Několik slov úvodem
Při studiu této brožurky je třeba mít neustále na zřeteli, že údaje v ní obsažené se týkají Spojených států amerických, které se rozkládají v zeměpisných šířkách odpovídajících v Evropě Středomoří - dokonce jih USA leží na zeměpisné šířce severního pobřeží Afriky - tedy tam, kde Tunisko a Alžírská. Uvědomíme-li si tuto okolnost, nebudou nám připadat medné výnosy uváděné Farrarem tak nepravděpodobné. Další rozdíly plynou z toho, že ý USA se chová včela italská vlaška, která je velmi plodná a přezimuje v silných společenstvech za zvýšené spotřeby potravy.
Českého včelaře asi překvapí, že se Farrar nikde nezmiňuje o krmení včelstev v podletí cukrem. Rozdíl mezi cenou cukru a medu je v USA tak nepatrný, že se krmení cukrem nevyplácí.
Konečně nutno podotknout, že přepočty na metrické jednotky jsou v tomto překladu nepatrně zaokrouhleny, nicméně to nikterak nezkresluje Farrarovy pokyny.
Některé pasáže specifické pro americké poměry byly vynechány.
Výnosný chov včelstev - obsah
ZDROJE PYLU A NEKTARU PRO ROZVOJ A UDRŽENI SILY VČELSTVA
VYLUČOVÁNI NEKTARU A MEDNÁ SNŮŠKA
Ošetřování včelstva během sezóny
Rozmnožování včelstev a rojení
DOSLOV PŘEKLADATELE A POZNÁMKY K TEXTU
Základní požadavky na chov výnosného včelstva jsou velké zásoby pylu a medu v každé roční době, jakož i dostatek prostoru pro tyto zásoby, pro výchovu plodu a pro ukládání přebytečného medu. V našich zeměpisných šířkách (tj. v USA) by se měly používat nejméně dva desetirámkové nástavky k přezimování a ne méně než pět nástavků během sezóny. Mladé, zdatné matky z dobrého kmene jsou nezbytnou podmínkou. Matka by se měla opírat o silné včelstvo přiměřené příslušnému ročnímu období.
Včelstva určená k přezimování by měla vážit nejméně 60 kg a měla by je tvořit zdatná matka podporovaná 4 až 5 kg včel, které se vylíhly po 20. srpnu. Úl by měl obsahovat v horním plodištním nástavku nejméně 20kg medu s pylem a jistým počtem prázdných buněk uprostřed a v dolním nástavku 10 až 15 kg medu a takové množství pylu, kolik jen okolnosti dovolí. Je žádoucí, aby stanoviště bylo co nejvíce na výsluní a chráněno před větrem.
Cílem je vychovat během sezóny co nejsilnější včelstvo pro nektarovou snůšku a udržet je v síle po celou sezónu. Velmi silná včelstva produkují nejen nejvíc medu na včelstvo, ale i nejvíc medu na včelu. Velká rozloha dobře živeného plodu je základem rozvoje včelstva a udržení maximálního počtu včel během snůšky. Je závislá na výkonnosti matky a na její schopnosti klást vajíčka, na podpůrné schopnosti včelstva udržet příznivou teplotu a krmit plod, na zásobách pylu a medu a na prostoru vhodném pro rozšiřování plodového hnízda.
Zásady, jež udržují nejvýhodnější uspořádání úlového prostoru pro co největší výchovu plodu a ukládání medu pomohou zajistit silná včelstva a rojení omezit na nejmenší míru. Chov záložních, mladých, zdatných matek v oddělcích umožňuje pohotově nahradit podřadné matky. Rozvoj včelstev nepřiměřeně zásobených pylem lze urychlit zkrmováním pylu doplněného 75 % sójové mouky. Účinné ošetřování vyžaduje správné načasování rozvoje včelstva tak, aby bylo nejsilnější za největší nektarové snůšky.
Včelař by měl znát na svém stanoviště zdroje pylu a nektaru, dobu jejich kvetení a jejich relativní význam. Výběr kmene a volba úlu jsou zvláštní problémy podřízené pouze jistým zřetelům nebo zde pojednávaným zásadám. Rozbor ekonomiky každého včelařského podniku pomůže v rozvíjení efektivnosti jeho vedení. Zvyšování výnosu včelstev je neúčinnějším prostředkem snižování nákladů na získávání medu.
Ukázalo se, že směřování k chovu více včelstev s menší péčí o jednotlivá včelstva je ztrátové. Nejúčinnější cestou ke snížení výrobních nákladů je zvýšení výnosů včelstev.
Chování včel je instinktivní a neměnné bez ohledu na zeměpisnou šířku. Hlavní příčiny rozdílů mezi stanovišti spočívají ve zdrojích pylu a nektaru a v tom, jak dlouho kvetou a kdy.
Je skutečností, že se využívá pouze malá část nektarových zdrojů, jelikož většina včelstev není dostatečně silná, aby přinesla co největší snůšku.
Zdroje nektaru na kterémkoliv stanovišti nebo v kterémkoliv období lze mnohem správněji posoudit podle vysoce výkonných včelstev, nežli podle včelstev průměrných. Měřítkem výkonnosti včelařovy práce je to, do jaké míry se průměrné výnosy blíží nejvyššímu výnosu na stanovišti.
Zde se bude jednat pouze o zásadách a praktických zásazích dávajících co nejvyšší výnos z každého včelstva. Pokud jde o ostatní problémy chovu včelstev, odkazuje se na příslušnou odbornou literaturu.
Má-li se za jakéhokoliv způsobu včelaření dosáhnout nejvyšší medný výnos, je třeba pochopit jisté základy. Nejpřednější z nich je vliv síly včelstva na medný výnos. Včelstva s maximálním počtem včel dávají nejen více medu na včelstvo, ale i více medu na jednotlivou včelu než včelstva slabší. Včelstvo, které má v plné síle 60 000 včel, dá během dvoutýdenní snůšky obvykle o 50 % procent více medu než čtyři slabá včelstva, která mají po 15 000 včel.
Síla včelstva závisí na schopnosti vychovat plod, na čase potřebném k jeho vývoji a na délce života dospělých včel. Zdatné matky zřídka kladou více než 1500 vajíček za den. K tomu, aby plod vyběhl, je třeba dvaceti dnů. Dospělé včely v době snůšky žijí 4 až 6 týdnů, délka jejich života je velmi ovlivněna intenzitou péče o plod. Včely v malém (slabém) včelstvu, které pečují o poměrně velký rozsah plodu, žijí kratší dobu než včely ve včelstvu početnějším. Rozsah ošetřovaného plodu je ovlivněn zdatností matky v kladení vajíček, silou včelstva, zásobami pylu a medu a prostorem, který má včelstvo k dispozici i jeho polohou. Zatímco za příznivých podmínek ve velkém včelstvu matka klade více vajíček, podíl počtu buněk se zavíčkovaným plodem k celkovému počtu včel klesá o 10 až 14 % na každých 10 000 včel navíc. Například včelstvo s 10 000 včelami má 8500 buněk zavíčkovaného plodu, čili poměr 85 %‚ zatímco včelstvo se 40000 včelami může mít 18 000 buněk zavíčkovaného plodu, čili poměr pouze 45 %. Tyto podmínky omezují obvyklou sílu včelstva na nejvyšší počet 50000 až 60 000 včel.
Síla slabého včelstva vzrůstá rychleji, protože poměrně více včel je zaměstnáno péčí o plod, zatímco velké (silné) včelstvo poskytne více medu, protože větší procento jeho včel je k dispozici pro snůšku.
K dosažení nejvyššího počtu včel ve včelstvu je třeba dopřát včelstvu dostatečně času. Obvykle silná vyzimovaná včelstva, která mají 25 000 až 30000 včel a 5 až 8 plástů plodu, potřebují 5 až 6 týdnů k dosažení nejvyšší síly, zatímco včelstva vyvíjená z oddělků (paketů) k tornu potřebují 10 až 12 týdnů. Příliš často se včelstva rozvíjejí spíš až během snůšky než na jejím začátku.
