Vývoj konstrukce úlů

Podle hieroglyfických záznamů vynalezli zřejmě první trvalá obydlí včel - úly - staří Egypťané ve 4. tisíciletí před Kristem. Byly to hliněné válcovité nádoby, ze kterých včelařili velmi (z našeho hlediska) pokrokově, neboť s nimi již kočovali. Převáželi je na lodích po Nilu směrem od rovníku na sever a jak po obou březích postupně na zavlažované půdě rozkvétaly medonosné rostliny, měly včely zajištěnu snůšku. Ve velkých městech blízko ústí Nilu pak med Egypťané prodávali.

A kupodivu - tento typ jimi vynalezených úlů používali i staří Řekové o 3 tisíce let později, což už víme z vykopávek těchto úlů; dokonce je nalezneme i v některých lokalitách kolem Středozemního moře funkční i dnes. Byly to úly z našeho pohledu ležany, v přední části bylo česno, zadní strana byla uzavřena vyjímatelnou ,poklicí“, kudy se vyřezávaly medné plásty.

Staří Římané vynalezli už mnohem širší paletu úlů. Některé si ve formě výklenků zabudovávali přímo do zdí budov, přístupné pak mohly být buď pouze zepředu, kde bylo i česno, nebo byl ve zdi ponechán prostor tak, aby mohl být zakryt z obou stran, takže včely vyletovaly česnem ven a obsluhovány byly z místnosti uvnitř domu. Tyto úly byly ale už tehdy kritizovány jako příliš studené a pro život včel málo vhodné a „nedalo se s nimi hýbat“, jak uváděl Columella ve svém díle „De rustica“ v 1. století před Kristem. I když i s těmito úly se‚ ještě dnes můžeme setkat.

Dalším vynálezem starých Římanů byl úl ze stonků fenyklu, velmi rozšířený a oblíbený. Trochu připomíná náš slaměný úl, ovšem fenykl je ve Středomoří mohutná až dva metry vysoká rostlina s několikacentimetrovými širokými stvoly. Úly vyrobené z nich nebo ze slámy byly uvnitř vymazávány hlínou s přídavkem kravinců a včelám se v nich dařilo velmi dobře. Navíc je bylo možno přemísťovat. Nejvíce ceněné byly tehdy úly vyráběné z korku (korkové duby i dnes najdeme v tamní krajině). Varo ovšem popisuje i cylindrické úly z pálené hlíny, ale necení si jich, neboť se v létě přehřívají a v zimě promrzají.

V našich zemích, kde byla hojnost lesů, byly první úly více napodobeninami přirozených příbytků včel. V rašeliništích bylo vykopáno více úlů - špalků, tj. částí stromů s dutinou, ve kterých se včelařilo jako ve stojanech (česno bylo ve spodní části úlu, přístup pro včelaře otvorem vyřezaným ve svislé části kmene) - byl to typ pozdějších klátů. V těch se ale včelařilo jako v ležanech. Od 10. století máme i v našich zemích záznamy o včelařích, hlavně o dávkách, které ze své činnosti odváděli, a to hlavně klášterům. Proto víme, že ne všichni včelaři tehdy včelařili v úlech - tzv. brtníci pouze vyhledávali včelstva ve stromech, které si značili a v nich pak včelařili tak, že odsud v příslušné době vyřezávali asi polovinu plástů. Matka z nich buď unikla, nebo se jí to nepodařilo a včely si na zbylém plodu vychovaly novou. Tak včelstvo přežívalo, včelař platil daň a byl proti krádežím chráněn velmi vysokými tresty (např. useknutím zlodějovy ruky atd.). Všechny popsané typy úlů byly ovšem nerozběrné, včelař nevěděl mnoho o tom, co se uvnitř úlu děje, i když - podle tradic praxe dělal mnohá opatření správně. Např. včelaři „domácí“, tzv. včelníci, včelařili v klátech, při svém obydlí tak, že každý rok na jaře před velikonocemi zlikvidovali polovinu včelstev, vybrali z nich med, úl vyčistili a usadili do něj v létě roj (čímž se bránili chorobám, obnovovali matky), ale blíže do ruchu uvnitř úlu nahlédnout nemohli.

Historie vývoje úlu

Nejstarší doklady o chovu včel v úlech pocházejí z Egypta. 4 000 let před naším letopočtem zde lidé chovali včely v hliněných ležanech válcovitého tvaru. V Evropě je historicky doloženo lesní včelaření. Med byl vybírán divoce žijícím včelstvům v dutinách stromů - brtích. Od pravěku prošlo brtnictví postupným vývojem. Při odběru medných plástů již nebyla včelstva ničena. Včelaři pracovali s řadou pomůcek, používali dýmáky i kukly, sami připravovali vhodné dutiny (brti), poznávali život včel. Důležitým mezníkem vývoje bylo přenesení části dutého kmene stromu se včelami do blízkosti obydlí včelaře. Napodobením takového přírodního útulku včelstva vznikly špalkové úly - Stojany a ležany. Jejich počet na našem území vzrůstal a v 15. a 16. stol. pravděpodobně již překročil množství lesních brtí.

Z této doby jsou také doloženy první bedněné úly a košnice u nás. Jednalo se převážně o úly nedělitelné s nepohyblivým dílem, zpevněným pomocí křížů nebo dřevěných hůlek.

V druhé polovině 18. století vznikly ve Francii úly dělitelné, složené z jednotlivých truhlíků. I když byly navíc kryty celistvým dřevěným pláštěm, umožnily lepší práci se včelstvem a úpravu prostoru podle aktuální potřeby. Tento systém se rychle šířil Evropou. U nás tuto myšlenku převzal, doplnil a propagoval Josef Antonín Janiš.

Dalším pokrokem bylo sestrojení samostatného rámku (P.I.Prokopovič 1813 - 1814). V našich zemích Jan Wunder a ve Slezsku Jan Dzierzon použili ve 40. letech 19. stol. pohyblivou horní loučku, na které byl upevněn plást. Z jejich řešení vyšel August Berlepesch a r. 1855 znovu sestrojil rámek pro plást, který se v této podobě rozšířil. P.I. Prokopovičovi náleží také prvenství v konstrukci mateří mřížky.

Na práci J.A. Janiše navázal po padesáti letech u nás Jan Nepomuk Oettl svou soustavou nástavkových úlů ze slámy s pohyblivými loučkami a celými rámky.

Navzdory všem novotám setrvávala však většina našich včelařů u tradičních Špalkových úlů‘ eventuálně přecházela postupně na nedělitelné, zadem přístupné úly novějšího provedení (Wunderův úl, moravský spolkový, Dzierzonův atd.). Mezitím v Americe v r. 1851 vystoupil Lorain Lorenzo Langstroth s nástavkovým úlem vlastní konstrukce, kterým udal směr pozdějšímu vývoji úlů v řadě zemí světa. K nám se dostaly tyto myšlenky o “amerikánech“ ke konci 19. stol.. tedy 100 let po Janišovi. Výsledkem diskusí, které vyvolaly, bylo schválení jednotné rámkové míry 39 x 24 cm na sjezdu včelařů v Brně r. 1904.

Významnými vynálezy, které podpořily šíření úlů s pohyblivým dílem, bylo sestavení lisu na mezistěny (Johannes Mehring 1857) a medometu (František Hruška 1865).

V průběhu druhé poloviny 19. stol. a začátkem 20. stol. u nás převládly nedělitelné, zadem přístupné úly s pohyblivým dílem, které se lišily v detailech provedení, rozměrech rámků a názvech (moravský stojan, chrudimský úl, uhříněvský úl, český stojan, slezský stojan, budečský úl atd.). Některé z nich byly důmyslně přizpůsobeny konkrétním krajovým podmínkám, pro maximální využití snůšky medu. Např. úl Bucharův, předchůdce úlu uhříněvského, umožňoval díky polorámkům nad plodištěm odběr řepkového medu a získal si mezi včelaři oblibu. Nedělitelný, zadem přístupný úl se stal symbolem středoevropského včelařství.

Snahy prosadit úly dělitelné, horem přístupné, narážely na nezájem včelařů. Po letech sporů vedl, ke kompromisnímu řešení - úlům přístupným zadem i vrchem (Švarcův Budečák, Pražan, Gerstung, Univerzál ap.). Kompromisem skončily i snahy o změnu míry rámku a vedle dosavadní 39 x 24 cm se začaly vyrábět úly na míru 39 x 30 cm (Univerzál 11, Škvařilův úl) s použitím nízkých rámků v medníku.

Podle zjištění Zemského ústředí včelařských spolků v Čechách z r:1934 včelařili jeho členové celkem ve 109 různých typech úlů. Průzkum z roku 1946 uvádí toto rozdělení používaných úlů:

nedělitelné, přístupné zadem 71,6%
dělitelné, přístupné vrchem 6,4%
úly přechodných soustav 22%

Výroba starších typů zanikla, ale poměr užívaných úlů se v terénu měnil velmi pomalu. Spory o jejich nejvhodnější provedení nebyly ukončeny a znovu se oživily se snahou o normalizaci včelařských pomůcek.

V r. 1959 byla přijata komisí pod vedením Prof. Boleslava Tomšíka jednotná míra rámků 37 x 30 cm. Na jejím základě byl zkonstruován a v r. 1960 schválen Jednotný úl (Čechoslovák). Rámek 39 x 24 cm byl podroben kritice, ale ponechán mezi včelaři na dožití. K spontánnímu přechodu na nový jednotný rámek a úl ovšem nedošlo. Měl nahradit v českých zemích nejrozšířenější rozměr 39 x 24 cm a na Slovensku 42 x 27,5 cm. Než překládat včelstva do nového úlů a měnit přitom oba základní rozměry rámků, včelaři raději zůstávali u svého zavedeného zařízení. Tak Čechoslovák namísto sjednocení rozšířil sortiment o další rozměr a přiřadil se ke stávajícím typům. Jeho zastoupení mezi jinými druhy úlů u nás mírně stoupá, včelaři si jej cení pro velikost a uspořádání plástové plochy a solidní konstrukci. Nelze ovšem předpokládat jeho masové rozšíření, je vhodný především pro dvouprostorový způsob včelaření.

Do vývoje úlů zasáhlo také budování včelařských podniků (r. 1948-1989). Pro ně byly po r. 1948 vyráběny úly typu Pětiletka a Lesan, určené pro stabilní včelnice a později zejména Tachovský nástavkový úl pro velkoprovozní způsob ošetřování včelstev a kočování za snůškou. Tachovský úl, stejně jako Čechoslovák se vyráběly s určitou úpravou do 80-tých let.

