VETERINÁRNÍ ZÁKON A SOUVISEJÍCÍ VYHLÁŠKY

Dne 30. července 1999 vyšel ve Sbírce zákonů ZÁKON č. 166 o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon). Nahrazuje dosud platnou právní úpravu na jednom z rozhodujících úseků ochrany zdraví zvířat a lidí i ochrany životního prostředí. Z tohoto pohledu představuje též další krok k završení transformačních procesů v této oblasti společenských vztahů a harmonizaci našeho právního řádu s právem Evropského společenství.

Veterinární zákon upravuje komplexně a přehledně právní vztahy, které vznikají v souvislosti s uplatňováním zásad, podmínek a požadavků veterinární péče ve všech rozhodujících oblastech - tj. zdraví zvířat a jeho ochrana, zdravotní nezávadnost živočišných produktů, dovoz, vývoz a tranzit zvířat, živočišných produktů a krmiv, veterinární asanace. Cílem veterinární péče je v konečném efektu ochrana zdraví lidí před nemocemi přenosnými ze zvířat na člověka a před nemocemi z potravin.

Zdraví zvířat a jeho ochrana

Je jisté, že rozhodující vliv na zdraví zvířat mají jednak prostředí a podmínky chovu a jednak preventivní opatření, stanovená a prováděná k předcházení vzniku a šíření nebezpečných nákaz. Z těchto dvou hlavních aspektů jsou formulovány veterinární požadavky na chov zvířat a povinnosti chovatelů, navíc rozdělené do dvou úrovní: na povinnosti všech chovatelů (včetně občanů se zájmovým chovem zvířat) a na povinnosti chovatelů hospodářských zvířat, podnikatelů.

Dovoz, vývoz a přemisťování zvířat

Nový veterinární zákon (dále jen zákon) zmírňuje veterinární podmínky pro přemisťování zvířat, zpřesňuje seznam nebezpečných nákaz, které podléhají povinnému hlášení, upravuje postup chovatelů, soukromých veterinárních lékařů a orgánů veterinární správy při podezření z výskytu, popřípadě při výskytu nebezpečné nákazy.

Zdravotní nezávadnost živočišných produktů

Zákon formuluje veterinární požadavky na zdravotní nezávadnost živočišných produktů a povinnosti jejich výrobců a zpracovatelů. Jde o povinnosti, jejichž plněním je podmíněno dodržování zásad správné hygienické praxe ve všech stadiích zacházení s živočišnými produkty. Ve srovnání s dosavadní právní úpravou je okruh povinností výrobců a zpracovatelů živočišných produktů užší, protože některé z povinností jsou již obsaženy v zákoně o potravinách. Těžiště úlohy veterinární péče při zabezpečování zdravotní nezávadnosti živočišných produktů je v působnosti orgánů veterinární správy při veterinárním vyšetřování živočišných produktů, zejména ve fázi jejich výroby a prvotního zpracování.

Veterinární asanace

Z hlediska bezpečné likvidace organických odpadů hraje důležitou roli odstraňování a destrukce konfiskátů živočišného původu, které jsou potencionálním zdrojem onemocnění lidí a zvířat a poškozování životního prostředí.

Nástroje k prosazování veterinárních požadavků

Hlavními nástroji k prosazování veterinárních požadavků zůstávají i nadále státní veterinární dozor, mimořádná veterinární opatření a vydávání závazných posudků pro územní, stavební a kolaudační řízení. Ochrana občana před živočišnými produkty, představujícími riziko pro jeho zdraví, nemůže být záležitostí jeho svobodného výběru, ale záležitostí veřejného zájmu a tedy i veřejné správy při zachování primární odpovědnosti chovatelů a osob, které zacházejí se živočišnými produkty. Občan nemá ani znalosti ani prostředky k tomu, aby mohl dospět ke správnému výběru z konkurenční nabídky, jde-li o výběr z hlediska zdravotní nezávadnosti. Jeho právo na takovéto živočišné produkty zaručuje stát prostřednictvím svých orgánů.

Zmírňování škod a náhrady nákladů

Veterinární zákon nově řeší problematiku zmírňování škod a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s nebezpečnými nákazami, a to jak z hlediska nároku na náhradu těchto nákladů a ztrát, popřípadě i odškodnění za nutně poražená, utracená a uhynulá zvířata, tak i z hlediska podmínek vzniku tohoto nároku a jeho rozsahu. Účelem zvoleného řešení je, aby byli chovatelé zvířat přiměřeně chráněni zejména před nárazovými, tíživými dopady některých zvlášť nebezpečných nákaz, zároveň však i stimulováni k zájmu o preventivní opatření a o smluvní pojištění. Náhrada nákladů a ztrát ani odškodnění se neposkytnou tehdy, jestliže chovatel nesplní některou z povinností uloženou mu zákonem k předcházení‘ vzniku a šíření nebezpečných nákaz a k jejich zdolávání.

Sankce

Veterinární zákon obecně zpřísňuje postihy za nesplnění nebo porušení povinností, požadavků nebo podmínek stanovených zákonem. Sbližuje výši sankcí se sankcemi stanovenými jinými zákony, především podle zákona o potravinách.

Veterinární zákon obsahuje též změny zákona č. 940/1991 Sb. o šlechtění a plemenitbě hospodářských zvířat, zákona č. 23/1962 Sb. o myslivosti a zákona č. 368/1992 Sb. o správních poplatcích.

Vzhledem k tomu, že veterinární zákon je příliš obsáhlý a některé pasáže se netýkají včelaření, případně zájmového včelaření, pokusím se v dalším textu přílohy komentovat jen ta ustanovení zákona, která se bezprostředně týkají zájmového chovu včel a která jsou ve vztahu k dosavadnímu znění veterinárního zákona nová.

ZÁKON

ze dne 13. července 1999 o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon)

ČÁST PRVNÍ VETERINÁRNÍ PÉČE

HLAVA I

ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

§1 Předmět úpravy

Tento zákon stanoví požadavky veterinární péče (dále jen „veterinární požadavky“) na chov a zdraví zvířat a na živočišné produkty a upravuje práva a povinnosti fyzických a právnických osob, jakož i sou stavu, působnost a pravomoc orgánů vykonávajících státní správu v oblasti veterinární péče.

§2 Veterinární péče

Veterinární péče podle tohoto zákona zahrnuje:

a) péči o zdraví zvířat a jeho ochranu, zejména předcházení vzniku a šíření nákaz a jiných onemocnění zvířat a jejich zdolávání, ochranu zdraví lidí před nemocemi přenosnými ze zvířat na člověka,

b) péči o zdravotní nezávadnost živočišných produktů a krmiv a ochranu zdraví lidí před jeho poškozením nebo ohrožením živočišnými produkty,

c) ochranu území České republiky před zavlečením nákaz zvířat a nemocí přenosných ze zvířat na člověka a před dovozem zdravotně závadných živočišných produktů a krmiv ze zahraničí,

d) ochranu životního prostředí před nepříznivými vlivy souvisejícími s chovem zvířat, výrobou a zpracováváním živočišných produktů, jakož i ochranu zvířat a jejich produkce před riziky ze znečištěného životního prostředí,

e) veterinární asanaci, dozor nad dodržováním povinností a požadavků stanovených k zajištění těchto úkolů tímto zákonem a zvláštními předpisy (státní veterinární dozor).

§3 Základní pojmy

(1) Pro účely tohoto zákona se rozumí:

a) chovatelem každý, kdo chová nebo drží zvíře nebo zvířata anebo s nimi obchoduje,

b) chovem chov zvířete nebo skupiny zvířat téhož druhu jednoho chovatele,

c) hospodářstvím provozní jednotka s více chovy hospodářských zvířat různých druhů a kategorií.

d) hospodářskými zvířaty zvířata využívána převážně k chovu. výkrmu, práci a jiným hospodářským účelům, zejména skot, prasata, ovce, kozy, koně, osli a jejich kříženci, hrabavá a vodní drůbež, králíci, kožešinová zvířata, zvěř a jiná zvířata ve farmovém chovu, ryby a včely,

e) jatečnými zvířaty hospodářská zvířata, jež jsou určena k porážce a jatečnému zpracování a jejichž maso je určeno k výživě lidí,

f) svodem zvířat soustředění zvířat z různých chovů na určeném místě a k určenému účelu, zejména trh se zvířaty, výstava nebo přehlídka zvířat, zkoušky výkonnosti a chovatelské soutěže,

g) zvířaty podezřelými z nákazy zvířat zvířata, u nichž se projevují klinické příznaky vyvolávající podezření, že jde o určitou nákazu zvířat, anebo zvířata, o nichž je podle výsledků vyšetření nutno mít za to, že jsou podezřelá z určité nákazy zvířat,

h) zvířaty podezřelými z nakažení zvířata, u nichž se neprojevují klinické příznaky vyvolávající podezření, že jde o určitou nákazu zvířat, o nichž však lze mít za to, že přišla přímo nebo nepřímo do styku s jejím zdrojem,

i) karanténou dočasné oddělené umístění zvířat před jejich zařazením do chovu anebo zvířat podezřelých z nákazy zvířat nebo zvířat podezřelých z nakažení (dále jen „podezřelá zvířata“), v jehož průběhu se provádějí preventivní, diagnostické, popřípadě i léčebné úkony k ochraně před zavlečením nebo šířením nákaz zvířat,

j) nákazovou situací výskyt nebezpečné nákazy na určitém území nebo v určitém chovu,

k) nákazovými důvody výskyt a možnost rozšíření nebezpečné nákazy,

l) živočišnými produkty suroviny živočišného původu, a to všechny části těl zvířat, zejména maso, vnitřnosti, tuky. kůže, kosti, krev, žlázy s vnitřní sekrecí, rohy, parohy, paznehty, kopyta, vlna, srst, peří, jakož i mléko, vejce. med a včelí vosk. Dále výrobky z těchto surovin, které jsou určeny k výživě lidí a zvířat,

m) zdravotně nezávadnými živočišnými produkty živočišně produkty, které splňují požadavky na zdravotní nezávadnost stanovené tímto zákonem a zvláštními právními předpisy,

n) krmivy produkty rostlinného nebo živočišného původu a produkty jejich průmyslového zpracování, jakož i organické a anorganické látky jednotlivé nebo ve směsích, popřípadě s přidáním doplňkových látek, které jsou určeny pro výživu zvířat,

o) zdravotně nezávadnými krmivy krmiva, která splňují požadavky na zdravotní nezávadnost stanovené tímto zákonem a zvláštními právními předpisy,

p) doplňkovými látkami látky, které při použití v krmivech ovlivňují příznivě vlastnosti krmiv, zdraví zvířat nebo živočišnou produkci, nejde-li o léčiva,

r) veterinárními přípravky hromadně vyráběné diagnostické, dezinfekční, deratizační, dezinsekční, dietetické, vitaminové, minerální a kosmetické přípravky, které jsou určeny pro zvířata nebo přicházejí do styku se zvířaty, nemají charakter léčivých přípravků a nepodléhají registraci podle zvláštních pivních předpisu,

s) ochrannou lhůtou doba od skončení podávání léčiva, po kterou jím může být nepříznivě ovlivněna zdravotní nezávadnost živočišných produktů,

t) nutnou porážkou porážka nemocného, z onemocnění podezřelého nebo poraněného jatečného zvířete na jatkách, popřípadě - odůvodňuje-li to stav zvířete - i mimo jatky za podmínek určených veterinárním lékařem,

u) utracením usmrceni zvířete bez vykrvení. a to způsobem, který není v rozporu s předpisy na ochranu zvířat proti týrání,

v) veterinárním zbožím zvířata, živočišné produkty, krmiva a předměty, pokud mohou být nositeli původců nákaz,

x) předměty, které mohou být nositeli původců nákaz, živí původci nákaz zvířat pro výzkumné nebo jiné účely a předměty používané při ošetřování a přepravě zvířat, živočišných produktů a krmiv, zejména voda, krmivo, stelivo, dopravní prostředky, obaly, nástroje, nářadí a pracovní pomůcky, popřípadě i jiné předměty, pokud z jiného důvodu mohou být nositeli původců nákaz,

y) konfiskáty živočišného původu, těla uhynulých, nedonošených, mrtvě narozených nebo utracených zvířat (dále jen „kadávery“), jakož i živočišné produkty, které jsou nepoživatelné, popřípadě vyloučené z použití k obvyklému účelu podle tohoto zákona a prováděcích předpisů k němu nebo podle rozhodnutí orgánu veterinární správy a určené k neškodnému odstranění nebo dalšímu zpracování, (dále jen „odpady živočišného původu“),

z) velmi nebezpečnými konfiskáty živočišného původu konfiskáty živočišného původu, které mohou představovat vážné nebezpečí pro zdraví lidí nebo zvířat anebo pro životní prostředí.