Často se dobré snůšky nerozeznají, jelikož včelstva jsou příliš slabá, aby vykázala zisk s přínosu sladiny. Silná včelstva dají vydatnou snůšku, jestliže hlavní přínos nektaru trvá 10 až 30 dní, zatímco včelstva na počátku snůšky slabá docílí dobrý výnos, jen když snůška trvá déle než dva až tři měsíce. Dlouhá snůška je příznačná pro některé oblasti s plazivým jetelem. Jelikož slabší včelstva pečují o poměrně více plodu, jsou s to docílit dobrých výnosů ve snůšce později. Avšak včelstva, která jsou silná na počátku snůšky, mají-li dobré matky a správně se ošetřují, udrží významný přínos nektaru po celou snůšku. Má-li včelař dosáhnout nejvyššího výnosu jak z krátké, tak z dlouhé snůšky, musí být všechna včelstva silná již na jejím začátku.
Uznávaný obchodní standard 50 kg medu od včelstva není vhodnou základnou pro posuzování efektivnosti jakéhokoliv způsobu ošetřování, poněvadž včelstva, která jsou v maximální síle po celou dobu snůšky, mohou poskytnout několikrát více. Pro posuzování zdrojů nektaru v kterémkoliv období nebo na kterémkoliv stanovišti by se měla používat pouze nejlepší včelstva. Včelstva udržovaná v dvounástavkových úlech po celý rok, na podzim opatřená 30kg medu a během snůšky nastavená třemi úlovými nástavky obvykle také dají medný výnos. Avšak ošetřování pro nejvyšší medný výnos vyžaduje důkladné znalosti základních zásahů a znalost vztahu včelstva k přírodním zdrojům a ostatním činitelům prostředí.
Zdroje medu
Na stanovišti vhodném pro získávání medu musí být jeden nebo více druhů rostlin dávajících mnoho nektaru, ze kterého lze získat med dobré kvality. Je však riskantní spoléhat se pouze na jediný zdroj nektaru, zejména z rostliny která kvete krátce. Počasí může zabránit, aby jediný zdroj dal přínos, zatímco ostatní zdroje mohou poskytnout snůšku. Kvetení se může o jeden až pět týdnů opozdit. V jednotlivých letech je třeba na tomtéž stanovišti počítat s odchylkou deseti dnů až dvou týdnů. Vojtěška může poskytnout několik snůšek, což závisí na tom, kolikrát je posečena.
Bílý a švédský jetel produkují za příznivého počasí (rostou-li na úrodné půdě) veliké množství nektaru. Tyto jetele roní v červnu a v červenci nektar po 2 až 6 týdnů, ale velice trpí za suchého počasí nebo pozdními zimními nebo časnými jarními chladny. Časté deště v červnu mohou včelám zabránit, aby využily snůšku z jetele v době jeho vrcholného květu. Jinými zdroji jsou bílá a žlutá komonice a vojtěška, které kvetou od června až do zámrazu. Mnoho včelařů zdroje raného nektaru z těchto rostlin podceňuje, ale to je tím, že jejich včelstva v té době nejsou v dostatečné síle, aby mohla zaznamenat významný přínos sladiny.
ZDROJE PYLU A NEKTARU PRO ROZVOJ A UDRŽENI SILY VČELSTVA
Výnosná včelstva potřebují velké množství pylu a medu, aby byla zajištěna nejvyšší síla včelstva pro hlavní snůšku. Ročně spotřebuje každé včelstvo 20 až 30 kg pylu a několik set kilogramů medu pro krmení plodu a výživu dospělých včel. Mnoho rostlin přináší pyl a nektar před hlavní mednou snůškou a po ní, což této potřebě vyhovuje. Rané jarní zdroje pylu jsou právě tak důležité pro rozvoj včelstva jako zdroje nektaru pro mednou snůšku. Je žádoucí, aby po celou sezónu kvetení jednotlivých druhů rostlin na sebe navazovalo.
Podle polohy a nadmořské výšky se může počátek květu o 1 až 5 týdnů opozdit, výkyvy na stanovišti mohou v jednotlivých letech činit 10 dní až dva týdny.
Hodnota každé rostliny pro medný výnos je dána dobou jejího kvetení právě tak jako množstvím pylu a nektaru, které skýtá. Javory a vrby by byly bezvýznamné, kdyby kvetly po 1. květnu, ale protože kvetou právě před. pampeliškou (smetankou) a ovocnými stromy, které znamenají začátek včelařské sezóny, jsou nesmírně cenné pro uspíšení jarního rozvoje včelstev. Nestálé počasí může včelám zabránit, aby navštěvovaly vrby každý den, ale poměrně dlouhá doba kvetení vrb jim umožňuje, aby z nich nasbíraly dost pylu pro výživu plodu.
Má-li včelař ošetřovat svá včelstva tak, aby nasbírala co největší množství pylu a nektaru, musí rozumět vlivům některých činitelů počasí na stav rostlin a aktivitu včel. Nejlépe získá tyto znalosti studiem předpovědí počasí se zřetelem na kvetení a nadbytek včelařských rostlin, na aktivitu svých včel a na přínosy včelstev a ze svých záznamů o tom sbíraných po řadu let. Silné včelstvo na úlové váze a pravidelné záznamy hmotnosti poskytnou ukazatele medné snůšky. Avšak malé nebo jen průměrné včelstvo na úlové váze nepodá správný obraz, pro to se hodí pouze včelstvo silné.
Bohaté zásoby pylu a medu činí včelstva prakticky nezávislými na časných jarních zdrojích pylu a nektaru. Tyto zdroje však pomáhají udržet zásoby potravy a včelíny by se měly zřizovat tam, kde je možno těchto zdrojů využít. Stanoviště může na jaře skýtat zdroje potravy, ale nepříznivé počasí velmi často včelám zabrání, aby květiny navštěvovaly.
VYLUČOVÁNI NEKTARU A MEDNÁ SNŮŠKA
Včelaři se obvykle domnívají, že vylučování nektaru a medná snůška jsou jedno a totéž, avšak je tu důležitý rozdíl. Medná snůška představuje vztah mezi včelstvem a vyskytující se nabídkou nektaru. Medná snůška, která včelstvům umožňuje, aby udržela svou váhu nebo ji zvýšila o 0,5 až 1,5 kg denně, představuje slabou snůšku. Přírůstky o 2,5 až 5 kg denně představují dobrou snůšku, a přírůstky o 6 až 10 kg i více za den silnou mednou snůšku.
Pro účinné ošetřování včelstev je nutné všeobecné porozumění podmínkám ovlivňujícím vylučování nektaru. Vylučování nektaru je podmíněno mnoha činiteli týkajícími se rostlin ve vztahu k půdním a klimatickým podmínkám. Jetele, (= plazivý jetel - sweetclover), komonice a vojtěška nejlépe rostou na úrodných, hlinitých půdách. Vylučování nektaru je nejsilnější, když tyto rostliny mají bujný vzrůst, příznivé půdní podmínky a vláhu, a to vše je během kvetení zintenzivňováno horkým, suchým ovzduším a hojným slunečním svitem. Zdá se, že nejlepší jsou horké dny, po nichž následují chladné noci. Vylučování nektaru je tudíž nejsilnější ve vyšších polohách. Velká sucha, choroby rostlin nebo silné napadení hmyzem mohou mednou snůšku snížit, ale jenom zřídka zaviní úplné selhání snůšky tam, kde jsou včelstva po celou sezónu v dobrém stavu.
Včelíny by se měly umísťovat tam, kde je v dosahu 3,2 km (= 2 mu) po celou chovatelskou sezónu hojnost rozsáhlých ploch hlavních medonosných rostlin, a kde je přirozená vegetace bohatá pylem a méně důležitými medonosnými rostlinami. Jelikož však okruh 3,2 km zahrnuje více než 3200 ha půdy, postačí pouhé jedno procento této plochy (32 ha) porostlé rostlinami dávajícími pyl a nektar, aby to dalo dostatečnou pastvu pro 50 včelstev. V některých oblastech je výhodné vybrat trvalé stanoviště bohaté na zdroje pylu a pak včelstva převážet za hlavní snůškou na dočasná stanoviště bohatá na hlavní medonosné rostliny.