V posledních zhruba 20 letech začali někteří naši včelaři ověřovat použití nízkonástavkových úlů. Liší se rozměry rámků i stupněm uteplení stěn. Spojuje je snaha nahradit manipulaci s jednotlivými rámky prací s celými nástavky a chovat volně rozvinutá včelstva, bez omezování plodování matky mateří mřížkou. Své stoupence mají např. úlové systémy Optimal a Slezan i v dnešní době.

Důležitým mezníkem ve vývoji a výrobě úlů v ČR byl rok 1985. Z iniciativy racionalizační komise ÚV ČSV byla zastavena výroba úlů typu Budečák a Moravský univerzál. Ve výrobě zůstaly nadále Tachovský úl a Čechoslovák, které prošly podstatnými úpravami a nově přišel na trh Tenkostěnný nástavkový úl. Všechny tři současně vyráběné úly mají odnímatelné dno s 10 cm vysokým podmetem a spodním větráním.

Úly přístupné zadem

Ke stavbě úlů s pohyblivými plásty v rámcích bylo vhodnější dřevo. Pro chov včel si mnoho včelařů zkonstruovalo vlastní typy úlů. V řadě dnešních provozů se používají úly přístupné zadem. Bylo by zbytečné vyjmenovat všechny typy úlů, zejména když již nejsou podle údajů speciálních obchodů, a to zvláště začátečníky, požadovány.

Příčná (teplá) stavba. V tomto případě jsou rámky umístěny rovnoběžně s čelní stěnou úlu, ve které je česno. Jednotlivé rámky musíme při jednoduchém provedení vytahovat jeden po druhém kleštěmi. Ještě to jde, pokud prohlížíme zadní 3 až 4 rámky. Čím více se blížíme česnu, tím je práce komplikovanější. Ještě těžší, nepohodlnější a časově náročnější je potom vracení rámků. Nezřídka se při takovém větším zásahu ztratí matka nebo ji rozmáčkneme na stěně úlu. Určité ulehčení práce přinesla konstrukce vysouvacího zařízení. Rámky jsou v tomto případě zavěšeny na kovových kolejničkách a celé dílo se vysune do zezadu přivěšené bedny. S rámky se potom manipuluje shora. Takové zařízení ale vyžaduje určitou údržbu. Přestane být např. funkční, jestliže včely zastaví mezeru mezi horními loučkami rámků a stropem úlu.

Podélná (studená) stavba. Při tomto provedení stojí rámky kolmo na česnovou stěnu. Rámky zde mohou být vytahovány jednotlivě nezávisle na sobě. Protože však mezera mezi jednotlivými plásty je 10 mm, vytáhneme první postranní plást z úlu, další potom pootočíme, jako bychom listovali v knize a posuneme stranou. Podle toho si tento úl vysloužil pojmenování "listovák". Proti systému úlů přístupných zadem s příčným uspořádáním plástů bez vysouvacího zařízení znamenal tento typ zřetelný pokrok; brzy se ale ukázalo, že při zatmelení, zastavění a při poměrně značné délce rámku (až 37cm) není vytahování rámků tak jednoduché, jak se zpočátku předpokládalo. Hodně se přitom mačkaly včely. Kromě toho včelařův dech dráždil včely v uličkách mezi plásty, neboť manipulace se včelstvy se odehrávala ve výši očí.

Společné znaky obou uvedených typů úlů. Až na několik málo výjimek jsou úly přístupné zadem (s příčným nebo podélným postavením rámků) rozděleny na plodiště a medník. Tyto prostory jsou odděleny mateří mřížkou, která bývá někdy zabudována natrvalo. Počet rámků podřízený prostoru je 10 až 15. Prostor je uzavírán okénkem, které u listováku slouží díky své konstrukci i jako stavební rámek. V medníku se místo skleněných tabulek používá husté drátěné pletivo. Okénkem můžeme pozorovat včely v uličkách mezi plásty nebo na posledním plástu.

Krmení je možné pomocí vestavěného bočního krmítka nebo krmítka zavěšeného na okénko. Výhodou je, že můžeme postavit dva nebo tři úly na sebe; potřeba místa je proto malá. Hodí se do včelínů nebo na kočovné včelnice. Při práci s tímto typem úlu se nemusí vynakládat mnoho síly. Stačí pouze tolik, kolik je nezbytné k vytažení a opětovnému zavěšení rámku. To ocení zejména ženy a starší nebo tělesně postižení včelaři, zvláště když je při vhodném uspořádání úlů možno ve včelách pracovat vsedě.

Úly přístupné horem

Zatímco v Evropě se po vynálezu rozběrného díla rozšířily úly přístupné zadem, v Americe tomu bylo poněkud jinak. V polovině 19. století zhotovil pastor Langstroth první horem přístupný úl s rozběrným dílem a objevil mezeru mezi rámky a stěnou úlu, kterou včely nazastaví. Z Ameriky nastoupily úly přístupné horem svoji vítěznou cestu do světa a v posledních letech nacházejí stále více vyznavačů i u nás. Příčina by mohla být mj. i v tom, že v chovu včel začínají i u nás hrát úlohu ekonomické faktory.

Typickým, po dlouhou dobu používaným úlem přístupným horem byl úl Zanderův, který sestrojil Prof. Zander v Erlangenu ve dvacátých letech. Bylo v něm 10 nebo 9 podélně uspořádaných plástů, přičemž dolní část měla pevné dno. Stejná konstrukce se ještě dnes používá u několika typů truhlíkových (nástavkových úlů).

Princip úlu přístupného horem našel plné uplatnění tehdy, když bylo odděleno pevné dno a jako volný, pohyblivý

díl umožnilo vzájemnou záměnu nástavků. Tak byl vlastně vytvořen nástavkový úl dnešního typu, který si v různém provedení našel cestu k mnoha včelařům.

Nástavkový úl

Moderní nástavkové úly mají řadu dobrých vlastností, které využívají ekonomicky myslící a racionálně pracující včelaři. Jsou to zejména:

- jednoduchá, včelstvu přizpůsobená konstrukce,

- bezproblémové ošetřování včelstev,

- kočovná předsíňka (stěna) nebo vysoký podmet

- volné rozestavení bez dodatečných ochranných zařízení

- jednoduchá a rychlá přeprava.

Konstrukce je jednoduchá a přizpůsobená potřebám včelstva. Na prvním místě je nutno jmenovat dostatečně velký prostor. Je-li v nástavku 10 až 12 rámků orientovaných podélně, může být při délce rámku 42 cm dosaženo kulového tvaru i na šířku. Dlouhodobá pozorování potvrdila, že zimní chomáč se vytváří převážně uprostřed nástavku na šířku 4-5 plástů. Včelstvo má na jaře po obou stranách dostatek prostoru k roztažení. Úl, který by měl včelám vyhovovat, musí mít i dobře izolované stěny. Používání dřeva jako materiálu na stavbu úlů se za mnoho let tisíckrát osvědčilo. Stěny úlu izolované pěnovými polymery mají právě na jaře při nastupujícím rozvoji tu výhodu, že nedovolují, aby při proměnlivém počasí a velikých teplotních rozdílech teplo unikalo příliš rychle. Včelstvo se v takových úlech stahuje do zimního hroznu podstatně později. V dobře izolovaném úlu vystaveném za horkých letních měsíců na přímém slunci nevylehávají včely před česny tak jako ve stejně umístěných neizolovaných dřevěných úlech. Nesmíme ale zamlčet nevýhodu izolačních látek. Ty jsou většinou neprodyšné, takže vzniká větší množství kondenzované vody než v úle dřevěném. K vyřešení tohoto problému stačí přes celý nástavek široké, 2-3 cm vysoké česno, které umožňuje intenzivní výměnu vzduchu s okolím.

Dobře izolované víko brání tomu, aby unikalo vzhůru stoupající teplo. Můžeme vycházet z toho, že víko nástavkového úlu musí být nejteplejším místem. O jednoduché konstrukci lze hovořit, má-li nástavkový úl co nejméně jednotlivých částí. Pro jedno včelstvo potřebujeme:

1 dno,

3 až 4 nástavky s plásty,

1 víko,

1 krmítko,

1 vložku do česna proti myším,

1 fólii na zakrytí.

Práce se včelstvem se od zadem přístupných úlů liší v úlech přístupných shora, a tedy i v nástavkových úlech tím, že se plásty vytahují nahoru. To má tu výhodu, že pro vytažení rámku musíme překonat pouze vzdálenost rovnou jeho výšce. Po vytáhnutí můžeme plást při správném uchopení prohlédnout a ohodnotit nad úplně otevřeným nástavkem a včelím sezením. Odpadající včely, eventuálně i matka, spadnou beze ztrát do včelstva.

V nástavkovém úlu se nejlépe osvědčily Hoffmannovy rámky. Zvětšením šířky bočních lišt v jejich horní třetině na 35 až 37 mm je nejen dodržena potřebná vzdálenost plástů, ale zabrání se i vzájemnému posunutí plástů při převážení včel. Zachrání to mnoho včel. Stykovou plochu bočních lišt rámků v délce 5 až 7cm včely vzájemně stmelí propolisem; to platí i pro ouška rámků v místě zavěšení. Při vytahování rámku ze středu včelstva, kde je zatmelení největší, musíme zatmelení překonat. To je někdy velmi obtížné. Práci si ulehčíme tím, že nejdříve vytáhneme krajní rámek, další postupně odpáčíme rozpěrákem nebo šroubovákem a teprve potom vytáhneme. K této manipulaci potřebujeme v nástavku místo, takže vytažený rámek musíme někam odložit.

Volné rozestavení úlů. Nástavkové úly nemůžeme stavět na sebe, protože jsou přístupné shora. Postavení v jedné řadě je výhodné na louce v zahradě, ale i v lese. Vyžaduje sice více místa než umístění úlů v budově nebo pod přístřeškem, není ale tak finančně náročné. Nezbytné jsou nanejvýš dva dřevěné trámky, nebo palety.

Paletu konstruujeme tak, že leták není pevně připojen na dno úlu, ale je součástí palety. Paleta je tak velká, že se na ni dají umístit dva úly a je asi 15 až 20cm vysoko nad zemí. Leták a malá výška zajišťují, že ani při větrném počasí nebude vzduch protahovat pod úly. V úlu se dvěma nebo třemi nástavky můžeme pohodlně pracovat ve stoje. Ustavení palety není obtížné v zahradě nebo na kočovném stanovišti ani na mírně nerovném terénu. Podložením rohu palety kamenem nebo kouskem dřeva získáme pro úl pevnou, vodorovnou nebo mírně dopředu nakloněnou rovinu.

