ZDROJE PASTVY

SEZNAM NEJVÝZNAMNĚJŠĺCH VČELAŘSKÝCH ROSTLIN. 1

Medonosné rostliny, snůšky. 3

Jarní snůška. 7

Letní snůška. 13

BUDE MEDOVICOVÝ (LESNÍ) MED?. 37

 

včela na svazence

 

SEZNAM NEJVÝZNAMNĚJŠĺCH VČELAŘSKÝCH ROSTLIN

 

 

 

Včelám

Doba

Český název

Vědecký název

dává*)

kvetení

 

 

 

 

Lesní stromy a keře:

 

 

 

Borovice

Pinus sp.

P M

V.—VI.

Jedle bělokorá

Abies alba Mill.

P N M

V.—VI.

Modřin opadavý

Larix decidua Mill.

P M

IV.—VI.

Smrk stepilý

Picea excelsa lam.

P M

IV.—VI.

Bříza

Betula sp.

P M

IV.—V.

Buk lesní

Fagus silvatica L.

P M

IV.—V.

Duby

Quercus sp.

P M

IV.—V.

Javory

Acer sp.

P N M

IV.—VI.

Jeřáby

Sorbus sp.

P N M

V.—VI.

Jilmy

Ulmus sp.

P M

III.—IV.

Jírovec maďal

Aesculus hippocastan.

P N

V.

Lípy

Tiiiae sp.

P N M

V.—VII.

Olše

Alnus sp.

P

II.—III.

Pajasan žlaznatý

Ailanthus peregrina B.

P N

VII.

Topoly

Populus sp.

P M

III.—IV.

Trnovník akát

Robinia pseudoacacia

P N M

V.—VI.

Vrby

Salix sp.

P N M

III.—V.

Brslen

Euonymus sp.

P N

I.— V.

Svída

Cornus sp.

P N

III.—VI.

Hlošina úzkolistá

Eleagnus angustifolia

P N

V.—VI.

Křídlatec trojlistý

Ptelea trifoliata L.

P N

V.—VI.

Pámelnik poříční

Symphoricarpos

N

VI.-VII.

 

rivularis S.

 

 

Zimolez

Lonicera sp.

P N M

IV.—V.

Žanovec měchýřnik

Colutea arborescens L.

P N

V.—Vil.

 

 

 

 

Ovocné stromy a bobuloviny:

 

 

 

Broskvoň obecná

Persica vulgaris Mill.

P N M

IV.—V.

Hrušeň obecná

Pirus communis L.

P N M

IV.—V.

Jabloň

Malus sp.

P N M

V.—VI.

Maliník

Rubus sp.

P N

VI.—VII.

Meruňka obecná

Armeniaca vulgaris Ml.

P N

III.—IV.

Meruzalka rybíz

Ribes rubrum L.

P N M

IV.—V.

Slivoň

Prunus sp.

P N M

IV.—V.

Třešeň

Cerasus sp.

P N M

IV.—V.

 

 

 

 

Pícniny a luskoviny:

 

 

 

Jetely

Trifolium sp.

P N

V.—VIII.

Komonice

Melilotus sp.

N

V.—IX.

Kukuřice setá

Zea mays L.

P

VII.—IX.

Svazenka vratičolistá

Phaceiia tanacetifolia

P N

V.—IX.

Vičenec ligrus

Onobrychis viciaefolia

N

V.—VII.

Vikve

Vicia sp.

P N

IV.—VII.

Vojtěška

Medicago sativa L

N

V.—IX.

 

 

 

 

Technické plodiny a zeleniny:

 

 

 

Hořčice bílá

Sinapis alba L.

P N

VI.—VII.

Mák setý

Papaver somniferum L.

P

VI.—VIII.

Řepka olejka

Brassica napus L.

P N

IV.—V.

Slunečnice roční

Helianthus annuus L.

P N

VIII.—X.

Fazol

Phaseolus sp.

P N

VI.—VIII.

Kmín kořenný

Carum carvi L.

P N

V.—VII.

Okurka

Cucumis sativus L.

P N

VI.—VIII.

Tykev turek

Cucurbita pepo L.

P N

VI.—IX.