Včelíny by se měly zřizovat na suchých stanovištích chráněných před převládajícími větry. Dva umělé větrolamy z laťkových plotů nebo křovin vzdálené od sebe 4,5 až 6 metrů jsou nejúčinnější. Včelíny mají být dost daleko od obdělávaných ploch a stájí, aby včely neohrožovaly koně a neobtěžovaly lidi, avšak dost blízko obydlí, aby se zabránilo jejich vykrádání.
Měly by se ohradit, aby se znemožnil přístup dobytku. Po většinu roku musí být přístupné nákladním vozidlům. Paseky uvnitř lesa, které umožňují, aby včelstva byla po většinu dne vystavena slunci, by měly mít přednost před stinnými stanovišti. Sluneční svit stimuluje včely, aby v letním období vyletovaly dříve a vracely se později - a v zimních měsících častěji podnikaly pročišťovací lety.
Stromy a keře obklopující včelín nebo včelnici přinutí včely, aby létaly výše, když opouštějí úly nebo se do nich vracejí, atak se snižuje riziko, že budou obtěžovat blízké okolí. Zdroj vody je pro včely nezbytný. Není-li nablízku žádný potok nebo rybník, je nutno zřídit u včelína napajedlo.
Veliké včelíny nebo včelnice se nemají zakládat blíže než 6 km od sebe, aby se snížilo riziko přenosu nejtěžších nakažlivých chorob jako moru nebo hniloby plodu. Úly orientované na jih, jihovýchod nebo východ dostávají největší podnět k aktivitě od ranního slunce, ale pro zimní pročišťovací prolety jsou úly orientované na jih výrazně výhodnější. Žádoucí počet včelstev závisí na mnoha okolnostech. Menší včelíny vyžadují více cest v přepočtu na včelstvo, avšak ošetřují se s menšími nesnázemi vzhledem k riziku slídění a loupeže a dovolují důkladnější kontrolu vzniku nemocí. Také rovnoměrněji rozdělují včely po daném území k využití přirozených zdrojů pylu. Zdá se, že nebezpečí převčelení prvotřídního stanoviště během hlavní medné snůšky je malé. Jsou známy případy, kdy po řadu let včelaři úspěšně chovali 200 až 400 včelstev na jednom stanovišti.
Všeobecně se osvědčilo zřizovat včelíny takového rozsahu, aby se většina prací, včetně cest, dala zvládnout buď za půl dne nebo v jednom dni. To znamená od 40 do 70 včelstev pro polodenní a 80 až 125 včelstev pro celodenní péči podle početnosti pracovní čety a používaného zařízení.
Všeobecně se dnes chovají tři plemena včel - vlašky, kavkazanky a kraňky - včetně jejich hybridů. Vlašky jsou tmavé nebo se třemi žlutými pruhy nebo barvy kůže až po světle zlatovou. Kavkazanky a kraňky jsou převážně černé se šedivými chloupky. Nejvýraznější charakteristikou kavkazanek je bohaté tmelení propolisem. Mezi kmeny těchto tří plemen jsou větší rozdíly v jejich výnosové efektivnosti než mezi těmito plemeny.
Hlavním měřítkem pro výběr musí být vydatně kladoucí matky vytvářející rozsáhlá hnízda dobré kvality.
Zdatná matka vyžaduje 12 až 18 běžných rámků v závislosti na množství medu a pylu v úlu.
Linie dávající plod byť i jen mírně podřadné kvality by se měla vyřadit. Kvalita plodu se lépe posuzuje podle nezavíčkovaných larev než ze zavíčkovaných ploch. Podřadné matky mají mezerovitý plod. Příčinou je buď nízká životnost vajíček nebo nepravidelnost jejich kladení. I dobrá matka může mít podřadné hnízdo, jestliže včelstvo nemá dost pylu a medu. Silná snůška medu a nektaru může zavinit, že včely soupeří s matkou o volné buňky uvnitř plodového hnízda. Plod bude celistvější, když se matka omezí na jeden plodištní nástavek, než když musí obsadit doporučované dvounástavkové plodiště.
Bodavá včelstva by se měla zrušit, jelikož bodavost nemá žádnou souvislost s medonosností. Dobré včelstvo bude reagovat na kouř a během ošetřování přiměřeně klidně setrvávat na plástech. Rojivost se dá zvládnout správným ošetřováním. Rovněž tak zdárné přezimování.
Je ještě řada podružných vlastností, ale silná včelstva se jimi nedají ve výnosu ovlivnit. Třebaže jsou mezi plemeny rozdíly, nelze žádné z nich označit za nejlepší. Pro ustálení chovu je nejdůležitější výběr nejlepších a nejzdatnějších včelstev mezi několika liniemi po řadu let.
Zde popsané ošetřovací zásahy se zakládají na používání běžného desetirámkového Langstrothova úlu
(rámky 44,8 x 22,2 cm = 9,9 dm2)
(Poznámka: srovnej 39x24 cm= 9,36 dm2)
Jakákoliv míra nebo typ úlu s pružností pro uspořádání umožní včelařovi - je-li dostatek prvků, aby se optimálně mohlo vyhovět požadavkům včelstva na prostor získat maximální výnosy.
Ekvivalent pěti desetirámkových běžných úlových nástavků by měl být minimálním vybavením pro každé výnosné včelstvo. Dva úlové nástavky označované jako plodiště, by se měly používat po celý rok a tři stejně vysoké úlové nástavky by měly skýtat prostor pro zásoby medu. Tam, kde je intenzivní medná snůška a vlhké podnebí, budou požadavkům včelstva lépe vyhovovat čtyři nástavky tím, že poskytnou více prostoru pro nevyzrálý med. Včelaři, kteří mají přebytečné desetirámkové nízké nástavky, mohou s prospěchem jeden z nich umístit pod dva vysoké plodištní nástavky pro ukládání zásob pylu. Dva a půl nebo dokonce tři úlové nástavky používané po celý rok lze využít k zjednodušení ošetřování včelstev.
Včelařům, kteří dávají přednost nižším úlovým nástavkům, se doporučuje buď devět nebo deset běžných desetirámkových nízkých nástavků nebo osm jedenáctirámkových upravených Dadantových nástavků (tj. 47x30 cm = 14,1 dm2, nízké rámky pak 47x17 cm = 7,99 dm2 - přibližně).
Dobrý typ úlu zjednodušuje některé fáze ošetřování, ale není tak důležitý pro včelstvo v něm.
Pro získání pěkných plástů jsou nutné celé mezistěny. Nevyztužená obyčejná středně velká mezistěna by se měla vyztužit nejméně čtyřmi vodorovnými drátky dobře v ní zatavenými, zatímco vyztužené mezistěny by měly podporovat vodorovné drátky dva. K zatavování drátků do mezistěn jsou nejvýhodnější elektrické zdroje o napětí 3 až 6 V.
Nejvýnosnější včelstva jsou ta, která mají v každé době dobrou matku a hojnost pylu a medu a dostatek úlového prostoru. Včelař by se měl řídit celoročním plánem ošetřování vyhovujícím spíš včelstvu než programem svévolných sezónních zásahů. Normální včelstva s dobrou matkou spotřebují více pylu a medu než podnormální včelstva, ale také shromáždí více z menších zdrojů, aby čelila větší spotřebě. Taková včelstva jsou během silných snůšek silnější a dávají nejvyšší výnosy.
Zavedený včelař by měl připravovat medný výnos nejméně rok předem. Musí se vytvořit zásoby medu a pylu, aby včelstvo přenesly přes drsná období, včetně zimy, kdy život rostlin ustává.
Včelstvo určené k přezimování musí ošetřovat takové množství plodu, aby z něj vznikl zimní hrozen o váze 4 až 5 kg mladých včel (to platí o vlašské včele), které se vylíhly v době od 20. srpna do počátku října. Protože včelstvo, aby toho dosáhlo, musí mít po 1. srpnu dobrou matku, považuje se odedávna 1. srpen za včelařský „Nový rok“.