Dostatek místa umožňuje optimální rozestavění úlů. Při dvou úlech na jedné paletě necháme mezi další skupinou tolik místa, abychom každé včelstvo mohli ošetřovat ze tří stran. Včelaři to poskytuje mnoho volnosti pohybu a usnadňuje mu to práci. Pokud se musí věnovat dolním nástavkům, může horní postavit na sousední úl. Pokud budou rámky svisle, může se nástavek postavit i do trávy. Při volném postavení úlů máme na rozdíl od umístění úlů v budovách při práci se včelami vždy rovnoměrné osvětlení. Vylétající včely překážejí méně, protože mohou létat na všechny strany. Mohu potvrdit, že je i méně žihadel. Při mírně deštivém počasí musíme při prohlídce a ošetřování včel pracovat rychleji než ve včelíně. Při trvalém dešti nesmíme otevírat úly ani ve včelíně. Většina létavek je doma a úměrně tomu roste počet žihadel, která jsme dostali. Nástavkové úly, které mají stát volně po celý rok venku, musí být úměrně tomu vybaveny. Charakteristickým znakem je víko s odnímatelným plechovým krytem. Nátěr sice nezvyšuje odolnost dřeva natrvalo, ale v každém případě ji prodlužuje. Při stavbě úlu musíme myslet i na to, aby ke spojování dílů použité lepidlo odolávalo vlivům počasí. Úly stále volně postavené nemají tak dlouhou životnost, jako úly ve včelíně. U dřeva a izolačních materiálů můžeme počítat s životností 10 let. Potom musíme úly přinejmenším opravit. Transport se nejlépe podaří tehdy, pokud proběhne včetně ustavení úlů co nejrychleji. Nástavkové úly musí být připraveny po několika málo opatřeních. Vzájemná soudržnost nástavků, dna a víka není asi na stálém stanovišti nejdůležitější, během transportu je to ale v každém případě nezbytné. Je neštěstím, když při přesunu padají osazané úly, nebo se nástavky posunují. Nejlepších výsledků dosáhneme při použití popruhů, které ovšem musí být ale bezvadné. Jejich nasazení může být časově náročné, zejména u včelstev ve třech a více nástavcích rozestavených těsně vedle sebe. Pevné popruhy umožňují spolehlivé spojení nástavků i bez použití drážky ve stykové ploše mezi nástavky. Soudržnosti úlu pomáhá i stmelení propolisem včelami. Kování, spojující jednotlivé nástavky, se neosvědčilo.

Česnové zástrčky nebo klapky musí být tak těsné, aby jimi včely neprolezly. Obsluha zástrček musí být jednoduchá. Nejlépe se osvědčily klíny, které jsou jako samostatné díly a nejsou připevněny na úlové dno. Mají tu výhodu, že po otevření česna je můžeme uklidit. Svévolné týrání včel uzavřením úlů je znemožněno, protože jiným způsobem se česno snadno uzavřít nedá.

Měli bychom se zmínit i o nevýhodách nástavkových úlů. Protože je otevíráme shora, nemůžeme je přinejmenším během letních měsíců stavět na sebe. Zvýšené požadavky na potřebnou plochu kladou proto tyto úly při volném rozestavení i ve včelíně. Při prohlížení spodních nástavků se musí odstavit horní; zvednutí a přemístění nástavku, který má hmotnost 15 až 25 kg a nedá se pořádně uchopit, vyžaduje přiměřeně silné a klidné ruce. Tělesně postižení, starší včelaři nebo i ženy mají při této činnosti určité potíže. Sklopné zařízení a odlehčená konstrukce práci usnadňují.

Současný stav úlové otázky a metodiky včelaření v ČR

Historický vývoj nás poučuje o tom, že včelaři jsou do značné míry konzervativní. Pokud zavedení nových pomůcek, technologií, způsobu ošetřování včelstev nebylo podmíněno ekonomickým tlakem, prosazovaly se do praxe jen zvolna. Vliv tradičního středoevropského včelařství 2. pol. 19. stol. je stále patrný zejména v používaných úlech a k nim přizpůsobených metodách včelařství. I když oficiální statistiky neexistují, lze odhadnout, že určitě méně než jedna třetina včelstev v ČR je chována v moderních nástavkových úlech. Zbývající dvě třetiny včelstev žijí převážně v zadovácích typu Budečák a kombinovaných úlech typu Univerzál. Jen mizivá část je chována ještě ve starých “almárkách“, Gerstungcích a podobných typech. Chov včelstev v úlech s dílem nerozběrným nepřipouštějí veterinární předpisy.

Není možné tvrdit, že zavedení nástavkových úlů je samospasitelné a přeložením včelstva z Budečáku do Tachováku končí veškeré problémy. Přechod na nástavkové včelaření si vyžaduje především změnu v myšlení chovatele a oproštění se od tradičních návyků. Úly zadem přístupné mohou mít své opodstatnění tam, kde z důvodů ekonomických je nutno umístit více včelstev v omezeném prostoru (kočovné vozy, včelíny). Znamená to ale podstatně větší spotřebu práce a času na ošetřování těchto včelstev a je na včelaři, aby zvážil, co je v jeho podmínkách výhodnější. Z hlediska celosvětového se uvádí, že asi 70% včelstev je chováno v nástavkových úlech. Dokonce se uvádí, že vyprodukují 90% medu na světě. Tato čísla by nás měla vést k zamyšlení nad současným stavem u nás doma.

Základní rozměry nástavků jsou následující:

1. Délka horní loučky rámku míry 39 je 417 ± 1 mm.

2. Čtvercový nástavek pro šířku rámku 39 má

- vnitřní světlost 405 mm

- tloušťku vnitřního deštění 9 mm

- délku závěsu rámků (tj. světlost rámu) 423 mm

- tloušťku rámu 21 mm

- celkovou sílu stěny 40 ± 2 mm

- světlost zámku nástavku 465 mm

(405 + 2 x 9 + 2 x 21)

- odfrézování horní polodrážky 2 mm po obvodu, případně se sražením hrany (na rámu nástavku)

- výšku zámku 10 mm

- mezeru mezi spodní loučkou rámku v horním nástavku a horní loučkou rámku ve spodním nástavku 10 mm.

Tímto způsobem bude možné zaručit použitelnost nástavků od různých výrobců a orientovat i domácí vlastní výrobu nástavků na stejné rozměry. Z uvedených čtvercových nástavků různých výšek lze sestavit úly pro klasické dvouprostorové včelaření, kombinovaný nástavkový způsob a nízkonástavkový způsob podle rozhodnutí chovatele.

Tradiční způsob ošetřování včelstev vychází z letitého středoevropského včelaření v zadovácích. Je založen na metodě převěšování plodových plástů, která byla u nás zaváděna počátkem tohoto století. Převěšování má podobný efekt jako přidávání nástavků u nástavkových úlů - uvolňuje místo pro rozvoj plodového tělesa. Při klasickém způsobu ošetřování včelstev v Budečácích či Univerzálech se včely po doplnění zimních zásob zúží na prostor, který obsedají a uteplí. Na jaře se zpravidla zúží ještě více; nasadí se podněcování. S nástupem rozvoje se včelstvu rozšiřuje prostor po jednotlivých plástech a mezistěnách. Následuje opakované převěšování zavíčkovaných plástů do medníku, nasazení nejrůznějších protirojových opatření a posléze odběr medu. Po překonání vrcholu rozvoje včelstvo pomalu začíná slábnout, ztrácí snůškovou aktivitu. Včelař odstraní medník, začne s doplňováním cukerných zásob do plodiště a připraví včelstvo k zazimováni. Popsaný způsob má celou řadu úzkých míst, která nejsou v souladu s biologií včelstva a nedovolují plně využít jeho potencionálních možností. Víme, že včelstvo citlivě reaguje na prostor, který má k dispozici. Zúžení prostoru v podletí vyžene přebytečné včely z úlu ven. Krmení do samotného plodiště způsobí nedostatek volných buněk pro výchovu plodu. Vůbec již nezbývá místo pro zásoby pylu. Včelstvo jde do zimy v malé síle a je třeba ho uteplit. Příliš teplé zimování podporuje rozvoj nosematózy. Navíc silně uteplené včelstvo většinou déle ploduje, což je nepříznivé např. s ohledem na tlumení varroázy. Jarní podněcování pro tak oslabené včelstvo pak představuje obrovskou zátěž a vede často k propuknutí nosematózy. Někdy rozhodují doslova dny. zda se takové včelstvo se stresem vyrovná, či zda se zhroutí. Pokud vše dohře dopadne, včelstvo sílí, většinou na úkor jarní květové snůšky a když přijde i snůška lesní, dá svému chovateli užitek.

Pochopení tohoto neradostného obrazu často používané včelařské zootechniky je důležitým stupněm na cestě k úspěšnému včelaření. Vyvarovat se zbytečných chyb a co nejvíce omezit vliv negativních faktoru na včelstvo je samozřejmě možné i ve zmíněných Budečácích a Univerzálech. Vyžaduje to ale určité úpravy úlů a zejména způsobu ošetřování včelstev. Mnohem jednodušší situaci má včelař vybavený vhodným nástavkovým úlem. Protože “úl není sice pro dosažení dobrých včelařských výsledků jediným činitelem, ale rozhodně je činitelem významným.“

O snůškových možnostech včelařského stanoviště nás informuje výnos špičkového včelstva. Měřítkem úspěšnosti práce včelaře je, do jaké míry se nám daří přiblížit k této špičce průměrný výnos včelstev stanoviště.

Nejrozšířenější úly ve světě a v Evropě

K nejstarším a nejrozšířenějším úlům na světě patří Langstrothův úl se svými modifikacemi. Vznikl v severní Americe před více jak sto lety se základní rámkovou mírou 45 x 23 cm s 10 rámky na studenou stavbu v nástavku, s oddělitelným dnem. V Americe se také rozšířil Dadantův úl s rámkovou mírou Quinbyho 47 x 31cm v plodišti a polorámky v mednících. V dalším vývoji se sjednotila postupně rámková šíře na 45 cm a používají se výšky rámků 5 3/8, 6 1/4, 9 1/8 a 11 1/4 palce (13,6; 15,9; 23,2; a 28,6 cm) s 8-12 rámky na studenou stavbu a oddělitelné dno. Otočením dna se mění výška česna na výšku 1 cm nebo 4,5 cm a současně i výška podmetu. Nejvíce se využívají nástavky s 10 rámky, výhradně se používají rámky Hoffmanova typu. V běžné praxi jsou nejvíce rozšířeny nástavky s výškou rámků 23 cm jako plodištní, tříčtvrteční s 16 cm rámky a mělké s 13,5 cm jako medníkové pro produkci vytáčeného medu i medu plástečkového. Pro produkci plástečkového medu v kazetách o velikosti cca 11 x 11 cm se používají nástavky o výšce cca 12 cm. Stěna úlu je jednoduchá o síle cca 1 palec. tj. 2,5 cm.

