Větrosnubné a hmyzosnubné rostliny
Předpoklady zajištěného opylení
Když položíte tuto otázku některému starému včelaři, může se stát, že nechápavě odpoví: „Včely? Mám je proto, že se mi včelaření líbí.“
Této názor je jistě dostatečným důvodem pro chov včel, avšak vnitřní uspokojení, které mnozí včelaři pociťují při práci se svými bzučícími přáteli pramení také z toho, že chápou velký význam včel pro celou přírodu. Ne nadarmo byla včela v dřívějších dobách symbolem pro zasvěcené, pro kněze, učitele i krále. Platily vždy za posvátné zvíře a všechny jejich produkty byly vysoce ceněny.
I dnes tento sympatický hmyz fascinuje mnoho lidí, a to nejen proto, že žije mírumilovně po tisících ve spořádané sociální struktuře, ale protože žije, aniž by loupil nebo dokonce zabíjel. Včely se totiž převážně živí pylem a nektarem, tedy produkty vylučovanými rostlinami, které by jinak zůstaly nevyužity.
Včelařství je jeden z mála oborů lidské činnosti, který z svým působením nenarušuje a nezhoršuje životní prostředí. Člověk z přírody dostává produkty, aniž by přírodě cokoli bral. Včela a krajinné prostředí je od sebe neodmyslitelné. Svou opylovací činností na kvetoucích rostlinách se aktivně podílí na uchování rozmanitosti zeleně pro další generace. Je její zásluhou, že nedochází v krajině k druhovým přesunům ve prospěch větrosnubných druhů rostlin. I její pasivní úloha na úseku ochrany životního prostředí má nezastupitelnou roli. Včela je velmi citlivá na některé škodlivé látky a sběrem pylu dokáže diagnostikovat velkou oblast prostředí kolem stanoviště.
V
roce 1793 dokázal berlínský rektor Christian Konrad Sprengel ve své knize
"Odhalené tajemství podstaty růstu a oplodnění květin", že mnohé z
nich se nejsou schopny samy oplodnit. Nezbytně k tomu potřebují určité druhy
hmyzu. Teolog a filolog Sprengel' který nebyl tehdy znám jako přírodovědec,
poznal jak se zdá jako první význam chovu včel pro přirozený proces
rozmnožování rostlin, a tím samozřejmě i pro zemědělství. Zůstalo na Angličanu
Darwinovi, aby za půl století po smrti Sprengelově (1816) zařadil jeho objev do
dějin vývoje přírodních věd. Před sto lety uveřejnil J.G.Mendel svou klasickou
práci o výzkumu rostlinných kříženců – zakladatel genetiky. Mendel svou prací
dokázal, že také dědičnost se řídí zákony vyjádřitelnými matematicky. Mendel
jako přesný a přemýšlivý milovník přírody nebyl však jen botanikem s praktickým
zaměřením na ovocnářství, nýbrž zároveň výkonným a v tehdejší době význačným
včelařem. Zkoušel vše nové, hledal nejlepší včelu v zahraničí, aby se nakonec
vrátil ke včele „domácí“. Jako první potvrdil zalétávání trubců.
Aby
mohlo vzniknout semeno, ze kterého vyroste rostlina stejného druhu, musí se
samčí buňky (pyl) dostat na samičí orgány květu (bliznu). Tento proces se
nazývá opylení. Rozlišujeme samoopylení (u rostlin, které nepotřebují cizí pyl)
a opylení pomocí opylovačů (vítr, hmyz). Mezi samosprašné rostliny patří např.
fazole, hrách a některé odrůdy višní. Těm stačí samoopylení k opylení vlastní
pyl. Byly by pro nás nezajímavé, kdyby se mezitím nezjistilo, že při opylení
cizím pylem, přenášeným při intenzivním náletu hmyzu, je dosažena vyšší úroda.
Při opylení pomocí opylovačů se pyl přenáší z jednoho exempláře rostliny na
jiný exemplář stejného druhu nebo variety. U mnoha rostlin stačí vítr (rostliny
větrosnubné), u většího počtu ale tuto úlohu plní hmyz (hmyzosnubné).
Větrosnubné a hmyzosnubné rostliny
V
naší středoevropské oblasti můžeme předpokládat, že asi 20% všech rostlin je
opylováno větrem. Nejznámějšími zástupci jsou všechny druhy obilovin, jako
pšenice, ječmen, oves a žito, z plodových dřevin potom líska a ořešák vlašský.