Teorie, že omezení plodování nebo dokonce osiření včelstva během snůšky trvající 5 týdnů zvýší výnos, není skutečnými výsledky potvrzena, jelikož to trvá 5 týdnů, než se po nakladení vajíček vylíhnou a vyvinou létavky. Normální včelstva mají lepší pracovní morálku, která je vede k tomu, aby shromáždila více medu. Včelstva, jež byla po více než dva týdny bezmatečná, zaznamenala prudký pokles v množství uloženého medu. A z toho vyplývající pokles síly včelstva jim může zabránit v řádném zimování nebo ve využití pozdní snůšky.
Silná včelstva se zdatnými matkami, opatřená odpovídajícími zásobami medu i pylu jsou s to přežít i kruté zimy v dobrém stavu. Ochrana před převládajícími větry a mírně uteplení úlů přispívají ke snížení spotřeby zásob.
Zimní ztráty se obvykle odhadují podle počtu uhynulých včelstev. Průměrně činí tyto ztráty 15 procent, ale někdy dosahují i 50 procent. Skutečné zimní ztráty jsou však mnohem větší, protože včelstva, která přežila, jsou pod optimálním stavem.
O tom, zda včelstvo přežije zimu v dobré kondici, rozhoduje více jeho složení než druh anebo množství ochrany. Obvykle potřebuje dobré včelstvo 30 nebo i více kg dobře vyzrálého medu a 3 až 6 plástů pylu. Zásoby musí být na přirozeném místě a musí být hroznu dosažitelné po celou zimu. Dva desetirámkové nástavky nebo jejich ekvivalent poskytnou prostor pro toto množství potravy a pro zavěšení hroznu včel. Obvyklá dvounástavková včelstva by měla mít spolu se svými zásobami potravy hrubou váhu nejméně 60 kg.
Horní nástavek by měl obsahovat nejméně 20 kg medu spíše v tmavých plástech. Po obou stranách by měly být tři až Čtyři plásty plné zavíčkovaného medu. Zbývající plásty směrem ke středu by měly obsahovat přibližně 5 kg medu a tolik pylu, kolik je jen možno, a malou plochu prázdných buněk pro aktivní střed hroznu. Dolní plodištní nástavek by měl mít 10 až 15 kg medu s nejtěžšími plásty na okraji a plásty pylu uprostřed.
Včely během nejchladnější části zimy obsadí horní nástavek. Hrozen pokryje značnou část medu za . předpokladu, že uvnitř je otevřený střed o průmětu 8 až 13 cm, který je téměř bez medu. Když to teploty dovolí, budou včely přenášet med do horních plástů. Uspořádání zimního hroznu vzhledem k je-‚ ho zásobám je znázorněno na obrázku č. 1.
Dolní česno se má zúžit česnovou vložkou na 0,7 -0,8 cm. Všeobecně se začíná používat horní česno v podobě vyvrtané díry o průměru 2,5 cm těsně pod horním úchytem. Spodní česno umožňuje snadné odstranění mrtvolek, zatímco horní otvor slouží jako vstup a k unikání vydýchaného a vlhkého vzduchu.
Stanoviště vystavené slunečnímu svitu a chráněně před převládajícími větry je nejhospodárnější ochranou, jakou lze včelstvům poskytnout. Pro dodatečnou ochranu se mohou úly zabalit do therového papíru nebo obalit řezankou, listím nebo hoblovačkami.
Hrozen včel chrání sebe sama před vnějšími teplotami tím, že vytváří izolační slupku včel silnou 1,5 až 4,5 cm, aby se teplo vyvíjené aktivnějšími včelami v jeho středu zachovalo. Stahuje se když teplota klesá. Omezuje tak povrch vystavený vyzařování a zvyšuje soustředění včel, aby vyrobily tepelnou energii. Ve středu hroznu se udržuje teplota, která postačí, aby teplo dosahovalo až ke včelám na povrchu hroznu, takže jejich teplota ne-„ klesne přibližně pod 7 0C, třebaže teplota v úlu několik málo cm od hroznu může klesnout na nulu nebo pod ni. Uteplení úlu umožňuje hroznu, aby se stahoval postupněji, když dojde k náhlému poklesu venkovní teploty, a dává mu více času, aby upravil svou polohu vůči zásobám, takže méně včel je vystaveno zbloudění.
Neobsazený prostor v úlu hrozen nevyhřívá. Během příliš dlouhého chladného období se teplota
tohoto prostoru stane v utepleném úlu právě tak nízkou jako v neutepleném *). Přílišné uteplení zabrání včelstvu, aby během dne reagovalo na teplá období, což hroznu znemožňuje, aby posunul svou pozici na zásobách nebo dokonce včelám nedovolí pročišťovací prolety.
Hrozen sám musí včelstvo uchránit před nízkými teplotami a uspořádání včelstva vzhledem k jeho zásobám potravy rozhodne, zda přezimuje v dobrém stavu či ne. Dobrá včelstva lze vyzimovat úspěšně i v neuteplených úlech, třebaže spotřebují o 2,5 kg až 5 kg více medu než podobná včelstva uteplená‚ Včelstva, která přes zimu spotřebují méně než 25 kg medu, jsou na počátku aktivní sezóny zřídkakdy v optimálním stavu. Otázka, zda izolovat úly nebo ne, je tudíž otázkou akademickou zahrnující výlohy na obalení úlů zvážená proti úsporám na zásobách.
Je potvrzeno, že je lepší se smířit se ztrátami již na podzim. Včelstva, která nejsou dosti silná pro přezimování, by se měla spojit se silnými nebo utratit, aby se zabránilo zbytečnému konzumování zásob. Plásty medu a pylu z nich lze na jaře využít pro rozvoj jiných včelstev nebo oddělků.
Síla a kvalita přezimujících včelstev, jestliže vstoupila do období zimního klidu s obvyklými počty včel, dobrými matkami a přiměřenými zásobami medu, je úměrná množství jejich pylových zásob. Včelstva hojně zásobená pylem začnou plodovat v lednu - a tak nahrazovat své podzimní osazenstvo mladými včelami v době, kdy se na jaře vyskytuje nový pyl.
Toto plodování zabrání jarnímu oslabení a často dá včelstva dost silná, jež jsou s to nahradit zásoby spotřebované během zimy nektarem z vrb, pampelišek a z květů ovocných stromů. Včelstva neschopná plodovat pro nedostatek pylu nemusí shromáždit dostatek nektaru, aby během této rané medné snůšky udržela svou váhu, a v době, kdy začíná hlavní snůška, zřídka dosáhnou nejvyšší produkční síly.
Zimní pylové zásoby musí být uvnitř hroznu, aby se daly pohotově upotřebit pro plodování. Včely, jakmile pyl jednou do plástu uložily, nepřenášejí jej tak jako med.
Včelaři mívají sklon považovat za zaručené, že pylové zásoby jejich včel jsou hojné, i když ve skutečnosti se ve většině medonosných oblasti nacházívají včelstva s nedostatkem těchto zásob. Zimní pylové zásoby jsou jedním z důležitých činitelů, které včelař může těžko ovládat. Nevyhovující matky může vyměnit, dobrým ošetřováním vybudovat silná včelstva a zkrmováním cukru překonat nedostatek medných zásob, ale pokud jde o pyl, je závislý na přírodních zdrojích svého stanoviště.
Množství zásobního pylu vyžadovaného včelstvem závisí na době, kdy budou na jaře k dispozici rané zdroje pylu - a v jakém množství. Nepříznivě počasí na jaře může sběru pylu zabránit, i když by jej vegetace nabízela dost. Na stanovišti, jež má brzy na jaře dostatečně spolehlivé zdroje pylu, jsou požadavky na něj kladené raným plodováním obvykle kryty ekvivalentem tří až šesti plástů na podzim dobře zanesených pylem. V některých sezónách vyrobí silnější včelstva zásoby ještě rozsáhlejší. Množství pylových zásob může mezi včelstvy na témže včelíně dosahovat od nezbytných až po větší, než včelstvo může spotřebovat. Nevyskytují-li se žádné choroby, lze pylové zásoby vyrovnat záměnou pylových plástů mezi včelstvy. Včelstva, která jsou bezmatečná, když květena nabízí nadbytek pylu, nahromadí rozsáhlé zásoby pylu, protože jej nepoužívají ke krmení plodu.