(2) Kde se v tomto zákoně mluví o zvířatech, rozumí se tím podle povahy věci a okolností též sperma, vajíčka, embrya, násadová vejce, oplodněné jikry a plemenivo včel.

(3) Kde se v tomto zákoně mluví o zvěřině, rozumí se tím maso a poživatelné vnitřnosti v přírodě České republiky volně žijících druhů zvěře, včetně zvěře z farmových chovů.

Nově se v zákoně objevuje definice pojmů, s nimiž zákon pracuje. Tyto definice pojmů nejen odpovídají dosavadnímu používání a výkladu, ale také tomu, jak jsou tyto pojmy používány a vykládány ve směrnicích a jiných dokumentech Evropských společenství. Pro včelařství je důležité, že včela je řazena mezi hospodářská zvířata, stejně tak podle povahy věci a okolností i plemenivo včel. Zahrnutí včel mezi hospodářská zvířata znamená, že práva a povinnosti vyplývající ze zákona o veterinární péči se vztahují i na chovatele včel, ať už zájmových chovů, tak i podnikatelských aktivit v této oblasti. Med a včelí vosk je živočišným produktem, surovinou živočišného původu. Tyto pojmy jsou také v podstatě shodně formulovány i v dalších zákonech upravujících oblasti právních vztahů blízké veterinárním předpisům (např. zákon o potravinách).

HLAVA II

ZDRAVÍ ZVĺŘAT A JEHO OCHRANA

Oddíl 1

Povinnosti chovatelů

§4

(1) Chovatel je povinen:

a) chovat zvířata způsobem, v prostředí a podmínkách, které vyžadují jejich biologické potřeby, fyziologické funkce a zdravotní stav,

b) sledovat zdravotní stav zvířat, v odůvodněných případech jim včas poskytnout první pomoc a požádat o odbornou veterinární pomoc,

c) bránit vzniku a šíření nákaz a jiných onemocnění zvířat a plnit povinnosti stanovené tímto zákonem nebo na jeho základě k zdolávání těchto nákaz nebo jiných onemocnění zvířat,

d) poskytnout nezbytnou součinnost a pomoc k provedení nařízeného vyšetření, ochranného očkování nebo jiného odborného veterinárního úkonu,

e) podávat zvířatům léčiva a veterinární přípravky, jejichž výdej je vázán na předpis veterinárního lékaře, jen s jeho souhlasem a podle jeho pokynů,

(2) K inseminaci, přenosu embryí a přirozené plemenitbě lze používat jen zvířata, která podle výsledků vyšetření splňují podmínky stanovené tímto zákonem a zvláštními právními předpisy.

§5

(1) Chovatel hospodářských zvířat je dále povinen:

a) umožnit provádění veterinární kontroly zdraví, dědičnosti zdraví a hygieny plemenitby,

b) zabezpečit pravidelné čištění, dezinfekci, deratizaci a dezinsekci stájí, jiných prostorů a zařízení, v nichž jsou chována zvířata, jakož i čištění a dezinfekci technologických zařízení, dopravních prostředků, strojů, nástrojů, nářadí, pracovních pomůcek a jiných předmětů, které přicházejí do přímého styku se zvířaty,

c) dbát o řádnou funkci zařízení sloužících k ochraně proti nákazám zvířat,

d) používat k napájení zvířat vodu, která neohrožuje zdravotní stav zvířat a zdravotní nezávadnost jejich produktů, a ke krmení zvířat jen zdravotně nezávadná krmiva.

Tento oddíl zákona je pro chovatele mimořádně důležitý. Každý včelař by si měl uvědomit, že pokud chce chovat včely, musí uvedené povinnosti dodržovat. To znamená, že se nelze bez sankčních následků vyhýbat provedení ošetření včelstev proti varroáze, nemůže se stát, že včelař nedostatečně svá včelstva nakrmí neboje nenakrmí vůbec, že odmítne vpustit ke svým včelstvům úředního veterinárního lékaře k prohlídce a případným dalším úkonům, že nesleduje zdravotní stav včelstev a tím napomáhá šíření nákaz a jiných onemocnění včel apod. Neplatí tedy, jak si mnozí chovatelé myslí, že do toho, jakým způsobem chovají včely, jim nikdo nemůže mluvit. Porušení výše uvedených povinností může mít pak v konečném důsledku pro chovatele závažné následky nejen v podobě peněžních sankcí, a to až do výše 10000 Kč, ale také v podobě neposkytnutí náhrady Ztrát a škod vzniklých v souvislosti s likvidací nebezpečných nákaz (zejména moru včelího plodu).

Podnikatelé, kteří chovají hospodářská zvířata, mají více povinností, z nichž upozorňuji zvláště na povinnost oznámit okresní veterinární správě nejméně 30 dnů předem zahájení a ukončení chovu hospodářských zvířat pro účely podnikání. Nesplnění této povinnosti znamená pokutu do výše až 300 000 Kč.

Podrobnosti o veterinárních požadavcích na prostředí a způsob chovu zvířat stanoví prováděcí předpis.

Oddíl 2

Přemístění a vnitrostátní přeprava zvířat

§6

(1) Není-li stanoveno jinak, musí mít chovatel:

a) veterinární osvědčení k přemístění

1. hospodářského zvířete určeného k dalšímu chovu,

2. odchyceného volně žijícího zvířete určeného k dalšímu chovu ‚

3. pokusného zvířete,

4. zvířete účastnícího se svodu zvířat,

5. zvířete zoologické zahrady nebo cirkusu, jde-li o přemístění mimo územní obvod okresu,

b) potvrzení veterinárního lékaře, který v územním obvodu okresu vykonává veterinární preventivní, diagnostickou a léčebnou činnost podnikatelským způsobem, (dále jen „soukromý veterinární lékař“) o zdravotním stavu zvířete a o nákazové situaci v chovu, z něhož je zvíře přemísťováno, (dále jen „zdravotní potvrzení“) k přemístění

1. zvířete uvedeného pod písmenem a) v rámci územního obvodu okresu, dochází-li ke změně chovatele,

2. jatečného zvířete na jatky.

(2) Součástí veterinárního osvědčení podle odstavce 1 písm. a) je vždy zdravotní potvrzení. Ten, kdo vydá veterinární osvědčení nebo zdravotní potvrzení, je povinen uchovávat jeho opis po dobu 3 let.

(5) O přemístění zvířete podle odstavce 1 písm. a) bodů 1 až 3 uvědomí okresní veterinární správa místa původu zvířete okresní veterinární správu, do jejíhož obvodu má být zvíře přemístěno. Pokud tato okresní veterinární správa o to požádá, předloží jí chovatel, do jehož chovu bylo zvíře přemístěno, veterinární osvědčení, a jde-li o koně, průkaz koně.

(6) Nejde-li o přemístění zvířete do chovu, v němž je stejná nákazová situace jako v původním chovu, umístí chovatel podle pokynů okresní veterinární správy přemístěné zvíře, vyjma včel, před jeho zařazením do chovu do karantény. Doba karantény činí 4 týdny, pokud okresní veterinární správa nestanoví jinak. Okresní veterinární správa může chovateli uložit, aby před opětovným zařazením do chovu umístil do karantény také zvíře, které se zúčastnilo svodu zvířat.

(7) Prováděcí předpis stanoví:

a) lhůtu, v níž lze požádat o vydání veterinárního osvědčení k přemístění zvířete,

b) náležitosti a dobu platnosti veterinárního osvědčení a zdravotního potvrzení,

c) podrobnější údaje, které obsahuje průkaz koně, pokud tím má být nahrazeno veterinární osvědčení nebo, zdravot-ní potvrzení,

d) podrobnosti o umísťování a držení zvířat v karanténě a o odborných veterinárních úkonech, které se provádějí v průběhu karantény,

e) zvláštní podmínky pro vystavení veterinárního osvědčení pro přemístění včelích matek.

Přemístění zvířete se rozumí každá, trvalá i dočasná změna místa, v němž je zvíře chováno, provedená jakýmkoli způsobem a k jakémukoli účelu. Je spojena se zvýšeným rizikem přenosu a šíření nákaz zvířat, a proto se k přemístění zvířete vyžaduje ve stanovených případech souhlas okresní veterinární správy, udělovaný vystavením veterinárního osvědčení, anebo při přemístění zvířete v rámci územního obvodu okresu - potvrzení soukromého veterinárního lékaře o zdravotním stavu zvířete a o nákazové situaci v chovu.

Pro chovatele včel z uvedeného vyplývá, že při přemisťování včelstev v rámci okresu, pokud nepůjde o změnu chovatele nebo jiná omezení vyhlášená v souvislosti s výskytem nebezpečné nákazy, nepotřebují žádné osvědčení, žádné potvrzení ani povolení Dosavadní předpisy vyžadovaly veterinární osvědčení při přesunu včelstev mimo území obvodu obce. Mám za to, že tato změna přispěje ke zvýšení kočování včelstev za zdroji snůšky a opylováním v rámci okresů.

§7

(1) Shromažďování zvířat k přepravě, jejich nakládání a vykládání se provádí za dozoru chovatele nebo jím ověřené osoby. Místa, na nichž jsou zvířata shromažďována, nakládána a vykládána, musí být pravidelně čištěna a dezinfikována.

(2) K přepravě zvířat lze používat jen dopravní prostředky a zařízení, které:

a) odpovídají svou konstrukcí, uspořádáním a vybavením požadavkům na přepravu zvířat příslušného druhu, nepoškozují jejich zdraví, nepůsobí jim bolest a utrpení, brání jim v úniku nebo vypadnutí a chrání je proti nepříznivým povětrnostním vlivům,

§8

(1) Nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpisy jinak, je chovatel povinen zajistit, aby byla zvířata před nakládáním, během přepravy a po jejím ukončení napojena, popřípadě i nakrmena, a to se zřetelem na druh zvířat a dobu a účel přepravy; po ukončení přepravy jim musí být poskytnut přiměřený odpočinek.

(2) Zvířata lze přepravovat, jen jsou-li způsobilá k přepravě, a to zejména s ohledem na jejich zdravotní stav; to neplatí, jde-li o přepravu zvířat k léčeni anebo na nutnou porážku. Zvířatům, která v průběhu přepravy onemocněla nebo byla poraněna, musí být poskytnuta první pomoc ihned, jakmile to okolnosti dovolí.

(3) Osoby určené k nakládání, přepravě ů vykládání zvířat musí mít tomu odpovídající znalosti a zkušenosti získané zvláštním výcvikem nebo praxí. Jsou přitom povinny:

a) zacházet šetrně s nakládanými, přepravovanými a vykládanými zvířaty a zabránit jejich styku s jinými zvířaty,

b) provést po skončení přepravy osobní očistu a dezinfekci.

(4) Ustanovení odstavce 3, jakož i ustanovení §7 odst. 1, §7 odst. 2 písm. c) a §7 odst. 3 neplatí pro přepravu jednotlivých zvířat přepravovaných spolu s chovatelem.

(5) Prováděcí předpis upraví podrobněji veterinární podmínky a požadavky na přepravu zvířat a na péči o ně v průběhu přepravy.

