Přehled základních faktů a popis chování dělnic k nově přidávané matce

Mladé matky ve včelstvech jsou základní podmínkou úspěšného včelaření. Od včelstev s mladými matkami se očekává: vyšší medný výnos, menší rojivost, jakož i menší bodavost včelstva. Protože množství nakladených vajíček klesá s postupným stárnutím matky, doporučuje se vyměňovat matky dva roky staré.

Úvod

Výměna matky ve včelstvu začíná odebráním staré matky, načež následuje přidání matky nové.

Dělnice takového včelstva se ale zpočátku mohou snažit novou matku zabít, neboť ji považují za cizí včelu. Je-li přidávání úspěšné, dělnice matku přijmou a ona se pak eventuálně může stát novou matkou tohoto včelstva. Někdy ji ale dělnice stačí zabít a přidání je neúspěšné. Usmrcení matky je pro včelaře nejen rozčarováním, ale i zbytečným vydáním, neboť matky jsou dosti drahé. Těmto ztrátám matek může částečně zabránit lepší porozumění celému procesu výměny matek.

Svou studii začneme přehledem některých doporučení, obecně vydávaných pro zvýšení procenta přidávaných matek, a pak probereme otázku, kdy k výměně přistoupit. Pak rozebereme i obvyklou techniku přidávání, při které se používá standardní zasílací klícka se třemi otvory, a doplníme ji některými novými technickými detaily, které by měly výměny usnadnit. Pak se podíváme blíž na některé fascinující chování dělnic, které můžeme při výměnách matek pozorovat. V menší míře si všimneme i chování nově přidávaných matek. Porozumíme-li tomuto chování matky i dělnic, máme velmi dobré indikátory budoucího přijetí či nepřijetí matky.

Znalost interpretace chování dělnic i matky při přidávání je důležitá pro to, aby se včelař mohl rozhodnout, zda přidáni je či není bezpečné. Když se používá přidávací klícka se třemi otvory, dělnice většinou osvobodí matku po vyjedení medotěsta. Někdy ale tento mechanizmus zklame a včelař musí matku z klícky vyjmout a přidat do včelstva. Některé z přidávacích technik s tím přímo počítají. Včelaři, kteří budou lépe rozumět chování přidávané matky i dělnic při výměně, lépe poznají, kdy může být matka do včelstva bezpečně uvolněna.

Základní směrnice pro zvýšení pravděpodobnosti přijetí matky

Přijímání nové matky závisí částečně na poměrech, jaké v té době panují ve včelstvu. Aby bylo úspěšné, je třeba vzít na vědomí, že:

1. Mladší včely přijímají matku ochotněji než starší.

2. Menší skupiny včel přijímají matku ochotněji než větší.

3. Včely ochotněji přijímají matku, která je podobná jejich staré - tj. vyměňuj kladoucí matku za kladoucí matku.

4. Včely neochotně přijímají novou matku v době loupeží.

5. Naopak včely přijímají matku ochotněji v době snůšky.

Většina včelařů načasovává výměny matek na období snůšek na jaře nebo na podzim, to je námětem debat mezi včelaři. Které faktory mohou ovlivnit rozhodování včelaře, zda provádět výměny na jaře či na podzim: počet vyměňovaných matek, jiné nároky na včelařův čas a asi také geografické umístění včelstev. V následujícím odstavci uvedu několik důvodů pro podzimní výměny.

Kdy vyměňovat

I když někteří včelaři vyměňují matky na jaře a jsou s nimi spokojeni, já dávám přednost výměnám v podzimním létě a podzimu. I tehdy ještě zbude dostatek času pro to, aby mladá matka zakladla celou generaci včel před zimováním. Např. v mé oblasti (východ Severní Karoliny) se snažím, aby matky byly přijaty pět až šest týdnů před prvním mrazem. Včelstvo tak stráví zimu s mladou matkou, která by stejně byla nahrazena novou na jaře. Mladé matky by měly přečkat zimu lépe než staré, a tudíž by mělo být na jaře mnohem méně beznadějně bezmatečných včelstev. Když nastane jaro, má už včelstvo mladou matku, budující si svou populaci dělnic. Na rozdíl od toho jarní výměna přeruší cyklus plodování právě v době, kdy by se mělo včelstvo rychle rozvíjet, aby mohlo využít snůšky. A navíc, na podzim jsou matky obvykle lacinější než na jaře. Nyní, když víme, že načasování výměny je důležité, podívejme se na základní techniku výměny.