 

*)     P — pyl     N = nektar M = medovice

 

 

 

Medonosné rostliny, snůšky

Přestože máme k dispozici propracované metody, kvalitní včelstva a zkušenosti s včelařením, můžeme být při chovu včel úspěšní pouze v tom případě, že nám příroda v dostatečné míře poskytne pro včely nepostradatelné látky v podobě nektaru, medovice a pylu. Pokud jsou tyto předpoklady splněny, mluvíme o snůšce. Nejlepší je, když snůška plynule pokračuje od jara přes léto až do podzimních měsíců. Jednou z podmínek je dostatek snůškových rostlin v oblasti doletu včel. Včelaři, majitelé zahrad, města a obce, ale nakonec i zemědělci mohou včelí pastvu výrazně ovlivnit pěstováním vhodných snůškových rostlin.

Zde můžeme uvést pouze malý nástin různých zdrojů snůšky a možností vylepšení včelí pastvy. Hlavní důraz budeme klást na zahrádky a zemědělsky obhospodařované plochy. Rozlišujeme jarní, letní a podzimní snůškové rostliny, které ovšem na sebe samozřejmě plynule navazují.

 

 

 

Jarní snůška

Krokus. Je prvním zdrojem pylu, který včely po celou dobu květu (asi 2 týdny) intenzivně navštěvují. Objevuje se -konečně! - a se svými zářivými barvami je ozdobou trávníků a předzahrádek. Krokus můžeme nasázet na okraje záhonků.

Líska je sice rostlinou větrosnubnou, ale v letech, kdy v době před a během květu nejsou již noční mrazíky, včely na jehnědách intenzivně rouskují. Včelstvům umístěným v zahrádce poskytuje líska během letních měsíců svým hustým olistěním potřebný stín. Plody těchto keřů - lískovými oříšky - bychom neměli pohrdat.

Vrby, a sice samčí exempláře, jsou na jaře nejdůležitějším zdrojem pylu. Vrba je rostlinou dvoudomou, tj. samčí a samičí, květy se nacházejí odděleně na různých rostlinách. Samičí vrbové keře nebo stromy, které vyrostly na okrajích pasek, navštěvují včely rovněž, protože jim poskytují nektar. Nektar poskytují i květy samčí, ale méně než samičí.K vrbám náleží kolem 20 druhů. Známá je vrba košařská, která kvete velmi brzy, a jíva. Včely navštěvují „kočičky“ velmi intenzivně, takže by vlastně v žádné zahrádce takový keř nebo strom neměl chybět. Vrba je nenáročná; ke zdárnému růstu ale potřebuje hodně vláhy. Rozmnožuje se velmi snadno pomocí řízků: Po odkvětu uřízneme z větví asi 25 cm dlouhé řízky s 4-5 očky. Zapíchneme je do zeminy a intenzivní zálivkou zajišťujeme dostatek vláhy. Na vhodně položených pozemcích je živý plod z vrb pro včely ideálním řešením.

Smetanka lékařská začíná kvést dříve než ovocné stromy a kvete potom současně s nimi. Kromě pylu poskytuje v některých letech za slunečného, teplého a vlhkého období tolik nektaru, že můžeme počítat s dobrou sklizní medu. Včelaři proto rádi vyhledávají rozlehlé luční plochy jako zdroj vyloženě časné snůšky, kterou využívají k rozvoji včelstev.

Naše ovocné dřeviny jsou velmi dobrými zdroji pylu a nektaru. Velmi dobrou snůšku poskytuji včelám porosty třešní, jabloní a hrušní.

Další kulturní a divoké dřeviny. Jako velmi časný zdroj pylu se osvědčují různé druhy olší, které rostou převážně na březích řek nebo potoků. Hodně pylu a nektaru mají trnky a hloh bílý, ale nejbohatší sortiment -

pokud to tak můžeme říct - mají javory: javor klen, javor mléč a javor babyka. Poskytují kromě nektaru a pylu i medovici. Většinou jsou to pěkné stromy do parků a alejí; javor mléč a javor klen jsou důležitými dřevinami ve smíšených lesích. Krušina olšová je ve všech směrech skromná; její květy jsou nenápadné a včelám poskytují pouze nektar, zato ale ve velkém množství.

