Proměnlivé složení včelstva a dělba činností
Proměnlivé složení včelstva a dělba činností
Posuzujeme-li
blíže zastoupení dělnic ve včelstvu podle stáří, zjistíme, že je více úlových
včel než létavek. Úlových včel jsou asi dvě třetiny, létavek jedna třetina.
Pokud je dosaženo tohoto poměru, je zaručen harmonický vývoj včelstva.
Rozdělení činností se muže změnit vlivem silně vyvinutého pudu sebezáchovy.
Když uhynou ve včelstvu létavky, přejímají úlové včely předčasně vnější služby.
Je to samozřejmě možné i obráceně. Létavky začnou pečovat o plod, nejsou-li z
nějakého důvodu přítomny
mladé včely.
Vajíčko
nakladené matkou je přilepeno svým úzkým koncem pomocí lepkavého sekretu na dno
buňky. Přinejmenším stojí vajíčko víceméně kolmo ke dnu buňky alespoň po
kladení. Při pozorování zakladeného plástu vypadají čerstvě nakladená vajíčka
jako bílé tyčinky. Délka vajíčka je 1,3 až 1,8mm. Během tří dnu se vajíčko víc
a víc naklání, až leží na dně buňky a vylíhne se z něj larva. Matka klade na
dno buňky zpravidla jedno vajíčko. Mladé čerstvě oplozené matky někdy kladou do
buňky i několik vajíček. Tato vada matek se však brzy ztrácí. Nadbytečná
vajíčka jsou ošetřujícími včelami odstraněna a vysáta. Dělnice tzv. trubčice,
které jsou krmením mateří kašičkou uschopněny ke kladení vajíček kladou do
buněk mnoho vajíček. Podle toho lze včas rozpoznat včelstvo bez matky.
V této fázi nastává doba intenzivního krmení. Nepatrný, asi 1 až 1,5 mm dlouhý stočený červíček, ležící na dně buňky hltá dodávanou potravu, takže brzy těsně vyplňuje dolní část buňky. Hmotnost larvy je v 1. dnu 0,3mg., 6. den již 1,2 mg (larva dělnice). Přes intenzivní krmení larvy nevyměšují exkrementy. Larva se poprvé vykálí až po skončení příjmu potravy na konci larválního vývoje.
Po 24 hodinách svléká larva pokožku, kterou během růstu
vymění celkem čtyřikrát. Dýchací otvory má pouze na jednom boku, proto jej
nesmíme převrátit při přelarvování (viz. chov matek).
Na
dně buňky nemá stočená larva nakonec dostatek prostoru. Proto se napřimuje,
takže vyplňuje prakticky celou buňku. Dalším krokem je zavíčkování buňky.
Včely začnou víčkovat buňku, když se larva vykálí. Včely k tomu používají pórovitě zpracovaný vosk, který odebírají ze ztluštělých okrajů buňky. Víčka jsou zřetelně vypouklá ven, což je podstatně výraznější u trubčího plodu. V tomto stadiu vylučují napřímené larvy své exkrementy, které dosud hromadily v těle. Má podobu malých nažloutlých chuchvalečků a zůstává na dně buňky, kde jsou postupně překryty chitinovým obalem svlékající se larvy. Po zavíčkování je larva v klidu, obrácená hlavou k víčku.
Po
zavíčkování buňky se larva zapřádá do zámotku - stadium předkukly. Předkukla se
ještě jednou svléká. Víčka buněk mají matné hnědé zbarvení (jsou porézní). V
této klidové fázi probíhají v těle larvy pronikavé změny, které postupně vedou
až k vyvinutí hotové včely. Vzpřímená larva se změní na kuklu podobnou dospělé
včele: je ale nevybarvená a křídla mají podobu pahýlu. Během změn vyniknou
(zbarví se) oči. potom zhnědne hrud' a nakonec i zadeček. Po posledním svlékání
se rozprostřou i křídla. Nyní zcela vyvinutá včela prokouše víčko a vyleze z
buňky. Dělnice začíná víčko prokusovat uprostřed, trubci a matky je odkusují na
okraji. Košilky larvy, obaly kukly a předkukly zůstávají v buňce. Právě vylíhlá
mladuška má světlé ochlupení a třaslavý pohyb.