Ve Francii je nejrozšířenější modifikovaný Langstroth s oddělitelným dnem a 10 rámky 43 x 20 cm v nástavku na studenou stavbu. Rozšířená je také modifikace Dadantova úlu s plodištními rámky 42 x 27 cm a medníkovými polorámky 42 x 13,5 cm na studenou stavbu. Dadantovy úly se vyrábějí ve dvou modifikacích, s 10 nebo 12 rámky v nástavku. Medníkové polorámky slouží také k získávání plástečkového medu v kazetách o velikosti 105 x 130 mm.

Z uvedených příkladů je patrné, že nejvíce včelstev v sev. Americe, Francii a Rusku je umístěno v úlech typu Langstroth a jeho modifikacích. Je ještě mnoho dalších zemí, kde je situace obdobná. Z uvedených příkladů je také patrné, že v mnoha případech se snaží co nejvíce sjednotit šíři používaných rámků, půdorysy nástavků včetně jejich styčných ploch. Tato opatření podstatně snižují počet vyráběných částí úlů a zvyšují jejich využitelnost.

Požadavky na úl z hlediska racionálního včelaření

Včelaři se dívají na úl různě. Jedna skupina jeho důležitost přeceňuje, je pokládán za nejdůležitější součást včelaření - výnosu včelstva. Druhá skupina úlohu úlu silně podceňuje a tvrdí, že konstrukce a kvalita úlu výnos včelstva neovlivňuje. Skutečná pravda se nachází mezi těmito extrémy. Úl je obydlí včel, které musí poskytovat včelstvu prostor pro jeho žádoucí rozvoj, chránit včelstvo před nepřízní vnějšího prostředí a včelařům umožňovat usměrňování vývinu včelstev s nejmenšími nároky na pracovní čas. Konečným cílem použití vhodného úlu v souladu s metodou ošetřování včelstev je produkovat jednotku produkce (med, ostatní včelí produkty) s nejmenším množstvím vynaloženého pracovního času k ošetřování při přiměřené spotřebě ostatního materiálu např. cukru a krmení v průběhu celého roku.

Aby úl splňovat přísné požadavky racionálního ošetřování včelstev, musí vyhovovat mnoha hlediskům, která si dále podrobněji probereme.

Úl - popř. nástavek má být přístupný shora tak, aby bylo možno pohodlně vyjmout kterýkoliv rámek. Úl má být nástavkový, aby bylo možné dle potřeby úlový prostor rozšiřovat, snadno kontrolovat a využívat nástavkové metody ošetřování včelstev. Jen takový úl vyžaduje k účinnému ošetřování včelstev málo pracovního času v průběhu celého včelařského roku. Tvar úlového prostoru má vyhovovat potřebám včelstva. Tvar chumáče v zimě a plodového tělesa v jarních měsících by se měl blížit tvaru koule. Tomu odpovídá úlový prostor tvaru krychle nebo tvaru vyššího pro zimu a časné jaro, pro léto prostor asi dvakrát vyšší. V takovém prostoru má včelstvo možnost dle platných zákonitostí ukládat dostatek pylu a medu v blízkosti plodového tělesa. Úl pro chov silných včelstev tedy musí mít širší rámek. Výhodný je čtvercový půdorys úlového prostoru s možností jednoduché změny postavení rámků vůči česnu o 90k‘, to je změnou stavby. Zkušenost ukazuje, že šíře rámků 39 cm vyhovuje chovu silnějších včelstev, šíře rámků 42 cm pro chov silných včelstev. Výška úlového prostoru je dána použitím počtu nástavků a jejich výškou.

Důležité při nástavkovém systému včelaření je používání rámků s užšími spodními loučkami (rámek Hoffmanova typu). Včely u rámků s úzkou spodní loučkou dostavují dílo až k této loučce a tak při dodržení optimální mezinástavkové mezery se zmenší vzdálenost mezi dílem na minimum a plástová plocha v nástavkovém úlu je tak pro včely celistvější. Porovnání tradiční mezery mezi plodištěm a medníkem a správné mezinástavkové mezery je patrno ze schématu.

Rámky s užší spodní loučkou je nutné drátkovat vodorovně, asi jeden drát na 5 cm výšky rámku. Vrchní drát vedeme 1,5 - 2,5 cm pod horní loučkou, nejnižší 3 - 5 cm nad spodní loučkou. Při zatavování ponecháme mezi mezistěnou a spodní loučkou mezeru min. 2-3 mm.,

Včelstvo v úle musí mít dostatek vzduchu. Včela má vzdušnicový systém dýchání a vyžaduje dostatek čerstvého vzduchu po celý rok. Úl musí mít velké česno (po celé šíři úlu o výšce 10-30 mm), u vyšších sestav doplněné očky v nástavcích. Ochrana proti myším v zimě se musí zajistit mřížkou - pletivem s oky o světlosti cca 6 x 6 mm až 7 x 7 mm. Podmet při převozu včelstev slouží jako únikový prostor a měl by mít výšku cca 10 cm. Obsazení podmetu je výbornou signalizací pro včasné rozšíření úlového prostoru při jeho rozšiřování v jarních měsících. V zimních měsících, kdy včelstvo neovládá česno a ventilaci, je nutné zajistit odvod vodních par prodyšným stropem a víkem, popřípadě očky v horních nástavcích.

Úl svou konstrukcí, pokud není speciálně určen pro jednoúčelové použití, by měl vyhovovat různým způsobům včelaření, umístění na včelnici, ve včelníku, kočování, popř. i umístění v kočovném voze. Při převozech, pro uzavření nebo otevření po převozu by se nemělo spotřebovat více času než 20-30 vteřin na úl. Pro zajištění spojitelnosti a fixace při převozu je možné používat nástavky s polodrážkami - falcy, nebo používat různé spínací a stahovací zařízení pro nástavky bez polodrážek.

Materiál použitý pro výrobu úlu musí vyhovovat hygienickým předpisům pro nepřímý styk s potravinami. To znamená, že ze stěn úlu a dalších částí se nesmí uvolňovat mechanické částice nebo látky, které by mohly přejít do medu v plástech. K výrobě úlů vyhovuje dřevo, hobra, sololit, vybrané šarže pěnového polystyrénu, sláma, orobinec, běžné fermežové, epoxidové-dvousložkové, latexové, akrilátové, olejové a syntetické nátěry s potravinářským atestem. Nevyhovují dřevotřísky, překližky, technopór, minerální vaty a všechny materiály, které zřejmě páchnou. Z nátěrů nevyhovují např. luxol a karbolineum.

Konstrukce a materiál úlu by měl umožňovat snadnou dezinfekci, jedno z hlavních preventivních opatření v boji proti nemocem, zejména nosematóze a nemocem včelího plodu. Ve včelařské praxi je nejvýhodnější použití dezinfekce plamenem. Úl svou konstrukcí musí umožňovat snadné provádění nařízených veterinárních zásahů v souvislosti s bojem proti varroáze. Řešení dna musí umožnit vložení podložky kryjící celé dno? Podložka musí být vyjmutelná v kterékoliv době bez vyrušení včelstva. Minimální výška podmetu pro tento účel má být 3 cm.

Stěna úlu musí pomáhat včelstvu v úle udržovat žádoucí mikroklima. Ovlivnění včelstva procesy průniků teplot přes stěnu do úlu a z úlu je jev složitý, v každém ročním období odlišný a dnes ještě ne zcela objasněný. Stěna by měla mít dostatečnou tepelnou izolaci, aby bylo zamezeno hlavně v jarním přechodném období zbytečným ztrátám tepla z úlového prostoru. Tento únik tepla musí včelstvo nahradit vyšší spotřebou glycidových zásob. Dobrá tepelná izolace je výhodná i v letních měsících, hlavně úlů včelnicového rozmístění, k ochraně úlů před přehříváním. Velice důležitá je tepelná kapacita úlových stěn. Vysoká tepelná kapacita není žádoucí, v takových úlech včelstvo musí vyrobit mnoho tepelné energie k vyhřátí úlového prostoru po uvolnění chumáče, například na jaře. Často pak dochází k opožděné reakci na vnější oteplení a tím i k opožděnému rozvoji. Tepelná kapacita se může zvětšit a tepelná izolace zmenšit, například kondenzací vodních par na stěnách a vsáknutím vody do těchto stěn při nevhodné ventilaci tak, jak se to často stávalo u úlu Moravský univerzál.

Základní principy nástavkového včelaření

Cílem včelaření v nástavkových úlech je racionalizace chovu včel směrem k silnějším a přirozeněji vedeným včelstvům, která nevyžadují tolik provozních zásad. Nástavkové úly umožňují přizpůsobovat velikost prostoru potřebám včelstva a snůšce. Vhodně volený prostor umožňuje do značné míry nahradit práci s jednotlivými rámky manipulací s celými nástavky.

Stanovenému cíli odpovídá úl tím více, čím nižší má rámek (až k úlům nízkonástavkovým), zatímco s rostoucí výškou plástu se metodika včelaření nutně blíží tradičnímu pojetí. Volbou určitého typu nástavkového úlu klade tedy současně hranici technologie, kterou budeme ve svém včelařském provozu používat.

Důležitou podmínkou úspěchu nástavkové metody je schopnost průměrně fyzicky zdatného pracovníka manipulovat s celými nástavky. Z toho logicky vyplývá, že čím jsou rámky vyšší, tím méně jich v nástavku může být. Čím méně plástů však nástavek obsahuje, tím větší význam má uteplení stěn. Z technologického hlediska (výroba a práce s nástavky) i vzhledem ke schopnosti včelstva přizpůsobit se danému prostoru je výhodný čtvercový půdorys úlu.

Rámky – rámková míra

Když se objevily rámky v dnešní podobě, byly vynalezeny mezistěny, které bylo v rámcích nutno upevnit. Slouží k tomu drátkování rámků. Vzdálenost rámků byla řešena pomocí různých mezerníků, které jsou i dnes nepostradatelným zařízením.

