Prodej medu, obchodování s medem
Pyl jako poživatina pro člověka
Včelstvo
včelaři samo ukáže, kdy jsou skončeny chemické a fyzikální procesy, během kterých
se z výchozích surovin stal med. Jasnou známkou tohoto okamžiku je zavíčkování
buněk. (Při dřívějším odebrání nemáme jistotu, že získáme bezvadný med.) Včelař
však nečeká, až jsou na plástu zavíčkovány všechny buňky; není to ani nutné.
Když je zavíčkována jedna až dvě třetiny buněk a při silném trhnutí plástem z
nezavíčkovaných buněk nic nestříká, je med zralý a můžeme jej vytáčet.
Včely z plástu odstraníme jednoduše a rychle prudkým trhnutím, úderem do ruky, nebo ometením vhodným smetáčkem, přičemž se včely vracejí do úlu. Plodové plásty s medovými věnci ponecháme včelstvu jako rezervu na dobu s nedostatečnou nebo žádnou snůškou. Při vytáčení plástů s otevřeným plodem by navíc došlo ke zničení larev.
Chceme-li
dostat med z buněk, musíme je odvíčkovat. Můžeme to dělat jako dříve, a to
speciální odvíčkovací vidličkou, nebo nožem. Práci si usnadníme, když tyto
nástroje občas ponoříme do teplé vody. Odstraněná víčka dáváme na odvíčkovací
talíř se sítem.
V současnosti med získáváme z plástů výhradně medometem, za využití odstředivé síly. Otočný koš, do kterého umístíme plásty, poháníme ručně nebo elektromotorem. Plásty se obrací ručně nebo ve zvratném medometu automaticky při nastavení opačného směru otáčení. Koš s plásty rotuje ‚ v bubnu, ve kterém se vytočený med shromažďuje. Med se vytočí nejlépe tehdy, mají-li plásty ještě úlovou teplotu. U nových, dosud nezaplodovaných plástů, musíme rychlost otáčení nastavit tak, aby se plásty neprolomily. Zabrání tomu pomalé vytáčení z jedné strany a opatrné obracení plástů. Jedním nebo několika kohoutky vypouštíme med přes síto do nádoby, z které med přelijeme do nádoby ve které jej budeme přechovávat. Hrubší síto oddělí větší kousky vosku. Po pár dnech na hladinu vyplavou ostatní částečky vosku a bublinky. Jejich „sebráním“ pomocí stěrky získáme bezvadný přírodní produkt. Dodatečná kontrola při vypouštění medu z medometu nám současně ukáže, byl-li med skutečně zralý. Pokud vytéká rychle a vytváří na hladině medu v sítu prohlubeň, obsahuje ještě příliš mnoho vody. Zkvašení medu s následnou nepoužitelností se v tomto případě nedá vyloučit. Vytváří-li vytékající med naopak kopeček a jeho proud se skládá do záhybů, je med vyzrálý.
Výnos Rady evropského společenství podle způsobu získávání
dělí tyto medy na: plástečkový, vykapaný, vytočený a lisovaný. Nejpoužívanější
metodou je vytáčení.
Čerstvě
vytočený bezvadný med je konečným produktem. Musíme jej ještě zbavit povrchové pěny
a promíchat trojhrannou tyčí nebo elektrickým míchadlem. Pěnu tvoří vzduchové
bublinky, které se do medu dostaly při protékání síty. Při promíchávání
prováděném po sebrání pěny (tzv. přerušovaná krystalizace) vzniká především z
květového medu med jemně krystalický. Jde o tzv. pastování medu. Včelí med
uchovávme v dobře uzavíratelných nádobách z plechu nebo plastů, určených pro
potravinářké účely, nejlépe v tmavých místnostech, které mají pokud možno
stálou teplotu kolem 10°C. Nádoby musí být dobře uzavíratelné, protože med
ochotně přijímá nejen vodu, ale i cizí pachy. Kotelna nebo půda se pro delší
skladování medu nehodí. Bezvadně vytočený a uložený med vydrží bez změny
kvality 3-4 roky.