 

 

 

Letní snůška

Plevel v obilných lánech se již nevyskytuje. Ve srovnání s léty před 2. světovou válkou a za války došlo ve skladbě letní snůšky k výrazným změnám. Velmi dobré letní snůškové rostliny jako ohnice polní a chrpa díky chemickému ošetřování proti plevelům z obilí prakticky vymizely. Byly to rostliny, které včelám poskytovaly velmi mnoho nektaru a pro včelaře představovaly v červnu/červenci jistou sklizeň.

Luční květy a jetel. Na kvetoucí louky se dnes můžeme rovněž dívat jako na bývalý zdroj snůšky. Časná a rychlá strojová senoseč neumožní, aby rostliny jako šalvěj luční a různé druhy jetele vůbec rozkvetly. U monokultur jetele červeného, vičence a jetele zvrhlého to nedopadá jinak.

Jetel bílý by mohl tvořit výjimku. Roste na travnatých plochách podobných parkovým, na loukách po první senoseči, a rovněž velmi často na pozemcích, které nejsou hospodářsky intenzivně obhospodařovány nebo spásány Včely proto mohou využít střední až dobrou nabídku nektaru a pylu. Kvete v červnu/červenci, nektar má ale pouze při teplotě 21-22°C.

Komonice bílá patří rovněž k druhům, které poskytují od července až do října mnoho nektaru. Je to rostlina dvouletá a hodí se zejména na ozelenění nevyužitých svahů. Rozmnožuje se sama semeny na neúrodných místech, v lesních průsecích a náspech železničních a místních tratí může přicházet v úvahu jako dlouhodobý snůškový zdroj. Včelař tady má možnost skutečného zlepšení snůšky. Zásoby pylu mohou pak vytvářet takovéto krásné pylové věnce kolem plodu.

Řepka ozimá. Pěstování řepky můžeme v oblastech s rostlinnou výrobou považovat rovněž za výrazné zlepšení snůšky. Zanedbatelná není ani vysoká nabídka velmi hodnotného pylu této snůškové rostliny, která kvete v květnu/červnu.

Trnovník akát je vynikající nektarodárná rostlina, která může poskytovat i hlavní snůšku. Teplé kontinentální klima zajišťuje tvorbu nektaru. Akát roste i na suchých chudých půdách a pařez po poraženém stromu sám znova obráží. Čistý jednodruhový akátový med zkrystalizuje až za dva roky.

Lípa je jako snůšková rostlina poněkud sporná. Nijak vysoká není ani nabídka pylu. Pokud ale rostou lípy na hlubokých, kyprých a kvalitních půdách, poskytují hodně nektaru, ale málo pylu.

Maliník, ostružiník (správně ostružiník maliník a ostružiník křovitý). Včely intenzivně navštěvují maliník 1 ostružiník, ať rostou divoce nebo v zahrádce. Za vynikající medonosnou rostlinu můžeme považovat v červnu/ červenci kvetoucí maliník, který roste divoce na pasekách. Keře maliníku v zahrádkách jsou rovněž cenné. Ostružiník, který na zahrádce pěstujeme jako keř, poskytuje hodně nektaru a pylu, začíná kvést v červenci/ srpnu.

Kaštan jedlý je stejně cenný zdroj nektaru a pylu jako kaštan koňský. Med z jedlého kaštanu může být problematický pro svoji ostrou, někdy poněkud nahořklou příchuť.

Medovice z dubů, modřínů, smrků a jedlí. K letním snůškovým rostlinám počítáme i hostitelské stromy mšic, které produkuji medovici, tedy duby,

modříny, smrky a jedle. Ačkoliv ze statistického hlediska poskytují vydatnou snůšku pouze každé 3-4 roky, jsou na mnoha místech přesto nejvýznamnějšími medonosnými rostlinami, od kterých může včelař očekávat významné výnosy.

Snůška v podletí a na podzim. V tomto ročním období, kdy se včelstvo přestavuje a připravuje na nastávající zimní dobu bez plodu, je dostatek pylu v přírodě životně důležitý. Po létech s nevalnou nabídkou pylu v tomto období následují jara s větším počtem uhynulých nebo zeslabených včelstev. Zlepšení včelí pastvy k zajištění bílkovinné potravy v podletí a na podzim je proto nezbytné.

