Jakou příčinu mají zimní ztráty?
O přezimování a jarním rozvoji
Zimní stanoviště kočujícího včelaře musí být kryto před větrem.
Úly zakrýváme střechou, která chrání úly před podzimními dešti. Česna od prosince chráníme před útoky malých ptáků síťovinou (s oky více jak 10mm). Sítě odstraňujeme začátkem března.
Rezervní nástavky a souše uskladníme do suchých prostor.
Zimní období věnujeme údržbě rámků, úlů a ostatních pomůcek.
Začátkem ledna vyjmeme podložky z podmetů. Na podložkách vidíme stav včelstva. Počet obsednutých uliček je patrný z počtu proužků drobné voskové měli. Stav mrtvolek nás informuje o tom zda úl nenavštívil rejsek nebo myš. Větší množství mrtvolek ještě nemusí znamenat onemocnění nebo dokonce padnutí včelstva, může to být projev pozdní výměny matky, kdy do zimy přešlo mnoho letních (krátkověkých) včel.
Krátkodobé vyrušení nemůže ublížit silnému včelstvu. Přesto to bez důvodu nezkoušejte! Zde je ukázka zimního hroznu obsedajícího 6 meziplástových uliček.
Silné včelstvo při jarní prohlídce.
SRPEN včelaře
Počasí bývá zpravidla teplé, rána jsou již však chladnější. V ranějších oblastech kvete slunečnice, ve středních a vyšších polohách mohou být ještě tyto snůšky pozdní medovicová z jedlí. Nektarová a pylová z vrbovky úzkolisté, starčeku hajního a někdy za příznivých podmínek velmi vydatná z druhé soče červeného jetele. Snůškově poměry mohou zlepšit i některé rostliny rostoucí na stanovišti, např. pámelník hroznatý a bělotrn kulatohlavý. Pyl poskytuje i kukuřice, je horší kvality, ale v této době je vhodným pylovým zdrojem.
Pokračujeme v zajišťování péče o podletní rozvoj včelstev. Tam, kde jsme pro něj vytvořili nezbytné podmínky již v červenci, postačí nadále provádět nepřetržitě podněcování v krmeni.
Podněcováni ukončíme kolem 10. srpna. V tě době vykonáme podzimní prohlídku včelstev. Protože je doba zvýšeného slídění včel, pracujeme při ní opatrně a rychle. Zjistíme přítomnost matky, množství plodu a zásob a zrušíme medníky. Podle síly včelstva a počtu ponechaných plástů stanovíme potřebu zásob na zimu. Na 1 plást by měly činit asi 1,5 kg. Při prohlídce odstraníme různé voskově nástavky z úlových den, abychom mohli později dobře zasunout podložky.
Po prohlídce započneme včelstva krmit. Přílivem většího množství zásob ubývají prázdné buňky pro plodování a tím začneme omezovat matku v dalším intenzívním kladení. Včasným doplňováním zimních zásob vytváříme vhodně podmínky k omezení plodováni včelstev a ke zpracováni zásob využijeme ještě letní generaci včel.
Nejvhodnější příprava cukerného roztoku jev koncentraci 3 : 2 (3kg cukru a 2 l vody). Při používáme krmítka podle konstrukce úlů. Vhodná jsou strůpková prosakovací. Můžeme v nich krmit buď hotovým roztokem, nebo prosakovacím krmením. Podle možnosti připravujeme roztok teplý.
Během krmení dbáme opatrnosti, abychom nerozlévali roztok, máme přiměřeně zúžená česna a krmíme navečer. U čtyřlitrových dávek ponecháme mezi nimi několikadenní přestávku. Do konce měsíce bychom měli dodat převážně množství potřebných zásob.
V některých letech s nadměrným výskytem vos je třeba rozestavět na stanovišti k jejich odchytu lapače. Zhotovíme je ze světlých lahví do kterých dáme trochu piva nebo ovocnou limonádu.
Uskladněné zásobní souše ošetřujeme proti zavíječi voskovému pravidelným sířením v intervalech po 7 - 10 dnech. Zapáleně knoty umisťujeme v plechových sířičích a dbáme opatrnosti, aby nedošlo k požáru.
ZÁŘÍ včelaře
Měsíc záři patří do včelařského podletí a začínajícího podzimu. Bývá zpravidla provázeno „babím létem“ s teplými dny, ale chladnými nocemi. Končí snůška z červeného jetele a na některých místech jsou přínosy pylu z hořčice.
Hlavni práce v měsíci spočívají ve včasném dokončení doplňováni zásob na‚ zimu a vytvořeni podmínek k omezení plodováni včelstev, aby při říjnovém ošetřeni proti varroáze byla bez zavíčkovaného plodu.
Pokračujeme v krmení včelstev a dokončíme je do 10. záři. Včelstva po nakrmení předčasně neuteplujeme, naopak záměrně různými úpravami úl ochlazujeme. Můžeme např. odstranit z úlů veškeré vyjímatelné uteplivky, u včelstev připravených k zimování v plodišti ponecháme i po nakrmení prázdně medníky a přiměřeně rozšíříme česna. Větší výměna chladnějšího vzduchu přispívá ke snížení plodování.
K dosaženi úplného vyloučeni přítomnosti zavíčkovaného plodu pro říjnová protivarroázní ošetření je třeba izolovat matky. Můžeme použít školkovací průlezové klícky, opatřené po obou stranách mateří mřížkou. Připevníme ji k samostatné horní rámkově liště a umístíme mezi plodové plásty. Matku v klícce izolujeme 23 dni před zahájením plánovaně fumigace a ukončíme 8 dni před 2. fumigací. V oblastech s horši nákazovou situací zajistíme nepřítomnost zavíčkovaného plodu již i pro první fumigaci.