Základní technika výměny matek: návod a doporučení

I když existuje mnoho způsobů výměny matek, technika zde popisovaná je spolehlivá - využívá standardní zasílací klícky se třemi otvory. Před přidáním mladé matky do včelstva musí být včelstvo bezmatečné. Dělnice nepřijmou novou matku, je-li jejich stará nebo nová panuška ve včelstvu přítomna. Původní matka musí proto být odebrána. Může být odebrána více hodin před přidáním nové, ale také, když je nutno, i současně s přidáním klícky s novou matkou. Bylo-li včelstvo bezmatečné více než dva dny, musí se odstranit všechny matečníky, které by překážely přijetí nové matky. A když jsou ve včelstvu zavíčkované matečníky, je třeba je při odstraňování dobře prohlédnout, neboť z některého už mohla vyběhnout nová matka. Právě nenalezená nová neoplozená matka je typickým důvodem nepřijetí nové matky. Její nalezení je ovšem obtížnější — rychle se pohybuje a je menši než matka kladoucí. Teprve když jsme si jisti, že včelstvo je bezmatečné, věnujeme pozornost přidávací klícce s novou matkou.

Zdá se, že je jistější přidávat matku samotnou, bez doprovodných včel, neboť ty mohou vyprovokovat k agresivnějšímu chováni „místní“ včely. Proto je třeba nejprve doprovázející včely vypustit otvorem bez medotěsta. Já ten otvor odzátkuji a pak přikryji prstem. Otvor uvolním vždy, když je matka u dna klícky. Když pobíhají doprovázející včely kolem výpustního otvoru, uvolňuji prst a ony jedna po druhé odletí. Vždy dávám pozor, abych otvor neuvolnil, když se kolem pohybuje matka. Když včely nemají snahu po klícce pobíhat, mírně fouknu na stěnu klícky. Tuto operaci je třeba provádět v uzavřené místnosti nebo v autě, aby matka neulétla úplně pryč, kdyby se náhodou dostala z klícky ven. Tuto zkušenost jsem dost těžce zaplatil.

Jednou ve 12 letech svého věku jsem si objednal matku poštou. Když mi bylo ohlášeno její odeslání, každý den jsem ji na poště očekával, ale přišla až po týdnu. I když po dlouhé přestávce v plodování byla malá a velmi čilá, představoval jsem si, že brzy bude mou nejlepší matkou, plnou vajíček a pozvolna kráčející po plástech. Donesl jsem klícku na včelnici a pomalu začal s vypouštěním doprovodných dělnic. V tom mi ale vyklouzla i matka a okamžitě zmizela. Šokován stál jsem na včelnici a hleděl k obloze se zlomeným srdcem.

Proto opravdu vypouštějte doprovodné včely v uzavřeném prostoru. Kdyby matka opravdu vylétla z klícky, bude bud‘ velmi vzrušeně pobíhat po klícce, nebo poletí ke světlu na okno. Až si sedne, chyťte ji opatrně za oba páry křídel mezi palec a ukazováček (včela má skutečně dva páry křídel vzájemně propojených). Nebojte se, že vás píchne, to matky v těchto případech dělají jen velmi zřídka. Pak vsuňte hlavu matky zpět do klícky a křídla pusťte. Ve většině případů vejde do ní. Vím, že někteří včelaři si netroufají chytit matku do ruky. Mnozí studenti včelařství na Karolinské státní univerzitě se chichotají, když jim říkám, že včelaři by měli umět chytit matku do ruky. I když chytání včel do prstů může znít trochu divně, je tato dovednost velmi cenná, zvláště při práci s matkami. Včelaři se to nejlépe naučí na trubcích, kteří nemají žihadlo a není jich moc škoda, když zásah nepřežijí. Postup je následovný: Uchopte trubce za křídla mezi palec a ukazováček tak pevně, aby se nemohl otáčet a dosáhnout na vás nohama. Bude tak víc chráněn před poškozením během operace. Když vychytáte pár tuctů trubců, poznáte, kdy jsou křídla ve vhodné pozici. Stejnou techniku lze požít při chytání dělnic. Tady ovšem když nedržíte křídla dostatečně pevně, může se dělnice otočit a píchnout vás do prstů. Včelař, který se naučí dobře chytat i matky, nedělá si pak problém s náhodným uniknutím matky z klícky. Matku velmi rychle dá zpět do klícky a dělá další kroky s jejím přidáváním do včelstva.