Doba
vývoje z vajíčka až po dospělého jedince se může zkrátit nebo prodloužit podle
teploty plodového hnízda. Otevřený i zavíčkovaný plod přežije ještě bez úhony
ochlazení na teplotu 24 až 16°C po dobu 24 hodin. Při delším pobytu v této
teplotě již nastává poškození. Vedle uhynutí se objevují především deformace
nohou a křídel.
1 dm2 dělničího plástu představuje 400 buněk.
Přirozené rozmnožování - roj
Založit
nové včelstvo nemůže ani samotná matka, ani větší počet dělnic a již vůbec ne
trubci. Je k tomu nezbytné celé společenstvo. Kromě rozmnožovaní jednotlivých
jedinců ve včelstvu samotném je nutné také rozmnožovaní včelstev. Toto druhé
rozmnožování a další šíření druhu se nazývá roj - rojení. Dokud včelaři neuměli
včelstva uměle rozmnožovat pomocí oddělku, byla to u včel jediná možnost
zachování druhu a jeho rozšíření. Roje měly nahradit i včelstva, která během
doby za nepříznivých životních podmínek uhynula.
Při vývoji nastupujícím od února - března potřebuje včelstvo neustále více prostoru. Ukládané zásoby medu a pylu si žádají buňky resp. plásty. Rovněž rychle rostoucí plodová plocha vyžaduje více a více buněk, aby měla matka odpovídající podmínky ke kladení.
Důsledkem
toho je, že rychle vzrůstá počet mladušek, které zase požadují větší množství
plodu, protože na počátku života je péče o plod jejich fyziologickou potřebou.
Vzhledem k ohraničenému prostoru úlu přijde chvíle, kdy zvětšení plodové plochy
již není možné. Nouze o prostor je tedy jednou z příčin, která nutí včelstvo k
rojení. Rojí se ovšem i včelstvo, které má k dispozici dostatek místa v podobě
plástů. Velkou roli zde totiž hraje i včelí plemeno nebo určité křížení.
Některé kmeny nebo linie kraňky jsou rojivější. Naproti tomu se jako nerojivá
ukazuje včela buckfastská (bratr Adam 1969). Dalším faktorem, který rojení
podporuje nebo předchází, je stáří matky. Včelstva s tříletou matkou se vyrojí
spíše než včelstva s matkou mladou, jednoletou. Často k rojení dochází v
souvislosti s výměnou matky, kterou včelstvo někdy provádí samo. V tomto
případě se dostavuje náchylnost k rojení také v souvislosti s přítomností
mateří látky, které produkují staré nebo opotřebované matky méně než mladé
oplozené matky. Potřebné rozdělení mateří látky na všechny jedince včelstva už
proto není možné. Totéž se může stát i u včelstev se stísněným prostorem nebo u
včelstev s přepážkami nebo podobnou úpravou. Rojivost podporuje i přehřívání
úlu vlivem slunečního záření. Včelstva, která jsou v květnu - červnu v úlech na
plném poledním slunci, mají větší sklon k rojení než ta, která jsou ve stínu.
Úly tepelně izolované pěnovými polymery jsou v tomto případě vhodnější. Chuť k
rojení je ovlivňována během roku i počasím a nabídkou pylu. Oba tyto faktory ji
mohou podporovat nebo brzdit. Pěkné pozdní léto umožňující nahromadění zásob
pylu a následující jaro s mimořádně intenzivním rozkvětem řepky, po kterém
následuje období špatného počasí, má za následek "rojový rok".