Někdy může být užitečné během silných pylových snůšek několik včelstev osiřet i za cenu obětování medného výnosu, aby se získal pyl potřebný pro přezimování. Na stanovištích, kde jsou pylové zdroje zanedbatelné a jarní zdroje nejsou spolehlivé, se může osvědčit nechat včelstva po hlavní medové snůšce osiřet. Poté, co se vylíhl všechen plod, se mohou včely utratit a plásty s medem a se zásobami pylu uschovat na jaro, aby podepřely časně plodování v nových paketových včelstvech nebo v oddělcích.
Tam, kde jsou pylové zásoby nedostatečné, se může k uspíšení rané výchovy plodu použít nahromaděného pylu doplněného sójovou moukou. Pylově náhražky se však nevyrovnají přirozeným pylovým zásobám, tudíž doplňovat jejich potřebu včelstvu na podzim je nepraktické.
Přibližně do 2 % úlů produkčních včelstev se mohou instalovat pylochyty, aby se nahromadil pyl pro podněcování pylování příštího jara na celém včelíně. Zachycený pyl se musí každý první až třetí den odebírat a před uložením na vzduchu vysušit * * *) Tudíž je používání pylochytů omezeno na domácí včelíny.
Včelstva jsou s to vychovat více než Šestkrát tolik plodu z daného množství pylu, když se k němu přidá sójová mouka odpovídající trojnásobku jeho váhy a vše se smísí s hustým cukerným roztokem (2:1), aby se vytvořil těstovitý koláč. Počínaje 15. březnem až 1. dubnem lze tyto koláče s užitkem zkrmovat, a v jejich podávání se má pokračovat až do doby, než je přirozená snůška pylu z přírody přiměřená pro podporu plodování. Koláč silný 1.5 cm a vážící asi 3/4 kg se položí na horní loučky přímo nad hroznem a zakryje se igelitem, aby nevysychal.
Aby bylo pro koláč dost místa, je třeba vnitřní víko (mezidno) úlu obrátit. Velikost koláče se má upravit tak. aby byl zkrmen za dva týdny. Dříve než je koláč zcela spotřebován, je třeba jej nahradit novým, aby se zabránilo ztrátám částečně již vyvinutého plodu.
Ošetřování včelstva během sezóny
Po celou dobu aktivní sezóny by se mělo ošetřování včelstva zaměřit na udržení podmínek příznivých pro maximální plodování a pro ukládání medu. Toho lze dosáhnout, když zdatné matky podporuje silné včelstvo, zásoby pylu a medu a dostatečný úlový prostor je uspořádaný tak, aby vyhovoval přirozenému chování včelstva.
Ošetřování včelstva by se mělo dít ve víceméně pravidelných intervalech, aby skýtalo nebo znovu upravovalo úlový prostor umožňující výchovu plodu a ukládání medu. Přirozeným chováním včelstva je rozšiřování plodového hnízda v úlu směrem vzhůru. Rezervní pyl je ukládán do prázdných buněk uvnitř hnízda a v úzkém kruhu kolem něj. Přebytečný pyl je ukládán v plástech spíš bezprostředně pod plodovým hnízdem, zatímco med je obvykle ukládán kolem aktivního plodového hnízda. v němž matka klade, a bezprostředně nad ním. V údobích silné snůšky budou pyl a med ukládány do kteréhokoliv volného prostoru. Avšak pokud pro rozšiřující se plodové hnízdo a pro ukládání medu a pylu nebude zajištěn prostor v přirozené poloze, včelstvo maximální plodování neudrží, a bude-li prostor silně omezen, bude se připravovat k vyrojení. Rojové přípravy snižují shromažďovací pud včelstva, zatímco skutečné vyrojení rozdělením dělnic může znamenat ztrátu sklizeného medu.
Vyzimované včelstvo by mělo mít před hlavní mednou snůškou 3,5 až 5 kg mladých včel vylíhlých pozdě v zimě nebo brzy na jaře a pět až šest týdnů před hlavní mednou snůškou šest až osm plástů plodu. Včelstva vyzimovaná bez pylových zásob mívají 1 až 2,5 kg starých včel, které rychle vymírají, jakmile nový pyl podněcuje vývin plodu. Pokud nepříznivé počasí nedovolí plynulé sbírání pylu, mohou tato včelstva zeslábnout do té míry, že už se více ve výnosná produkční včelstva vyvinout nemohou.
Jarní ošetření přezimovaného včelstva
Časně na jaře se prakticky všechen plod nachází v horním plodištním nástavku. Trochu zásob medu ponechaných v dolním plodištním nástavku bylo přeneseno nahoru, jelikož med pod plodem není na přirozeném místě.
Rozvoj včelstev lze uspíšit záměnou obou plodištních nástavků. Stane-li se tak záhy na jaře, dříve než pominulo nebezpečí chladného počasí, mělo by se v horním plodištním nástavku přímo nad plodovým hnízdem umístit něco medu. Když matka obsadí horní plodištní nástavek, včely - jakmile to teploty dovolí - přenesou med nahoru. Včelstvům, která nemají přiměřené zásoby pylu, by se měly od poloviny března až do snůšky pylu z přírody, která postačuje podporovat normální plodování, dávat placky z pylu a sójové mouky. Všechny plásty obsahující pyl by se měly umístit co možno nejblíže k plodovému hnízdu. Metody částečného překonávání nedostatku pylu byly popsány v kapitole Pylové zásoby a náhražky pylu.
Za žádných okolností by se nemělo dopustit, aby medné zásoby byly vyčerpány. Velká zásoba medu je nejpraktičtějším způsobem krmení včelstev, ale těm, která mají zásob málo, se musí podávat cukerný sirup (2 : 1). Jsou-li po ruce souše, může se sirup (cukerný roztok) nejsnáze zkrmovat naplněním tří až pěti souší po obou stranách pro jedno včelstvo. Vystavěný plást (souš) pojme 1,5 až 2kg sirupu. Zakládají-li se nová včelstva na rámcích s mezistěnami, musí se k podávání cukerného sirupu použít převrácené láhve nebo rámkového krmítka.
Přibližně počátkem rozkvětu ovocných stromů nebo pampelišek je opět třeba oba plodištní nástavky zaměnit. Dobrá včelstva v tuto dobu obvykle vyžadují třetí sadu souší. Tyto souše poskytují včelám prostor pro zavěšení hroznu, aniž by do nich ukládaly významné množství medu. Někdy silná včelstva naplní své plodištní nástavky a téměř celý vrchní nástavek medem z květů ovocných stromů nebo z pampelišek.
Kdykoliv během celé chovatelské sezóny matka požaduje prostor pro rozšiřování svého plodového hnízda směrem vzhůru, je třeba plodištní nástavky zaměnit. Když se dostaví hlavní medná snůška, může být zapotřebí čtvrtého, pátého a dokonce i šestého souboru souší pro zachycení přinášeného nektaru a medu dokud dokonale neuzraje. V nástavcích, dbáme-li na to, aby rámky byly rozmístěny na stejnou vzdálenost od sebe, lze použít místo jedenácti pouze devíti rámků, abychom získali ztluštělé plásty a při vytáčení medu jich nemuseli tolik odvíčkovávat.
Obvyklé uspořádání plně vybaveného včelstva během hlavní medné snůšky před ošetřením je znázorněno na obr. Č. 3. Když je druhý plodištní nástavek dobře zaplněn mladým plodem a medem - a třetí úlový nástavek (první medníkový) je z jedné třetiny až z poloviny plný medu, mělo by se včelstvo nově uspořádat. Toto uspořádání by se mělo udržovat přestavováním nástavků v sedmi až desetidenních intervalech.
Po přestavění matka obsadí druhý plodištní nástavek, kde se uvolňuje místo po líhnoucím se plodu. Mladý plod v dolním plodištním nástavku uzraje do zavíčkovaného a líhnoucího se stadia a značné množství medu bude přeneseno z prostoru mezi dvěma plodovými hnízdy do nástavků nad plodovým hnízdem, jež je ve druhém plodištním nástavku a kolem něj. Med bude ukládán hlavně v prázdném nástavku umístěném nad plodovým hnízdem, ale bude přidáván i zralý med‘ aby doplnil částečně naplněné nástavky v horní části úlu. Jakmile jsou horní nástavky zaneseny, měl by se med vytočit a prázdné plásty by se měly opět vrátit k opětovnému naplnění.