Asi za 10 dni od ukončeného krmení můžeme vykonat ještě kontrolní prohlídku včelstev. Ověříme při ni, zda jsou dobře nakrmena. V ojedinělých případech se může stát, že některé pozbudou tichou loupeži potřebně zásoby. Tam, kde budeme provádět izolaci matek zkontrolujeme včelstva při tomto zásahu. Při prohlídce můžeme již vložit úlově podložky.
Je vhodná doba k obnově úlových nátěrů. Orientační barvy předních stěn volíme pestré, např. žlutou, bílou, modrou a zelenou.
Také v tomto měsíci nezapomínáme na pravidelně ošetřování zásobních souší proti zavíječi voskovému.
ŘÍJEN včelaře
Říjen je již podzimním měsícem. Bývá ještě během dne slunně počasí, avšak ranní mlhy a chladné noci i s prvními mrazíky.
V tomto měsíci nastává postupný přechod zaktivní činnosti včel k zimovaní při slunných dnech vyletují, donášejí rousky pylu z posledních dokvétajících rostlin a dochází k proletům mladušek. Koncem měsíce s klesající teplotou výlety včel ustávají.
Nejdříve provedeme na včelíně důkladný úklid. Odstraníme z úlů krmítka, dobře je vymyjeme a uskladníme. Dále vyčistíme a uložíme chovné úlky a veškeré nářadí. Za příznivého počasí můžeme ještě dokončit potřebně nátěry, různé opravy střecha případně stavební práce na včelařském zařízení.
Nejdůležitějším úkolem v tomto měsíci je správné provedeni ozdravovacích opatřeni proti varroáze. V určené době za přítomnosti komise ošetříme včelstva fumigací a odebereme spad. Měli bychom mít na tuto akci vše připraveně. Na dně úlů máme podložky, zajistíme si ucpávky česen, hřebíky a nehořlavé podložky pod fumigačni pásky. Zároveň je třeba uvolnit prostor pro umístěni pásku (vyjmeme plást nebo posuneme okénko). Za 7-9 dni po prvním ošetřeni se provede opět komisionálně druhá fumigace včelstev. Při ní již nesmí být přítomen zavíčkovaný plod. Pokud jsme zajistili předem jeho vyloučení izolací matek (viz zářijové kalendárium), proběhne ošetřeni rychle a bez problémů. Jinak jej musíme před ošetřením odstranit vyřezáním. Tuto podmínku si předem zajistí majitel včelstev, komise ji ověří. Druhý den po fumigaci očistíme podložky, překontrolujeme spad roztočů a vrátíme je do úlů. K celé ozdravovací akci bychom měli přistupovat velmi odpovědně dbát pokynů důvěrníka a vycházet vstříc pro provedení v dohodnutých nebo určených termínech.
Nadále zajišťujeme u včelstev podmínky, aby neplodovala. Zatím je neuteplujeme a ponecháme rozšířená česna. Pozdní plodováni je nežádoucí jev a rovněž i pro eventuální potřebu třetího ošetření proti varroáze musíme je potlačovat. Plod v této době enormně vyčerpává životní síly zimní generace - snižuje dlouhověkost zimní generace včel.
LISTOPAD včelaře
Projevuje se jako celek typickým podzimním počasím a mlhami, plískanicemi a ranními mrazíky. Končí plodováni včelstev, koncem měsíce jsou již převážně bez plodu.
Upravíme česna úlů. Jejich velikost ponecháme co největší, pro dobré zimováni potřebuji včelstva dostatek vzduchu. Zabezpečíme je před proniknutí myší a rejsků mateří mřížkou nebo překlopením letáku.
(Po ukončených fumigantních ošetřeních a výletech včel je vhodná doba i léčení roztočíkové nákazy přípravkem BEF. Včelstva bychom měli léčit alespoň každé dva roky. Po odpařeni první dávky vložíme druhou a ponecháme ji v úlu odpařovat během zimního období.)
Při trvalém ochlazeni uteplíme včelstva. Většina novějších úlů má vyřešeno, tepelnou izolaci stejně po celý rok, a proto další uteplení již není třeba provádět. Uteplujeme hlavně úly zadem přístupně, kde při zimováni jenom plodišť zůstává prázdný medník a prostor za okénkem. Včelstvo má být pro zimováni přiměřeně uteplené. Uteplení na ně nemá zvláštní význam, neboť včely zimují v chumáči, kde si reguluji potřebnou teplotu. Větší potřebu zatepleni je až v předjaří, kdy začínají plodovat. K uteplení můžeme použit plsť, slaměné nebo orobincově rohože, velit, polystyren, hobru a novinový papír.
Ve zjištěných nových ohniscích varroázy a jejich ochranných pásmech se bude provádět od konce měsíce třetí ošetřeni včelstev postřikem nebe aerosolem. Přestože jde o pozdní dobu, kdy již včelstva převážně ustala s plodováním, je třeba se o tom prohlídkou přesvědčit a případný zavíčkovaný plod odstranit. Druhý den po ošetřeni očistíme podložky a vrátíme je zpět do úlů.
Pokud jsme ještě nevytřídili uskladněné souše, provedeme tuto práci nyní. Zvlášť z nich vyřadíme tmavé, s většin, podílem trubčiny, nedostavěné panenské a různě poškozené při vytáčení. K výměně za mezistěny je vyřízneme z rámků, ponecháme vcelku a roztřídíme na světlé a tmavé. Zásilku zašleme přímo do výrobny mezistěn. Pokud máme potřebně vybavení, zejména dobrý vařák na vosk, můžeme si voští vyvařit na vosk sami Ostatní zásobní souše roztřídíme na tmavší medníkové a světle hnědě plodiskové. V nevytápěných prostorech je již nemusíme během zimy ošetřovat proti zavíječi voskovému, ale skladovací prostor zajistíme proti myším.
PROSINEC včelaře
Prosinec je již zimním měsícem. Někdy bývá studený se sněhovou pokrývkou a s větším poklesem teplot, zpravidla však počasí bývá nestálé. Po období chladných dni dochází k oblevám, kdy při oteplení nejsou vzácně i prolety včel.
