AUTOROVO VYZNÁNÍ

Autorem tohoto kompilátu je:

Ing. Jan Jindra

Rvačov 166

413 01 Roudnice nad Labem

Jsem dlouholetým včelařem na Podřipsku. Včelařím od mládí, a své zkušenosti předávám jak ostatním včelařům v ZO tak i studentům Vyšší odborné školy a Střední zemědělské školy v Roudnici nad Labem.

Na vyšší odborné škole vyučuji volitelný předmět Chov včel a vedu zájmový včelařský kroužek. Kroužek je mimořádný věkem svých členů, z nichž někteří projevují „opravdový“ zájem o chov včel.

Přes 20 let jsem propagátorem nízkonástavkového včelaření v polystyrénových úlech vlastní konstrukce. Po celou dobu kočuji za blízkými zdroji snůšky z ovocných stromů, řepky, akátu, svazenky, slunečnice a v minulosti z vojtěšky a bobu.

Hlavní úkol - co nejjednodušší provozní metoda!

V souhrnu lze říci, že nejde o to docílit maximálních výnosů u každého včelstva pomocí obtížných vysoce komplikovaných metod, nýbrž o to, abych mohl použitím vhodné metody podat takový výkon, který by umožnil při mých prostředcích a možnostech ošetřovat co možná největší počet včelstev, zaručujících slušný výnos. Na jedné straně postupuji tak, že včelám ponechávám co nejvíce volnosti v jejich rozvoji, abych si takto ušetřil práci s některými zásahy, na druhé straně, není-li to možné, pokouším se nahradit obtížné a na čas náročné metody odpovídajícími, avšak lehčími a rychlejšími způsoby provozu.

Chovám včelstva v kombinovaných nástavkových úlech. Nízké nástavky mají tolik předností, že převyšují nevýhody zvýšeného počtu dílů úlu a jsou mimořádným racionalizačním prvkem včelařství. Zejména lehké polystyrénové nástavky zrychlují a zlehčují práci včelaře v době jeho největšího fyzického zatížení.

Provozuji kočovné včelařství s volnými úly, které převážím po šesti na přívěsném voze za osobním autem. Během kočovné sozóny převážím včelstva i 5x. Od konce srpna do konce dubna mám včelstva „zazimována“ na před větrem chráněném pozemku.

Včelstva zimují s otevřenými plochými očky, která jsou vyfrézována v dřevěných rámech všech polystyrénových nástavků. Před zimními dešti úly chráním další střechou z plechů. Proti ptactvu úly chráním PVC síťovinou volně zavěšenou před česny úlů.

Zimní ztráty jednotlivých včelstev jsou velmi mimořádnou událostí. Jsou způsobeny převážně nedostatkem potravy u vyloupených včelstev.

Okolí zimního stanoviště je plné ranně kvetoucími keři a je obklopeno ovocnými sady s meruňkami, broskvoněmi a švestkami zajišťujícími rannou snůšku pylu a nektaru. Pečuji o porosty v okolí kvetoucích vrb a jív. Včas kočuji ke snůšce z řepky do vzdálenosti 10 km. Včelstva dorůstají v období květu řepky velké síly vyžadující velký prostor. Řepka v letech s proměnlivým a deštivým počasím kvete i 4 týdny. V té době se líhne velká jarní generace včel vyžadující zásobu nástavků s předem připravenými soušemi a mezistěnami. V některých suchých letech však řepka meduje jen pár dní, přesto je i v takovýchto letech velmi důležitou snůškovou rostlinou.

Oplechované střechy úlů jsou na otevřených stanovištích chráněny před shozením větrem zátěží z cihel.

Horní loučky posledního nástavku jsou zakryty silnou igelitovou folií. Ta zabraňuje v zimě pronikání vlhkosti do uteplení stropu. To je složeno z vrstvy plsti (nebo koberce) vzduchové mezery a 3 cm polystyrénu. Místo vysokého podmetu jako součásti dna, je včelstvo postaveno na nízkém dnu s prázdným nízkým nástavkem. Tento prostor je ve snůšce po 3 týdnech pravidelně zastaven divočinou. Divoká stavba je převážně trubčinou. Po zadýmení je stavba vyřezána a je zdrojem pěkného panenského vosku. Rozvaření vosku provádím v hrnci s vodou. Velkým kuchyňským sítkem vylovím uvařené larvy (výborné krmivo pro slepice) a vosk nechám v hrnci ztuhnout. Trubčí plod ve spodním nástavku přispívá k držení matky ve spodní části úlu.

Během prohlídek stavím plné nástavky na sousední úly překlopeně na zadní stěnu. Tak lze pracovat velmi rychle i s plnými nástavky bez „ohrožení zdraví“ našich plotýnek. Včely nejsou umačkány dvojím pokládáním nástavků a jsou překvapivě klidnější. Vyžaduje to však chovat včelstva, s vlastností, které se říká malá rozlézavost („drží na rámcích“).