Na výrobu rámků se používají 8 až 10 mm tlusté lišty, široké podle provedení 20 až 25 mm. Dobře se zpracovávají lišty z lipového, olšového, topolového nebo smrkového dřeva bez suků. U větších rámkových měr jsou boční lišty z tvrdého, např. bukového dřeva. Rámek je pevný, nezdeformuje se po prvním použití a po důkladném očistění jej můžeme vícekrát znova zadrátovat a použít. Zachování vzdálenosti plástů je snadné; při odpovídajícím tvarováním bočních lišt podle Hoffmanna nemusíme používat mezerníky.

Před drátováním vyvrtáme, nebo prorazíme ve středu horní a dolní lišty otvory a protáhneme jimi drát z nerezavějícího materiálu ve vzdálenosti asi 6 až 7 cm. Aby se okraje mezistěny na koncích nevychylovaly, neměl by být drát od bočních lišt dále než 2 až 3 cm. Dráty potom napneme a oba konce připevníme. Dráty napínáme pouze tak, aby se neprohnuly lišty.

Kromě popsaného svislého drátování je možné i drátování vodorovné. Drát můžeme v tomto případě bezpochyby napnout silněji; stává se ale, že zavíčkované plásty s plodem a medem se při kočování rozlomí. Mezistěny se zatavují nejlépe elektrickým proudem. Trafo zapojené 6V připojované postupně na jednotlivé dráty vyvine dostatek tepla k tomu, aby se drát vtavil do mezistěny. Včasným odpojením kontaktu zabráníme tomu, aby se drát mezistěnou protavil až na druhou stranu. Abychom docílili toho, že včely vyplní rámek dílem po celé ploše, přiložíme spodní okraj mezistěny až na dolní lištu. Mezeru mezi horní lištou a mezistěnou zastaví včely dříve než mezeru u dolní lišty.

Postupem času vzniklo mnoho druhů a velikostí rámků. Bylo to dáno názory jednotlivých včelařů a v neposlední řadě i různými snůškovými podmínkami. Některé rámky se osvědčily, jiné se dnes nepoužívají.

Ze zahraničních rámků, které našly použití po aplikaci metody nástavkových úlů, je možno jmenovat Dadant (43,5 x 30 cm) a Langstroth (44,8 x 32,2 cm).

Dnes se používají převážně pravoúhlé rámky větších rozměrů, protože se při přístupu shora snáze a lépe usazují.

Při velmi vysokých mírách se v medníku nepoužívá stejně velký rámek, ale rámek poloviční výšky. Pokud umístíme tyto rámky do rozteče dvojnásobné šířky (např. 50 až 60 mm)' vybudují včely velmi tlustý plást. Do buněk s dvojnásobnou hloubkou nemůže matka klást vajíčka. Nemusíme proto používat mateří mřížku. Při dobré snůšce jsou tyto buňky naplněny výhradně medem. U větších provozů se rámky s dvojnásobnou šířkou kvůli dvojí rámkové míře již nepoužívají.

Jaký rámek zvolit?

Přijmeme-li podmínku, že nástavek má být čtvercový, je tím také dáno, kolik rámků o určené délce a tloušťce s přičtením mezerníku a manipulační mezery se do nástavku vejde.

Kdybychom se rozhodli zachovat výšku našich tradičních rámků, dostali bychom objemná úlová tělesa, která sice využívají výhodu oddělitelného dna, avšak nesplňují požadavek rozumné hmotnosti. Zachovat větší počet plástů ve čtvercovém nástavku za současného dodržení podmínky menší hmotnosti můžeme tedy jen cestou snížení výšky rámku.

Ve výrazně úzkém a vysokém prostoru s menším počtem plástů ploduje včelstvo prakticky od stěny ke stěně. Proto musí mít takové úly dohře uteplené stěny. Silné stěny jsou nutné také z hlediska stability úlu. Tento typ úlu je výhodný zejména pro slabší včelstva do zhoršených snůškových poměrů.

V úlech s větším počtem širších plástů (například 11 plástů 39 nebo 42 cm dlouhých) ploduje včelstvo bez omezení mřížkou také jen na 7 až 8 plástech v jednotlivých nástavcích. Kolem plodového tělesa se však ve zbývajících buňkách nachází plášť zásob medu a pylu. Tyto zásoby vykonávají funkci stabilizátoru teploty a usměrňují tak venkovní vlivy počasí. Navíc mají “psychologickou“ funkci - udržují plodování včelstva i při přerušení snůšky, aniž by včelař musel přistoupit ke krmení.

Pro život včelstva není vlastní rozměr rámku podstatný. Význam má pouze celková plocha plástů a její uspořádání, celistvost. Důležité jsou také určité konstrukční prvky rámku. Spodní loučky by měly být užší, maximálně 14 mm, protože včely lépe dostaví plásty, místy je protáhnou a vytvoří můstky ke spodnímu patru, což je příznivé pro pohyb včelstva na složené plástové ploše. Z téhož důvodu je žádoucí, aby mezera mezi rámky sousedních pater nebyla větší než 10 mm.

V poslední době se diskutuje také o vlastní tloušťce plástu (šířce horní a bočních louček). Mezi zkušenými praktiky nacházíme rámky až 30 mm silné, což s 10 mm mezerníkem dává rozteč mezi středy sousedních rámků až 40 mm. Pokusem se lze přesvědčit‘ že rozteč 38 mm je horní hranicí, kdy včely blok mezistěn vystavějí dokonale bez divočiny v uličkách. Rozteč 38 mm nacházíme v úlech Dadantových; Langstrothův úl počítá 37 mm Taher a Owens (1970) experimentálně zjistili, že roje nad 20 tisíc včel stavěly plásty 27 - 28 mm silné a roje slabší tenčí dílo až k 22 mm u včelstev s 5 tisíci dělnic. Perepelová zjistila, že 34 mm rozteč mezi plásty zvýšila množství jarního plodu 10 tisícových včelstev až o 37 %‚ avšak silná včelstva vyžadovala rozteč větší (37 mm), jinak se výrazně zvýšil sklon k rojení. Z uvedeného vyplývá, že pro chov silných včelstev v nástavkových úlech jsou výhodnější plásty silné 28 mm, což s 10 mm mezerníkem dává rozteč mezi sousedními rámky 38 mm.

Populační dynamika včelstva

Farrar (1968) a po něm i jiní výzkumníci zjistili, že množství vychovávaného plodu ve včelstvech různé síly za jinak stejných podmínek není nahodilé, nýbrž, že se řídí podle určitých zákonitostí. Včelstva početně slabší mají v přepočtu na množství včel relativně více plodu. S rostoucí početností včelstva roste i absolutní počet matkou kladených vajíček, avšak přírůstek v kladení je stále o něco menší než přírůstek včel. Každé včelstvo, jemuž dopřejeme volný a nerušený vývoj, dosahuje takto určité hranice, kdy další přírůstek včel nemá již za následek zvýšené plodování. V pokusech Farrarových nastával vrchol plodování ve včelstvech se 40 tisíci včel, kdy matky kladly průměrně 1 600 vajíček denně. Maximální počet včel v jednomatečných včelstvech kolísal mezi 50-60 tisíci. Taber (1980 a) uvádí jinou, menší úroveň plodování a největší počet včel ve včelstvu pod 45 tisíc. Bretschko (1981) uvádí, že u kraňských včelstev nastává nejvhodnější období pro využívání snůšky asi 4 týdny před vrcholem početnosti včelstva.

Z uvedených zákonitostí pro nás vyplývá, že chceme-lit včelařit pro výnos medu, musíme mít v době snůšky včelstva zralá, blížící se vrcholu přirozeného vývoje, kdy počet včel začne podstatně převládat nad množstvím živeného plodu a kdy včelstvo je schopno vysílat do snůšky armádu létavek. Čím ranější snůšku chceme využít k výnosu, tím silnější včelstvo musíme vyzimovat.

Včelstva o jarní síle pod 1 kg se v neomezeném prost5ru vyvíjejí do snůškové zralosti 8-10 týdnů a ranou snůšku zákonitě proplodují. Určitý výnos mohou poskytnout včelstva střední síly o hmotnosti 1-1,8 kg, jestliže jejich vývoj omezíme mřížkou a tak zbrzdíme plodování a navodíme dřívější snůškovou zralost. Jestliže však místo snůšky přijde nepříznivé počasí, dostávají se takto vedená včelstva zákonitě do rojové nálady.

Činitelé ovlivňující sílu včelstva

Základem dobrého včelstva je kvalitní matka, schopná klást po dlouhou dobu velké množství vajíček. Přednost dáváme matkám urostlým se silnou hrudí a mohutným, protáhlým zadečkem. Důkazem kvalitního oplození je ucelený plod bez většího množství. mezer.

Schopnost matky podávat vysoký výkon v kladení vajíček se může projevit jen v početném a zdravém včelstvu, které matce vytvoří vhodné prostředí. Starostěnko (1980) zjistil u čtyř včelích ras, že čím více vajíček matky nakladly, tím větší procento (31,5-42,3%) se jich nevyvinulo v dospělé včely. Tento poznatek jasně ukazuje na ohromné rezervy, které existují v technologii chovu včel. Ve většině případů jsou matky schopné klást více vajíček, než mohou včely vykrmit larev. Naše tradiční dvouprostorové úly naplní včelami i menší náhradní matky, vychované např. v oddělku. Silné a zdravé včelstvo je tedy podmínkou pro racionální využití vysoce hodnotných matek.

Ze zákonitostí objevených Farrarem lze odvodit, že čím více je ve včelstvu včel v poměru k vychovávanému plodu, tím lépe jsou larvy živeny a tím zdatnější potomstvo se líhne. Pro budování zimního včelstva z toho plyne, že nesmíme připustit jeho oslabení v létě. Dlouhověké zimní včely se začínají z části plodu vyvíjet již v červenci a praktické zkušenosti také ukazují, že červenec můžeme považovat za rozhodující období, kdy lze ještě péčí o včelstvo ovlivňovat úroveň podletního plodování. Jakékoli oslabování včelstev v této době, ať smetenci nebo odběrem plodu či nedostatkem potravy, se projeví záporně na síle zimního včelstva.

Z dědičných vlastností, které ovlivňují sílu včelstva, je zřejmě nejvýznamnější dlouhověkost. Délka života včel závisí jistě i na jiných faktorech, avšak zdá se, že může být ovlivněna také selekcí. Včelstva s dlouhověkými včelami chovají poměrně menší množství plodu a přesto dorůstají do značné síly. Výhodná ekonomika v přínosu a spotřebě potravy se pak projeví kladně na výnosu medu.