Včely jsou stažené v zimním chumáči. Při poklesu teploty pod 0°C se skládá ‚ ze dvou vrstev a při dalším ochlazování vznikne v něm další vrstva. Uprostřed chumáče, kde se nachází matka, je teplota 20 - 25°C. Ve třetí dekádě tohoto měsíce začínají již včelstva opět plodovat. Zpočátku jde jen o několik zakladených buněk. Teplota se zvýší ve středu chumáče na 34,5°C. Pokud nejsou včely během zimy rušeny, vydrží v takto uspořádaném chumáči zimovat na zásobách až do jara. Během zimy však využívají každého většího oteplení, aby se mohly vyprášit (zimní prolet s vykálením).
V zimním období zajistíme včelstvům klid. Dbáme na to, aby nebyla rušena ‚ různými zevními vlivy (ptáky, myšmi apod.). Občas proto stanoviště zkontrolujeme a odstraníme případné nedostatky.
V nově zjištěných ohniscích, I. ochranných a pohraničních pásmech dokončujeme komisionálně poslední ošetřeni včelstev postřikem nebo‚ aerosolovým způsobem. Mnohdy jsou v této roční době proti nim ze strany včelařů výhrady, avšak krátkodobě a jednorázově vyrušení včelstvům neuškodí. Tam, kde máme k dispozici aerosolový vyvíječ s potřebným technickým vybavením, proběhne celá akce rychle a bez větších problémů. léčebné zásahy jsou v této době nejúčinnější, protože včelstva již převážně nemají plod.
Začínáme sbíjet a drátovat rámky. Měli bychom jich během zimy připravit na jedno včelstvo 4 - 5 i více, zejména tehdy, když bude v doletu řepka olejná. Opravujeme včelařský inventář a podle svých individuálních možnosti si svépomocně zhotovujeme úly, chovně úlky, rojáčky a realizujeme různé nové náměty, které by mohly zdokonalit naši práci.
Zimní doba je nejvhodnějším obdobím ke studiu včelařské literatury. Kromě četby časopisu Včelařství můžeme si zajistit odběrem slovenský časopis Včelár. O zajímavých poznatcích v zahraničním včelaření se dočteme v Odborných včelařských překladech, které vydává náš svaz. Vracíme se i k některým problémům, které nás zaujaly ve včelařských časopisech a jež jsme nestačili během roku dobře prostudovat.
LEDEN včelaře
Leden patří k nejchladnějším zimním měsícům, zima v něm zpravidla vrcholí. Mnohdy se teploty pohybují hluboce pod nulou a v některých letech bývá bohatý na sněhově srážky.
Včely dobře zimuji při ustálených nižších teplotách. Pokud jsou větší tepelné výkyvy, musí se chumáč včel přizpůsobovat a častěji se uvolňuje. Podobně je tomu při rušení včelstev. Jednorázové vyrušení není pro ně škodlivé, škodlivé však působí opakovaně rušeni, např. údery větví na úly, myší a ptáci. Rovněž neklidně zimuje včelstvo osiřelé. Všechny tyto škodlivě vlivy způsobují větší sycení včel, předčasně přeplňování výkalového vaku a může se později projevit kálením včel v úle.
O
zimováni včelstev je třeba občas se přesvědčit kontrolou česen a poslechem. Z
česen odstraňujeme sníh. Čerstvý nevytváří zábranu k pronikání vzduchu. Na
česnech také sledujeme, zda do úlu nepronikla myš nebo rejsek. Pokud jsou
mrtvolky včel celistvé, je vše v pořádku. Rozdrcené včely svědči o přítomnosti
myši, vykousané hrudníčky včel znamenají, že v úle může být rejsek. Zatímco myš
zůstává zpravidla v jednom úle, rejsek přechází do celé řady dalších, kde není
dobře upraveno česno. V obou případech musíme nežádoucího vetřelče z úlu
odstranit a zamezit mu další přístup úpravou česna na výšku 6 mm, nebo je
opatříme mřížkou.
Vlastni stav včelstev a průběh jejich zimováni zjišťujeme odposlechem gumovou hadičkou nebo lékařským fonendoskopem. Jeden konec hadičky zasuneme do česna a druhý přiložíme k uchu. Slyšíme-li zvukově vyrovnaný šum, je v pořádku. Nevyrovnaný, kde jsou rozeznatelné zvuky nižší a vyšší, signalizuje, že je včelstvo osiřelé. Matka přidáme později při otepleni. Hladovějící včelstvo šumí velmi slabě. Nadměrný hukot znamená, že včelstvo pociťuje nedostatek vzduchu. Zpravidla postačí rozšířit česno pro zvýšení přívodu vzduchu. Pokud tento zásah nestačí, vsuneme do podmetu navlhčenou látku nebo molitan.
Zimní klid u včelstev využíváme k provádění některých přípravných prací. Sbíjíme a drátujeme rámky. Pokud jsme ještě nestačili vytřídit souše, vyřadíme z nich starší tmavé, nedostavěné panenské, poškozeně a jinak nevhodně. Voští vyvaříme nebo zašleme k výměně za mezistěny.
ÚNOR včelaře
Pokračuje zimování včelstev a očekáváme první prolet včel. Sledujeme průběh počasí a při začínajících náznacích oblevy odstraníme před úly snili, na vzdálenějších místech v okolí úlu jej posypeme sazemi nebo popelem. Neoslňuje potom při výletech včely a rychleji taje.
K
hromadnému proletu dojde za slunečného dne, kdy vystoupí teplota vzduchu ve
stínu na 7-10°C. Je to dlouho očekávaný den pro každého včelaře a měli bychom
být na včelíně a sledovat průběh proletu. Během proletu vyčistíme úlová dua a
po jeho ukončení očistíme pokálená česna a stěny úlů, smeteme a spálíme
mrtvolky včel. Někdy po celý měsíc setrvá ráz chladného počasí a k proletu včel
nedojde. Za těchto podmínek zajistíme včelstvům klid a zbytečně je nerušíme.