Zkušený včelař může při pozorování svých včelstev během snůškového dne poznat, která včelstva vykazují příznaky rojové nálady. Čilý let dřívějších dnů viditelně ochabl. Je zřejmé, že se u těchto včelstev něco chystá. Prohlídka plástů ukáže, že intenzita kladení vajíček klesla.
Další
známkou pokročilé rojové nálady jsou matečníkové misky s vajíčky a rostoucími
larvami s nadbytkem mateří kašičky, zejména když počet matečníků nebo
matečníkových misek dosahuje 10, 15, nebo dokonce 20 a jsou umístěny převážně
na dolním okraji plástů. Když prohlédneme matku, vidíme zřetelně, že na rozdíl
od dřívějších dnů má nápadně štíhlý zadeček. Včelstvo, které se hodlá rojit, ji
již tak vydatně nekrmí také z toho důvodu, aby při vlastním rojení mohla vůbec
létat. Včely do ní dokonce strkají, chovají se k ní hrubě a přímo ji po plástu
prohánějí. Můžeme si pomyslet, že zvyšují její tělesnou kondici, aby byla ve
formě pro delší let. Včelstvo, které se nechce rojit, má dobře živenou matku,
která kvůli svému objemnému zadečku vůbec létat nemůže.
Čas
vyrojení nastává tehdy, jakmile je jeden nebo více matečníků zavíčkováno.
Vylétne prvoroj. S ním opouští úl i dosavadní matka. Vnějším příznakem
nastávajícího rojení je téměř úplné zastavení snůškového letu. Včely, které
odlétnou s rojem, se co nejvíce nasávají medem. Zpravidla je to asi 50 až 90 %
rojícího se včelstva. Ubytovatelky i slídilky pátrají po vhodném místě pro roj.
Aby ubytovatelky donutily tento velký počet včel (20000 až 30000) k prudkému
opuštění úlu, provádějí vysoce vzrušený "bzučivý tanec". Klikatě
probíhají masou včel a vibrují přitom zadečkem. Jejich křídla vydávají zřetelně
slyšitelný bzučivý zvuk. Počet včel, které tento tanec napodobují neustále
vzrůstá, až je "na nohou" celé včelstvo a strhne i matku. Tak dojde k
rychlému výletu roje. Když rojové představení pozorujeme častěji získáme dojem,
že roj se chce odloučit od mateřského včelstva co možná nejrychleji.
Při rojení můžeme pozorovat další zajímavou okolnost: sousední včelstva náhle přerušují let. Jak se zdá. jsou jejich létavky vyrušeny sem a tam poletujícím velkým množstvím včel.
Pro nevčelaře je roj, který víří ve vzduchu, nezapomenutelným zážitkem, především však slétávání včel do hroznu. Roj si k usazení vybírá větev stromu, keř, zahradní plot a někdy zcela neskutečná místa jako nárazník auta nebo brázdu na poli. Včely včetně matky se postupně usazují na vybraném místě, jsou zde i trubci. Tvořící se hrozen je zprvu malý a velmi živý, během 10 až 21 minut je hotov a uklidní se.
Zde si můžete spustit animaci usazeného roje 
První
roj, který se od včelstva oddělí, je prvoroj. Zpravidla s ním odlétá oplozená
matka. Asi 7 až 8 dnů po odletu prvoroje se vylíhnou první mladé matky.
Ohlašují se tzv. týtáním, které ale díky tlumení stěnami matečníku zní jako
kvákání. Kvákáním odpovídají zrovna tak zcela vyvinuté, ale ještě v matečnících
se nacházející další matky - rivalky. U rojivých včelstev je to doba k odletu
jednoho nebo více porojů. Ty jsou podstatně menší, často je to jenom hrst včel.
Když už další roj neodlétá, bojují novorozené matky tak dlouho, až zůstane ta
nejsilnější. Pak jsou usmrceny i matky vyvíjející se v matečnících; matka prokouše
do buňky z boku otvor a vyvíjející se bezbrannou matku ubodá.