Jedním z nejvýznamnějších faktorů, který zásadně ovlivňuje prosperitu včelařství, je výživa včel. Podrobnější rozbory včelařských neúspěchů ukazují. že mnoho chovatelů nechává svá včelstva hladovět. Úzké proužky zavíčkovaného medu nad plodem vůbec ještě neznamenají, že včelstvo má dost zásob. Včely většinou začínají šetřit dříve, než to včelař zjistí. Kepeňa (1987) prokázal v zajímavých pokusech, že včely, které v době larválního vývoje hladověly 8 hodin, shromáždily v klíckách do plástu 5 krát méně zásob, než včely z larev dobře živených.

Taber (1980) uvádí, že po vyzimování může včelstvo hladovět i v případě, že má v úle mnoho zavíčkovaných zásob, avšak stranou od plodového tělesa. Chybí-li v každé uličce nad plodem tekuté zásoby, reagují včelstva na pokrmení rychlým zvýšením rozlohy plodu. To je zřejmě pravou příčinou, proč dosahují někteří včelaři příznivých výsledků jarním podněcováním.

Také Bretschko (1981) zjistil rozhodující vliv množství zásob na sílu přezimujícího včelstva. Včelstva, zimovaná ve dvou Zanderových nástavcích po 10 plástech míry 42 x 22 cm, která měla jen 18 kg zásob, ztratila přes zimu podstatně na síle a tím byl účinek dvouprostorového přezimování bezvýznamný. Z toho důvodu doporučuje jako minimum 23 kg zásob. Rovněž ruské zkušeností potvrzují rozhodující vliv zásob na rozvoj včelstev a výnosy medu.

Dostatek glycidových zásob v každé době je tedy základní podmínkou chovu produktivních včelstev. Pro zimování ve víceprostorových úlech bychom měli počítat nejméně s 20, raději však s 25 a více kg. Zásoby je nutno dodávat včas, okamžitě po skončení snůšky a vytočení medu, aby se plodování udržovalo na vyšší úrovni a neklesala kvalita včelstva.

Druhou a neméně důležitou složkou potravy je pyl. Teprve v poslední době si u nás stále více uvědomujeme nenahraditelnost pylu pro udržení dobré kondice včelstev. Za bohaté pylové snůšky jsou včely schopny donést překvapivě velké množství pylu, mají-li jej kam uložit. Je to právě dostatek prostoru pro ukládání pylu, co zvýhodňuje nástavkové úly a tedy prostornější plodiště proti úlům tradičním. Včely, které byly nejen jako larvy, ale i jako mladušky dobře živeny pylem, žijí delší dobu a jsou odolnější proti nepříznivým vlivům povětrnosti.

Pro zimující včelstvo je důležité, aby rezervy pylu byly uloženy v dosahu zimního hroznu. a byly tak využitelné pro nejčasnější plodování. Mají-li včelstva v zimě dostatek pylových a kvalitních glycidových zásob, nahrazují zimní ztráty novými včelami ještě před proletem a vyzimují v perfektním stavu. Při přípravě včelstev do zimy je proto při úpravě prostoru před dodáváním zásob důležité přesunout do horních pater úlu co nejvíce pylu, jenž se v úle nachází. Je také možné dodat pylové desky, které jsme včelám v době nadbytku odebrali a zasypané moučkovým cukrem uskladnili mimo včelstvo. Protože včely potřebují mnoho pylu pro vlastní vykrmení ještě před příchodem zimy, měli bychom na každé zimní včelstvo počítat se 4 - 6 deskami plástového pylu v přepočtu na míru 39 x 24 cm.

Z výše uvedeného jasně vyplývá, že mnoho plodu, zásob a včel se nevejde do malého úlu. V našem případě bychom na 25 kg převážně zavíčkovaných zásob potřebovali 12 - 13 plástů, k tomu 4 - 6 plástů s pylem a 5 plástů s plodem (po doplnění zásob), a dostáváme 21 - 24 plástů 39 x 24 cm jako minimální prostor pro zazimování silného včelstva.

Dostatek prostoru je tedy logickým předpokladem chovu produktivních včelstev. Včely samy mají cit pro prostor a přizpůsobují svou početnost velikosti dutiny, ve které žijí. Včelař musí citlivě zvažovat, kolik prostoru ponechat, aby neomezoval potenciální početnost zimního včelstva a nemusel pak na jaře sahat k nákladným a většinou marným pokusům, jak chyby z podletí napravovat. Zkušenosti z praxe ukazují, že špičková včelstva, která byla schopna po vyzimování pokrýt včelami 18 - 22 plástů v přepočtu na míru 39 x 24 cm, byla zazimována ve třech nástavcích Tachovského úlu nebo čtyřech nástavcích Optimalu. Prostor sám větší včelstvo nevytvoří, avšak nedostatek prostoru silné včelstvo oslabí.

Nástavkový včelař má ideální možnosti přizpůsobovat prostor potřebám včelstva. V podletí se řídíme zásadou, že do zimy ponecháme všechny plásty, které jsou včelami přiměřeně obsednuty na konci snůšky. Za snůšky nasazujeme další nástavky, jakmile jsou dosavadní zčásti naplněny, aby včelstva neomezovala přínos sladiny. Za mírné snůšky však ponecháme poněkud hustší obsazení, aby med nebyl roztroušen ve zbytečně velkém množství plástů.

Silná včelstva sedí volněji než slabší. Včelstvo se 30-50 tisíci včel je v úle pohodlně usazeno, jestliže na 8 plástů 39 x 24 cm připadá asi 10 tisíc včel. Hustší obsazení v době rozvoje může vést k propuknutí rojové nálady. Taková včelstva sama vydávají dostatek tepla v důsledku látkové výměny jednotlivých včel. V úle sedí volněji než včelstva méně početná, obsazují tedy (a mikroklimaticky ovládají) k množství včel relativně větší plochu plástu.

Včelstvo je organismus složený z tisíců drobných jedinců a potřebuje proto poměrně velké množství vzduchu. To platí nejen v létě, ale i během zimy, zejména za silných mrazů. Čím slabší je včelstvo, tím více vzduchu potřebuje (tím více tráví na včelu a den potravy, kterou musí spálit kyslíkem). Malá česna neumožňují včelstvům bránit se v zimě proti chladu. Ve snaze o držení kontaktu s životodárným česnem může chomáč za silných mrazů přerušit kontakt se zásobami a uhynout hladem. Větší česna a zejména pomocné česínko v některém z horních nástavků tyto potíže odstraňují. Je nesnadné stanovit konkrétní velikost zimního česna. Závisí to na typu úlu, stanovišti a velikosti včelstva. Řídíme se zásadou, podobně jako při dodávání zásob, že více je lépe než méně. Letní česno přiměřeně zúžíme ze stran a proti hlodavcům je chráníme kovovou mřížkou s oky 6 - 7 mm.

Výsledek včelaření v nástavkových úlech závisí rovněž na stanovišti. Kromě běžných zásad, které platí pro výběr dobrého místa pro včelnici, je třeba zdůraznit, že včelstvům v nástavkových úlech prospívá volné vystavení na mírném svahu tak, aby v zimních a jarních měsících byly úly ozařovány sluncem a v létě, aby byly zastíněny. Osvětlení sluncem a pomocná česínka umožňují zimní prolety včel, i když jsou hlavní česna zaváta sněhem, což přispívá k dobrému stavu vyzimovaného včelstva.

Existuje tedy pět hlavních činitelů (včely, zásoby, prostor, vzduch a stanoviště), které spolu podle zákona minima ovlivňují sílu a kondici našich včelstev. Nástavkové úly umožňují udržovat jednotlivé faktory v optimálním souladu, což je podmínkou rentability včelařeni.

Přehled nástavkových systémů v ČR

V roce 1985 bylo přikročeno k inovaci vyráběných úlů. Byla zastavena výroba úlu Budečák a Moravský univerzál, které nevyhovovaly základním požadavkům dnešního včelaření. Všechny úly, které zůstaly ve výrobě, se vyrábějí jako nástavkové. Všechny úly mají jednotnou konstrukci dna a stropního krmítka s víkem. Oddělitelné dno má vysoký podmet o výšce asi 10 cm, do dna je možno vložit rošt jako zábranu proti stavbě v podmetu. Před česnem je sklopný leták uzavíratelný obrtlíky, velikost česna je možno měnit česnovou vložkou na výšku 6 nebo 15 mm, po vyjmutí česnové vložky má Česno výšku 25 mm s délkou přes celou šíři dna. Podmet je přístupný v celé šířce dna po odklopení zadní záklopky. Součástí dna je větrání pro převoz - kočování. Větrací otvor o velikosti cca 5 drn2 je ve dně krytý včelotěsným pletivem. Větrání se otevírá a uzavírá posunem sololitového uzávěru zespod úlu.

Stropní krmítko je univerzální, z plastické hmoty, tvořené dvěma různě velkými miskami o celkovém objemu cca 5 litrů. Krmítko je možno použít k doplňování zásob cukerným roztokem, dodávání vody a podněcování systémem medocukrové těsto - voda.

Dvoumiska krmítka je umístěná v tělese - nízkém rámu, které je kryto víkem.

Úl nástavkový TACHOVSKÝ NÚ-85 se vyráběl i před inovací a nástavek zůstal beze změn, konstrukční změny zasáhly pouze dno a krmítko s víkem. Nástavek má dvojitou stěnu uteplenou 3 cm polystyrénem, je zhotoven pro 9 rámků 39 x 24 cm na studenou stavbu. Úl se dodával s třemi nástavky.

Úl nástavkový BUD - 90 (K - 39) - moderní úl s odnímatelným dnem a víkem, které obsahuje plastové krmítko.

Nástavek je uteplen 2 cm polystyrénu a je na 11 rámků 39 x 24

S možností volby teplé nebo studené stavby. Úl se dodává se

2 nebo 3 nástavky.

Úl ČECHOSLOVÁK - 85 vznikl z jednotného úlu. V základním provedení je vybaven dvěma nástavky z dvojitých stěn uteplených 2 cm polystyrénem. Nástavek je na 10 rámků 37 x 3(1 cm s možností volby teplé nebo studené stavby. Byly dodávány i nízké nástavky - polonástavky na 10 rámků 37 x 17 cm.

Úl NÁSTAVKOVÝ TÚ-85 je zástupcem tenkostěnného úlu se sílou stěny 25 mm. Nástavek obsahuje 11 rámků 39 x 24 cm s možností volby studené nebo teplé stavby. V základním provedení se k úlu dodávají 2 nástavky, na přání včelaře je možno zakoupit nízký nástavek s 11 rámky 39 x 17 cm. Nástavky tohoto úlu jsou vybaveny očky s uzávěry.