V určené době proběhne odběr zimní měli. Vyčkáme pokynů a v přítomnosti členů komise odebereme měl. Pokud máme možnost si vyšetřit vzorky včel na nosematózu a akarapidózu, odebereme přitom zvlášť do krabičky mrtvolky včel.
Pokračujeme na dokončováni různých přípravných prací. V této době si můžeme rovněž sami vyrobit medocukrové těsto pro jarní přikrmování a podněcování a pro event. potřebu na chov matek. Zhotovíme je prohnětením ručně nebo strojově. Podle uvažované potřeby si připravíme vlastni med a sypký moučkový cukr. Na 1 kg medu počítáme kolem 3 kg cukru. Příslušné množství medu před zpracováním zahřejeme na teplotu do 50°C v nádobě ponořeně do větší nádoby s ohřívanou vodou. Potom do něho postupně přisypáváme za stálého míchání cukr. Směs za tepla zpracováváme mísením rukama a nakonec ji dobře prohněteme. Předepsaný poměr cukru a medu je přibližný, a proto tuhost těsta upravujeme přidáním cukru nebo medu. Počítejme s tím, že i po dokonalém zpracování se nám zdá těsto vláčně, avšak po vychladnuti ztuhne.
(Pokud chceme do těsta přidat Funiagillin, nejdříve rozpustíme lahvičku léčiva asi v 2 dcl chladné vody, vlijeme do medu ohřátého na teplotu do 40°C, dobře promícháme a potom přidáme cukr v poměru na zhotoveni 15 kg těsta.)
Větši množství těsta si vyrobíme obdobným způsobem na hnětačce nebo míchačce na beton. Nakonec je nadávkujeme do igelitových sáčků a máme je připravené pro použiti v dalším období.
BŘEZEN včelaře
Stěžejní úkoly v březnu spočívají v zjištění stavu vyzimovaných včelstev a přípravě jejich zdárného jarního rozvoje. Za příznivého slunného počasí teplotou nad 10°C vykonáme jarní prohlídku včelstev. Zjistíme při ní množství zásob, přítomnost matky, kvalitu a rozlohu plodu a silu včelstva. Činí-li stav zásob pod 4 kg, doplníme je přidáním zásobních plástů. Pokud je nemáme v rezervě, přikrmíme včelstva medocukrovým těstem, umístěným na horní lišty obsednutých plástů. Rozsah plodování můžeme odhadnout v dm2. Při výskytu trubcokladné matky nebo osiřelého včelstva přidáme matku „naostro“, popřípadě i s celým oddělkem. Slabá včelstva spojíme, velmi slabá zrušíme. Odstraníme pokálené, zplesnivělé a neobsazené plásty. Vyčistíme dna úlů, pokálené úly uvnitř mechanicky oškrábeme a vydezinfikujeme (nejlépe ožehnutím vypalovací lampou). Vyjmeme z úlů vlhké uteplivky, necháme je uschnout a včelstva opět dobře uteplíme.
(Zpozorujeme-li typické příznaky na nosematózu (větší množství mrtvolek, řídké výkaly apod.), neprodleně včelstva léčíme. Jednu lžičku Fumagillinu rozpustíme v malém množství vody a zamícháme do 1 litru cukerného roztoku. Při prohlídce postříkáme rozprašovačem včely, plásty a stěny úlů. V dalších dnech přikrmujeme včelstva léčebným roztokem nebo aplikaci v těstě. Pro léčení počítáme 1 lahvičku na 5 včelstev.)
Po pročišťovacím proletu začínají včely hledat vodu, kterou nezbytně potřebují pro plodování. Hned po proletu zřídíme hygienické napajedlo s tekoucí prohřívanou vodou. Umístíme je na slunném a bezvětrném místě mimo hlavni směr letu včel. Mělo by v něm být stále dostatek vody, jinak je včely opustí a najdou si jiný zdroj.
Plynulé podávání vody můžeme zajistit systémem strůpkových krmítek. Do jedné poloviny dáme vodu a do druhé současně medocukrově těsto. Používání krmítek je závislé na průběhu počasí v předjaří a na ranosti očekávaně významnější snůšky. Nasazujeme je zásadně až po proletu včel. Strůpek dobře zateplíme, aby neunikalo teplo.
Nejpozději do 25. března nahlásíme na obecní úřad trvalé stanoviště a počet včelstev. Pokud jde o místo mimo zastavěnou část obce, musíme k hlášeni přiložit situační náčrtek. Hlášeni může podat sumárně za všechny včelaře místní včelařský důvěrník. Povinnost každoročního hlášení vyplývá z platné vyhlášky MZVž č.35/1978 Sb. a veterinárních předpisů.
DUBEN včelaře
V přírodě rozkvétá velké množství významných včelařských dřevin, patří k nim např. vrby, javory a některé ovocně stromy. Rozkvětem třešně ptačí začíná včelařské jaro, přibližně za 44 dní bude rozkvétat akát.
Plodováni včelstev začíná nabývat na intenzitě a náš hlavní úkol v průběhu celého měsíce je pečovat o ně vytvářením vhodných podmínek, atak podporovat rozvoj včelstev do síly. Tam, kde jsme nestihli vykonat v březnu jarní prohlídky včelstev dokončíme je za příznivého počasí co nejdříve. Poznatky o stavu včelstev při prohlídkách zůstávají pro nás podkladem a vodítkem pro další období.
Sledujeme úbytky zásob a dbáme, aby nepoklesly pod 3 kg. Můžeme je doplňovat zásobními plásty nebo přihrnovat těstem a cukerným roztokem.
Nadále dbáme, aby včelstva byla dobře uteplená a zajišťujeme jim podáváni vody a doplňováni chtějícího pylu. Pro zintenzívněni plodováni jsou důležitě přínosy sladiny. V nepříznivém počasí a snůškových mezerách včelstva podněcujeme. Protože včely špatně odebírají krmivo v chladnějších úlových prostorech (okénková a boční krmítka), uplatni se nám dobře strůpková krmítka, kde můžeme podávat bud‘ ve spojitosti s vodou těsto, nebo jenom cukerný roztok.