Hořčice. Zemědělci mohou k podzimnímu zajištění pylu přispět význačnou měrou, když po sklizni obití osejí volnou plochu hořčicí, kterou potom použijí jako krmivo nebo zelené hnojení. Hořčice je podobná řepce a v posledních letech se začíná opět pěstovat. Kromě nektaru poskytuje i hodně pylu a včely ji navštěvují tak dlouho, pokud jim to počasí dovolí. Včelstva, v jejichž doletu roste hořčice, jsou pylem zásobena lépe.

Kukuřice. Stejně kvalitním zdrojem pylu je kukuřice, která se v posledních letech začíná pěstovat častěji. Včely navštěvují odrůdy určené jak na siláž, tak na zrno. Kukuřice není při opylování odkázána na hmyz. Produkuje nejen velké množství pylu, ale pyl je i vysoce kvalitní. Nápadné je, že včely navštěvují kukuřičná pote kvetoucí v červenci/srpnu pouze v dopoledních hodinách.

Slunečnice. Na včelařově zahrádce nesmí tyto pylodárné rostliny chybět. Ve svých květenstvích o průměru až 40cm může nabídnout velké množství pylu, zejména pokud roste na dobře hnojeném slunném stanovišti. Slunečnice se vyskytuje v mnoha odrůdách, které kvetou podle doby výsevu od července až do října. V minulých letech získala slunečnice na významu i jako kulturní zemědělská plodina.

Jiřiny. Hybridů jiřin je celá řada. Na rozdíl od slunečnice nemají jiřiny zvláštní požadavky na půdu. Doba květu je podle okolností červenec až srpen. Podzimní jiřina měnivá poskytuje ve vrchovaté míře nektar i pyl.

Zlatobýl je rovněž nenáročná rostlina. Jako podzimní zdroj pylu je někdy nespolehlivý. Pečlivý pozorovatel zjistí, že je občas více navštěvován jiným hmyzem než včelami. Některé vyšlechtěné odrůdy nejsou pouze okrasou zahrádky, ale v poslední fázi vývoje včelstva před zimními měsíci zajišťují ještě bílkoviny.

Podzimní astry jsou včelami v září až říjnu hojně navštěvovány.

Pámelník je keř, který kvete od června do září, ale dává více nektaru než pylu. Včely jej velmi rády navštěvují ještě i k večeru, mnohdy i po dešťových přeháňkách. Jako keř může být v zahrádce vhodný, musíme ale dávat pozor, abychom uhlídali rychle rostoucí odnože. Po odkvětu jsou velmi dekorativní bílé. nebo podle odrůdy načervenalé bobule.

Rozchodllík (sedum). Mnoho druhů patří mezi rostliny medonosné. Jsou vhodné jak do zahrady, tak na balkon nebo hřbitov. Jsou to střední až dobří dárci nektaru a pylu.

Brutnák a svazenku bychom neměli opomíjet. Dají většinou vysévat na ladem ležících pozemcích a slouží jako zelené hnojení.

 

 

BUDE MEDOVICOVÝ (LESNÍ) MED?

S postupným slábnutím přínosu nektaru na začátku léta jsou včely nuceny vyhledávat v přírodě zdroje medovice, vytvářenou mšice­mi, puklicemi a merami — producenty medovice z řádu stejnokřídlého hmyzu.

Produkce medovice z lesních porostů má pro včelařství mimořádný význam. Lesy zaujímají v současnosti v České republice plochu 2,6 mil. ha. Například 1 ha smrkového lesa produkuje až 700 kg medovice ročně, 70letý smrk poskytuje až 3 kg sušiny cukrů v 8 kg medovice a 100letá bo­rovice 2,5 až 3 kg sušiny cukrů za 1 měsíc. V době silné medovicové snůš­ky může při nedostatku pylu dojít i k ohrožení zdravotního stavu včelstev projevujícím se tzv. černou nemocí.

Mnoho dřevin hostí producenty medovice již na jaře (zejména koncem května — javory, buky, střemchy, topoly) — v té době včely dávají přednost řepkové snůšce. Přesto můžeme být na některých stanovištích překvapeni tmavší barvou, vyšší vodivostí a nezvykle tvrdou konzistencí zkrystalizo­vaných řepkových medů. V poslední třetině června se soustřeďuje produk­ce medovice do porostů smrku, dubu a v bohatých sezónách (1983, 1986) také do borových lesů.