Výše uvedené úly vyrábělo Bednářské a včelařské družstvo v Brně. Protože se jedná o tradiční dřevěné výrobky, jejich pořizovací cena je dost vysoká. Další výrobce. Okresní podnik služeb Náchod nabízel včelařské veřejnosti stavebnici hobrového nástavkového úlu K-39, popřípadě stavebnici jednotlivých hobrových nástavků. Hobrový nástavek K-39 je jednoduché konstrukce. Skládá se z 8 ks přířezů stejného tvaru a 8 ks hobrových desek, které tvoří vnější a vnitřní stěny nástavku. Sestavení nástavku není časově náročné, stěna je tvořena dvěma hobrovými deskami o síle 12 mm a 12 mm vzduchovou mezerou, má dohrou tepelnou izolaci. Do nástavku je možno dát 11 rámků 39 x 24 cm na teplou nebo studenou stavbu. Dno úlu má obdobnou konstrukci jako u inovovaných úlů z Bednářského družstva. Včelař má možnost si poměrně snadno vyrobit ze stavebnice nástavkový úl za značně nižší cenu.

Zástupcem nízkonástavkového úlu v ČR je úl OPTIMAL. Nástavek má jednoduchou stěnu síly 25 mm bez falců-polodrážky. Je čtvercového půdorysu na rámkovou míru 42 x 17 cm, rámky je možno postavit na teplou i studenou stavbu. Nástavek má očko o průměru 25 mm. Dno má vysoký podmet (cca 10 cm), dále součástí úlu je krabicové víko, krmítko, mezinástavková přepážka a mřížka v rámu. Součástí systému Optimal je i nástavek na rámek 42 x 27,5 cm, tzn., že za využití ostatních součástí úlové soustavy lze včelařit tradičním způsobem ve vysokých nástavcích, popřípadě kombinovaně za využití vysokých a nízkých nástavků.

Nástavkové včelaření s vysokými nástavky

Metodika včelaření s vysokými nástavky, byla vyvinuta a ověřena ve včelařském středisku Státních statků v Tachově, které bylo založeno v roce 1967, v Tachovském nástavkovém úlu. Původní Tachovský nástavkový úl měl shodný nástavek jako současně vyráběný, tj. na 9 rámků studené stavby, dno s větráním pro kočování a s krmítkem na 5 litrů roztoku. Areál působení původního včelařského střediska se nachází v nadmořské výšce 450 - 650 m, na jednoho stálého pracovníka připadá 200 -250 kmenových včelstev, včelstva jsou na stanovištích po 36.

Ze zimních stanovišť jsou včelstva přisunována k řepce ozimé, následuje převoz do lesa na medovicovou snůšku a část včelstev se přisunuje k červenému jeteli. V plné včelařské sezóně se počítá s návštěvami stanovišť v intervalu 7 - 10 dní.

Kmenová včelstva se zimují ve dvou nástavcích s 18 - 20 kg glycidových zásob.

První orientační prohlídku provádíme, jakmile to podmínky počasí dovolí, přitom vyměníme dno za nové, suché, vydezinfikované. Do plástů můžeme nalít cca 1 - 1,5 l invertního roztoku. Jarní prohlídku provedeme v období kvetení jív. Hlavním cílem je posoudit stav vyzimovaných včelstev, množství zásob a zdravotní stav. Při otevření shora vidíme počet obsednutých uliček - sílu včelstev a můžeme odhadnout i množství zásob. Dle chování usuzujeme na přítomnost matky. Včelstvo rozebíráme pouze pokud si nejsme jisti přítomností matky, množstvím plodu apod. A při prohlídce roztřídíme včelstva na silná, která obsedají více než jeden nástavek, včelstva střední, která obsedají celý nástavek a mají předpoklad dobrého rozvoje a včelstva slabá, která obsedají méně než nástavek a neskýtají žádnou záruku normálního rozvoje. Slabá včelstva pospojujeme po zjištění zdravotního stavu nebo je posílíme záložními včelstvy s novými matkami, popřípadě se rozhodneme ošetřovat je dle metodiky tradičního dvouprostorového ošetřování včelstev. Způsob usměrnění dalšího vývoje - podněcování volíme dle momentální síly včelstev a nejbližší snůšky, pro kterou včelstvo připravujeme. Jestliže včelstva přijdou do síly před snůškou, budou mít nedostatek prostoru, popřípadě nadbytek glycidových zásob (důsledek je málo volného prostoru), dostaví se nežádoucí rojová nálada se všemi negativními jevy.

Pokud zjistíme při prohlídce nedostatek zásob (pod 5 kg), okamžitě zásoby doplníme takovým způsobem, aby je včelstvo mohlo odebrat, tj. stropním krmítkem nebo kapsovým krmítkem u sezení včelstva. Z krmítka ve dně by včelstvo roztok neodebralo. Ve včelařském středisku Tachov se plně osvědčilo pro toto období podávání cukerného invertu. Na strůpek je možno umístit krmítko těsto-voda k dodávání vody do včelstva, popřípadě glycidové složky potravy formou medocukrového těsta. Pokud včelstvo má dostatek svých glycidových zásob, můžeme je podněcovat tím, že je odvíčkováváme a přemisťujeme na místo, kam nepatří, např. pod plodové těleso. Včely je přenášejí a tím podporují růst včelstva. Nesmíme dopustit, aby množství glycidových zásob pokleslo pod 5 kg.

Pokud včelstvo obsedá plně horní nástavek, je zaplodován, spodní nástavek je obsazen z jedné třetiny. pak přistoupíme k záměně nástavků a pokrmení včelstva 2-3 l roztoku, popř. cukerného invertu. Matka přejde do horního nástavku, který během 7-10 dnů zaklade, a tak podstatně rozšíří plodové těleso. Tato záměna by měla spadat před období raně kvetoucích ovocných stromů - třešní, švestek. Přínos pylu a nektaru podporuje příznivě růst včelstva, takže včelstva přicházejí do rozkvětu řepky ozimé v plné síle.

Pokud bylo vše provedeno v souladu se záměrem, měly by včely obsedat plně oba nástavky těsně před rozkvětem řepky ozimé. Přistoupíme k nasazení třetího nástavku s mezistěnami. Je možné do nástavku vložit krycí souše nebo plásty plodové (k urychlení stavby), doprostřed stavební rámek, ostatní vyplníme mezistěnami. Vrchní nástavek posadíme na dno, na něj nástavek s mezistěnami, mřížku a na ni původní spodní nástavek. Matku nevyhledáváme. Pokud není vydatnější snůška, pokrmíme včelstvo 3 litry roztoku. Včelstvo v tomto období nesmí trpět nedostatkem. Volit dobu přidání nástavku je velice důležité a náročné. Pokud nástavek přidáme dříve, než včelstvo úplně obsedá oba nástavky, toto nezvládne rozšíření prostoru a podtrhneme jej v rozvoji. Včelstvo tak nezvládne stavbu přidaných mezistěn. Přidáme-li nástavek pozdě‘ ve včelstvu nastane rojová nálada. Po 4-5 dnech provedeme kontrolu, v nástavku nad mřížkou, na přítomnost matky podle vajíček. Pokud matka zůstala nad mřížkou, zaměníme nejvrchnější nástavek s nástavkem na dně.

U slabších včelstev, která nedorostla v síle na přidání třetího nástavku do počátku kvetení řepky, přistoupíme pouze k záměně nástavku, z úlu odejmeme nevhodné souše v počtu 2-4 a pod mřížku přidáme mezistěny a tato včelstva ošetřujeme tradičním způsobem. Mezistěny zásadně přidáváme do plodiště, včely je rychle postaví a matky zakladou.

V období kvetení řepky se omezíme na nejnutnější prohlídky zaměřené na protirojová opatření a kontrolu medníků. U nejsilnějších včelstev vkládáme čtvrtý nástavek s mezistěnami pod mřížku tak, aby plodiště i medník měly po dvou nástavcích, viz schéma IV. Z nejsilnějších včelstev můžeme tvořit oddělky pro vytvoření záložních včelstev jako dobré protirojové opatření. Med se odebírá na konci kvetení řepky a to ze všech třech truhlíků. Často se stává, že matka nestačí zaklást vystavěné mezistěny a ty jsou zaplněny řepkovým medem. Po odebrání je nahrazujeme novými mezistěnami. Po odkvětu řepky se včelstva postupně převážejí do lesa ke zdrojům medovicové snůšky.

Po převozu včelstev a odehrání řepkového medu může nastat snůšková mezera. Pak je nutné dodat 2-3 litry cukerného roztoku. V tomto období se při prohlídkách zjistí potřeba matek pro výměnu. Matky se mění v dvouletém intervalu. Přihlížíme na stav včelstva, doprovodné vlastnosti jako jsou mírnost, nerozbíhavost a hlavně výnos medu ze včelstva. To znamená, že každý rok měníme přes padesát procent matek. Matky měníme do poloviny července tradičními metodami pomocí přidávacích klícek. Případné přidávání mezistěn ukončíme nejpozději do konce června. U později přidaných mezistěn, i když jsou vystavěny a zakladeny, se projevují někdy problémy s druhým zakladením tohoto díla po 20. červenci. Odběr medovice a medníkových nástavků provádíme v množství nad 6-8 kg na včelstvo.

Po posledním medobraní, tj. obyčejně kolem 20. července, nastává velice důležité období přípravy včelstev na příští rok, stejně jako u jiných metodik ošetřování včelstev. Prohlédneme oba plodištní nástavky, vyřadíme stavební rámky, nedostavěné a příliš světlé souše a nahradíme soušemi žemlové barvy. Medníkové nástavky odstraníme. Při medobraní nebo příští den podáme 5 1 roztoku 3:2 a zásoby doplňujeme na množství 15-20 kg tak, aby bylo vše ukončeno do 25. srpna. Dostatečný prostor poskytnutý včelstvu ve dvou nástavcích a pravidelný přísun glycidového krmiva zajišťuje vytvoření žádoucího plodového tělesa a vytvoření vyhovujících zásob pylu. Kontrolujeme v tomto období kladení matek a velikost plodového tělesa. U včelstev bez matky nebo se špatně kladoucí matkou přidáváme - vyměňujeme matku i se záložním včelstvem. Česna nezužujeme. Proti hlodavcům je chráníme česnovou vložkou nebo pletivem s oky 6 x 6 až 7 x 7 mm. Na stropě, pokud jsme přes léto používali nepropustnou fólii, nahradíme tuto propustným stropem pro vodní páru. Jen tak zajistíme odvod vodních par z úlu a tím zabezpečíme suché zimování. Odvod vodních par během zimování je možno také zajistit částečným odhrnutím fólie na stropu a uteplením uteplivkami propustnými pro vodní páru. Dlouholetá praxe ukázala, že je výhodné i Tachovské nástavky vybavit očky o průměru 25-30 mm s možností uzavření. Zlepšuje se větratelnost úlového prostoru, využitelnost nástavků pro tvorbu oddělku a pro dvoumatečné včelaření. Počátkem září včelstva připravíme na protivarroázní opatření nařízená Státní veterinární správou, tj. vložíme na dno podložky a v horním nástavku upravíme vše potřebné pro provedení fumigace. Při těchto zákrocích provedeme kontrolu doplnění zásob, horní nástavek musí být plný, ve spodním ve všech rámcích věnce o min. výši 5 cm.