Rozvoj včelstev ovlivňuje nepříznivě nosematóza, zejména pak při chladném počasí, kdy omezuji plodování a nosematické včely předčasně hynou. Postižená včelstva mají zpravidla kolísavou silu nebo vůbec nesílí, postupně slábnou a mohou být neschopná dalšího rozvoje. (Sledujeme proto zdravotní stav včelstev a při výskytu nosematózy včelstva léčíme Fumagillinem.)
Postupně dochází k hynutí včel zimující generace. U zdravých včelstev je tento úbytek nahrazován novými včelami a začínají postupně sílit. Zavčas je rozšiřujeme, zpočátku plodiskovými soušemi (žemlové barvy) a později při začátku květu ovocných stromů mezistěnami. Mezistěnu vkládáme mezi krycí plást a plodové těleso. Jakmile je mezistěna vystavěná a zakladená, můžeme obdobným způsobem vložit další.
Do vybraných trubčích včelstev vkládáme k zakladeni trubčinu nebo rámky proužkem mezistěny. Umístíme je mezi plodově plásty, kde jsou pro vývoj trubčího plodu nejlepší podmínky Zajistíme si tak včas dostatek vhodných trubců pro raný chov matek.
Přezimování včelstev
(Die Überwinterung der Bienenvölker. - Dr. Gerhard Liebig,
Zemský včelařský ústav univerzity v Hohenheimu, SRN - Deutsches
Bienen Journal, roč. 1993, č. 2, str. 6-7
Hohenheimský
výzkumný program o vývoji včelstva se orientuje na hromadnou výměnu včel ve
včelstvu v průběhu včelího roku (obr. 1). Těžiště leží v pravidelném hodnocení
populace od srpna do října a od března do května nebo června. Každý rok je
porovnáváno 100 zkušebních včelstev; mnohdy, když diplomanti nebo doktoranti se
zabývají otázkami, které souvisejí s vývojem včelstva, je to také více. Těchto
100 včelstev je rozděleno na 10 stanovišť, z nichž dvě leží v „drsných“
Švábských Alpách (Schwäbische Alb), dvě v předním Černém lese (Vorschwarzwald)
a 6 v Nekarském údolí (Neckartal) nebo na jeho okraji.
Z údajů, které jsou tam získány, je možno prověřovat, podle jakých pravidel se včelstva vyvíjejí a které faktory hrají přitom roli. Tak je možno popsat přezimování včelstev nebo také jejich takzvanou zimní odolnost jednoduchým srovnáním síly včelstva v březnu a říjnu. Když se tak děje po více let na různých stanovištích, potom je možné rozlišit vliv počasí a klima nebo jiné stanovištní faktory. Může být také zjištěno, zda má význam plodová činnost na podzim nebo také napadení roztočem Varroa pro přezimování a vyzimování.
Jednoduché dřevěné úly
Zkušební včelstva jsou v jednoduchých dřevěných úlech (nástavky s 10 Zanderovými plásty a 20 mm silnými stěnami) se zasíťovaným dnem, které je uzavřeno od srpna do prosince zásuvkou, aby bylo možno zachytit přirozený odpad roztočů Varroa nebo po chemickém ošetření. Od ledna zůstává zasíťované dno otevřené a není uzavřeno také v březnu a dubnu.
Při přezimování včelstev je zpravidla souvislost mezi vyzimovanou sílou a zazimovanou sílou. Jako příklad slouží výsledky 290m vysoko položeného stanoviště u Wernau v Nekaru. Zkušební včelstva tam stojí na louce nad spodkem údolí na nízkém jihovýchodním svahu, nejsou zastíněna, jejich česna směřují na jihovýchod. Svahy a keře chrání včelstva (trochu) před větry.
Ve Wemau bylo pozorováno ve včelím roce 1989/90 15 včelstev, 1990/91 a 1991/92 po 10 včelstvech.
13.
října 1989 byla včelstva o síle mezi 5 125 a 15 750 včel, střední
hodnota byla okolo 11 100 včel. Dvě včelstva již neměla žádný plod, osm
dalších mělo ještě zavíčkovaný plod. V průměru mělo 15 včelstev 13. října 100
buněk s otevřeným a 1 000 buněk se zavíčkovaným plodem. 12. března
1990 byla všechna, včelstva při životě. Jejich počet včel byl mezi 3 750 a
21 675 a v průměru 11 700. Mezi počtem včel v březnu 1990 a říjnu
1989 je jednoznačná souvislost, která se početně nechá popsat regresní (zpětně
vývojovou) přímkou: čím více včel v říjnu, o to více včel v březnu. Tato
souvislost platí také pro včelí roky 1990/91 a 1991/92 (obr. 2), kdy stav plodu
včelstev v polovině října 1990 a 1991 byl s průměrem 2 900 resp.
1 800 značně vyšší než 1989.
Tři regresní přímky v obr. 2 probíhají přibližně obdobně. Přitom regresní přímky z let 1989/90 a 1991/92 leží velmi těsně vedle sebe. To znamená, že včelstva přežila obě zimy stejně dobře. Naproti tomu je (tečkovaná) regresní přímka z roku 1991/92 značně posunuta dolů. Odstup k regresní přímce z roku 1989/90 obnáší v rozsahu slabších včelstev asi 4 000 včel, v rozsahu silnějších včelstev asi 5 000 včel. Stejně silná zazimovaná včelstva vyzimovala podle toho v roce 1992 o 4 000—5 000 včel slaběji než v roce 1990 a také značně slaběji než v roce 1991. Poblíž je třeba hledat příčinu pro rozdílné přezimování v zimním počasí. Analýza příčin bude teprve tehdy účelná až budou k tomu získány nutné hodnoty v časovém prostoru více než 5 let. Vedle počasí hraje také roli stanoviště. Na několika zkušebních stanovištích, jako ve Wernau, vyzimovala včelstva 1992 hůře než v obou předešlých letech, na jiných stanovištích nebyly žádné příslušné rozdíly mezi roky.