Při práci na spodní části úlu nástavky kladu na odloženou střechu. Včely jsou tomto postavení nástavků poměrně klidné a nerozlézají se.

Plodištní část úlu je vystrojena 9-ti rámky s roztečí 38 mm. Medníková část, tedy část kam matka „nemá“ klást, je vystrojována 8-mi rámky - světlé nebo panenské souše. Nebo 7-mi mezistěnami a po stranách soušemi. Větší mezery mezi soušemi ve snůšce včely vystaví v tzv. ztluštělé souše. Ty jsou jedním ze základních důvodů proč matky v horní části úlu nekladou. Další důvody jsou v používání panenských souší z minulých let, které nejsou lákadlem pro matku. Mnohé matky dávají přednost v kladení na velkých plochách vysokých „plodišťových“ rámků. V neposlední řadě přispívá k udržení matky ve spodní části úlu trubčina v podmetu.

Nesmí se nikdy stát, že včelstva při náhlé mohutné snůšce trpí nedostatkem prostoru. Tím se snižuje výnos a včelstva vhání do rojové nálady. Snůškové dny včelaře nesmí zaskočit a tak musí mít v rezervě pro každé včelstvo alespoň jeden rezervní nástavek.

Denní přírůstky sleduji hydraulickou váhou nainstalovanou na včelstvo střední velikosti. Silnější včelstva dokážou běžnou hydraulickou váhu při velkém přírůstku „vylít“ během jediného snůškového dne. Ztráty kapaliny nahrazuji fridexem.

Včelstva rozděluji do tří skupin (silná, střední slabá) – podle výšky úlu. Pro kontrolní prohlídku stačí provést kontrolu v jednom včelstvu z každé skupiny. Prohlídka představuje pouhé naklonění posledních dvou nástavků a pohled na spodní loučky. V případě nálezu matečníků včelstvo i během snůšky rozdělím oddělením většiny plodu do horní části úlu vrstvou dvou igelitů.

V některých letech mají včely značnou spotřebu vody i během snůšky na kočovném stanovišti. Používám 50-ti litrové plastové bečky s odříznutým víkem s polystyrénovým plovákem. Včely se velmi rychle naučí odebírat vodu z plováku, který je navíc chráněn před větrem. Jsou skutečně letní dny kdy stanoviště s 50-ti včelstvy spotřebuje 50 litrů vody denně.

Postup manipulace s nástavky bez falců při prohlídce.

Nástavky nemají žádné falcy bránící snadnému ometení včel ze styčné plochy. Spolehlivě drží při sobě jen pomocí propolisu.

Při převážení jsou úly stahuji textilním popruhem s jednoduchou navíjecí přezkou. Přezka je vyrobena z pevné ocelové kulatiny ø 6 mm se zavařeným okem.

Zde uvidíte animaci stahování nástavků upínací sponou

Transport úlů po terénu, vykládání a nakládání až 80kg těžkých úlů na přívěsný vůz usnadňuje rudlík vlastní konstrukce. Je vybaven velkými koly, která zajišťují snadnou jízdu nerovným terénem (i napříč bramborovými řádky) a pákovým mechanizmem zvedající úl až do výše 50 cm. Úl na vozíku drží bez potřeby dalšího upevnění.

Zde uvidíte animaci nakládání nástavkového úlu

Úly převážím na přívěsném vozíku za autem. Převazuji je „gumicuky“ které zajišťují vrácení úlu do původní polohy při kymácení jízdou na nerovném terénu. Jakékoliv popruhy nebo lana se jízdou uvolňují a nezajišťují stabilitu při jízdě.

Převážím včelstva zásadně ve dne, bez ohledu na sílu letu včel. Z řady včelstev nakládám každé druhé včelstvo. Do návratu z nového stanoviště jsou včely zalétány. Poslední „várku“ úlů odvážím až večer po ukončení letu včel.

Zkušenost s velkým zalétáváním včel je patrná na stanovišti, kde se včely vrací z boku řady úlů. Včelstva stojící na kraji řady velmi rychle zesílí posilováním létavkami z úlů ze středu řady.

Další obrázek ukazuje několikaroční „nadílku“ poškození polystyrénových nástavků. Poškození je zejména od ptáků a mravenců. Zbytek práce dokončily včely sami. Tato nevýhoda je však vyvážena snadnou opravitelností, nízkou hmotností a skutečně ideálními tepelnými vlastnostmi s neprodyšností, která je výhodou a ne nevýhodou jak o ni mluví zastánci dřevěných úlů. Vlhkost odchází otevřenými očky a kondenzuje mimo úl místo toho aby kondenzovala uvnitř uteplení úlů. Povrchovou úpravu provádím originálním způsobem zajišťujícím ochranu před malými ptáky i před včelami. (Popis povrchové úpravy je v popisu konstrukce úlů dále.)