Nejen včelaři, ale i mnoho spotřebitelů medu ví z vlastních zkušeností, že některé druhy medu ztuhnou rychle, některé po určité době a některé neztuhnou nebo nezkrystalizují vůbec. Nemá to nic společného s přidáváním cukru. Je to pouze zcela přirozená vlastnost medu. Med je ve své prodejní podobě prakticky přesycený roztok. V tekutém stavu vydrží jenom určitou dobu. Pomalu přechází do pevného, případně krystalického stavu. Může to dojít tak daleko, že med dostaneme z nádoby jen s velkou námahou.
U jednotlivých druhů medu je různý poměr hroznového a ovocného cukru. Medy s vyšším obsahem hroznového tuhnou rychleji. Mezi tyto druhy počítáme med řepkový, smetankový a částečně i medy z ovocných stromů. Pokud je v medu vyšší obsah cukru ovocného, trvá tuhnutí dlouho, někdy dokonce velmi dlouho. Typickým příkladem je med akátový, který může zůstat v tekutém stavu až dva roky. Medovicové medy - pokud jde o tuto vlastnost - jsou někde mezi tím; tuhnou několik týdnů nebo měsíců.
Výjimku tvoří medovicové medy, které obsahují melecitózu. Tento trojitý cukr je složen ze dvou molekul cukru hroznového a jedné molekuly cukru ovocného. V některých letech se vyskytuje ve zvýšené míře. Výchozí surovinou je většinou smrková a modřínová medovice. V modřínovém medu se může obsah melecitózy zvýšit až na 38 %. Takový med zkrystalizuje již v plástech a nedá se vůbec vytočit. Při menším obsahu melecitózy, např. v medu smrkovém, se med vytočit částečně dá, ale v nádobě pak ztuhne velmi rychle. Je to ale med kvalitní a chuťově velmi dobrý. Znalci jej dovedou ocenit. Ze zkrystalovaného medu můžeme bez poškození udělat tekutý zahřátím na vodní lázni na teplotu 40°C. Tuto metodu lze doporučit pro malá množství medu do 2,5 kg. Pro větší množství používá včelař vyhřívací skříň (můžeme si ji koupit) s elektrickým vytápěním regulovaným termostatem. Pro tento účel si můžeme přebudovat i vyřazenou chladničku. Obsah nádoby s 25 kg tuhého medu zkapalní v nádobě během dvou dnů.
Příliš vysoká teplota medu škodí. Pouhé delší zvýšení
teploty na 45°C poškodí enzym invertázu, která je termolabilní; krátkodobý
ohřev na 70°C ji zničí. Takový med nemůžeme již označit jako přírodní. V
některých zámořských zemích se stalo bohužel zvykem zahřívat med na teplotu
70?75°C. Schopnost krystalizace se tím podstatně zmenší, nebo dokonce odstraní.
Tato metoda byla vypracována proto, že většina zákazníků požaduje med tekutý.
Tento med může stát v regále dlouho, aniž zkrystalizuje. Není to ale již
plnohodnotný med.
Prodej medu, obchodování s medem
Zatímco včelaři s počtem včelstev 5-10 pokryjí spotřebu své
rodiny a příbuzných, včelař, který má tuto činnost jako vedlejší povolání, si
vybuduje okruh zákazníků, jejichž požadavky musí uspokojit i v letech se
špatnou snůškou. Může a musí mít skladové hospodářství. Med prodává v malém, v
nádobách po 0,5-5 kg, někdy i 12,5 kg. Čisté kbelíky na stáčení medu, příslušné
zařízení a účelově vybavená místnost jsou samozřejmé. Instruktážní rozhovor se
zákazníkem je pro každého včelaře věcí cti a současně je reklamou. Pro včelaře
není zajímavý pouze přímý prodej, ale i dodávky do obchodu a plníren medu,
které otevírají prodejní možnosti zejména v letech rekordních snůšek.
Protože cukry koncentrované v medu jsou invertované, může je lidské tělo velmi rychle využít. (Každý ví, že čistým hroznovým cukrem se dá zvyšovat tělesný a duševní výkon.) Med kromě toho obsahuje mnoho dalších látek, které jsou pro člověka prokazatelně užitečné. Nikdo nepochybuje o tom, že med má pro zdravotní stav člověka velký význam. Tato zkušenost není pouze převzatá ze starých časů, platí také dnes ve věku chemie.