Co znamená zimní odolnost?
Vedle vlivu stanoviště a počasí budí zájem také rozdíl mezi včelstvy. Ve všech letech se vyskytují okolo vypočítané regresní přímky, více nebo méně silné hodnotové dvojice (Wertpaare). Zvláště velké jsou tyto odchylky u silných včelstev (obr. 2).
V březnu 1990 a 1992 bylo nápadné právě jedno včelstvo, které absolutně a vztaženo na jeho počet včel v říjnu o mnoho silněji vyzimovalo než ostatní včelstva stanoviště. Tato dvě včelstva měla v březnu (1990) 21 675 resp. (1992) 14 375 včel, a tím v obou případech výrazně více než při zazimování v říjnu.
O příčinách je možno se dohadovat. Devadesáté včelstvo mělo jak na podzim, tak v březnu silně odchylný stav plodu od průměru. 92 včelstvo mělo v září a říjnu 1991 s odstupem nejvíce plodu a nadprůměrně také více v březnu. Naproti tornu mělo nejlepší včelstvo z roku 1991, které v březnu vztaženo na počet včel v říjnu vlastně normálně vyzimovalo, v předešlém roce již v září (jako jediné včelstvo) zastavilo plodování.
Na význam plodové aktivity na podzim pro přezimování bude v daném čase blíže pojednáno. Během tří let ve Wernau dosud padlo jediné včelstvo v zimě (1990-91). Možnou příčinou by mohlo být, že zazimoyalo velmi slabě (obr. 2). Toto vysvětlení dokazuje také dosud nepatrné zimní ztráty na jiných stanovištích.
Z dosud předložených výsledků nechá se odvodit, že tzv. zimní odolnost je v prvé řadě otázkou podzimního vývoje. Zimní odolnost včelstev se nechá vlastně posuzovat pouze tehdy, když už je znám jejich stav na podzim.
Spotřeba velmi rozdílná
Při přezimování je také velmi zajímavá spotřeba potravy. Z tohoto důvodu je pravidelné vážení včelstev součástí hohenheimského výzkumného programu. Poprvé jsou včelstva vážena po skončení nakrmení, a sice na začátku podzimu, 22. září nebo několik dní před nebo po. Druhé vážení následuje v prosinci před vánocemi, třetí 3 týdny před prvou jarní prohlídkou, převážně v posledním únorovém týdnu, čtvrté v den prvé jarní prohlídky. Tak je možno srovnávat stav plodu v polovině března se spotřebou 3 týdny předtím.
Potom je zjišťována hmotnost včelstev ještě dvakrát až čtyřikrát podle toho jak je položena otázka výzkumu, hlavně k určení jejich výkonu v květové a lesní snůšce.
Spotřeba během zimy resp. od konce září do konce února je rok od roku a od včelstva ke včelstvu rozdílná. Jako příklad poslouží opět stanoviště Wernau.
Na
obr. 3 je srovnán úbytek na váze s počtem včel v říjnu. 1989/90 bylo 15
včelstev v průměru o 9,8 kg lehčích, nevznikla žádná souvislost mezi silou
včelstev v říjnu (a také ne v březnu). Právě u silnějších včelstev byly rozdíly
enormní, ztratila na hmotnosti mezi 6,5 a 12 kg. Je možné, že tichá loupež
ve včelstvech na stanovišti nebo loupežení ve včelstvech sousedních včelích
stanovišť v říjnu 1989, oba měsíce byly nadprůměrně teplé, ovlivnily výsledek.
V následujícím roce 1990/91 ztratila včelstva v průměru pouze 8,6 kg (přestože v říjnu více plodovala než v předešlém roce) a tendenciálně silnější včelstva méně než slabší (obr. 3). Statisticky nenechá se tato souvislost zajistit.
Značně rozdílný výsledek je z let 1991/92; zaprvé, protože včelstva s průměrně 12,6 kg velmi mnoho spotřebovala než v obou zimách předtím, a za druhé, protože vznikla značná souvislost: čím silnější včelstva, o to vyšší spotřeba. Pravděpodobně pro tento výsledek hrálo roli, že říjen 1991, jinak než 1989 a 1990, byl velmi studený, což omezilo využití pozdních snůšek nebo silně omezilo loupežení.
Spotřeba sama, ale také srovnání počtu včel a spotřeby, je každým rokem výrazná velkými rozdíly mezi včelstvy. To nám ukazuje, že z pozorování jednoho jediného včelstva na váze na stanovišti nemůžeme vyvozovat žádné závěry na vliv okolí.
JAKOU PŘÍČINU MAJÍ ZIMNÍ ZTRÁTY?
Průběžná zpráva o výzkumném programu Ústavu pro hygienu zvířat Freiburg
I za nejlepších podmínek chovu dochází zejména v zimě nebo při vyzimování znovu a znovu k totálním úhynům včelstev. Za normálních okolností se mohou ztráty až do 10 % považovat za přirozený výpadek. Rozdílně podle míst se vyskytují těžké ztráty až 50 % a více uhynulých včelstev většinou v periodách šesti až deseti let. V Baden-Württembergsku byla naposledy zátěží zima 1984/ 85 s 30 % ztrát. O doby, kdy je roztoč Varroa rozšířen po celé zemi, se také normální ztráty hynutím zvýšily na 10 až 20 %. Jen včelařům v Baden-Württembergsku vzniká tím roční ztráta za více než 10 milionů marek. Národohospodářská škoda je v důsledku snížené opylovací činnosti včel ale podstatně vyšší. V této době jsou možnosti předpovědi zimních ztrát omezeny. Když nastupuje katastrofický rok, přichází rozbor příčin zpravidla příliš pozdě. Tomu se lze vyhnout jen výzkumem, rozvrženým na delší časový úsek.