Uspořádání včelstva táhne včely z plodového hnízda, v němž matka klade, a nutí je, aby pečovaly o plod ve spodním plodištním nástavku a dokončily horní medně nástavky. Včelstvo není omezováno ani v plodování, ani ve snůšce medu a osazenstvo je rozptýleno po celém úlu, takže rojová nálada je snížena na nejmenší míru. Úspěšné uskutečnění závisí na správném načasování zásahů, jimiž se docílí tohoto uspořádání.
Používání mateřské mřížky mezi plodovým hnízdem a nástavky není nezbytné za předpokladu, že se plodištní nástavky zamění v pravý čas. Obvykle dá matka přednost prostoru, jenž je k dispozici v horním plodištním nástavku před přesunutím do prvního medného nástavku.
Uspořádání nástavků po medobraní
Když se čerstvě vytočené plásty vracejí k opětnému zanesení, měly by se - dokud nebudou vyčištěny, a obsahují něco medu - umístit nad částečně naplněnými mednými nástavky. Avšak během hlavní snůšky by se první medný nástavek nad plodovým hnízdem neměl ponechat až do zavíčkování, neboť plodové hnízdo by bylo omezováno medem, a příliš velké omezování by snížilo sílu včelstva buď pro pozdější část dlouhodobé snůšky nebo pro přezimování.
Osvědčilo se přidávat během posledních dvou týdnů snůšky nástavky nahoru, tzn. umožnit, aby nástavek nad plodovým hnízdem byl dokončen v této pozici, tlačit tak více medu do plodištních nástavků pro zimní období *). Na stanovištích s relativní krátkou mednou snůškou je možno přidávat horní nástavky s vystavěnými plásty po celou dobu snůšky, ale tam, kde plazivý jetel, vojtěška nebo podzimní flóra prodlužují snůšku, mohl by být výnos medu zkrácen nebo postižen stav včelstev pro přezimování.
Na stanovištích, kde se před hlavní mednou snůškou hojně vyskytuje pampeliška nebo jiný silně vonný zdroj nektaru, by se včelstva měla přechodně trochu zúžit, aby se soustředila a donutila k zavíčkování tohoto medu. Silně chuťově výrazný med by se měl odstranit a vytočit - anebo, když je dost nástavků, uložit do té doby, než jej bude možno vrátit do včelstev k využití pro výživu plodu. Třebaže záměna plodištních nástavků nutí včely, aby přenesly med z prostoru mezi oběma částmi hnízda, přenášejí jen velmi málo medu, který byl již ve vnějších plástech zavíčkován. Je výhodnější získat plnou sklizeň i za cenu lehkého promísení silně aromatického medu s výběrovým.
Když včelař začíná, musí používat místo plástů již vystavěných (=souší) rámky s mezistěnami. Problémy ošetřování vzrostou, když pro každé včelstvo jsou k dispozici méně než tři úlové nástavky s vystavěnými plásty. Nová včelstva založená zcela na mezistěnách by se měla štědře krmit cukerným roztokem (sirupem) dokud nejsou vystavěny dva nástavky plástů nebo dokud snůška sladiny neučiní přikrmování zbytečným.
Mezistěny se nemají přidávat dokud nenastane medná snůška, poněvadž včely je mohou před snůškou zničit. Avšak silná včelstva často vyžadují před mednou snůškou nástavky, aby jim poskytly prostor pro zavěšení hroznu, ale ty se jim mohou poskytnout jen když jsou po ruce vystavěné plásty (= souše). Když souše nejsou po ruce, je možno silná včelstva přibrzdit v rozvoji tím, že se jejich mladušek použije k posílení zaostávajících včelstev, anebo se jim může přidat nástavek s mezistěnami za přiměřeného pokrmování řídkým roztokem (1: 2 - cukr: voda), aby se přiměly k vystavění mezistěn.
Při přidávání prvního nástavku s mezistěnami se osvědčilo zaměnit jeden nebo dva rámky s mezistěnami za plásty spíše nezavíčkovaného medu z plodového hnízda, aby se včely na mezistěny navnadily. Jakmile včely začnou mezistěny vytahovat, mohou se návnadné plásty vrátit do plodiště, neobsahují-li nové plásty plod. Podobně, musí-li se ve druhém plodištním nástavku použít mezistěn, měly by se návnadní plásty vzít z prvního plodištního nástavku a mezistěny přiřadit mimo plodové hnízdo, avšak tak, aby přiléhaly k nezavíčkovanému plodu. Je-li zapotřebí více prostoru, měly by se nad druhý plodištní nástavek a pod částečně zanesené medné nástavky přidat další nástavky s mezistěnami. Za mírné medné snůšky je možno včely přilákat do nového nástavku záměnou plástů z horního nástavku, ale během dobré snůšky slouží horní nástavek k přilákání včel na nové mezistěny.
Nejlepší plásty získáváme z mezistěn vystavěných spíš v medných než v plodištních nástavcích. Včely v nich stavějí nové plásty na všech stranách až k loučkám, zatímco v plodištních nástavcích ponechávají na obou stranách a nad dolní příčkou mezery. Když se používá mateřích mřížek, mají se nástavky s mezistěnami umístit přímo nad druhým plodištním nástavkem s mřížkou a pod částečně již zanesenými nástavky. Jakmile včely mezistěny částečně vystavěly, je možno mřížku odebrat. Mateří mřížka nutí včely, aby ukládaly více medu v plodovém hnízdě. Tato tendence se zvětší, použije-li se mezistěn.
Včelstva se mají často prohlížet, zda neonemocněla. Silná včelstva mají na jaře sklon k loupeži a mohou v okruhu tří až sedmi i více kilometrů vyloupit včelstva, jež jsou nemocná. Je nejisté předpokládat, že včelstva nejsou nemocná, protože při poslední prohlídce nebyla žádná nemoc zjištěna, neboť v kterékoliv době může vypuknout nová infekce, zejména na jaře nebo na podzim. Včelstva napadená morem plodu se musí ihned spálit.
Rozmnožování včelstev a rojení
Zvyšování počtu včelstev během snůšky, ať už rojením nebo dělením, je obvykle na úkor snůšky. Avšak na stanovištích s dlouhou nebo pozdní snůškou je možno jak zvýšit počet včelstev, tak snůšku brzkým rozdělením silných včelstev, aby vznikla středně silná včelstva, která mohou vzrůst do maximální síly alespoň pro část hlavní snůšky. Zvětšování počtu včelstev po medobraní často vede ke ztrátám, jelikož včely nedosáhnou kondice vhodné pro úspěšné přezimováni.
Je přirozené, že včelstva, jakmile naplnila svůj úlový prostor plodem, včelami nebo medem, se připravují k vyrojeni. Včelstva, jimž se vyrojení dovolí, rozdělí své osazenstvo snižujíce tak snůškovou kapacitu jak mateřského včelstva, tak i roje, což má za následek neúspěch ve výnosu medu. Jelikož sedm až deset dnů před vyrojením se kladeni vajíček přeruší, znamená to další ztrátu včel, jež se mohly na snůšce podílet.
Jelikož je žádoucí zabránit jakémukoliv stavu nebo kombinaci situací, které by zabránily obvyklému rozvoji v péči o plod nebo v ukládání medu, je zřejmé, že kontrola rojeni je nutnou součástí účinného ošetřování včelstev. Při chovu včel pro med je rojení obvykle způsobeno stěsnáním včel v nedostatečném prostoru. Silná včelstva se před mednou snůškou mohou dostat do situace, že jsou stlačena, když nejsou k dispozici souše k zavěšení hroznu nad druhým plodištním nástavkem. Včelstva ne dost silná na to, aby během silné snůšky obsadila nástavek, by mohla ukládat příliš mnoho medu v plodovém hnízdě; v důsledku toho by bylo plodování omezeno. Taková včelstva, když se rozšíří o nástavek s mezistěnami, nevystavějí často dost rychle nové plásty, pro přinášený nektar, a do plodového hnízda je tlačeno více medu. Včelstva rozšířená přidáním nástavku s mezistěnami se vyrojí pravděpodobněji než ta, která jsou rozšířená přidáním nástavku dostatečně vybaveného vystavěnými plásty (= soušemi).