Nejcitlivějším místem na povrchu nástavku jsou rohy, které je dobré předem srazit (obrousit). Poškozenými rohy do polystyrénu nejčastěji vnikají mravenci.

Oprava je provedena vyříznutím otvoru podle tvaru připravené „záplaty“. Záplata je přilepena akrylátovou (latexovou) barvou a běžně povrchově upravena.

Zde naleznete návod na výrobu takovýchto nástavkových úlů.

Popis konstrukce nástavkových polystyrénových úlů

Rámky vysokých nástavků drátkuji svisle, u nízkých nástavků vodorovně. Mezistěny zatavuji elektricky. Po zatavení mezistěny drátek dopínám a zajišťuji hřebíčkem na boční loučce.

Mezistěny zasouvám v horní loučce do drážky bez zalévání voskem.

Spodní loučka je umístěna svisle mimo střed rámku. Mezistěna je přiložena z boku k této loučce. Včely ji přistaví a velmi často obestaví z obou stran. Takto vystavený plást má minimální vzdálenost mezi stavbou v jednotlivých nástavcích a minimum dřeva v zimním hroznu.

Horní loučky jsou zakryty silnou igelitovou folií. Uteplení stropu je 3cm polystyrénem s 1 - 2 cm vysokou obrubou, která zajišťuje možnost nadzvednutí igelitu a průchod včel zimního hroznu napříč přes rámky nad horními loučkami.

Matky chovám každou sezónu z plemeniva nakupovaných matek, které si objednávám každý druhý rok. Používám metodu dvojího přelarvování v bezsnůškovém období po odkvětu akátu (včelstva stojí ve stínu v lese). V první etapě přelarvuji na med do více včelstev do horní části úlu mezi dva plodové rámky. Za dva dny vyberu včelstva, která larvy přijala, larvy vyjmu a kašičku z nich použiji na druhé přelarvení pouze do vybraných včelstev. Misky na laťkách (3 ks po 5 miskách) vkládám do rozšířených mezer mezi plodové rámky. Horní nástavek odděluji od ostatní části úlu foliovou (Hannemannovou) mřížkou s podloženými novinami. Noviny zajistí dočasný pocit osiřelosti a jsou druhého dne včelami odstraněny. Před zužitkováním matečníků zruším slabá nevyhovující včelstva a rozdělím je do oddělků o dvou plodových rámcích, dvou zásobních rámcích a jedním rámkem s vodou (zbytek prázdné souše) - vše v nízkém nástavku. Oddělky kladu na medníkové nástavky sousedních včelstev na dvě igelitové folie s česnem otočeným vzad. Při prohlídce spodního včelstva lze oddělek snadno sejmou bez vyrušování spolu s přilepenou horní ze dvou folií. Matečník balím do alobalu (s odkrytou špičkou) a zapíchnu plastovým jazýčkem do plodového plástu v oddělku. Česna oddělků zúžím na jednu včelu. Nadbytečné matečníky ukládám do klícek z natáček a umísťuji v dochovných včelstvech nad mřížkou. Slouží k náhradě ztracených matek v oddělcích. Oddělky spojuji přes noviny se včelstvy až v době kdy se líhne mladá generace. Rezervní oddělky zimuji nad včelstvy oddělena dvěma igelity. Spolehlivě přezimují i v jednom nástavku.

Protirojová opatření představují používání vysokého podmetu, záměnu spodních dvou nástavků v době vyřezávání divočiny v podmetu a rozdělování včelstev s rozvinutou rojovou náladou. Mimořádné roje a silné oddělky nahrazují úbytky včelstev z doby chovu matek. Roje usazené v malé výšce sklepávám přímo do otevřeného úlu nebo rojáčku a pak jej usazuji pomocí náběhu. Ve větších výškách používám skládací bidlo s igelitovým pytlem s vyztuženým okrajem. Pytel je lehký pro manipulaci ve výšce a včely z něj nevylétají. Lze s ním snadno sebrat roj i po částech.

Medobraní provádím 3x. Po snůšce z řepky, po akátu a první týden v srpnu těsně před začátkem krmení. Rámky s medem odebírám a ukládám do prázdného nástavku. K „odvčelení“ souší používám mírné pokouření (troud z vrby, habru nebo choroš) a sklepnutím většiny včel silným úderem do ruky držící souš. Pouze mimořádně používám smetáček. Nástavky s medem ukládám do vozu za autem, který přikrývám velkou igelitovou plachtou. Plachta velmi dobře slouží během slídění, kdy včely jdou za světlem a nemohou ven z pod plachty. Plachtu sejmu až těsně před odjezdem. Vytáčení provádím doma v klidu až do noci. Vytočené nástavky vracím zpět až při odebírání poslední vrstvy nástavků.