Oddíl 3

Nebezpečné nákazy a jejich zdolávání

§10

(1) Nebezpečné nákazy, které podléhají povinnému hlášení, jsou:

a) slintavka a kulhavka, vezikulární stomatitida, vezikulární choroba prasat, mor skotu, mor malých přežvýkavců, plicní nákaza skotu, nodulární dermatitida skotu, horečka Údolí Rift, kátarální horečka ovcí, neštovice ovcí a koz, mor koní, africký mor prasat, mor prasat, mor drůbeže (influenza drůbeže), pseudomor drůbeže (newcastleská choroba drůbeže),

b) Aujeszkyho choroba, paratuberkulóza, sněť slezinná, trichofytóza, vzteklina, brucelóza skotu, enzootická leukóza skotu, infekční rinotracheitida skotu (IBRIIPV), bovinní virová diarhoea (BVD), salmonelóza skotu (invazivní sérovary), spongiformní encefalopatie skotu (BSE), tuberkulóza skotu, brucelóza prasat, nakažlivá obrna prasat, salmonelóza prasat (invazivní sérovary), sípavka, trichinelóza, tuberkulóza prasat, virová gastroenteritida prasat, brucelóza ovcí, brucelóza ovcí a koz, klusavka, Maedi-Visna, nakažlivá agalakcie, salmonelóza ovcí, encefalomyelitidy koní, hřebčí nákaza, infekční anemie koní, nakažlivá metritida klisen, vozhřivka, cholera drůbeže, infekční laryngotracheitida drůbeže, ornitóza, psitakóza, salmonelóza drůbeže (invazivní sérovary), tuberkulóza drůbeže, neštovice drůbeže, mykoplasmóza drůbeže, pulorová nákaza, brucelóza zajíců, myxomatóza, tularemie zajíců, infekční hernatopoetická nekróza, infekčňí nekróza pankreatu, virová hemoragická septikémie, hniloba včelího plodu, mor včelího plodu, varroáza.

(2) Prováděcí předpis může stanovit, že bude za nebezpečnou nákazu považována i jiná nákaza zvířat, pokud se bude projevovat obdobně nebezpečným způsobem.

Výčet nebezpečných nákaz zahrnuje seznam nákaz vydaným Mezinárodním úřadem pro nákazy. Výskyt těchto nákaz znamená vždy specifický postup a nařízení specifických opatření a podléhá ohlašovací povinnosti. Upouští se od dosavadního dělení nákaz na velmi nebezpečné a nebezpečné, protože pro takové dělení nejsou dostatečné důvody. Dělení nákaz na skupinu a) a b) má význam pro stanovení rozsahu poskytování náhrad nákladů, ztrát a škod vzniklých v souvislosti s uvedenými nebezpečnými nákazami (viz §67- §70 tohoto zákona).

§11

(1) Chovatel, jím zaměstnávané osoby při chovu, přepravě, svodu a prodeji zvířat, jakož i další osoby, které přicházejí do styku se zvířaty a živočišnými produkty a které vzhledem ke svému povolání, kvalifikaci a zkušenostem mohou rozpoznat příznaky nasvědčující podezření z výskytu nebezpečné nákazy, jsou povinni neprodleně uvědomit okresní veterinární správu nebo zajistit její uvědomění o tomto podezření.

(2) Ohlašovací povinnost osob uvedených v odstavci 1 zaniká, jakmile se o podezření z výskytu nebezpečné nákazy dozví veterinární lékař orgánu veterinární správy (dále jen „úřední veterinární lékař“) anebo soukromý veterinární lékař.

Poněkud se zužuje povinnost hlásit podezření z výskytu nebezpečné nákazy, která podle dosavadní úpravy zavazovala každého občana, který přicházel do styku se zvířaty, popřípadě se živočišnými produkty. Nyní zavazuje pouze osoby k tomu určitým způsobem kvalifikované a to chovatele, na jimi zaměstnávané osoby při chovu, přepravě a prodeji zvířata na další osoby, které přicházejí do styku se zvířaty a živočišnými produkty, pokud vzhledem ke svému povolání, kvalifikaci a zkušenostem mohou rozpoznat příznaky, nasvědčující podezření z výskytu nebezpečné nákazy. Povinnost ohlásit podezření z výskytu nebezpečné nákazy včel má tedy minimálně chovatel a školení prohlížitelé. Upozorňuji na tuto povinnost v souvislosti s následným odškodňováním v případě zasažení včelstev morem nebo hnilobou včelího plodu. Nesplnění této povinnosti totiž může znamenat neposkytnutí náhrad dle §67 - §70 tohoto zákona a navíc pokutu dle §71 od. 1 a) tohoto zákona a to až do výše 20000 Kč.

§12

(1) Chovatel, na jehož zvířatech se projevují příznaky nasvědčující podezření z výskytu nebezpečné nákazy, je povinen:

a) do příchodu úředního veterinárního lékaře zajistit, aby:

1. podezřelá zvířata neopustila svá stanoviště,

2. živočišné produkty, které pocházejí od podezřelých zvířat, nebyly používány, jakkoli zpracovávány nebo uváděny do oběhu a aby byly ukládány odděleně,

3. předměty, jejichž prostřednictvím mohou být přenášeny původci nákaz, nebyly vynášeny nebo vyváženy a používány jinde,

4. stanoviště podezřelých zvířat byla dezinfikována,

5. osoby, které ošetřují podezřelá zvířata, nepřicházely do styku s jinými zvířaty a aby do prostorů sloužících chovu podezřelých zvířat nevstupovaly jiné osoby bez vážného důvodu,

b) po příchodu úředního veterinárního lékaře postupovat podle jeho pokynů a poučení.

(2) Soukromý veterinární lékař, který při výkonu své činnosti zjistí podezření z výskytu nebezpečné nákazy,

a) předběžně vyšetří podezřelá zvířata, popřípadě i kadávery, a hrozí-li nebezpečí z prodlení, odebere vzorky k laboratornímu vyšetření,

b) uvědomí neprodleně okresní veterinární správu o podezření z výskytu nebezpečné nákazy, .

c) poskytne chovateli potřebné poučení včetně poučení o povinnosti učinit opatření uvedená v odstavci 1 písm. a) (dále jen „neodkladná opatření‘),

d) vyžadují-li to povaha nebezpečné nákazy nebo místní podmínky, setrvá na místě do příchodu úředního veterinárního lékaře a sleduje zdravotní stav zvířat.

§13

(1) Okresní veterinární správa, která byla uvědoměna o podezření z výskytu nebezpečné nákazy nebo je zjistila při plnění svých úkolů,

a) vyšetří podezřelá zvířata a kadávery, podle potřeby odebere vzorky k laboratornímu vyšetření a provede další úkony k potvrzení přítomnosti nebezpečné nákazy, zjištění jejího původu a možností jejího šíření,

b) prověří neodkladná opatření učiněná chovatelem a podle potřeby stanoví další opatření, jež nesnesou odkladu a jichž je třeba ještě před nařízením mimořádných veterinárních opatření k zamezení šíření a ke zdolání nebezpečné nákazy, (dále jen „ochranná a zdolávací opatření“), zejména zákaz přemísťování zvířat. Chovatel je povinen podrobit se těmto opatřením a poskytnout k jejich provedení nezbytnou součinnost a pomoc,

c) nařídí utracení zvířete k diagnostickým účelům, vyžadují-li to povaha nebezpečné nákazy a okolnosti případu,

d) poučí chovatele zejména o povaze nebezpečné nákazy, o možnostech jejího šíření a o dalším zacházení s podezřelými zvířaty, jejich produkty a předměty, které mohou být nositeli původců nákaz.

(2) Okresní veterinární správa vyhotoví úřední záznam o svém zjištění, učiněných opatřeních a poučení chovatele, opis záznamu předá chovateli.

§12 a §13 v podstatě popisuje, jaká neodkladná opatření je povinen v případě podezření z výskytu nebezpečné nákazy udělat chovatel, soukromý veterinární lékař a okresní veterinární správa.

Ochranná a zdolávací opatření

§15

(1) Byl-li potvrzen výskyt nebezpečné nákazy anebo hrozí-li nebezpečí jejího šíření, nařídí příslušný orgán ochranná a zdolávací opatření.

(2) V odůvodněných případech se v ohnisku nákazy vykonává soustavný státní veterinární dozor.

(3) Podle odstavce 1 postupuje příslušný orgán i tehdy, byl-li potvrzen výskyt nebezpečné nákazy v zahraničí a hrozí-li nebezpečí jejího zavlečení na území České republiky.

§16

(1) Zvířata nemocná nebezpečnou nákazou a podezřelá zvířata nesmí opustit hospodářství, v němž jsou chována, bez souhlasu okresní veterinární správy a nesmí být přemísťována do stájí a jiných prostorů a zařízení, v nichž jsou chována zdravá zvířata.

(2) Zvířata určená k poražení nebo utracení v souvislosti s plněním ochranných a zdolávacích opatření, předměty, které mohou být nosiči původců nákaz, jakož i konfiskáty živočišného původu určené k neškodnému odstranění nebo dalšímu zpracování mohou být přepravovány, zpracovávány nebo zneškodňovány jen způsobem stanoveným okresní veterinární správou.

Nařídit ochranná a zdolávací opatření lze jen po potvrzení nebezpečné nákazy a nařizuje je příslušný orgán, tj. obec, okresní veterinární správa, popřípadě Ministerstvo zemědělství ČR.

§17

(1) Orgán, který nařídil ochranná a zdolávací opatření, prohlásí nebezpečnou nákazu za zdolanou, jestliže:

a) všechna nemocná zvířata v ohnisku nákazy se uzdravila nebo byla z něho přemístěna, popřípadě poražena nebo utracena a ve stanovené pozorovací době nedošlo k dalšímu onemocnění touto nákazou nebo nevzniklo podezření z ní, b) byla provedena závěrečná dezinfekce, v odůvodněných případech též deratizace a dezinsekce ohniska nákazy.

(2) Okresní veterinární správa může nařídit, že v pozorovací době budou v prostředí, v němž byla chována nemocná zvířata, umístěna zvířata vnímavá na nebezpečnou nákazu, která má být prohlášena za zdolanou.

(3) Se zřetelem na průběh zdolávání a rizika šíření nebezpečné nákazy může orgán uvedený v odstavci 1 zmírnit nebo zrušit některá nařízená ochranná a zdolávací opatření ještě před prohlášením nákazy za zdolanou.

(4) Chov, hospodářství, obec, okres nebo jiná oblast anebo území České republiky jsou prosté nebezpečných nákaz, pokud v nich nejsou orgány veterinární správy evidována a sledována ohniska těchto nákaz.

V případě potvrzení moru včelího plodu to znamená, že včelstva nemocná nebo podezřelá se nesmí přemísťovat. Dále je plně v kompetenci orgánu, který ochranná a zdolávací opatření nařídil, aby rozhodl o utracení zvířat, likvidaci předmětů, které mohou být nosiči původců nákaz, jakož i naložení s konfiskáty živočišného původu. V případě moru plodu se postupuje většinou tak, že včelstva a příslušné předměty jsou likvidovány spálením včetně medu. Vytočený med z nakažených včelstev musí být taktéž zneškodněn. Dále med pocházející z ochranného pásma nemůže být nabízen k prodeji. Příslušný orgán však může povolení prodeje takovéhoto medu vázat na předložení vyšetření vzorku medu na přítomnost původce nákazy Paenibacillus larvae larvae. Prohlášení nákazy za zdolanou a zrušení nařízení ochranných a zdolávacích opatření je opět v kompetenci orgánu, který tato opatření nařídil.

HLAVA III

ZDRAVOTNÍ NEZÁVADNOST ŽIVOČIŠNÝCH PRODUKTŮ

Oddíl 1

Základní veterinární požadavky na živočišné produkty

§18

(1) Živočišné produkty musí odpovídat požadavkům stanoveným tímto zákonem a zvláštními právními předpisy na jejich zdravotní nezávadnost, a nesmí být zdrojem šíření nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka.