Na další vývoj českého včelařství má a bude mít rozhodující vliv fi­nanční zhodnocení včelích produktů. Ziskovost či ztrátovost včelařského podnikání je stále prakticky závislá na produkci medu a cenách, za které se prodává. Tržní podmínky vytvořily od počátku 90. let zcela novou ekonomickou situaci. Včelaření zaměřené na převážnou produkci květo­vých a smíšených medů se jeví v některých lokalitách jako ztrátové. Úspěch včelaře se tak stává závislým na produkci medovicových medů klasifikovaných při výkupu téměř výhradně podle hodnot elektrické vodivosti.

Současný stav nabídky a poptávky po jednotlivých druzích medu ve středoevropské oblasti je výsledkem zvýšeného zájmu o tmavé medy v po­sledních desetiletích, na kterém se nemalou měrou podílely také informa­ce vyzdvihující ty charakteristiky medovicových medů, které jsou přízni­vější z hlediska lidské výživy — zejména vyšší obsah minerálních látek, antibakteriálních látek a enzymů. Cenné nutriční hodnoty květových me­dů — lepší stravitelnost, lépe definované složení, včetně menšího rizika ekologického zatížení a vyšší obsah pylu — nezohledňuje domácí ani za­hraniční trh.

Z tohoto důvodu naše včelaře stále více zajímají možnosti předpovídá­ní medovicové snůšky. Dlouhodobě nelze dosud uplatnit žádné dostatečně spolehlivé pravidlo o kolísání výskytu medovice v určené oblasti. V letech s mimořádně bohatou medovicovou snůškou (1983, 1986 — rok století), kdy byli přemnoženi producenti v borových lesích, nejsou velké rozdíly mezi lokalitami z hlediska výnosů medovicového medu.

Tak jako včelstva projevují zřetelněji své předpoklady ve snůškově chu­dých letech, jsou také v těchto pro lesní snůšku nepříznivých sezónách (1992, 1999) lépe vyjádřeny vlastnosti stanovišť a zejména jejich schop­nost být zdrojem medovicových medů.

Za určující pro produkční vlastnosti stanoviště lze považovat :

 

a) Druhovou skladbu lesa a stupeň jeho monokulturnosti

Nejlepší podmínky pro výskyt medovice poskytují smrk a jedle. Výskyt medovice na listnáčích bývá časnější (javor, dub) a producenti medovice přečkávají často již od časného léta v diapauze ve stadiích s minimální lát­kovou přeměnou a produkcí medovice. Monokultura ( jednodruhový po­rost), ačkoli je z hlediska lesnické typologie méně vhodným způsobem pěstění lesů, poskytuje lepší podmínky pro přemnožení producentů medo­vice než smíšený porost.

 

b) Zdravotní stav lesních porostů

V 80. letech, s nárůstem imisního zatížení lesů, nebylo možno pozoro­vat úbytek medovicové snůšky — spíše naopak. Mírně oslabené porosty mohou být snáze a ve větší míře přístupné k přemnožení producentů me­dovice. V silně poškozených porostech je však nakonec produkce medo­vice minimální.

Lze předpokládat také rozdílnou citlivost jednotlivých druhů na imisní zatížení. Tak je možno vysvětlit od druhé poloviny 80. let úbytek stavů puklice poloskryté a naopak nárůst výskytu mšic jako zdrojů medovice na smrku.

 

c) Klimatické poměry

Nejlepší podmínky poskytuje mírně vlhká oblast s dostatečnou zásobou spodní vody. Význam dostatečného zásobení vegetace v doletovém okru­hu včelstev vláhou narůstá zejména v posledních srážkově deficitních le­tech. Prosychající les stěží může být dobrým zdrojem medovice.

 

d) Trofobiózu

Producenti medovice žijí v symbióze s několika druhy mravenců rodu Formica a Lasius, z nichž je nejvýznamnější Formica polyctena, který sta­ví velké kupy z jehličí, a mravenec černolesklý (Lasius fuliginosus) sídlí­cí v starých dutých (zejména lipových) kmenech. Výskyt těchto symbion­tů je dobrým ukazatelem ohnisek možného přemnožení producentů.