Vysoký obsah invertovaných cukrů (60-70%) dělá z medu ideální zásobník energie. V této formě cukr přechází přímo do krve a zajišťuje rychlou výživu a náhradu spotřebované energie svalů. Pro tělesně těžce pracujícího člověka, a zejména pro sportovce je med ideálním zdrojem energie. Známý anglický horolezec sir Edmund Hillary zvyšoval svoje sportovní výkony pravidelnou konzumací medu. Při svém prvovýstupu na Mount Everest na jaře roku 1953 měl v cestovním zavazadle 2,5 kg medu. Byl potom velmi vděčný za to, když v zásobovacím táboře, který v horách zanechala švýcarská expedice o rok dříve, našel i med. Německá sportovní výprava na olympijských hrách v Tokiu r. 1964 dostávala pravidelně med. Med nepotřebují ale pouze těžce tělesně pracující. I u dětí a kojenců se zdůrazňuje jeho velmi dobrá snášenlivost, nadprůměrné váhové přírůstky a v neposlední řadě snížený výskyt infekčních chorob. Tyto vlastnosti medu jsou všeobecně známy a vysoce hodnoceny. Můžeme předpokládat, že vynikající účinky medu jsou dány vysokým podílem invertovaných cukrů a obsahem minerálních látek, které se dostanou do celého těla. Především musíme jmenovat vápník, železo, kobalt, fosfor a kyselinu křemičitou.
Pokud med tak výrazně pomáhá při fyzické námaze a prospívá dětem, není divu že jej mohou s úspěchem používat jako potravu a poživatinu oslabení a stárnoucí lidé i rekonvalescenti. U těchto lidí je totiž nějakým způsobem nepříznivě ovlivněn celý organizmus. Jednotlivé orgány, jako srdce, játra, ledviny, močové ústrojí, žaludek, zažívací trakt, plíce, krev a v neposlední řadě i nervový systém, vyžadují po přestálé nemoci nebo operaci posíleni. Vhodným doplňkem léků předepsaných lékařem je med, který působí blahodárně, protože posiluje celý organizmus a podporuje tvorbu krve.
Za zmínku stojí i léčivé účinky medu, projevující se u otevřených, nebo dokonce hnisajících ran všeho druhu. Popisují je např. ruští lékaři, kteří se s takovými ranami setkávali za války a po ní. V medu jsou i inhibiny usmrcující bakterie. Ty by mohly být příčinou toho, že i znečistěné rány potřené medem se vyčistí a začnou se hojit (Herold 1970).
Dnešní moderní, často stresovaný člověk si rád vezme regenerující a uklidňující potravu, která je navíc chutná. Med znamená vždy obohacení snídaně. Jeho účinky se zvyšují zejména při konzumaci pravidelných menších dávek, jako je chléb namazaný medem, nebo lžička čistého medu. Lžíce medu rozpuštěná ve sklenici vody působí jako uspávací prostředek a urychluje opětovné usínání po přerušení spánku. Na tomto příznivém účinku medu se zřejmě podílejí vitaminy řady B, obsažené v medu.
Již jako děti jsme při kašli a nachlazení dostávali teplé mléko nebo čaj s medem. Nejenže jsme se zklidnili, ale mohli jsme i lépe spát a brzy jsme zjistili, že kašel ustává a dochází k úlevě. Starý domácí recept - med smíchaný se šťávou z ředkve nebo mrkve - platí ještě dnes a používá se často právě v zimních měsících.
Diabetici se znova a znova ptají, zda mohou jíst med a často
slyší „Ne!“ Správnější by byla odpověď "Ano i ne." Záleží totiž na
stupni závažnosti choroby a reakci pacienta. V jednotlivých případech se musí
nemocní poradit s lékařem. V každém případě škodí med o polovinu méně než
hroznový cukr. Cukr ovocný, kterého je v medu z celkového množství cukru asi
polovina, se v těle totiž spotřebovává nezávisle na inzulínu. Při odborné
kontrole a podle závažnosti onemocnění mohou med případně jíst i diabetici.