(2) Živočišné produkty, u nichž vznikly důvodné pochybnosti o dodržení požadavků nebo povinností k zajištění jejich zdravotní nezávadnosti, a potraviny živočišného původu, jež byly z tohoto důvodu vráceny z obchodní sítě, mohou být dále používány nebo zpracovávány jen se souhlasem okresní veterinární správy a za podmínek jí stanovených.

(3) Zdravotně nezávadné potraviny živočišného původu se posuzují jako poživatelné, popřípadě podmíněně poživatelné, ostatní potraviny živočišného původu se posuzují jako nepoživatelné. Potraviny živočišného původu, které byly posouzeny jako podmíněně poživatelné, méněhodnotné a určené k prodeji, lze prodávat jen v prodejnách k tomu vyhrazených a zřetelně označených.

(4) Živočišné produkty určené ke krmení zvířat lze prodávat v prodejnách potravin pouze v podobě trvanlivých, spotřebitelsky balených a odděleně uložených výrobků.

(5) Prováděcí předpis vymezí blíže:

a) které živočišné produkty jsou zdravotně nezávadné a které potraviny živočišného původu jsou poživatelné, podmíněně poživatelné nebo nepoživatelné, .

b) jakým způsobem se dále zpracovávají, používají a prodávají potraviny podmíněně poživatelné, jakož i živočišné produkty a odpady živočišného původu určené ke krmení zvířat.

Toto ustanovení zákona stanoví základní veterinární požadavky na živočišné produkty, tj. nejen na potraviny živočišného původu, které jsou upraveny především zákonem o potravinách, ale i na ostatní živočišné produkty.

§25

Prodej zvířat a živočišných produktů v tržnicích a na tržištích

(1) V tržnicích a na tržištích lze prodávat jen zdravá zvířata a zdravotně nezávadné živočišné produkty, které byly veterinárně vyšetřeny, zvěřina musí být patřičně označena způsobem umožňujícím identifikaci každého kusu a doprovázena veterinárním osvědčením; prováděcí předpis upraví podrobnosti tohoto prodeje.

Toto ustanovení má své opodstatnění v tom, že podmínky a způsob prodeje živočišných produktů, tedy i medu, na tržištích a tržnicích se liší od ostatní obchodní sítě. Podmínky prodeje jsou spojeny s větším rizikem z hlediska zdravotní nezávadnosti prodávaných živočišných produktů. Proto je zde vyjádřen požadavek veterinárního vyšetření živočišného produktu. Dále je zde odkaz na prováděcí předpis, který upraví podrobnosti tohoto prodeje. Z komentářů k zákonu o potravinách již je známo, že prodej na tržištích a tržnicích je již považován za prodej do obchodní sítě, to znamená, že je třeba kromě podmínek výroby splnit všechny požadavky zákona o potravinách. Nyní se k těmto podmínkám připojuje i povinnost veterinárního vyšetření prodávaného živočišného produktu. To znamená u medu nutnost prokázat se při prodeji kontrolnímu orgánu tzv. „atestem medu“, což je rozbor vzorku medu zpravidla z hlediska chemického a mikrobiologického.

HLAVA VI

STÁTNI SPRÁVA VE VĚCECH VETERINÁRNÍ PÉČE

§43

Orgány státní správy ve věcech veterinární péče

Státní správu ve věcech veterinární péče vykonávají:

a) ministerstvo,

b) Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra,

c) obce,

d) orgány veterinární správy.

Převážná část výkonu státní správy na úseku veterinární péče bude i nadále na orgánech veterinární správy.

§44

(1) Ministerstvo

a) stanoví hlavní směry rozvoje a úkoly veterinární péče a kontroluje jejich plnění,

g) rozhoduje o náhradě nákladů, ztrát a škod vzniklých v souvislosti s nebezpečnými nákazami.

Dosavadní působnost MZe ČR jako ústředního orgánu státní správy pro oblast veterinární péče se rozšiřuje o rozhodující roli při tvorbě programů ozdravování hospodářských zvířat od nebezpečných nákaz, zejména na úseku prevence. Pro nás je důležité ustanovení g), které znamená pro chovatele postižené ztrátami na včelařském majetku způsobenými morem včelího plodu, že se z okresních úřadů přesouvá rozhodování o náhradě těchto škod na Ministerstvo zemědělství ČR. Je tomu zejména proto, že náhrada nákladů a ztrát i odškodnění se poskytují z prostředků státního rozpočtu. Oproti dosavadní úpravě, kdy nebyl na náhradu škod z rozpočtu okresního úřadu právní nárok, je stát povinen prostřednictvím MZe za splnění všech podmínek stanovených tímto zákonem a příslušným prováděcím předpisem, náhradu ztrát a škod chovateli vyplatit.

§46

Obec

a) schvaluje po stanovení veterinárních podmínek okresní veterinární správou místa, na nichž lze konat svody zvířat a trhy určené k prodeji živočišných produktů, a povoluje jejich konání,

b) vydává na návrh okresní veterinární správy obecně závazné vyhlášky o nařízení mimořádných veterinárních opatření, o prohlášení nákazy za zdolanou a o zrušení jí nařízených opatření, popřípadě o zmírnění nebo zrušení některých z nich ještě před prohlášením nákazy za zdolanou a dozírá na plnění mimořádných veterinárních opatření.

Působnost obcí se rozšiřuje o vydávání obecně závazných vyhlášek o nařízení mimořádných veterinárních opatření na jejich území.

§47

Orgány veterinární správy

(1) Orgány veterinární správy jsou:

a) Státní veterinární správa, která vykonává působnost na celém území České republiky,

b) okresní veterinární správy, které vykonávají státní veterinární správu ve věcech veterinární péče v územních obvodech okresů, pro něž jsou zřízeny,

(2) Orgány veterinární správy jsou správními úřady.

§48

Státní veterinární správa

a) zpracovává programy ochrany zdraví zvířat a péče o zdravotní nezávadnost živočišných produktů a organizuje jejich uvádění do praxe,

d) řídí okresní veterinární správy, rozhoduje o opravných prostředcích proti jejich rozhodnutím,

e) řídí státní veterinární ústavy a koordinuje jejich odbornou činnost na úsecích diagnostiky nákaz zvířat, veterinární kontroly hygieny plemenitby, vyšetřování živočišných produktů a zjišťování přítomnosti cizorodých látek v krmivech, potravinách živočišného původu a životním prostředí,

f) vykonává státní veterinární dozor a vydává závazné pokyny k odstranění zjištěných nedostatků,

g) vydává závazné posudky v případech, v nichž si jejich vydávání vyhradí,

h) vydává, mění a odnímá fyzickým a právnickým osobám povolení:

1. k provádění laboratorní, popřípadě jiné veterinární diagnostické činnosti, jejíž výsledky mají být využívány pro účely státního veterinárního dozoru,

2. k provozování asanačního podniku.

Z nových kompetencí Státní veterinární správy je třeba poukázat mimo jiné na vydávání povolení k provádění laboratorní, popřípadě jiné veterinární diagnostické činnosti.

§49

Okresní veterinární správa

(1) Okresní veterinární správa:

a) vypracovává pohotovostní plány pro případ výskytu slintavky a kulhavky, vezikulární choroby prasat, moru koní, afrického moru prasat, moru prasat, moru drůbeže (influenzy drůbeže) a pseudomoru drůbeže (newcastleské choroby drůbeže), podle potřeby i pro případ výskytu jiné nebezpečné nákazy, jakož i pro případ vzniku mimořádné situace a zabezpečuje jejich plnění,

b) organizuje provádění povinných preventivních a diagnostických úkonů k předcházení vzniku a šíření nákaz a k jejich zdolávání,

c) vyhlašuje mimořádná veterinární opatření v obvodu své působnosti nebo jeho části přesahující územní obvod obce, prohlašuje nákazu za zdolanou a ruší vyhlášená mimořádná veterinární opatření, popřípadě zmírňuje nebo ruší některá z nich ještě před prohlášením nákazy za zdolanou a dozírá na plnění vyhlášených opatření,

d) rozhoduje o nařízení mimořádných veterinárních opatření, jimiž se ukládají povinnosti individuálně určeným fyzickým a právnickým osobám, o prohlášení nákazy za zdolanou a o zrušení nařízených opatření, popřípadě zmírnění nebo zrušení některých z nich ještě před prohlášením nákazy za zdolanou a dozírá na plnění nařízených opatření,

e) oznamuje na základě výsledků předběžného vyšetření zvířat podezření z výskytu nebezpečné nákazy Státní veterinární správě a po jejich potvrzení výskyt této nákazy příslušnému okresnímu úřadu, obci a orgánu Policie České republiky, výskyt nemoci přenosné ze zvířat na člověka též příslušnému orgánu hygienické služby,

1) z nákazových důvodů může nařídit chovateli, aby předvedl zvíře k veterinárnímu vyšetření, ochrannému očkování nebo k provedení jiného odborného veterinárního úkonu, a určuje podmínky karantény,

g) vykonává státní veterinární dozor a vydává závazné pokyny k odstranění zjištěných nedostatků,

h) vydává závazné posudky pro územní, stavební a kolaudační řízení a osvědčuje splnění požadavků a podmínek stanovených pro zacházení se živočišnými produkty,

i) určuje veterinární podmínky, za nichž lze povolit konání svodu zvířat, jehož se zúčastní pouze zvířata chovaná v České republice, a stanoví veterinární podmínky k provádění pokusů na zvířatech,

j) tomu, kdo vyrábí, zpracovává, dováží, ošetřuje, skladuje, přepravuje, uvádí do oběhu a používá krmiva, stanovuje veterinární podmínky a opatření pro použití krmiv tak, aby bylo vyloučeno ovlivnění krmiv činiteli, které působí nepříznivě na jejich zdravotní nezávadnost. U krmiv, jež byla ošetřena látkami škodlivými zdraví lidí nebo zvířat nebo jinak nepříznivě ovlivňujícími živočišné produkty, anebo do nichž byly takové látky přidávány v souladu se schváleným technologickým postupem a která proto mohou být použita ke krmení jen po uplynutí stanovené ochranné lhůty, stanovuje v případě potřeby tuto lhůtu nebo jiné veterinární podmínky a opatření. Zde stanovené veterinární podmínky, opatření a ochranné lhůty také kontroluje,

k) vydává veterinární osvědčení,

1) provádí prohlídku jatečných zvířat a masa, jakož i veterinární vyšetření ostatních živočišných produktů a rozhoduje o jejich použitelnosti (poživatelností) podle §20 tohoto zákona,

m) provádí pohraniční veterinární kontrolu a veterinární kontrolu v místě určení,

n) vykonává veterinární prosektorskou činnost v asanačních podnicích,

o) registruje absolventy středních odborných škol veterinárního oboru, popřípadě absolventy pomaturitního studia veterinárního oboru, kteří jsou oprávněni vykonávat některé odborné veterinární úkony podnikatelským způsobem, (dále jen „soukromý veterinární technik“),

p) vydává, mění a odnímá fyzickým a právnickým osobám povolení k výkonu veterinární asanační činnosti, nejde-li o povolení k provozování asanačního podniku,

r) ukládá pokuty za nesplnění nebo porušení povinností, požadavků nebo podmínek stanovených tímto zákonem,

s) plní ostatní úkoly stanovené tímto zákonem nebo zvláštními právními předpisy.

(3) Ředitel okresní veterinární správy zřizuje nákazovou komisi, která je jeho poradním orgánem.

Činnost okresní veterinární správy se v podstatě pro účely včelařství mnoho nezměnila. Upozornění si zaslouží snad jen vydávání veterinárního osvědčení - písm. k), které je spojeno s §6 od. 1 tohoto zákona, což znamená, že chovatel je povinen opatřit si veterinární osvědčení, bude-li přemísťovat svá včelstva mimo území obvodu okresu.