Prostor v souších určený v obou plodištních nástavcích pro plodování bývá občas dočasně omezen pylem. Logickým řešením tohoto problému je použití tří plodištních nástavků. Bylo by štěstím, kdyby pylová snůška vyžadovala použití prostornějších úlů častěji.
Často je příčinou vyrojení nahrazení nevyhovující matky těsně před snůškou nebo během ní. Včelstvo se může vyrojit se starou matkou nebo, jestliže se ztratí, může roj vyletět, když se panenská matka vydá na svůj snubní let. Několik dnů nepříznivého počasí může navodit přípravy k rojení, protože létavky jsou nuceny zdržovat se v úlu.
Udržování uspořádání znázorněného na obrázku č. 3 B je samo o sobě účinným prostředkem kontroly rojení. Drastičtější změny v uspořádání často sníží výkonnost včelstva. Nedostatečné nebo vadné matky by se měly ihned vyměnit za mladé. Je daleko lepší rozvinutí rojové nálady zabránit než se pokoušet ji zastavit, jakmile už vznikla.
Včelstva se mohou prohlížet k zjištění rojové nálady odklopením plodištních nástavků (o 90 stupňů). Velké procento matečníků vystavěných v rojové náladě bude umístěno podél spodního okraje plástů. Zjistí-li se misky matečníků, musí se před uspořádáním plodového hnízda a vrchního nástavku plásty odebrat a matečníky zrušit.
Je mnoho metod kontroly rojení zasluhujících pozornosti, ale nejrozšířenějším opatřením je systém Demareeův a jeho modifikace. Včelstvo se rozdělí, když prakticky vyplňuje dva plodištní nástavky. Matka se omezí mateří mřížkou na spodní nástavek, který se vybaví jedním nebo dvěma plásty s plodem a prázdnými soušemi. Medné nástavky se postaví nad mřížku a zbývající plod v horním plodištním nástavku se umístí zcela nahoru. Tento zákrok dočasně vyvede včelstvo z rovnováhy tím, že dojde ke snížení kladení vajíček, poněvadž většina mladušek zůstane spolu s plodištním hnízdem nahoře v nejvyšší části úlu, ale je to lepší než připustit, aby se včelstvo vyrojilo. Včelstvům ošetřeným podle Demareea se někdy u horního plodového nástavku s hnízdem zřídí česno, kde mladá matka může dokončit svůj vývoj a spářit se. Vyskytne-li se dlouhá nektarová snůška, může plod od mladé matky vyrovnat dočasnou ztrátu výnosu.
Včelstva, jež jsou dost silná, aby tři nebo více týdnů před hlavní mednou snůškou vyplnila dva úlové nástavky, lze dočasně rozdělit do dvou stejných jednotek. Plodištní nástavek obsahující většinu mladého plodu a matku by se měl postavit na dno a přímo nad něj se přidá nástavek se soušemi. Nad něj se umístí mezidno se zakrytým výkluzem a nástavek obsahující zavíčkovaný a líhnoucí se plod obsazený včelami se umístí navrch. Nejvyšší nástavek musí mít česno a obě jednotky musí mít zásoby medu. Jsou-li k dispozici zralé matečníky - náhradní nebo rojové matečníky získané přebarvováním nebo ještě lépe, lze-li ihned přidat kladoucí matku - může se bezmatečné části dovolit, aby si vychovala matku. Stará matka neomezí kladení vajíček jako při postupu Demareeově, poněvadž bude podporována více včelami, a umístění mladé matky do nejhořejšího nástavku zvýší produkci plodu. Horní včelstvo dokonce může vyžadovat další prostor se soušemi pro své rozšířeni.
Plodová hnízda dvojitého včelstva lze na počátku medné snůšky opět spojit a sjednotit v jediné včelstvo, zatímco mladá matka z horního nástavku obvykle nahradí matku starou. Tento způsob rozdělení doprovázený výměnou matky nejenže předchází vyrojení, ale zvyšuje sílu včelstva pro mednou snůšku. Na stanovištích s dlouhou snůškou lze rozdělená včelstva vést dvoumatečným způsobem místo jejich spojení před počátkem snůšky. Dvoumatečná včelstva jsou silnější, a tudíž dávají větší výnos medu.
Pro zvyšování počtu včelstev na včelíně se doporučují pakety. Pouze zřídka se podaří udělat z jednoho přezimovaného včelstva dvě produkční výnosná včelstva pro červnovou snůšku. Shora popsaný dočasný vzrůst za účelem výměny matky nebo zabránění vyrojení je užitečný spíše pro zvýšení medného výnosu než počtu včelstev.
Nelze očekávat, že paketové včelstvo dá tolik medu jako včelstva dobře vyzimovaná. Ovšem jednokilogramové (paketové) včelstvo tvořené mladými včelami s mladou matkou se vyvíjí rychleji než uboze přezimované včelstvo se starými včelami a podřadnou matkou.
Paketové včely obvykle potřebují deset až dvanáct týdnů, aby dosáhly nejvyšší síly. Včely z paketu jsou dobré pouze pro plod, který vychovají, jelikož většina původních včel během třetího týdne zemře, tak jednokilogramové paketové včelstvo podporující dobrou matku rozvine včelstvo v plné síle prakticky ve stejné době jako včelstvo ze silnějšího paketu. Pro nepřerušené plodování je třeba věnovat pozornost kvalitě linie a hojnému zásobení pylem a medem.
Velmi často se musí usazení paketů odložit až do doby, kdy je poměrně jisté, že včely mohou v přírodě najít dostatek pylu. Je-li dost pylu a medu, mohou se paketové včely usazeně deset až dvanáct týdnů před snůškou rozvinout do plné síly téměř za každého počasí. Avšak není-li k dispozici zásobní pyl, je jistější odložit jejich usazení až do počátku květu pampelišky. Pakety usazené později za příznivých podmínek budou silnější - třebaže ne v plné síle - na počátku snůšky, . než ty, které byly usazeny dříve bez přiměřeného množství pylu pro podporu plodování.
Metoda postřiku a přímého vypuštění při usazování paketu umožňuje matkám započít s kladením asi o tři dny dříve než starší metoda s klíckou. Vyžaduje méně práce při usazování paketu a pro důkladné krmení, a časné kladení vajíček se ztráty matek sníží na minimum. Při této metodě se oddělky - dříve než se přinesou na včelín - několikrát v častých intervalech postříkají cukerným sirupem. Z úlu se vyjmou plásty, aby se udělalo místo pro setřesení včel. Těsně před setřesením se oddělek znova postříká tak, až jsou včely sirupem celé zmáčené, aby se jim zabránilo v letu. Pak se setřesou k jedné straně bedničky, odebere se víko, aby je bylo možno rychle setřást do úlu. Včely se mají po dně úlu rozhrnout, aby bylo možno vyndané plásty vrátit. Pak se postříká sirupem i matka a vypustí se z klícky na plásty. Úl se uzavře a česno se zúží na minimum na tak dlouho, dokud není třeba je rozšířit pro let včel.
Kdykoliv je to možné, mělo by se každému paketovému včelstvu poskytnout 10 až 15 kg medu a zásobní pylové plásty nebo koláč z pylu doplněného sójovou moukou a vystavené plasty (= souše). Není-li med po ruce, možno naplnit čtyři až šest souší hustým cukerným sirupem (2:1), tak jako při přikrmování. Když se oddělky musí založit na mezistěnách, je třeba je krmit sirupem podávaným v souších nebo v rámkovém krmítku tak dlouho, dokud mezistěny nejsou vystavěny a nashromážděny zásoby. Jeden a půl kilogramové oddělky vystavějí mezistěny rychleji, a také mají více včel pro sběr pylu k výživě plodu.