Po vypuštěni doprovodných včel se otvor znovu zazátkuje a naopak odzátkuje otvor vyplněný medotěstem. Někteří včelaři dělají do tohoto těsta malou dírku. Já to obvykle nedělám, poněvadž by včely mohly uvolnit matku příliš rychle. Po otevřeni otvoru s medotěstem se klícka s matkou vloží k horní loučce plodových plástů. Vždy je třeba se přesvědčit, zda včely mají k matce dostatečný přístup a mohou se volně pohybovat po klícce. Jestliže je už na plodišti nasazen další nástavek, je zde jiná možnost. Klícka může být zaklíněna horizontálně u dolních louček plástů ve druhém nástavku tak, aby zasíťovaná strana směřovala do plodiště. Takto instalovaná klícka může být také velmi jednoduše prohlédnuta. Nástavek se pouze mírně odklopí, zůstává ale opřen o plodiště. Odspodu je pak klícku dobře vidět.

Včely vyjedí medotěsto a obvykle vyvedou matku z klícky za 2 - 3 dny. Během té doby se včely velmi pravděpodobně připraví na její přijetí. Po týdnu se pak včelstvo velmi pečlivě prohlédne při použiti minimálního množství kouře. Nejprve se prohlédne klícka, zda je z ní matka vůbec vyvedena. Po kladném zjištění se prohlížejí plodové plásty na přítomnost vajíček či už mladých larev. V kladném případě nemusíme matku hledat a úl uzavřeme, neboť další vyrušování by mohlo vést k usmrcení přidané matky. Není-li mladý plod přítomen a jsou nalezeny matečníky, tak se přidání pravděpodobně nepovedlo. Je-li matka ještě stále přítomna v klícce, je třeba zjistit důvod, proč tomu tak je. Může to být z několika důvodů: mrtvá včela mohla ucpat otvor v klícce; medotěsto je příliš tvrdé a není snadné ho vybrat, nebo to jde včelám zkrátka pomalu. Než budete postupovat dál, prohlédněte celé plodiště a odstraňte matečníky. Mohly by být zdrojem příští konkurenční matky. Pak je třeba se rozhodnout, zda matku uvolnit vlastnoručně, nebo to nechat dále na včelách s tím, že to bude trvat déle. Jednou z cest k tomuto rozhodování je chování včel na klícce, a o tom je další kapitola.

Chování dělnic k přidávané matce

Víme, že většinu toho co se ve včelstvu děje, nemůže včelař vidět; a proces přijímaní matky není výjimkou. Jak se chovají včely, když je jim přidána matka v klícce? Zpočátku ji vnímají jako cizí, neboť její vůně se liší od vůně jejich původní matky. Cizí matky zabíjejí dělnice v procesu zvaném „sevření matky do klubka“. Klubko nemá stejnou velikost, zhruba je asi jako ořech. Včely v klubku bud‘ matku přímo bodají, nebo jen otáčejí zadečky do oblouku do „bodací“ pozice. Včely v klubku matku i koušou a tahají ji za tykadla, nohy i křídla. Někdy ale pak včely klubko rozpustí a nechají matku žit, i když může být poškozena za pobytu v klubku. Někdy mohou také včely matku sevřít do klubka, aniž by jí uškodily. Je to sice trochu podivné, ale je to proto, že tomuto biologickému jevu ještě pořád nerozumíme úplně. V procesu přidáváni matek musí být každé chování spojené se svíráním matky do klubka považováno za nepřátelské a velmi snižující pravděpodobnost přijeti matky do včelstva.

Když je matka v klícce přidána do včelstva, vychází z klícky cizí vůně a včely reagují na klícku tak, jak by reagovaly na cizí matku: vytvářejí kolem ní klubko. Projevuji to tak, že koušou do sítě klícky a obracejí zadečky směrem do klícky, jakoby skrz ní chtěly bodat. Zpočátku se včely zakusují do klícky velmi tvrdošíjně, takže je těžké je od klícky vůbec odtrhnout. Postupně se ale klubko rozpouští. Zbylé včely už jsou méně intenzivní a dají se z klícky snadno odebrat.

Klícka tedy pravděpodobně bráni matku před obalením do klubka. Přesto ale bližší pozorování nám vyjeví, že klícka sice zachrání matce život, ale ne vždy ji plně ochrání před poškozením během pobytu v klícce. Když totiž kráčí po zasíťované stěně, jsou její nohy přístupné pro nepřátelské včely, které se zakusují do klícky zvenku. Tyto včely mohou pak nohy matky poškodit. Někdy se jim podaří i vytáhnout matčinu nohu z klícky ven. Toto nepřátelské chováni pak vyústí v matku s chybějícími chodidly nebo částečně poškozenými celými nohami. Podle toho, jak dalece jsou poškozena chodidla nebo celé nohy, může mít matka problém s pohybem po plástech a může být proto brzo podrobena výměně ve včelstvu. Kdykoli proto uvidím matku, vždy se dívám, zda se pohybuje po plástu normálně. Nohy jsou ovšem malé a hůř viditelné, proto se dívám hlavně, jak pevně se plástu drží. Jestliže soustavně tápe jednou nohou po plástu, chybí ji pravděpodobně na tomto chodidle háček.