Státní veterinární dozor

§52

(1) Při výkonu státního veterinárního dozoru orgány veterinární správy:

a) dozírají, zda jsou dodržovány povinnosti, požadavky a podmínky stanovené tímto zákonem nebo zvláštními právními předpisy anebo na jejich základě a v jimi stanovených mezích, a zjišťují nedostatky, jejich příčiny a osoby za ně odpovědné,

b) projednávají a podle potřeby ukládají závaznými pokyny, jakým způsobem a v jaké lhůtě mají být zjištěné nedostatky odstraněny,

c) sledují nákazovou situaci v prostředí volně žijících zvířat.

(2) Specifickými formami státního veterinárního dozoru jsou veterinární kontrola zdraví, dědičnosti zdraví a hygieny plemenitby, prohlídka jatečných zvířat a masa, pohraniční veterinární kontrola a veterinární kontrola v místě určení.

(3) Státní veterinární dozor nad výrobou a zpracováváním masa a mléka a nad zpracováváním vajec se vykonává soustavně.

(4) Je-li podkladem pro rozhodnutí orgánu veterinární správy výsledek laboratorního vyšetření vzorků, musí být výsledkem vyšetření provedeného státním veterinárním ústavem nebo laboratoří, která byla pro požadovaný druh vyšetření akreditována podle zvláštního právního předpisu a které Státní veterinární správa vydala povolení k provádění veterinární laboratorní diagnostické činnosti.

§53

(1) Úřední veterinární lékaři orgánů veterinární správy pověření výkonem státního veterinárního dozoru (dále jen „veterinární inspektor“) jsou oprávněni při jeho výkonu:

a) vstupovat na pozemky, do provozních, skladovacích a jiných prostorů, zařízení a dopravních prostředků sloužících k činnosti kontrolovaných osob, která je předmětem státního veterinárního dozoru, a jde-li o provádění pohraniční veterinární kontroly, do celních prostorů pohraničních celních úřadů a provádět na těchto místech potřebné úkony a šetření,

b) vyžadovat potřebné doklady, údaje a ústní nebo písemná vysvětlení a pořizovat fotodokumentaci týkající se předmětu dozoru,

c) odebírat v nezbytně nutném množství a rozsahu vzorky k laboratornímu vyšetření. Není-li dále stanoveno jinak, neposkytuje se za odebrané vzorky náhrada,

d) ověřovat totožnost kontrolovaných osob,

e) požadovat podání písemné zprávy o odstranění zjištěných nedostatků.

(2) Veterinární inspektoři jsou povinni:

a) šetřit práva a právem chráněné zájmy kontrolovaných osob, b) zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech tvořících předmět obchodního a služebního tajemství, o kterých se dozvěděli při výkonu dozoru,

c) prokazovat svou totožnost služebním průkazem,

d) pořizovat protokol o provedeném odběru vzorků a o zjištěných nedostatcích.

(3) Kontrolované osoby jsou povinny vytvářet vhodné podmínky pro výkon státního veterinárního dozoru a poskytovat veterinárním inspektorům nezbytnou součinnost a pomoc.

(4) Za vzorky odebrané při prodeji potravin živočišného původu podle zvláštních právních předpisů se kontrolované osobě poskytne náhrada ve výši ceny, za kterou tato osoba potravinu, z níž byl vzorek odebrán, prodává. Náhrada se neposkytne, jde-li o potravinu, která nesplňuje požadavky stanovené zvláštními právními předpisy.

(5) Prováděcí předpis stanoví podrobnosti postupu při odběru vzorků a údaje, jež obsahuje protokol o jejich odběru.

Státní veterinární dozor je nejdůležitějším a nejúčinnějším nástrojem orgánů veterinární správy k prosazování veterinárních požadavků, stanovených k ochraně zdraví zvířat, k zabezpečení zdravotní nezávadnosti živočišných produktů a krmiv a k veterinární ochraně státního území K §53 bych rád upozornil na povinnosti chovatele vůči úřednímu veterinárnímu lékaři, který je oprávněn vstupovat na pozemky, do prostorů sloužících k činnosti, jež je předmětem státního veterinárního dozoru atd. Kontrolované osoby jsou povinny poskytovat úřednímu veterinárnímu lékaři potřebnou součinnost a pomoc. Nesplnění těchto povinností je kryto sankcí podle §71 od. 1 b) bod 4 do výše 20 000 Kč fyzické osobě, která není podnikatelem. Právnická osoba může za stejně nesplnění povinnosti dostat pokutu až do 1 000 000 Kč.

Mimořádná veterinární opatření

§54

(1) Mimořádná veterinární opatření jsou:

a) nařízení veterinárního, vyšetření a ochranného očkování zvířat,

b) vymezení ohniska nákazy a ochranných pásem, výstražné označení, popřípadě i střežení ohniska nákazy,

c) nařízení odděleného umístění (izolace), popřípadě nutné porážky nebo utracení zvířat,

d) omezení nebo zákaz přemísťování, prodeje, volného pohybu, porážení a plemenitby zvířat a provádění pokusů na zvířatech,

e) omezení nebo zákaz pastvy, používání zdroje vody a krmiva,

f) omezení nebo zákaz konání svodů zvířat, honů, odchytu zvěře a lovu ryb,

g) omezení nebo zákaz prodeje zvířat a živočišných produktů v tržnicích a na tržištích anebo uzavření tržnice nebo tržiště,

h) pozastavení nakládáni živočišnými produkty nebo krmivy do skončení potřebného vyšetření, nařízení odděleného uložení (uskladnění zdravotně závadných nebo podezřelých živočišných produktů nebo krmiv),

i) omezení nebo zákaz výroby, zpracovávání, přepravy nebo uvádění do oběhu zdravotně závadných nebo podezřelých živočišných produktů nebo krmiv, stanovení zvláštních podmínek pro jejich výrobu, zpracovávání a přepravu anebo nařízení jejich zničení,

j) stanovení zvláštních podmínek provozu, popřípadě jeho omezení nebo zastavení,

k) omezení, zákaz nebo stanovení zvláštních podmínek dovozu, vývozu a tranzitu veterinárního zboží,

l) nařízení očisty, omezení nebo zákaz, používání anebo zničení zařízení a předmětů, které mohou být nositeli původců nákaz,

m) nařízení zvláštního ošetření hnoje, kejdy, močůvky a odpadních vod,

n) stanovení zvláštních podmínek pro ukládání, sběr, svoz, neškodné odstraňování a další zpracovávání konfiskátů živočišného původu, popřípadě nařízení sběru, svozu, neškodného odstranění a dalšího zpracování konfiskátů živočišného původu i mimo určený územní obvod (svozovou oblast),

o) nařízení úpravy hygienického a sanitačního provozu nebo technologických a pracovních postupů, dezinfekce, deratizace a dezinsekce,

p) omezení nebo zákaz volného pohybu a styku osob a jejich shromažďování, omezení nebo zákaz pohraničního styku osob, r) nařízení zneškodnění, popřípadě omezení výskytu zdrojů nákaz zvířat s přírodní ohniskovostí.

(2) Příslušný orgán nařídí mimořádná veterinární opatření:

a) při výskytu nebezpečné nákazy, anebo hrozí-li nebezpečí jejího šíření (ochranná a zdolávací opatření),

b) při zjištění zdravotně závadných živočišných produktů, vody nebo krmiv, popřípadě při podezření, že jsou zdravotně závadné (veterinární hygienická opatření),

e) hrozí-li nebezpečí zavlečení nebo rozšíření původců nákaz zvířat a nemocí přenosných ze zvířat na člověka či zdravotně závadných živočišných produktů a krmiv ze zahraničí (opatření k veterinární ochraně státního území).

(3) Odůvodňují-li to okolnosti konkrétního případu, mohou být nařízena i jiná opatření odpovídající veterinárním požadavkům a poznatkům veterinární vědy.

(4) Prováděcí předpis stanoví opatření, která je třeba činit při výskytu slintavky a kulhavky, moru prasat a pseudomoru drůbeže (newcastleské choroby drůbeže). Může stanovit, jaká opatření je třeba činiti při výskytu jiných nebezpečných nákaz, vyžádá-li si to vývoj nákazové situace.

Výčet mimořádných veterinárních opatření se opírá o dlouholeté vlastní zkušenosti ve veterinární oblasti a odpovídá i praxi a postupům v členských zemích Evropské unie.

§57

(1) Orgány veterinární správy vzájemně spolupracují s příslušnými orgány ochrany zvířat, hygienické služby, České zemědělské a potravinářské inspekce a odborného dozoru nad krmivy.

(2) Orgány veřejné správy, orgány Policie České republiky a obecní policie spolupracují s orgány veterinární správy při předcházení nebezpečným nákazám, zamezení jejich šíření a jejich zdolávání a v souladu se svou působností se podílejí na zajišťování a kontrole plnění mimořádných veterinárních opatřeni.

HLAVA IX

NÁHRADA NÁKLADŮ, ZTRÁT A ŠKOD VZNIKLÝCH V SOUVISLOSTI S NEBEZPEČNÝMI NÁKAZAMI

§67

(1) Chovateli se poskytne náhrada za:

a) náklady vynaložené na nutnou porážku hospodářského zvířete nebo jeho utracení, na neškodné odstranění kadáveru, na mechanickou očistu a dezinfekci a na asanaci vody a krmiv, pokud tyto náklady vznikly v důsledku provádění ochranných a zdolávacích opatření,

b) náklady, které jím musely být nutně vynaloženy v době provádění ochranných a zdolávacích opatření nařízených při výskytu některé z nebezpečných nákaz uvedených v §10 odst. 1 písm. a) tohoto zákona a v souvislosti s nimi, i když došlo k omezení výroby,

c) zlikvidované a znehodnocené včelařské zařízení, pomůcky, úly a jejich vybavení při nařízené likvidaci v ohnisku nebezpečných nákaz hniloby a moru včelího plodu,

d) ztráty způsobené výpadkem produkce hospodářského zvířete v době provádění ochranných a zdolávacích opatření nařízených při výskytu některé z nebezpečných nákaz uvedených v §10 odst. 1 písm. a) tohoto zákona a v souvislosti s nimi.

(2) Odškodnění lze chovateli poskytnout za hospodářské zvíře, které bylo:

a) nutně poraženo nebo utraceno na základě ochranných a zdolávacích opatření nařízených při výskytu některé z nebezpečných nákaz uvedených v §10 odst. 1 písm. a) tohoto zákona anebo uhynulo v důsledku onemocnění některou z těchto nebezpečných nákaz,

b) utraceno podle §13 odst. 1 písm. c) tohoto zákona.

(3) Odškodnění podle odstavce 2 lze poskytnout jen, jestliže zvíře nemohlo být pojištěno pro případ výskytu nebezpečné nákazy.

(4) Náhrada nákladů a ztrát ani odškodnění se neposkytnou, jestliže chovatel nesplnil povinnost uvědomit okresní veterinární správu o podezření z výskytu nebezpečné nákazy, nařízená ochranná a zdolávací opatření nebo jinou povinnost uloženou mu tímto zákonem k předcházení vzniku, zamezení šíření a zdolávání nebezpečných nákaz.

(5) K posouzení, zda jsou splněny podmínky pro poskytnutí náhrady nákladů a ztrát, popřípadě i odškodnění a v jaké výši, si vyžádá ministerstvo stanovisko okresní veterinární správy.

§68

(1) Náhrada nákladů podle §67 odst. 1 písm. a) a b) a náhrada ztrát podle §67 odst. 1 písm. d) tohoto zákona se poskytuje ve výši 50 % prokázaných účelně vynaložených nákladů a způsobených ztrát.

(2) Odškodnění podle §67 odst. 2 tohoto zákona se poskytuje ve výši 50 % obvyklé ceny zdravého zvířete téhož druhu a kategorie v místě a době vzniku škody (dále jen „cena zvířete“). Odečítá se, co bylo chovateli poskytnuto za zužitkovatelné části těla nutně poraženého, utraceného nebo uhynulého zvířete.