 

e) Konkurenční snůšku

Ta je novým, v současných podmínkách pro včelaře negativním jevem. Dříve se na některé z těchto zdrojů vyplácelo kočovat. Nyní je výhodné, když v blízkosti zdroje medovice není: hořčice (řepkový med lze včas vy­točit), vojtěška (tmavé medy s nízkou vodivostí), akát (je „znehodnocen“ medovicí a medovice akátem), maliník a lípa.

 

f) Faktory závislé na početnosti

Představují souhrn vlivů působících na přemnožení (gradaci) producentů ­medovice, které mají původ v početnosti producentů a jejich predátorů či parazitů.

 

Producenti medovice mají mimořádnou rozmnožovací schopnost, která se u mšic ještě zesiluje tvorbou většího počtu generací v průběhu sezóny. Jediná samice z počátku sezóny může mít na jejím konci miliony potom­ků. Pouze při přemnožení, které v gradační vlně mšic probíhá, jsou vytvo­řeny podmínky pro významnější přínos medovice.

Kolísání početnosti červců jako druhé nadčeledi významných produ­centů medovice podléhá mnohem pomalejším výkyvům. U většiny druhů včelařsky významných červců (puklic) je totiž pouze jedno rozmnožovací období (v létě), na jehož úspěšnosti a odporu prostředí v období podzimu a zimy je prakticky závislý výskyt medovice pocházející z těchto zdrojů.

Obranné mechanismy puklic — zimování pohyblivých stadií ve štěrbi­nách kůry, ochrana nepohyblivých stadií samiček — vlastních producentů medovice — kutikulárními štítky snižují mortalitu (úmrtnost), která nemá tak katastrofický průběh jako u mšic. Z důvodu této zvýšené stability po­pulací puklic je pravděpodobnost jejich zvýšeného výskytu v sezónách ná­sledujících po sobě mnohem větší.

Vlivy odporu prostředí, které působí proti zvýšené početnosti, mají pů­vod v hustotě výskytu jedinců způsobující stresové vlivy (ty zpomalují rozmnožování), v konkurenci o zdroje potravy, ve zpomalení průběhu fo­tosyntézy a tvorby cukerných látek (asimilátů) u napadených rostlin a hlavně pak v rostoucí početnosti druhů ptactva a zejména hmyzu, kteří se producenty jako predátoři (dravci) či parazité živí.

Zejména hmyzí „nepřátelé“ producentů medovice jsou velmi početní a mohou na určitém místě zkrátit gradační vlnu a snížit její výšku. Jsou to především zástupci brouků (slunéčkovití), síťokřídlých (zlatoočkovití, de­nivkovití), dlouhošíjky, dravé ploštice a mnoho druhů blanokřídlého hmy­zu (např. vosy, mšicovníkovití aj.). Vývoj parazita nebo predátora je však v případě regulace početnosti mšic natolik opožděn, že zasahuje až do průběhu gradační vlny v její druhé polovině a vlastní vzestup početnosti neovlivňuje tolik, jako podmínky stanoviště a průběh počasí v sezóně.

Z tohoto hlediska gradaci urychluje zejména teplé a sušší jaro, protože vývojový cyklus mšic se urychluje při vyšších teplotách (více než u para­zitů a predátorů), a dostatek vláhy na konci včelařského jara a začátku čas­ného léta zvyšující intenzitu fotosyntézy a produkcí cukrů živnou rostli­nou v letním období hlavního výskytu medovicové snůšky. Nepříznivě působí v průběhu gradace pouze prudké opakované srážky smýváním pro­ducentů i již vytvořené medovice.

Dlouhodobá prognóza medovicové snůšky je závislá na dobrých znalos­tech stanoviště (druhové skladby, zdravotního stavu porostů, trofobiózy a případných konkurenčních snůšek), kterou lze upřesnit na základě průz­kumu faktorů závislých na početnosti (výskyt producentů a jejich parazitů nebo predátorů). Ten lze učinit v průběhu jara na náhodně vybraných plo­chách porostů. V žádném případě však nemůže být prognóza medovicové snůšky přesnější než předpověď počasí, které mezi podmínkami gradace producentů i vlastního přínosu včelstev má jednu z nejvýznamnějších úloh.