Ošetřující lékař musí být o mimořádných účincích medu informován a musí znát
dobře svého pacienta. Cukr v moči, nebo příliš vysoká hladina cukru v krvi nás
může informovat o nejvyšší možné dávce medu. Jedna lžíce medu má stejnou
výživnou hodnotu jako dvě slepičí vejce. Je to proto velmi hodnotná potravina.
Pyl jako poživatina pro člověka
V poslední době se jako poživatina začal používat i pyl, který sbírají včely. Naši předkové jedli pyl automaticky společně s medem. Dokud nebyl vynalezen medomet, vymačkával se med z plástů ručně, takže se do něj dostal i pyl uložený v plástech. Při moderním způsobu vytáčení k tomu dojde zřídka. Od začátku padesátých let bylo ze všech stran stále více dotazů na to, zda bílkovinná potrava, které nasbírá včelstvo za rok 30-50 kg pro výchovu asi 150000 včel, je vhodná pro člověka. Tuto myšlenku podporovaly nejen chemické analýzy, ale i svědectví mnoha lidí, kteří pyl pravidelně užívali.
Pyl obsahuje mnoho živin. Kromě bílkovin, volných aminokyselin, cukrů, minerálních látek, vitaminů, antibiotik, růstových a jiných hormonálních látek, obsahuje rovněž tuky a aromatické látky. Přidáme-li k tomu vodu, máme přibližně všechno, co obsahuje med, pouze v jiném poměru a množství, přičemž mezi jednotlivými druhy rostlin jsou výrazné rozdíly. Podle dosavadních výsledků reguluje pyl činnost střev, podporuje vznik hemoglobinu u chudokrevných dětí, urychluje přibývání hmotnosti a rekonvalescenci u starších lidí a pacientů, zlepšuje celkový zdravotní stav a vyvolává příjemný pocit pohody, který oceňují zejména nemocní.
Podle prací, které publikoval A. Caillas v letech 1954 až 1967. můžeme uvést další účinky pylu:
- zvyšuje chuť k jídlu,
- zlepšuje náladu,
- ulehčuje duševní práci,
- zlepšuje prokrvení mozku,
- zlepšuje zrak,
- podporuje růst,
- v neposlední řadě pomáhá při potížích s prostatou.
Včelař získává pyl v pylochytu. Vracející se létavky jsou v tomto zařízení zbavovány pylových rousků. Ty se potom shromažďují v nádobě, nebo podstavené krabici.
Po odstranění nežádoucích příměsí, jako např. včelích nohou
nebo křídel, pyl ihned vysušíme, protože vlhký snadno zplesniví. A. Cailaas
varuje před požíváním zkaženého pylu. Může být zdraví škodlivý, nebo dokonce
vysloveně jedovatý. Pyl chráníme před živočišnými škůdci a přechováváme jej v
suchu a temnu. Světlo a kyslík poškozují účinné látky.
Chemické složení vypadá zjednodušené takto
72 % alkyl-estery mastných a voskových kyselin,
13-13,5 % volné voskové kyseliny,
12-12,5 % uhlovodíky
1-2,% voda
Měrná hmotnost je 0,960-0,970 bod tání 62-65°C, bod tuhnutí 60,5°C. Včelí vosk je obvykle čistě bílý. Barva se mění na žlutou, světlehnědou až černohnědou především poblíž plodových buněk. Zbarvení není způsobeno pouze barevnými složkami pylu a propolisu, ale i nečistotami a zbytky, které v buňkách zanechal plod.
Za studena je včelí vosk zrnitá, křehká drolivá masa, která se dá při stoupající teplotě postupně hníst, vytahovat a formovat. Žlutý vosk voní po medu. Chuť můžeme označit jako lehce kořenitou.