(3) Odškodnění a) se zvyšuje o 20 % ceny zvířete, bylo-li zvíře nutně poraženo, utraceno nebo uhynulo-li v důsledku nebezpečné nákazy, pro kterou platí zákaz ochranného očkování,

b) se snižuje o 20 % ceny zvířete, bylo-li zvíře nutně poraženo, utraceno nebo uhynulo-li v důsledku nebezpečné nákazy, pro kterou se doporučuje ochranné očkování a chovatel nevyužil této možnosti.

Dosavadní úprava poskytování podpor k úhradě nebo zmírnění škod umožňovala pouze fakultativní poskytnutí podpory při vzniku škody, tento zákon již zakládá nárok chovatelů na odškodnění. Pro účely odškodňování škoda ztrát vzniklých v souvislosti s likvidací včelařského majetku v důsledku moru bude stát hradit následující:

- náklady vynaložené na utracení včelstev,

- škody na zlikvidovaném a znehodnoceném včelařském zařízení, pomůcky, úly a jejich vybavení.

Náhrada se však neposkytne, jestliže chovatel nesplnil nějakou z povinností stanovenou tímto zákonem k předcházení vzniku, zamezení šíření a zdolávání nebezpečných nákaz.

Odškodnění za utracená včelstva však poškozenému nenáleží, neboť nebezpečné nákazy včel a včelího plodu (varroáza, hniloba a mor včelího plodu) se v zákoně nacházejí v §10 od. 1 b) zákona. Odstavec 2 §67 upravuje odškodnění utracených zvířat jen v případech nákaz uvedených v §10 od. 1 a) a to ještě za podmínky, že zvíře nemohlo být pojištěno pro případ výskytu nebezpečné nákazy.

Podmínky poskytování mi hrad podle tohoto zákona podrobněji upraví prováděcí předpis.

Co se týče rozsahu poskytnutých náhrad podle §68 odst. 1 zákona se omezení výše náhrad a ztrát na 50 % prokázaných účelně vynaložených nákladů a ztrát na včelařský majetek nevztahuje. To znamená, že poškozený včelař obdrží 100% náhradu škod a ztrát.

§69

(1) Osobám, které pro nařízená ochranná a zdolávací opatření nemohly dočasně vykonávat svou obvyklou pracovní nebo jinou výdělečnou činnost anebo ji mohly vykonávat jen v omezeném rozsahu, náleží náhrada ušlého výdělku, pokud jim tato náhrada nepřísluší od zaměstnavatele, anebo náhrada ušlého zisku.

(2) Osobám, které byly nuceny zdržovat se z důvodu uvedeného v odstavci 1 mimo své bydliště, náleží náhrada zvýšených nákladů na přechodné ubytování a stravování podle zvláštních právních předpisů.

V případě zaměstnanců v pracovním poměru jde o překážku v práci z důvodu obecného zájmu podle §124 zákoníku práce a 14 odst. 1 a 3 nařízení vlády č. 1 08/1994 Sb., kterým se zákoník práce provádí. Proto jim náleží náhrada ušlého výdělku, u podnikatelů ušlého zisku a případně nastane-li nutnost zdržovat se mimo své bydliště i cestovní náhrady dle zákona č. 119/1992 Sb.

§70

Odškodnění a náhrady podle §67 až 69 tohoto zákona se poskytují z prostředků státního rozpočtu, a to na základě žádosti chovatele podané do 3 měsíců ode dne, k němuž byla nákaza prohlášena za zdolanou. Prováděcí předpis upraví podrobněji náležitosti žádosti o jejich poskytnutí.

Odškodnění a náhrady se poskytují na základě žádosti chovatele, která musí být podaná do 3 měsíců ode dne, k němuž byla nákaza prohlášena za zdolanou. To znamená podle §17 tohoto zákona pro účely moru a hniloby včelího plodu, že všechna nakažená včelstva byla utracena, byla provedena příslušná likvidace předmětů dle §67 od. 1 c) tohoto zákona v ohnisku nákazy a ve stanovené době nedošlo k dalšímu onemocnění touto nákazou nebo nevzniklo podezření z ní. Tato lhůta je prekluzivní. To znamená, že nepodá-li poškozený chovatel žádost o škody do 3 měsíců ode dne prohlášení nákazy za zdolanou, jeho právo na náhradu škody zaniká.

Podmínky žádosti opět upraví prováděcí předpis.

HLAVA X

SANKCE

§71

(1) Okresní veterinární správa uloží pokutu

a) až do výše 10 000 Kč fyzické osobě, která není podnikatelem, a dopustí se přestupku tím, že:

1. nesplní nebo poruší povinnosti chovatele uvedené v §4 odst. 1, §5 odst. 1 písm. b), c), e) a f) §6 odst. 1, 4 a 5, §7 odst. 2 a §8 odst. 1 a 2 nebo

2. nesplní nebo nedodrží podmínky prodeje syrového, mlékárensky neošetřeného mléka a výrobků z tohoto mléka v místě výroby přímo spotřebiteli nebo prodeje zvířat a živočišných produktů v tržnicích a na tržištích, stanovené v §20 odst. 5 a 6 nebo §25, nebo

3. nesplní nebo poruší povinnosti stanovené pro zacházení s konfiskáty živočišného původu v §40 odst. 1 písm: a) a §40 odst. 4,

b) až do výše 20 000 Kč fyzické osobě, která není podnikatelem a dopustí se přestupku tím, že

1. nesplní nebo poruší povinnosti stanovené v §11 odst. 1, §12 odst. 1, §13 odst. 1 písm. b) nebo §16, nebo

2. nesplní nebo nedodrží veterinární podmínky dovozu, vývozu nebo tranzitu veterinárního zboží stanovené tímto zákonem nebo na jeho základě Státní veterinární správou (§28 odst. 1, §30. odst. 1 a 2; §32 odst. 1 a 2), nebo

3. vykonává činnost, k níž je třeba povolení orgánu veterinární správy, bez tohoto povolení, nebo

4. ztěžuje nebo maří výkon státního veterinárního dozoru anebo nesplní závazné pokyny orgánu veterinární správy,

c) až do výše 50 000 Kč fyzické osobě, která není podnikatelem a dopustí se přestupku tím, že nesplní nebo poruší povinnost vyplývající pro ni ze stanovených mimořádných veterinárních opatření.

(2) Byl-li přestupek spáchán opakovaně, lze uložit pokutu až do výše, která je dvojnásobkem částky uvedené v odstavci 1.

(3) Přestupek je spáchán opakovaně, pokud byl spáchán v době do jednoho roku od právní moci rozhodnutí, jímž byla tomu, kdo se ho dopustil, uložena pokuta za přestupek podle tohoto zákona.

(4) Pokutu vybírá orgán, který ji uložil, a vymáhá územní finanční orgán podle zvláštních právních předpisů.

§72

(1) Veterinární inspektoři mohou za přestupky podle §73 odst. 1 tohoto zákona, zjištěné při výkonu státního veterinárního dozoru, ukládat a vybírat v blokovém řízení pokuty do výše 5 000 Kč.

(2) Pro přestupky a řízení o nich jinak platí obecné předpisy o přestupcích.

Uvedené sankce ukládané fyzickým osobám jsou diferencované podle závažnosti porušení ustanovení tohoto zákona. Pokuty se v podstatě pohybují řádově v desetitisících (10 000 -50 000 Kč). Oproti dosavadní úpravě se podstatně zvýšily a dosahují úrovně sankčních ustanovení především zákona o potravinách.

Sankce právnickým osobám se pohybují od 300 000 Kč do 2 000 000 Kč.

HLAVA VI

USTANOVENI SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ

§75

(1) Náhradu nákladů a škod vzniklých plněním povinností podle tohoto zákona, zejména prováděním nařízených mimořádných veterinárních opatření, poskytuje stát jen za podmínek a v rozsahu stanovených tímto zákonem.

(2) Bylo-li při výkonu státního veterinárního dozoru zjištěno nesplnění nebo porušení povinnosti stanovené tímto zákonem nebo na jeho základě, může orgán veterinární správy uložit tomu, u něhož k nesplnění nebo porušení povinnosti došlo, plnou nebo částečnou náhradu nákladů tímto orgánem vynaložených:

(4) Náhradu nákladů podle odstavce 2 vybírá a vymáhá orgán veterinární správy, který náklady vynaložil; tato náhrada je jeho příjmem.

Nově se v zákoně upravuje možnost orgánu veterinární správy uložit kontrolované osobě náhradu nákladů, které tento orgán musel vynaložit na zjištění nesplnění nebo porušení povinnosti stanovené zákonem, anebo uloženém na jeho základě. To znamená, že kromě sankce je kontrolovaná osoba za uvedených podmínek povinna nahradit i vynaložené náklady orgánu veterinární správy spojené s výkonem státního veterinárního dozoru.

§76

(1) Není-li stanoveno jinak, vztahuje se na rozhodování orgánů veterinární správy podle tohoto zákona správní řád.

(2) Odvolání proti rozhodnutí okresní veterinární správy podle §37 odst. 1 písm. b) a §49 odst: 1 písm: d) tohoto zákona nemá odkladný účinek. Toto rozhodnutí je vykonatelné dnem oznámení.

(3) Obecně závazná vyhláška okresní veterinární správy o mimořádných veterinárních opatřeních se vyhlásí tak, že se vyvěsí na úřední desce okresního úřadu a všech obecních úřadů, jejichž území se týká na dobu nejméně 15 dnů. Vyhláška nabývá platnosti a účinnosti dnem následujícím po dni jejího vyhlášeni, jimž je první den jejího vyvěšení na úřední desce okresního úřadu. Vyhláška musí být každému přístupná u okresní veterinární správy, okresního úřadu a všech obecních úřadů, jejichž území se týká. To platí přiměřeně také pro prohlášení nákazy za zdolanou a pro zrušení vyhlášených, opatření, popřípadě pro zmírnění nebo zrušení některých z nich ještě před prohlášením nákazy za zdolanou.

§77

(1) Řízení zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle předpisů účinných v době jeho zahájení.

ČÁST ČTVRTÁ

Změna zákona Č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů

3. POLOŽKA 69 ZNI:

Vydání veterinárního osvědčení k přemístění zvířete mimo včel (§6 zákona Č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů)

- za jedno zvíře 50 Kč

- za více než jedno zvíře 100 Kč

ČÁST PÁTÁ

Zrušují se:

ZRUŠOVACÍ USTANOVENI

§82

1. Zákon č. 87/1987 Sb., o veterinární péči, ve znění zákona č. 239/1991 Sb., zákona č. 437/1991 Sb. a zákona ‚ č. 110/1997 Sb.

2. Zákon č. 108/1987 Sb.; o působnosti orgánů veterinární péče České republiky, ve znění zákonného opatření Předsednictva České národní rady č. 25/1991 Sb., zákona č. 437/199 1 Sb., zákonného opatření Předsednictva České národní rady č. 348/1992 Sb., zákona č: 112/1994 Sb. a zákona č. 110/1997 Sb.

ČÁST ŠESTÁ

ÚČINNOST

§83

Tento zákon nabývá účinnosti šedesátým dnem po dni vyhlášeni.

Dnem účinnosti je 28. září 1999.

Vyhláška MZe ČR Č. 286/1999 Sb.

ze dne 16. listopadu 1999,

kterou se provádějí ustanovení zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči, o zdraví zvířat a jeho ochraně, o veterinárních podmínkách dovozu, vývozu a tranzitu veterinárního zboží, o veterinární asanaci a o atestačním studiu.

Vyhláška upravuje:

§1

Požadavky na chov, přemísťování a přepravu zvířat

Jedná se o obecné ustanovení, které platí pro všechny chovatele. Ti jsou povinni vytvářet příznivé podmínky pro zvířata z hlediska prostředí, v němž zvířata žijí, jejich ošetřování, výživy, plemenitby, hospodářského a jiného využívání zejména tím, že chovají zvířata v prostorech a zařízeních, jejíchž uspořádání, vybavení a kapacita odpovídají veterinárním požadavkům na chov zvířat příslušného druhu a kategorie, a udržují v nich vhodné hygienické a mikroklimatické podmínky. Dále jsou chovatelé povinni ošetřovat a využívat zvířata takovým způsobem, který odpovídá jejich druhu, kategorii a zdravotnímu stavu, poskytovat zvířatům dostatečné množství krmiva, chránit zvířata před nákazami, jinými onemocněními a škodlivými vlivy a činit opatření k ochraně chovu před zavlečením nákaz zvířaty, lidmi a předměty, které mohou být nositeli původců nákaz.