Od r. 1991 se provádí v Ústavu pro hygienu zvířat ve Freiburgu výzkum financovaný zemí Baden-Württemberg s cílem:
- podchytit škodící činitele a určit velikost jejich poddílu
- vypracovat podklady pro předpovídání škod
- vyvinout praktický postup pro předcházení škodám
Část vyhodnocených výzkumů bude v následujícím krátce uvedena.
Všeobecná pozorování
Zimy v letech 1990/91 až 1992/93 mohou být pro jihozápadní Německo označeny za normální. V zimě 1993/94 panovaly spíše nestálé povětrnostní poměry se střídajícími se teplými a chladnými obdobími. Jaro 1992 a 1993 se vyznačovalo neobvykle teplým počasím. Léta byla zčásti velmi suchá a 1992 navíc ještě velice horká. Podzim může být výjimkou roku 1991 označen spíše za chladný a deštivý.
Ve všech letech dalo jaro dobrou květovou snůšku. Zvláště dobrých výsledků bylo dosaženo na jaře 1992. Mnohý včelař ve Schwarzwaldu mohl poprvé po mnoha letech zase vytočit jarní med. Jen v pozdním létě 1991 a 1993 byla dobrá, i když ve srovnání s přecházejícími léty většinou krátká snůška z jedlí. Především na horním Rýně a v území u Bodamského jezera došlo r. 1993 k neobvykle silné melecitosové snůšce. Ale také v přecházejících letech měla snůška ze smrků silný podíl melecitosového medu. Jen v r. 1992 zcela odpadla snůška ze smrků. Nehledíme-li na výjimky, nebyl za celé období výzkumu žádný důvod k tomu, aby včelstva byla ponechána v lese déle a pozdě zazimována. Protože zásobení pylem a nektarem zjara a na podzim bylo optimální, mohly být ztráty včelstev na základě snůškových a povětrnostních podmínek dalekosáhle vyloučeny. Také pro zimu 1993/94 lze na základě povětrnostních poměrů očekávat normální vyzimování. V územích s vysokým podílem melecitosy by se mohly vyskytnout za jistých okolností zvýšené ztráty.
Důležitý činitel pro výskyt zimních ztrát je v druhu a způsobu, jak se nemocem předchází a jak se tlumí. To platí zejména pro varroázu, proti níž se každoročně musí dělat opatření. Mnozí už pracují podle uceleného konceptu a brání se tak vzestupu napadení roztočem Varroa už v průběhu roku. Většina včelařů se ale spoléhá na jednorázové medikamentózní ošetření na podzim, které pro včasné skončení snůšky z jedle mohlo být vždy provedeno včas před výskytem škod. Také nosematóza je mnohými včelaři tlumena zjara. Od doby, kdy Fumidil B už není dovolen, se od preventivního nasazení tohoto léku často upouští. Biotechnické způsoby, jako časné podněcování květovým medem, se naproti tomu používají jen zřídka. Naproti tomu se volbě stanoviště jako jednomu z nejdůležitějších preventivních opatření věnuje stále více pozornosti.
Dotazy u včelařů o škodách při zimování
Rozsah každoročně se vyskytujících škod lze jen těžko zjistit. Mnoho včelařů se stydí za výskyt ztrát a vyhýbá se tomu, aby je sdělili veřejnosti. Abychom získali údaje z co největšího počtu včelínů, vyzýváme včelaře od 1991 vždy v březnu v ADIZ k uvedení údajů o vyzimování na dotazníku. Jeden takový dotazník naleznete také v tomto sešitě. Počet navrácených byl v jednotlivých letech velice rozdílný:
1991 120 dotazníků
1992 24 dotazníky
1993 57 dotazníků
Odpovědi pocházely od včelařů ze všech částí země. Ačkoliv celkových navrácených dotazníků je velice málo, přece jen výsledek dává nahlédnout na stav ve sledovaném území. V zimě 1990/ 91 a 1992/93 byly ztráty včelstev s 28 reps. 33 % zřetelně vyšší než v zimě 1991/92 s 11 %. Jak dalece si včelaři od výskytu varroázy zvykli na vyšší ztráty, stává se patrným z relativně řídkého označování varroázy za příčinu škod. Podstatný důvod je jistý, že v této době jsou k dispozici dostatečně účinné léky a včelař při ztrátách raději dává vinu vlastním chybám při provádění ošetření. Časté uvádění nedostatku potravy jako příčiny ztrát v letech 1992 a 1993 souvisí především se střídáním studených a teplých období na jaře těchto obou let. Jak dalece udávané ztráty v letech 1991 a 1993 vyjadřují situaci v zemi, může být jen obtížně posouzeno. Při dotazníkové akci musí se počítat s tím, že ve větší míře zašlou dotazník zpět právě včelaři se škodami při vyzimování. Zpětné otázky a údaje v poradenství však potvrzují, že tato situace odpovídá přinejmenším velké části vyšetřovaného území.
Vyšetřování zimních mrtvolek
Většina včelařů zasílá s dotazníkem také vzorky včel nebo plodu. Navíc jsou zasílány od jiných včelařů vzorky ke stanovení zimních ztrát. V průměru byly v každém roce vyšetřeny takové vzorky z asi 200 včelínů. V zimách 1990/91 a 1991/92 vykázala polovina vzorků napadení nosemou. Ta byla asi ve čtvrtině vzorků ve svém patogenním (choroboplodném) účinku podstatně zesílena současným výskytem Malpighamoeba mellificae, původcem měňavkové nákazy Od r. 1991 vzrostl zřetelně počet pozitivních případů akarapidózy (roztočík vzdušnicový), i když tato nákaza i dnes ve srovnání se šedesátými lety se vyskytuje opravdu zřídka. Přesto není tento nárůst bez dalšího pochopitelný. Vlastně by mělo také docházet k usmrcování roztočíka akaricidními prostředky opakovaně požívanými k potírání varroázy. Podle existujících výsledků ale nemá kromě dnes už sotva používaného FolbexVA-Neu-R žádný z těchto prostředků — včetně syntetických pyrethroidů — dostačující účinek proti roztočíku vzdušnicovému.
