Zde se například nabízí asi 2 m dorůstající molinie, Molinia altissima, a modrozelené druhy kostřavy Festuca glauca a Festuca ovina.

Návod na utváření takových ploch je založen na tom, že všechny rostliny by měly být vysázeny poměrně hustě, aby se zajistilo rychlé přirůstání ploch. Čím dříve bude rostlinný pokryv uzavřen, tím méně práce bude třeba k ošetřování, aby se taková kultura udržela čistá.

Pro nás včelaře spočívá velká hodnota takovéhoto parku nejen v tom, že se nám tímto podařilo zlepšit a rozšířit nabídku včelí pastvy, ale zde nám vychází vstříc také efekt při napodobováni jinými, kteří často něco takového obdivují a poznají, že takovéto utváření ploch má také co činit s usnadněním práce. Z tohoto důvodu by se mělo takové pěstování rostlin zakládat s trochou úsilí, zručně (obratně) a se smyslem pro krásu, navíc tyto plochy jsou často v zorném poli kolemjdoucích.