Tento paragraf provádí ustanovení §4 a §5 zákona o veterinární péči. To znamená, že stanoví podrobnosti o veterinárních požadavcích na prostředí a způsob chovu zvířat.

§3

Veterinární osvědčení a zdravotní potvrzení

Ustanovení §3 upravuje proces vydávání veterinárního osvědčení a zdravotního potvrzení k přemístění zvířete.

O vydání veterinárního osvědčení je třeba požádat ve lhůtě nejméně 3 pracovní dny přede dnem předpokládaného přemístění zvířete, jde-li o zvíře, které pochází z chovu, pro něž byl vydán okresní veterinární správou doklad o tom, že jsou prosté nebezpečné nákazy, a u zvířete, u kterého byly v posledním měsíci přede dnem jeho předpokládaného přemístění provedeny zdravotní zkoušky, nezbytné pro vydání veterinárního osvědčení. Ve lhůtě 14 dnů přede dnem předpokládaného přemístění zvířete je třeba požádat o veterinární osvědčení v ostatních případech. Veterinární osvědčení k přemístění zvířete, jehož součástí je potvrzení o zdravotním stavu zvířete a o nákazové situaci v chovu osvědčuje údaje, které se týkají identifikace zvířete, jeho zdravotního stavu, nákazové situace v chovu a nákazové situace v okrese. Pokud se vyžaduje k přemístění zvířete jen zdravotní potvrzení, obsahuje stejné údaje jako veterinární osvědčení k přemístění zvířete s výjimkou údajů o nákazové situaci v okrese.

Při vydávání veterinárního osvědčení k přemístění včelí matky se vychází z výsledků laboratorního vyšetření chovu včel na nosemovou nákazu včel, roztočíkovou nákazu včel a varroázu. Doba platnosti veterinárního osvědčení a zdravotního potvrzení činí u včel 72 hodin. Okresní veterinární správa však může stanovit i jinou dobu platnosti a tu pak vyznačí ve veterinárním osvědčení. Vzor veterinárního osvědčení k přemístění zvířete, jehož součástí je zdravotní potvrzení, je přílohou č. 1 k této vyhlášce.

Tento § je pro zájmové včelaře velice důležitý. Z ustanovení zákona o veterinární péči §6 od. 1 a) bod 1 a b) bod 1 a §2 jsme se dozvěděli, že chovatel musí mít veterinární osvědčení k přemístění včelstev určených k dalšímu chovu, jde-li o přemístění mimo území okresu. Dále musí mít potvrzení soukromého veterinárního lékaře o zdravotním stavu včelstev a o nákazové situaci v chovu (zdravotní potvrzení), z něhož jsou včelstva přemísťována k přemístění včelstev v rámci územního obvodu okresu, dochází-li ke změně chovatele. Součástí veterinárního osvědčení podle odstavce 1 písmene a) je vždy zdravotní potvrzení. Ten, kdo vydá veterinární osvědčení nebo zdravotní potvrzení je povinen uchovávat jeho opis po dobu 3 let. O přemístění zvířete uvědomí okresní veterinární správa místa původu zvířete okresní veterinární správu, do jejíhož obvodu má být zvíře přemístěno. Tato veterinární správa může požádat chovatele o předložení veterinárního osvědčení. Prováděcí vyhláška ve svém §3 pak stanovuje lhůty, v nichž lze požádat o veterinární osvědčení k přemístění zvířete a náležitosti a dobu platnosti veterinárního osvědčení a zdravotního potvrzení.

Prakticky tedy mohou nastat tyto případy:

1. Chci kočovat mimo území okresu.

Musím 3 dny, případně 14 dní před přemístěním požádat okresní veterinární správu o veterinární osvědčení a soukromého veterinárního lékaře o zdravotní potvrzeni.

2. Daroval jsem svému kolegovi včelaři z vedlejší obce včelstva. Jde o přesun v rámci okresu.

Protože se jedná o přemístění včelstev v rámci okresu, není třeba veterinární osvědčení okresní veterinární správy. Je však třeba požádat o zdravotní potvrzení místního praktického veterinárního lékaře. Lhůta k uplatnění žádosti o zdravotní není stanovena. Je však třeba samozřejmě požádat před uskutečněním přemístění.

3. Chci kočovat v rámci okresu.

Lhůta k žádosti o zdravotní potvrzení zde není stanovena. Požádat o zdravotní potvrzení při přemístění včelstev v rámci okresu je nutné jen v případě, dochází-li ke změně chovatele, tj. k prodeji, darování či jinému převodu včelstev na nového majitele (viz příklad č. 2). V důsledku nebezpečné nákazy však může v jednotlivých obcích dojít (a v případě metodiky tlumení varroázy tornu tak je každý rok) k mimořádným veterinárním opatřením, tj. mimo jiné i k omezení nebo zákazu přemísťování a prodeje zvířat. To znamená, že i když půjde jen o kočování se včelstvy v rámci okresu a nedojde ke změně chovatele, je nutné, aby si chovatel vyžádal informace o nákazové situaci v obci, ze které bude přemísťovat, a v obci, do které bude přemísťovat včelstva. Podle situace, pak požádá o zdravotní potvrzení soukromého veterinárního lékaře, nebo přemístí svá včelstva bez jakéhokoli povolení. V každém případě však doporučuji před uskutečněním kočování za snůškou mimo obec obrátit se na okresní kočovnou komisi, která vypracovává kočovný plán v okrese, spolupracuje s příslušnou okresní veterinární správou a zajišťuje potřebná potvrzení pro kočující včelaře.

Dále prováděcí vyhláška určuje zvláštní podmínky pro vystavení veterinárního osvědčení pro přemístění včelích matek. Státní veterinární správa k dané problematice vydala dne 21. 12. 1999 metodicky návod č. 3/99, kterým stanoví veterinární podmínky pro přemísťování zvířat. V návodu v článku 14 stanovila dobu platnosti veterinárního osvědčení k přemístění včelí matky pro chov na celou chovnou sezónu.

§9

Náležitosti žádosti o poskytnutí odškodnění a náhrady nákladů a ztrát, vzniklých v souvislosti s nebezpečnou nákazou.

Žádost se podává u Ministerstva zemědělství ČR. Žadatel přiloží k žádosti zejména potvrzení okresní veterinární správy o tom, že náklady a ztráty vznikly, popřípadě, že zvířata byla nutně utracena za okolností, které zakládají nárok na náhradu nákladů a ztrát, popřípadě které umožňuji odškodnění za nutně utracená zvířata, a že náklady byly. účelně vynaloženy. Dále žadatel doloží doklady o výši účelně vynaložených nákladů a o výši ztrát, popřípadě i o výši škody na zvířatech. K žádosti o náhradu ušlého výdělku nebo ušlého zisku, anebo o náhradu zvýšených nákladů na přechodné ubytování a stravování, přiloží žadatel doklady o výši ztráty na výdělku nebo zisku, anebo o výši vynaložených nákladů na ubytování a stravování.

Výše uvedené ustanovení §9 vyhlášky je důležité pro chovatele včel v souvislosti s utracením včelstev a likvidací včelařských potřeb, produktů a zařízení následkem nebezpečné nákazy včelstev dle §10 od. 1 b) zákona o veterinární péči. Jedná se zejména o nákazu morem a hnilobou včelího plodu. Bohužel i přes připomínku ČSV nebyla do vyhlášky připojena příloha - formulář žádosti o poskytnutí odškodnění a náhrad nákladů a ztrát. Ve vyhlášce také nenajdeme způsob, jak bude probíhat oceňování včelstev, včelařských potřeb, produktů a zařízení. Zda bude ocenění provádět žadatel, případně za pomoci funkcionářů ČSV nebo soudní znalec. MZe ČR v připravuje metodický pokyn, který bude celostátně řešit podrobnosti kolem procesu podávání a vyřizování žádostí o náhradu škod a ztrát.

Ti členové, kterým již vznikla škoda na včelařském majetku v souvislosti s likvidací moru včelího plodu za účinnosti nového veterinárního zákona, mohou požádat o náhradu škody neformálně dopisem adresovaným na MZe ČR, Těšnov 17, Praha J. K žádosti přiloží potvrzení OVS - protokol o kontrolním zjištění, protokol o utracení včelstev a likvidaci včelařských potřeb, produktů a zařízení (viz dále přílohy metodického návodu SVS Č. 2/1999 o moru včelího plodu ze dne 7. 12. 1999), rozhodnutí o předběžném opatření a rozhodnutí o nařízení mimořádného veterinárního opatření. Lhůta pro podání žádosti je 3 měsíce ode dne, kdy byla nákaza prohlášena za zdolanou. Podle uvedeného metodického návodu je nákaza morem včelího plodu prohlášena za zdolanou, jestliže po likvidaci nemocných včelstev, v ohnisku nákazy a ozdravných opatřeních během pozorovací doby 1 roku nedojde k onemocnění touto nákazou nebo podezření z ní a jestliže byla provedena závěrečná ohnisková dezinfekce. Z toho vyplývá, že pro podání žádosti o náhradu. škod a ztrát je prozatím dost času, takže bych doporučoval s žádostí vyčkat na vypracování podrobné metodiky postupu podávání žádosti a příslušných příloh. I ta závěrečná dezinfekce bude stát nějaké finanční prostředky, jejichž náhradu lze podle §67 od. 1 a), v rozsahu podle §68 od. 1 zákona o veterinární péči, uplatňovat ve své žádosti.

Tato vyhláška ruší následující právní předpisy: vyhlášku č. 117/1987 Sb., o péči o zdraví zvířat, vyhlášku č. 118/1987 Sb., o veterinární ochraně státního území, vyhlášku č. 414/1992 Sb., kterou se upravuje poskytování podpor a náhrad při zdolávání nákaz a jiných hromadných onemocnění zvířat a vyhlášku č. 87/1989 Sb., kterou se upravují organizace a způsob specializační přípravy veterinárních lékařů a jiné formy dalšího vzdělávání veterinárních pracovníků.

Vyhláška č. 286/1999 Sb. nabývá účinnosti třicátým dnem po dni vyhlášení, tj. 1. 1. 2000.

Vyhláška MZe ČR Č. 287/1999 Sb.

ze dne 16. lístopadu 1999

o veterinárních požadavcích na živočišné produkty

Vyhláška upravuje podrobněji

- veterinární podmínky a požadavky, stanovené pro získávání, výrobu, zpracování, ošetřování, balení, skladování a přepravu živočišných produktů a jejich uvádění do oběhu (dále jen zacházení se živočišnými produkty),

- veterinární požadavky na uspořádání a vybavení provozů, v nichž se zachází se živočišnými produkty,

- veterinární podmínky prodeje živočišných produktů,

- posuzování a označování živočišných produktů na základě jejich veterinárního vyšetření a jejich uvolňování do oběhu

- postup při odběru vzorků orgány veterinární správy při výkonu státního veterinárního dozoru ‚

- zacházení s jatečnými zvířaty, prohlídka jatečných zvířat a masa a veterinární vyšetření ostatních živočišných produktů.

Na tomto místě je třeba říci, že tato vyhláška se týká výroby, zpracování, ošetřováni, balení, skladování a přepravy živočišných produktů a jejich uvádění do oběhu. To znamená, že na prodej medu „do výkupu“ a takzvaně „ze dvora“ se nevztahuje.

Vyhláška je příliš obsáhlá. Má 98 paragrafů a 5 příloh. Proto se omezím jen na záležitosti týkající se včelích produktů formou komentáře.