Člověk používá včelí vosk pro svoji potřebu pravděpodobně zrovna tak dlouho jako med. Výroba svíček určitě nesloužila výhradně potřebám kostelů. V průběhu staletí byly vytvořeny svíčky, které měly velkou uměleckou hodnotu. Vznikají ostatně i dnes. Z vosku se ale nevyráběly jenom svíčky. Z tohoto snadno tvárného materiálu se dají vytvářet i cenné obrazy a sochy. Jako konzervační prostředek je vosk velmi žádaný při údržbě a restauraci starého nábytku.
Zatímco
vosk smíchaný s medem tlumí a léčí sennou rýmu, má propolis silné baktericidní
účinky (včely jej sbírají ze stromových pupenů, kde má funkci pryskyřice). Tato
vlastnost se uplatňuje při ošetřování ran a onemocnění horních cest dýchacích.
Včelí jed je odedávna známý jako léčivý prostředek. Je proto
součástí mnoha léků, které se jako masti a kapaliny roztírají, nebo jako
roztoky injekčně aplikují. Tyto léky pomáhají při revmatických, svalových,
nervových a kloubních potížích, stejně jako při omrzlinách.
Mateří kašička je výměšek žláz mladých včel - kojiček - podávaný v prvních 3 dnech plodu dělnic a trubců a po dobu celého larválního stadia vývoje je zkrmován plodem budoucí matky. Je vkládán i do mateří buňky před jejím zavíčkováním. Po celý život matky tvoří její výhradní potravu.
Včelař získává mateří kašičku z otevřených třídenních matečníků malou dřevěnou nebo jinou nekovovou lžičkou (kromě nerezové) po odstranění larvy a ukládá ji do skleněné dobře uzavíratelné nádobky. Skladuje se při teplotě nižší než +4 °C, bez přístupu světla, vlhkosti a vlivu škodlivin. Takto uložená mateřská kašička vydrží několik měsíců při zachování jakosti. V lyofilizovaném - vysušeném - stavu může být dlouhodobě skladována.
Mateří kašička je tekutina bílé až nažloutlé barvy, želatinové konzistence, typické slabě kořeněné vůně. Má slabě kyselou chuť. Kromě více než poloviny vody obsahuje mnoho různých látek - cukrů, tuků, bílkovin (podobných lidským albuminům a globulinům), aminokyselin, (většiny) vitamínů, aj. V mateří kašičce byly prokázány biologicky velmi účinné látky, jako je acetylcholin, antibiotické látky a látky hormonální povahy, které mohou ovlivňovat hormonální a genitální systém organismu. Vykazuje mnohé terapeutické indikace v léčebných procedurách lidí. V tomto směru bylo napsáno mnoho příspěvků, často jako výsledků výzkumu biologických účinků, lékařských zkušeností i laických zjištění. Jsou prokazovány účinky astenické, trávicí, urogenitální, nervové, kožní a jiné, kupř. vlastnosti preventivně ochranné, posilující. Relativní kontraindikací je gravidita a dětský věk. Nejčastější způsob použití je podání mateří kašičky velikosti hrášku pod jazyk, nebo vmíchané do medu. Biochemické složení mateří kašičky je velmi složité, avšak lidský organismus také. Proto je doporučeno vyjádření ošetřujícího lékaře, zda a jakým způsobem lze mateří kašičku užívat.
Mateří kašička je součástí několika farmaceutických, velmi účinných prostředků. Používá se také v kosmetických přípravcích.
Mateří kašička je výživná látka s poměrně značným hormonálním působením. Proto není vhodné podávat dlouhodobě, ale spíše jen 1 - 2 x ročně ve formě léčitelských kůr. Přírodní mateří kašička - ihned ke konzumaci v množství 2 hrachů, krátkodobá konzervace v mrazničce ve stříkačce z um. hmoty, jinak lze konzervovat v medu (ne více než 3 váhová % !), v medovině. Výhodná pro léčitelské kůry je lyofylisovaná mateří kašička - 20 ampulí (ob den jedna) na jednu kůru. Vhodné tam, kde je narušena rovnováha v organismu - nervová onemocnění, roztroušená skleróza, vleklé onemocnění jater, stavy vyčerpání, duševní strádání (ztráta partnera). Nikdy nepodávat u nádoru prsu, dělohy nebo vaječníků, lidem alergickým na mateří kašičku a těhotným.