Akutní paralýza, která se vyskytuje jako sekundární infekce při varroáze, byla zvlášť často zjišťována v zimě 1992/93. Ve třetině vzorků bylo možno prokázat virus akutní paralýzy (APV). To překvapuje tím více, že na podzim 1992 ošetření proti varroáze proběhla zpravidla včas a také napadení varroou před tím nebylo neobvykle vysoké. Daleko více rozšířený a nezávisle na varroáze se vyskytující virus chronické paralýzy (CP-virus) nemohl být prokázán v žádném vzorku.
Cílené vyšetřování ve vybraných podnicích
V rámci tohoto programu pozorují někteří poradci pro chov včel země Baden-Württemberg ve svém služebním obvodu různé včelíny Zpravidla jsou 3 vybrané včelíny vyhledávány pravidelně jiné při akutních problémech. Pokaždé v dubnu, červenci a září jsou zjištěny podmínky stanoviště a stav včelstev a odebrány vzorky. Jednotlivé údaje jsou zaznamenány na listině, kterou nám předají. Vyhodnocování není dosud uzavřeno a bude zveřejněno k pozdějšímu datu.
Měl by následovat ještě podrobnější rozbor stanovených skupin v jednotlivých podnicích. Aby se podchytily různé podmínky pro chov včel na jihozápadě, byly vybrány podniky v prostoru Freiburg, Rastatt a Rottweil. Freiburg a Rastatt reprezentují Porýní a tam panující mírné podnebí a prostor Rottweilu představuje výše položená, klimaticky spíše drsná území. Dohromady byly od spolupracovníků Ústavu pro hygienu zvířat ve Freiburgu získávány údaje na sedmi včelínech vždy v dubnu, červenci a září. Vždy u deseti včelstev včelína se stanoví vedle síly včelstev také množství plodu metodou vyvinutou Geringem. Navíc se zaznamená všeobecný stav a zásobení pylem a nektarem. K tomu odeberou se v uvedených obdobích vzorky zimního krmiva, jakož i včel a plodu. Ty se v laboratoři vyšetří na výskyt parazitů, prvoků a mikroorganizmů (viry bakterie a plísně).
K větším ztrátám včelstev nedošlo ještě na žádném ze sledovaných včelínů. Rovněž se nemohly zjistit žádné závažné rozdíly ve vývoji včelstev mezi jednotlivými stanovišti. To ve stejné míře platí pro onemocnění měňavkovou úplavicí, která se dosud vyskytla jen u jednoho včelstva, a akarapidózu (roztočík vzdušnicový).
Akutní paralýza (virus akutní paralýzy) vyskytuje se naproti tomu právě tak jako nosematoza rozdílně často na jednotlivých včelínech. Jako sekundární infekce při varroáze se vyskytující virus akutní paralýzy byl zjištěn v 21 % ze 190 hromadných vzorků. Podle současného stavu znalostí narůstá podíl pozitivních vzorků v průměru roku s napadením roztoči. Tento průběh byl také pozorován na většině včelínů. Jen na jednom včelíně byl podíl pozitivních vzorků, resp. včelstev po celý rok přes 50 %. Z toho se musí udělat závěr na zřetelné oslabení včelstev.
Nosematóza se vykytovala na všech včelínech po celý rok. Na všech včelínech tak mohla být nalézána plíživá forma nosematózy. Při tom dva včelíny byly zvlášť nápadné vysokým zamořením sporaml.
V některých případech ochabovalo zamoření až do poloviny roku, aby na podzim znovu nastal vzestup. Silné napadení nosemou na jaře vede podle očekávání ke špatnému vývoji včelstev. Tento stav často trvá do léta a vyrovná se teprve na podzim při zazimování. Ale také při dobrém jarním rozvoji se může stav v průběhu léta tak dalece zhoršit, že včelstva nikdy nedosáhnou normální síly.
Závěr
V podstatě mohly být až dosud zjištěny dva faktory pro rozdílné oslabení včelstev na jednotlivých včelínech: Nosematóza a akutní paralýza.
Nosematóza mohla dosud být pozorována jen zřídka ve zde zjišťované plíživé formě. Tím jsou včelstva prakticky po celý rok oslabována a nemohou se plně rozvinout. Protože nosematóza negativně působí na rozvoj jak hltanových žláz, tak tukového tělesa, musí být v srpnu vychované zimní včely v těchto včelstvech zřetelně slabší a s kratší životností.
Podobné souvislosti platí rovněž pro plíživý výskyt akutní paralýzy. Virus akutní paralýzy působí negativně podobně jako nosema na rozvoj žláz produkujících mateří kašičku, tak i tukového tělesa. Včely jsou ale už jen při napadení tímto virusem krátkověčejší a vykazují zřetelné změny chování, např. menší péčí o plod. Včelstva nemocná akutní paralýzou vyvíjejí se během celého roku špatně. Zejména kritickým je pozdní léto a podzim. Ale také v průběhu zimy může dojít na podkladě tohoto onemocnění k celkovým úhynům. Ale v žádném případě až dosud nedošlo k celkovému zhroucení včelstev. Zde k tornu musí zřejmě přistoupit ještě jiné nepříznivé faktory. Těmi se zdá být, jak vyplynulo z dotazů, mezi jiným nestálost počasí na jaře, vedoucí k velké spotřebě potravy. Ale také současný výskyt amoebiázy zřetelně urychluje průběh.
Doba sledování do dneška po dva roky je přirozeně příliš krátká, aby se udělaly další závěry Podle dosavadních výsledků mohou se od tohoto programu očekávat důležité poznatky také pro předpovědi.