Úvodní ustanovení hovoří o veterinárních podmínkách zacházení se živočišnými produkty, které jsou určeny pro uvádění do oběhu, tj. v podstatě do obchodní sítě. V části první vyhlášky, hlava 1. v §6 - 16 jsou uvedeny obecně podmínky zacházení se živočišnými produkty s tím, že podle §14 vyhlášky ustanovení §6 - 13 platí i pro zacházení s ostatními živočišnými produkty o to přiměřeně se zřetelem na druh, vlastnosti a účelové určení těchto produktů. V hlavě II. najdeme zvláštní podmínky pro zacházení se živočišnými produkty, v §26 podmínky pro provozy určené pro zacházení s včelími produkty. Podle tohoto ustanovení provozy, v nichž se zpracovávají včelí produkty, musí mít prostory a zařízení pro příjem, úpravu, zpracovávání, plnění, balení, skladování a expedici výrobků, pro mytí a skladování obalů a pro skladování čisticích a dezinfekčních prostředků.

S použitím uvedených ustanovení vyhlášky byly MVD, Jiřím Drápalem, pracovníkem SVS ČR zpracovány požadavky pro zpracování medu v tomto znění:

„Včelí med určený k dalšímu zpracování (ošetřování) musí pocházet od včelstev prostých předepsaných nákaz o včelstev, u kterých není uplatňováno žádné omezující opatření a med je posouzen orgánem veterinární správy jako vhodný pro lidskou výživu.

V závislosti na všeobecných hygienických podmínkách o s ohledem na charakter a velikost musí mít provoz na ošetření a zpracování medu samostatnou místnost nebo oddělený prostor pro:

* příjem medu a jeho uložení do doby zpracování,

* čištění a dezinfekci transportních obalů s vhodným vybavením,

* ztekucování medu s odpovídajícím zařízením,

* pro vlastní zpracování medu,

* čištění a dezinfekci spotřebitelských obalů,

* plnění spotřebitelských obalů, značení a jejich balení do transportních obalů.

* skladování hotových výrobků a expedici.

Provoz na zpracování medu musí mít samostatné místnosti pro skladování obalů, pro skladování dezinfekčních o čisticích prostředků a sociální zařízení s odpovídajícím hygienickým vybavením.“

O veterinárních požadavcích na živočišné produkty pojednává část druhá vyhlášky.

Včelích produktů se v této části týká §53, který stanoví, že do oběhu lze uvádět jen

a) včelí produkty od včelstva, v němž se nevyskytují mor včelího plodu a hniloba včelího plodu,

b) včelí med, propolis a mateří kašičku, které pocházejí od zdravého včelstva a neobsahují patogenní činitele v množství škodlivém pro zdraví lidí.

Mateří kašička musí být stabilizována do 3 hodin po získání, uchovává se při teplotě 0°C.

Podle §95 vyhlášky se podle výsledku veterinárního vyšetření posoudí včelí produkty jako poživatelné, podmíněně poživatelné (výrobní), anebo nepoživatelné. Zásady pro posuzování živočišných produktů podle výsledku veterinárního vyšetření jsou uvedeny v příloze vyhlášky Č.5. V této příloze jsou včelí produkty uvedeny pod bodem E s tím, že včelí produkty pocházející od včel nakažených morem a hnilobou včelího plodu jsou nepoživatelné, u nosemové nákazy včel, varroázy a roztočíkové nákazy včel je med poživatelný a vosk po úpravě přetavení taktéž poživatelný.

Touto vyhláškou se zrušuje vyhláška č. 121/1987 Sb. o zabezpečování zdravotní nezávadnosti živočišných produktů, ve znění vyhlášky č. 87/1999 Sb.

Vyhláška nabývá účinnosti třicátým dnem po dni vyhlášení, tj. 1. 1. 2000.

Metodický návod Č. 2/1999 Státní veterinární správy ČR - Mor včelího plodu

Čl. 1

Poučení o nákaze

a) Mor včelího plodu je nebezpečná nákaza převážně postihující zavíčkovaný včelí plod. Původcem je Paenibacillus larvae larvae, dříve označovaný Bacillus larvae, White (1904), gram-pozitivní tyčinkovitý mikrob, který vytváří mimořádně odolné spory.

b) Nákaza se šíří infikovanou potravou, zalétlými včelami a roji, loupeží, infikovanými plásty, úly a včelařským příslušenstvím. Nákazu mohou rozšiřovat i roztoči a jiní škůdci.

c) Spory Paenibacillus larvae larvae se dostanou s potravou do trávicího traktu larev prvních instarů (otevřený plod), kde vyklíčí, pomnoží se, zničí buňky žaludeční výstelky a proniknou do hemolymfy a dalších tělesných tkání.

d) Příznaky se projeví až u zavíčkovaného plodu. Plást bývá nepravidelně zakladen (mezerovitý plod), víčka jsou ztmavlá, propadlá, občas proděravělá. Napadené larvy mění barvu z perleťově bílé na šedožlutou až tmavohnědou a přeměňují se v lepkavou, hlenovitou hmotu, která se dá z buněk vytáhnout jako vlákno dlouhé několik centimetrů. Konečným stadiem rozložení larvy je příškvar, který pevně lpí na spodní stěně buňky:

Čl.2

Diagnóza se stanoví na základě:

a) klinického vyšetření včelího plodu a plástů s příškvary,

b) vyšetření plástů ze zimních úhynů včelstev,

c) laboratorního vyšetření podezřelého plodu,

d) bakteriologického vyšetření medu.

Nákaza musí být potvrzena laboratorně. K laboratornímu vyšetření se zasílá vzorek plástu s podezřelým plodem nebo příškvary, bez medových zásob o velikosti nejméně 10 x 15 cm nebo vzorek medných zásob o hmotnosti 100 g.

1) §10 odst. (1) písm. b) zákon č. 166/1999 Sb., veterinární zákon

Čl.3

Prevence nákazy

K preventivním opatřením patří:

a) zjišťování příčin zimních úhynů a slábnutí včelstev,

b) nepoužívání medu, pylu, plástů a vosku z oblastí s neznámou nákazovou situací pro krmení a chov včel,

c) veterinární dozor nad komerčními chovy matek a výrobnami mezistěn,

d) zamezení přístupu včel do neobsazených úlů a včelího díla,

e) udržování prázdných úlů bez včelího díla,

f) vyhledávání a utrácení divoce žijících včelstev a rojů neznámého původu,

g) provádění průběžné dezinfekce úlů, zásobních plástů, včelařských potřeb a pomůcek,

h) povinné ošetření vosku při 117°C po dobu 60 minut ve všech komerčních výrobnách mezistěn,

i) pravidelné bakteriologické vyšetření importovaných medů,

j) namátkové vyšetřování tuzemských medů,

k) nezařazování včelího díla, nedezinfikovaných úlů, potřeb a zařízení do chovů včel, zejména při neznalosti nákazové situace v místě a době jejich původu,

l) pravidelné plošně preventivní prohlídky,

m) soustavné omezování intenzity varroázy,

n) zvýšená bdělost po dobu nejméně 5 let po zániku ohniska a ochranného pásma,

o) zákaz léčení moru včelího plodu.

Čl.4

Při podezření z nákazy státní veterinární lékař OVS

(MěVS) provede neodkladně a dočasně toto opatření:

a) pořídí zápis o svém zjištění, učiněných opatřeních a poskytne chovateli přiměřené poučení v zájmu neprodleného vytváření příznivých podmínek pro úspěšné zdolávání nákazy a zamezení jejího šíření, opis záznamu předá chovateli, případně zahájí správní řízení,

b) nařídí uzávěru objektu a jeho označení výstražnou tabulkou,

c) zakáže přemísťování včelstev,

d) odebere vzorky k laboratornímu vyšetření,

e) zakáže prodej a jakýkoliv přesun medu a ostatních včelích produktů.

Čl.5

Opatření při výskytu nákazy

Při výskytu nákazy se vymezí ohnisko nákazy (stanoviště včelstev), ochranné 5 km pásmo a nařídí se další ochranná a zdolávací opatření, zejména:

a) uzávěra objektu a jeho označení výstražnou tabulkou,

b) zákaz přesunů včelstev v ochranném pásmu, přesun včelstev do něho i z něho,

c) bez zbytečného prodlení prohlídka včelstev v ohnisku a v ochranném pásmu s rozebráním díla. O zjištěních se sepíše protokol (viz příloha č. 2). Kopie se předá chovateli.

OVS (MěVS) rozhodne:

1) o vykonání likvidace všech včelstev a spalitelného materiálu v ohnisku nákazy (mimo včelín, kočovné vozy)

- jde-li o více jak 50 % klinicky pozitivních včelstev na stanovišti;

- jde-li o chov s nízkou úrovní včelařské péče (chov je zanedbaný);

- pokud v chovu není možno zabezpečit všechny následující ozdravné práce.

Likvidace všech včelstev nebo jen včelstev pozitivních se provádí komisionálně na stanovišti se spálením veškerého hořlavého materiálu, pokud nelze provést jeho důkladnou dezinfekci (úly, pracovní oděv).

Při likvidaci včelstev se pořizuje zápis s finančním ohodnocením veškerého materiálu (viz příloha č. 1).

Utracení živých včel se provede vysířením s okamžitým spálením. Provádí se likvidace všech zásobních plástů a souší.

2) V ostatních případech OVS (MěVS) rozhodne o likvidaci klinicky nemocných včelstev a u ostatních klinicky zdravých (negativních) včelstev v ohnisku se odebere z každého včelstva vzorek glycidových zásob a zašle k vyšetření. Zjištěná pozitivní včelstva se utratí podle bodu 1).

Po likvidaci pozitivních včelstev se provede dezinfekce půdy pod a před výletem z úlů, dezinfekce stabilních včelínů, kočovných vozů a veškerého kovového materiálu.

Stanovení prohlídek všech včelstev s rozebráním díla v ochranném pásmu. Při prohlídce je nutné používat ochranné rukavice, např. gumové nebo pro jednorázové použití a následně provést dezinfekci rukou, oděvu a obuvi.

Opakované vyšetření včelstev (s rozebráním díla) v následujícím roce v ohnisku a ochranném pásmu před ukončením pozorovací doby.

Průběžná dezinfekce během pozorovací doby.

Čl.6

Nakládání s medem a ostatními (dalšími) včelími produty

a) Z nemocných včelstev morem včelího plodu se veškeré včelí produkty (med, vosk, propolis, pyl a mateří kašička spálí) nebo neškodně odstraní prostřednictvím veterinární asanační služby.

b) Z klinicky zdravých včelstev v ohnisku a ze včelstev v ochranném pásmu může být med uváděn do oběhu jen po negativním bakteriologickém vyšetření směsného vzorku ze stanoviště na Paenibacillus larvae larvae. S ostatními včelími produkty může být nakládáno bez omezení.

c) Med skladovaný nebo získaný v pozorovací době v ochranném pásmu může být uvolněn do oběhu jen po laboratorním vyšetření na přítomnost spor Paenibacillus laraye larvae. V případě pozitivního nálezu může být zpracován jen za kontrolovaných podmínek v pekárenském průmyslu. Na jeho přepravu vystaví OVS veterinární osvědčení.

Čl.7

Postup při dezinfekci

a) Před dezinfekcí se provádí mechanická očista předmětů určených k dezinfekci.

b) Naškrábaná hmota se spálí.

c) Po vyžíhání předmětů plamenem se použijí běžné dezinfekční prostředky k dezinfekci půdy a dalších předmětů, uvedené v metodických pokynech k DDD.

Čl.8

Zdolání nákazy

Nákaza se prohlásí za zdolanou, jestliže:

a) po likvidaci nemocných včelstev v ohnisku nákazy a ozdravných opatřeních během pozorovací doby 1 roku nedojde k onemocnění touto nákazou nebo podezření z ní,

b) byla provedena závěrečná ohnisková dezinfekce.

Přílohy

- Protokol o utracení včelstev a likvidaci včelařských potřeb, produktů a zařízení.

- Protokol o kontrolním vyšetření č...; z prohlídky včelstev zaměřené na výskyt nebezpečných nákaz včelího plodu.