Konečně nepřátelské chování včel ke klícce mizí, včely po ní kráčejí klidně a pomalu. Nyní by tedy včelstvo mohlo být připraveno přijmout novou matku. Při použití výše popsané přidávací techniky vymizí nepřátelské chováni včel na klícce pravděpodobně dřív, než bude matka z klícky uvolněna. V opačném případě bude usmrcena. Abych se vyhnul tomuto předčasnému uvolněni matky, vypouštím matku z klícky až tehdy, když jsem se přesvědčil, že včely na klícce se už nechovají nepřátelsky. Vyžaduje to ovšem dodatečné cesty na včelnici a prohlídky chování včel na klícce. Dělám je po vložení klícky s matkou za 2 - 3 dny. Po této době asi obklopují včely klícku a chovají se nepřátelsky jen málo intenzivně, spíš dočasně při prohlídce včelstva. Proto se snažím prohlížet velmi, velmi opatrně, bez jakýchkoli nárazů na úl. Po dvou až třech dnech obvykle nepřátelské chování ustává. Když trvá více než 4 dny, podezírám včelstvo, že má ještě svou matku. Naposled pak kontroluji chování včel k nové matce pár minut po vypuštění na plást. Včely už by se neměly pokoušet ji kousat nebo se chovat jakoby ji chtěly bodnout. Někdy se nová matka na plástu zastaví a zvedá jednu nohu (obvykle prostřední), pravděpodobně se cítí včelami ohrožena. Pozoruji-li toto chování matky nebo jakékoli nepřátelské chování dělnic, vrátím matku do klícky a nechám ji tam ještě den nebo dva. Rád používám tuto metodu přidáváni, neboť včely mi „řeknou“, kdy jsou ochotny přijmout novou matku, místo toho, aby uvolnění matky bylo závislé na době, jakou bude trvat vybrání medotěsta z klícky.

Některé zvláštní jevy při přidávání matek

Tento způsob přímého vypouštění matek z klícek mi fungovalo po mnoho let. Přesto ale to není metoda nenapadnutelná. Někdy z neznámých důvodů usmrtí včely novou matku i tehdy, když se zdálo, že ji přijmou. Jednou jsem přidával matku do pozorovacího úlu. Když včely přestaly napadat klícku, vypustil jsem matku a zdálo se, že všechny okolnosti byly přijetí příznivé, včely přesto matku usmrtily.

Aby byly věci ještě komplikovanější, přijmou někdy včely matku i tehdy, když se zdá, že žádný z předpokladů nebyl dodržen. I když to nedoporučuji, může být někdy v silné snůšce přidána nová matka přímo na ostro, aniž by ji včely sevřely do klubka. Přijímají tedy matku bez jakéhokoli přidávacího postupu. Mnohým včelařům se zdá být tento postoj včel podivným, a je tomu tak, protože včely většinou takovou matku usmrtí. Popravdě řečeno, původně jsem chtěl při přípravě fotografie č. 9 dát dohromady původní matku a dvě nové, poněvadž tři by vytvořily větší drama na fotografii než dvě. Dělnice se ale nechovaly nepřátelsky k žádné z nich: matky by ale začaly mezi sebou bojovat, kdyby se k sobě dostaly. Musel bych proto vždy odložit kameru, když by začaly mezi sebou bojovat, a nemohl jsem dost dobře zachytit na plástu tři matky dostatečně daleko od sebe. Proto jsem to vzdal a vyfotografoval pouze matky dvě. Je ironii, že moje fotografické potíže nenarážely na nepřátelské včely, nýbrž nepřátelské matky. Když jsem s filmováním skončil, nesnažil jsem se vrátit matky do původních včelstev. Pouze jsem dal do každého včelstva jednu. (Je nepravděpodobné, i když možné, že by náhodně byly všechny vráceny do svých původních včelstev.) Abych se přesvědčil, že žádná matka nebyla usmrcena, prohlédl jsem po pěti dnech všechna včelstva a ve všech jsem našel vajíčka. Znamená to, že všechny matky přežily přidání,,na ostro“.

Správné rozhodnutí o bezpečném způsobu přidání matky do včelstva na základě pozorování matky a dělnic je nádherným příkladem toho, jak znalost biologie včelstva může pomoci včelařům ke správnému opatření. Blíže mohou včelaři pozorovat celý proces přijímaní matky v pozorovacím úlu. Čím více porozumíme reakcím včel, tím lepší praktici z nás budou.