V běžném provozu se ukázalo, že k zajištění nahrazení ztrát matek, zimních ztrát a posílení opozdilců stačí na zimu zazimovat 10-15 % rezervních matek ze stavu kmenových včelstev. Matku zimujeme na jednom nástavku se sedmi až deseti kg zásob.

Tato provozní metoda ukázala, že lze se sníženým počtem zásahů do včelstev a tím i snížením nutného pracovního času ošetřovat včelstva nástavkovými metodami při docílení vysoké produktivity práce a dosažení uspokojivých průměrných výnosů medu.

Tachovský nástavkový úl si získal oblibu i u včelařů amatérů, kteří ošetřují menší skupiny včelstev. Dále uvádíme rámcovou metodiku ošetřování v Tachovském nástavkovém úlu, kterou vypracoval a provozuje František Kašpar v okolí Šternberka v nadmořské výšce 330 m.

Kolem 20. července provede závěrečné vytočení medu a sestaví nástavky tak, že na dno umístí nástavek s dílem vystavěným předchozího roku a jako druhý nástavek s dílem vystavěným toho roku. Toto pořadí je důležité proto, že zásoby, které začne ihned dodávat ve čtyřlitrových lahvích, po jedné týdně, včelstva ukládají převážně do vrchního nástavku a spodní nástavek se starším dílem je matce k dispozici ke kladení. Poslední dávka krmení připadá na konec srpna, začátek září. Včelstvo má místo na ukládání pylu pro okamžitou potřebu i na uložení pro předjaří. V září provede pouze zběžnou prohlídku na přítomnost matky a uložení zásob. Včelstva zabezpečí na zimu prodyšným, ale teplým víkem. Česno zajišťuje na zimu vložkou se dvěma kulatými otvory o průměru 3,5 cm překrytými drátěnou mateří mřížkou, která včelstvo zabezpečí proti hlodavcům a sýkorkám. Do vysokého podmetu vkládá vložku.

Po proletu, při nejbližším vhodném dni, kdy se teploty pohybují kolem l0°C, ve všech včelstvech odvíčkuje po stranách plodového tělesa po jednom plástu. Pokud včelstvo založilo plodové těleso ve spodním nástavku, nástavky zamění a ve spodním odvíčkuje jeden nebo dva plásty. Tento zásah je důležitý nejen pro uvolnění plochy pro plod, ale i podnícením k silnějšímu plodování. Dále odvíčkovává plást jednou za 1-2 týdny. Ihned po proletu začne s dodávkou vody v otepleném stropním krmítku sklenicemi o obsahu 0,5 l. Slabší včelstva ruší nebo posílí celými rezervními včelstvy. Po odkvětu jívy zamění nástavky u všech včelstev, která započala s kladením v dolním nástavku. Jakmile začnou včelstva večer větrat v česnech, odstraní vložku z česna podmetu. Za květu ovocných stromů, javoru klenu nebo řepky zesílí včelstva natolik, že se zavěsí do podmetu a téměř jej vyplní. Je čas rozšíření nástavkem mezistěn, který umístí na dno. Ostatní nástavky umístí ve stejném pořadí, v jakém byly předtím, pouze vrchní nástavek oddělí mřížkou. Bude sloužit jako medník. Pochopitelně matka bude mít k dispozici oba spodní nástavky. Do středu nástavku s mezistěnami je vhodné umístit stavební rámek, který je lákadlem pro matku, a proto dojde rychleji k zakladení tohoto nástavku. Špičková včelstva vystaví za dobrých snůškových podmínek další nástavek mezistěn. Od květu ovocných stromů až do poloviny července prohlíží včelstva každý týden, maximálně každých čtrnáct dní. Prohlídky mají charakter kontrolní se zaměřením na rojovou náladu, stavbu a růst včelstva. Není-li v blízkosti řepka, vytáčí včelstvům vrchní nástavek po odkvětu maliníku, tj. kolem letního slunovratu. Při této příležitosti omezuje matku na nástavek s vystavěným dílem. Špičkovým včelstvům odebírá první nástavek nového díla, dříve zakladený, k tvoření rezervních včelstev. Dva zbývající nástavky - vytočený a částečně zakladený a zanešený medem tvoří medník. Kolem 20. července vytočí, včelstva uspořádá dle schématu a připravuje na další sezónu. Odehrané dílo se ruší, přes zimu se plásty neskladují.

Nízkonástavkové včelaření v ČR

V nízkonástavkových úlech včelařil u nás první Janiš (1789), tehdy ovšem ještě na díle nerozběrném. Podle síly včelstva nastavoval na sebe truhlíky o světlosti asi 30 x 30 cm a výšce 15 cm. V naší době vyšel z Janišovských zkušeností Brenner (1968). Jeho úl měl v nástavku po devíti plástech vnitřní míry 30 x 15 cm. Moderní zásady chovu včel, rozpracované v USA Farrarem (1968), s využitím prostorných nízkonástavkových úlů, propaguje od šedesátých let v Bratislavě Valent (1969) s úly na míru 42 x 17cm a v Čechách Boháč (1976) s nástavky na míru 39 x 17cm.

Členové včelařského kroužku v Háji ve Slezsku se chtěli svým úlem co nejvíce přiblížit Farrarovi a používají rámky o rozměrech 45 x 17 cm. Ve snaze využít všechny moderní prvky a sjednotit úlové systémy vyšel z kroužku nízkonástavkového včelaření v Brně návrh stavebnice Optimal Ptáček (1981), která je založena na šířce rámků 42 cm a ve své nízkonástavkové variantě využívá Valentovu míru 42 x 17 cm. Konstrukční provedení tohoto úlu bylo zveřejněno (Ptáček, 1984) včetně jedné z mnoha variant včelaření.

Zkušenosti ukazují, že výška rámku 17 cm je pro nízkonástavkové úly ideální. Po odečtení dřeva zbývá 15 cm plástu, což vyhovuje jak pro plodování, tak i pro ukládání medu. Nižší rámky jsou vhodnější jen pro medník a vyšší pro plodiště.

Nízkonástavkový úl neznamená automatické zvýšení medných výnosů. Silná a produktivní včelstva lze chovat v jakémkoli dostatečně prostorném úlu. Jde o jinou technologii včelaření, která má zvyšovat produktivitu včelařovy práce. Znamená to však nikoli pořídit si pouze nízkonástavkové úly, nýbrž také ostatní pomůcky, které umožňují tuto technologii v plném rozsahu uplatnit (odvíčkovací stroje, nože, radiální medomety na větší počet plástů, výkluzy atp.).

Další nevýhodou nízkonástavkových úlů je vyšší pořizovací cena a větší nároky na čas při přípravě úlů k osazení včelami, protože se jedná o více úlových těles a rámků.

Určitou nevýhodou nízkonástavkových úlů je také jejich menší vhodnost do kočovných vozů, protože je lze postavit jen do jedné řady. Jde však pouze o nevýhodu relativní, neboť mnoho včelstev na jednom místě je z různých důvodů nežádoucí.

Na druhé straně má nízkonástavkový úl řadu předností, pro které nachází mezi včelaři rostoucí oblibu. Prostor úlu se ideálně přizpůsobuje potřebám včelstva a velikosti snůšky. Prací s vrstvami plástů se šetří čas, což zlepšuje rentabilitu včelaření. Z nízkých nástavků lze vytáčet jen zralý med‘ včely se z medníků snadno odstraňují vzduchem nebo výkluzy, na vhodném medometu lze najednou vytáčet velké množství nízkých plástů. Snadno se zjišťuje stav rojové nálady, lehce se tvoří oddělky. Prostorný nízkonástavkový úl umožňuje netradiční metody včelaření s více matkami, které snad teprve v blízké budoucnosti proniknou do praxe.

Nejdůležitější zkušenosti z chovu včel v nízkonástavkových úlech

Praktické poznatky, které zde uvádíme, byly získány s prostorným nízkonástavkovým úlem typu Optimal. Čtvercové nástavky mají jednoduchou stěnu silnou 25 mm a po 11 rámcích míry 420 x 170 x 28 mm. Vnitřní rozměr nástavku je 435 x 435 mm, výška 178 mm se 14 mm vysokým a 10 mm širokým vybráním v přední a zadní stěně pro zavěšení rámků, jejichž ouško je 8 mm tlusté. Nástavky jsou bez osazení (falců) a je výhodné, mají-li po všech stranách vybrání pro uchopení. Uprostřed přední stěny každého nástavku je pomocné kruhové česínko (očko) a 4 25 mm. Používá se podélná stavba, jinak by očka neměla význam.

Očka v nástavcích mají řadu praktických výhod. V létě usnadňují větrání plodištních nástavků, což zmenšuje riziko vzniku rojové nálady. Používají se běžně tři nástavky pro výchovu plodu, zbývající jsou medníkové - ty mají očka uzavřena. Očky se dostává pyl do vyšších pater složeného plodiště, kde bývá snadno dostupný zimujícímu hroznu včel. V zimním období zlepšuje očko větrání úlu a umožňuje prolety v případech krátkodobého oteplení, aniž by včely musely čekat, až se prohřejí spodní neobsazené partie úlu. V případě, že sníh a led ucpe hlavní česno, zůstává očko zdrojem vzduchu pro včelstvo. Při přípravě včelstva na zimu napomáhá očko v předposledním nástavku (počítáno zdola) vhodnějšímu uspořádání sediska. Včelstvo se semkne do chomáče blíže u očka a také zásoby uloží v horních nástavcích, takže je na nejmenší míru sníženo nebezpečí přerušení kontaktu včelstva se zásobami za dlouhotrvajících mrazů. Při tvorbě oddělků nebo spojování včelstev slouží očka jako česna a zdroj vzduchu. Dočasně otevřené očko medníku umožňuje odlet trubců, jestliže používáme mřížku.