Zachází-li se se včelstvem opatrně, lze se při metodě postřiku a přímého vypuštění matky po třech dnech přesvědčit, zda matka byla přijata. Mnoho matek začne klást za několik málo hodin, a všechny dobré matky začnou klást dříve než uplyne jeden den. Při použití klícky je třeba prohlídku o osm až deset dní odložit, aby včely matku, sotva z klícky vylezlou, neumačkaly. Asi jedna čtvrtina klíckou pří-daných matek potřebuje více než pět dní, než započne s kladením.
Dobrých oddělků bohatě zásobených medem a pylem se zdatnými matkami si po čtyři týdny nemusíme všímat. Pak by se měla přidat další sada plodištních plástů. Během prvních šesti týdnů po usazení oddělku (nebo paketu) se však může matka ztratit nebo být vyměněna. Proto je nutno nová včelstva častěji kontrolovat, zda mají kladoucí matky.
Zásady ošetřování paketových včelstev jsou stejné jako u včelstev přezimovaných. Jelikož dobré pakety obvykle vyvíjejí jednolitější včelstva, zjednodušuje jejich používáni práce na včelíně.
Špatné matky jsou u mnoha včelstev příčinou nízkých výnosů, ale dobré matky mohou být ve svém výkonu podtrženy nevhodným ošetřováním včelstev. Přidání nové matky ještě nezajišťuje, že bude výkonná; tudíž každoroční výměna matky se nedoporučuje. Včelař musí být připraven kdykoliv během sezóny podřadné matky vyměnit s nejmenší ztrátou času v kladení vajíček.
Včelaři by měli věnovat pozornost výběru dobrého chovného materiálu pro chovatelské účely. Zdatná matka zakládá rozsáhlé plodové hnízdo bez mezer. Včely z jejího plodu mají být stejně velké a stejně zbarvené a mají mít dobré vlastnosti. Matky samy mají být velké a čilé - a nemají utíkat z plástů, když se s úlem manipuluje. Matky mají mít všechny tři části svého těla - hlavu, hruď a zadeček - široké; všechny tři části jsou volně spojeny; mají mít dlouhý, mírně se zužující a hluboký zadeček a držet se na plástu. Nejlepší malé matky jsou méně výkonné než nejlepší velké matky. Některé výkonné matky mají nežádoucí potomstvo, poněvadž se spářily s podřadnými trubci a jejich dceřinné matky nejsou výkonné.
Nejúspěšnější metodou výměny matek je chovat kladoucí matky v záložních oddělcích (malých, třírámkových včelstvech) a po postříkání matky i včel je připojit ke včelstvu. Matky přidávané touto metodou přijmou i včelstva v plné síle, ať už se včely z oddělku k nim připojí nebo ne. Silná včelstva přijímají kladoucí matky ochotněji než matky nekladoucí. Přidání kladoucích matek zajišťuje kontinuitu kladení vajíček a rychleji zvyšuje pracovní osazenstvo včelstva. Nekladoucí matky lze úspěšněji přidávat do oddělků, kde je jakákoliv ztráta matky méně závažná než u celého včelstva.
Včelstvo, jemuž se má matka vyměnit, se nejprve musí osiřet a musí se z něj odstranit všechny matečníky. Z plodiště se vyjme jeden plást a včely sedící na ostatních plástech se při přemisťování plástů v úlu postříkají cukerným roztokem. Tímto způsobem by se měly porosit včely v obou plodištních nástavcích. Včely v medných nástavcích se mohou postříkat jen zespoda a seshora. Nová, rozkladená matka se postříká a vhodí se do plodiště. Anebo se mohou plásty obsahující med vyjmout, aby se udělalo místo pro plásty s plodem z odděl-ku. Plod z oddělku se musí zavěsit přivrácenou stranou k plodu v plodišti. V obou případech je přijetí matky téměř stoprocentní a bez ztráty času v kladení vajíček. Jakmile se oddělek spojí, je včelstvo jak posíleno, tak i opatřeno novou matkou. Samotné matky se přidávají tenkrát, je-li třeba oddělků (oplodňáčků) pro další záložní matky.
Oddělky pro držení záložních matek lze připravit použitím paketových včel. Oddělkové úly o třech rámcích lze zhotovit vložením dvou těsně přiléhajících desek do běžného desetirámkového nástavku a každá sekce se přikryje zvláštním pruhem pláténka nebo stropním prkénkem; anebo zhotovení levných třírámkových úlků. Kilogramový paket se může rozdělit na osazení tří oddělků včelami. Použijeme-li paketových včel, lze jejich matky přidat metodou porosení a přímého vypuštění na plásty do úlu (alespoň na hodinu osiřelého včelstva).
Osvědčilo se držet 10 % rezervních matek na celkový stav produkčních včelstev. Třicet až 50 % včelstev může během sezóny potřebovat výměnu matky. Tudíž oddělky by se měly doplňovat mladými matkami získanými z nejlepšího včelstva. Praxe připojování oddělků ke včelstvům, která potřebují matku vyměnit, a tvoření nových oddělků z paketových včel, má pozoruhodnou vlastnost: paketové oddělky přijímají matky nebo matečníky lépe než buňky s plodem a včelstva s přidanými matkami mají užitek ze včel a plodu, které se k nim připojí.
Průzkum ukázal, že kilogram medu od včelstev s nízkým výnosem přijde pětkrát až devětkrát dráže než kilogram medu od včelstev s průměrným výnosem vysokým.
Jednoduchý účetní systém pro zjištění nákladů a účinnosti způsobu ošetřování včelstev pomůže odhalit rezervy včelařovy práce.
Kterákoliv účetní sestava by měla zahrnovat tyto položky:
- přehled vložených prostředků;
- úroky a odpisy z investic do úlového vybavení, budov, strojního zařízení, motorových vozidel;
- pracovní hodiny námezdních pracovníků na včelstvo a včelín;
- cestovné na včelstvo a včelín;
- úroky z investic do včel;
- náklady na výměnu matek a ztráty zaviněné nemocemi, přezimováním, krádeží, apod.;
- náklady na krmení, jež nejsou zahrnuty do investic;
- různá vydání jako nájemné, pojistné, udržovací náklady a administrativa;
- výnosy ze včelína a z jednotlivých včelstev; příjmy za med‘ a příjmy za vedlejší včelí produkty.
Každoroční rozbor výdajových a příjmových položek odhalí skutečné výrobní náklady, zisk či ztrátu podnikání a možnosti úspor nebo větší efektivnosti chovu včelstev. .
DOSLOV PŘEKLADATELE A POZNÁMKY K TEXTU
Farrarovy pokyny pro výnosný chov včelstev zaujmou svou srozumitelností a přehledností. Přes svou. stručnost jsou úplné a výstižné, obsahují to nejpodstatnější co úspěšný včelař musí znát. Jejich aktuálnost a platnost nic neutrpěla tím, že byly napsány před více jak čtyřiceti lety. Zásady v nich obsažené se v dílčí podobě již po řadu let objevují v našem odborném tisku i literatuře.
Tímto překladem se odstraňuje jazyková přehrada, a naše široká včelařská veřejnost má možnost čerpat z Farrarových poznatků a zkušeností bezprostředně a nezkresleně.
Souhra náhod tornu chtěla, že se v Ústřední včelařské knihovně v Praze zachoval jediný originální výtisk Farrarovy práce z roku 1944, z nějž byl pořízen tento překlad. Je téměř úplný vynechány byly pouze některé krátké pasáže specifické pro americké poměry, které by tak jako tak neměly v našich podmínkách žádný praktický význam.
Farrarův výklad zaměřený pouze na získávání nejvyššího výnosu medu dává i začátečníkovi možnost rychle proniknout do zákonitostí života včelstva a pochopit jejich logiku. Je názorným návodem, jak těchto zákonitostí využít k výnosnému chovu včelstev.
U zavedených včelařů jde jen o to, aby se odpoutali od překonané praxe a směle přikročili k modernímu včelaření v nástavkových úlech.
Skvělé zkušenosti řady mých přátel - včelařů, kteří se dali touto cestou; nechť jsou povzbuzením ostatním.
Kdybyste kterémukoliv včelaři řekli, aby zahodil pětistovku, bude pochybovat o tom, zda jste normální, ale setrváváním na překonaném způsobu chovu včelstev jich bez rozmyslu každoročně zahazuje hned několik.