Pro získání kvalitního jednodruhového akátového medu odebírám postupně nejprve horní patra u všech úlů a teprve pak spodní, v kterém je většinou med namíchán se zbytky předcházející snůšky (řepky).

K odvíčkování používám vidličku (Vamberovu) na odvíčkovacím stole s hrotem. Víčka stírám do nádoby se sítem, kde do druhého dne vykapou. Vytáčení v nerezovém medometu s elektrickým pohonem trvá s ručním otočením rámků po dobu odvíčkování 8 souší, a tak nepotřebuji žádnou další „mechanizaci“ odvíčkování. Med stáčím přes středně husté síto střídavě do dvou kbelíků a vylévám do připravených vypařených konví. Po týdnu z hladiny seberu pěnu pomocí gumové stěrky.

Víčka za celý rok představují 0,4 kg krásného vosku ze včelstva. Vosk ze souší a víček rozvařuji v pozinkovaném prádelním hrnci a roztavenou kaši cedím přes sáček zakolíčkovaný ve vařáku. Po naplnění sáčku do ½ sáček uzavřu utažením drátem a vylisuji mírným tlakem. Vosk slévám do válcových plechovek od stolního oleje s vyrovnaným pertlem v horní části. Plechovku s voskem ihned po nalití přikryji papírem (nebo kouskem polystyrénu) aby nedošlo k roztržení škraloupu. Druhý den nožem seškrábnu nečistoty ze dna a širokým dlátem ořežu tmavou vrstvu vosku, kterou skladuji do dalšího vyvařování.

Krmení - doplnění zimních glycidových zásob provádím z 3,5 litrových lahví s prosakovacími víčky. Láhve pokládám přímo na horní loučky do uvolněného prostoru v horním nástavku, z kterého vyjmu 4 plásty a vložím je do dalšího přidaného nástavku. Ten se uvolnil po likvidaci nejstarších souší po posledním vytáčení. Do tohoto prostoru se vejdou dvě takového láhve. Cukerný roztok připravuji v 25-ti litrových konvích, do kterých naliji 10 litrů vroucí vody (z bojleru) a dosypu 20 kg cukru. Mícháním dřevěnou holí délky alespoň 1,5 m je cukr rozpuštěn během 5-ti minut (pro zjednodušení této „lehké“ práce mám zhotoveno elektrické přenosné míchadlo). Krmení je prováděno zásadně těsně před večerem, aby se zabránilo loupeži.

Po nakrmení poslední nástavek upravím přeložením čtyř rámků z krmného prostoru tak, aby krajní ulička - mezera - byla alespoň 5 cm široká pro vložení hřebíku s fumigačním páskem.

Rezervní souše (pouze světlé nebo panenské) skladuji zavěšené pod stropem včelařského přístřešku se zvětšenými rozestupy. Rezervní souše s medem a pylem uzavřené ve skříních. Tmavé prázdné souše jsou nekompromisně vyřezána.

Použitá literatura:

1) časopis ČSV Včelařství ročník 1990 - 2000

2) Nepraš, J.: České včelařství. Praha, Státní zemědělské nakladatelství 1971

3) Svoboda, J., Haragsimová,.L.: Nemoci a škůdci včely medonosné.Praha, Státní zemědělské nakladatelství 1968

4) Ing. Veselý, V., Lisý, E.: Chov včelých matek. Praha, Státní zemědělské nakladatelství 1970

5) Haragsim, O.: Medovice a včely. Praha, Státní zemědělské nakladatelství 1966

6) Beránek, Geisler, Lisý: Včelařská encyklopedie. Praha, Státní zemědělské nakladatelství 1956

7) Lampeitl, F.: Chováme včely. Ostrava, Vydavatelství a nakladatelství BLESK 1996

8) Križan, V.: 1000 otázok a odpovedí zo včelárstva. Bratislava, Príroda 1975

9) Pinc, K.: Učíme se včelařit. . Praha, Státní zemědělské nakladatelství 1977

10) Kodoň, Kubišová: Kočování se včelstvy. Praha, Státní zemědělské nakladatelství 1980

11) Ing. Kanmler, F.: Nástavkové včelaření. Olomouc, TiNa 1998

12) Bretschko, J.: Nástavkový včelař. Hradek Králové, KV ČSV

13) Pernica, J.: Úspěšný chov včel. Praha, Brázda 1991

14) Brenner, O.: Zákonitosti života včelstva. Praha, Státní zemědělské nakladatelství 1969

15) Tomšík, B., Lisý, E.: Včelařství. Praha, nakladatelství ČSAV 1955

16) Odborné včelařské překlady 1980 - 2000. Praha, Český svaz včelařů