Včely ale sbírají pyl i z rostlin větrosnubných, často ve velkém množství, jako
např. z kukuřice. Většina našich rostlin (80%) je ale odkázána na přenos pylu
hmyzem. Jsou to především naše ovocné dřeviny jako jabloně, hrušně, blůmy,
švestky a třešně, ale i angrešt, maliny a ostružiny. Zemědělské kulturní
plodiny jako např. řepka olejka, různé druhy jetelů, rovněž okurky; dýně a
mrkev mají po opylení včelami lepší úrodu po stránce kvalitativní i
kvantitativní. Totéž platí pro slunečnice. trnky a hloh bílý a v neposlední
řadě i pro luční porosty. Kdyby k těmto rostlinám neměl hmyz přístup, byla by
násada plodů nebo semen nulová, nebo nepatrná. Mezi hmyzem, který zajišťuje
opylení hrají včely nejdůležitější úlohu.
Na rozdíl od čmeláků, u kterých přezimuje pouze samička
(matka), je u včely medonosné připravena na jaře armáda složená z mnoha
jedinců, připravená k přenosu pylu. Včelstvo, které dobře přezimuje, má asi
4000 až 5000 létavek. I když má matka čmeláka ve srovnání se včelou při
opylování vyšší výkon, je tento nedostatek více než vyvážen počtem včel.
V úspěšném konkurenčním boji má včela medonosná ještě jednu vynikající vlastnost, a sice věrnost druhu květu. V praxi to znamená, že létavka, která naletuje na květ určitého druhu rostliny, navštěvuje tuto rostlinu tak dlouho, až odkvete a nemůže již poskytovat potřebnou potravu.
Podle
Zandera rozlišuje nejen druh květu, ale i jeho barvu. Když objeví včela např.
kvetoucí třešeň, hledá podobné květy v jejím okolí tak dlouho, až je najde.
Tato věrnost dosahuje podle Zandera u létavek včely medonosné až neuvěřitelných
41 %. Potvrdil to i Maurizio a Kollman analýzou pylových rousků. Našli pouze
0,3 % smíšených pylových rousků, mezi nimi ojedinělé rousky se třemi různými
druhy pylu z řepky olejky, řeřichy a smetanky. U čmeláků zjistili Bildell
Herold 40% donesených rousků obsahujících více než jeden druh pylu. Znamená to,
že v navštívené oblasti sbírají čmeláci pyl z většího počtu druhů rostlin, to
je pro intenzivní opylení bezcenné. Za stejných experimentálních podmínek se
podíl smíšených rousků pohyboval u včely medonosné v rozmezí 1,5 až 3%.
Pod tímto pojmem je zahrnuta další pozoruhodná vlastnost
včely medonosné: při sběrací činnosti se soustřeďuje na omezenou plochu, která
zaujímá maximálně 100m2. Můžeme si to potvrdit pozorováním loupících včel: když
zlikvidují např. plásty s medem, ještě dlouhé hodiny dále hledají na stejném
místě nebo v nejbližším okolí. Velikost sběrné plochy je závislá na vydatnosti
a atraktivitě navštívených květů: čím lepší je zdroj, tím menší je sběrná
plocha (Büdel a Herold 1960). Tato věrnost místu může mít při opylení květů
včelou medonosnou pozitivní i negativní vliv. Roste-li ve sběrném areálu, např.
v sadě dostatečný počet odrůd, které se mohou nájemně opylovat, bude výsledek
výborný. Pokud se stromy nájemně opylit nemohou, bývá výsledek žalostný.
V dnešní době, kdy se vlivem životního prostředí snižuje
počet druhů hmyzu, který nežije ve společenství, přicházíme na to, že by se měl
zvyšovat počet včelstev. Je to nepochybné: podíl včel na opylování je asi 80 až
90%; mimořádný význam má u včel i věrnost místu a druhu květů. Nedokonalým
opylením klesá nejen úroda mnohých zemědělských kulturních plodin, ale rostou i
plody nevyvinuté, jejichž nižší kvalita je jednoznačná. Velikost a kvalita
ovoce je závislá na počtu jader. Čím dokonaleji jsou květy opyleny, tím větší a
hodnotnější plody narostou. To má velký význam v dnešním moderním ovocnářství.
Po intenzivním opylení včelami se např. u řepky zvyšuje nejen hektarový výnos,
ale i délka jednotlivých lusků. Počet semen v lusku, klíčivost a hmotnosti 1000
semen. Mnoho říkají pokusy z roku 1975 jedním druhem višně: stromy, které byly
opyleny včelami, měly 16,8 kg ovoce na jednom stromě. Bez opylení včelami jenom
3,75 kg. Vysoké opylovací schopnosti včely medonodné přispívají rovněž k tomu,
že mnoho divokých rostlin v přírodě, ale i naše ušlechtilé kvetoucí rostliny
mají semena a plody. Včely pomáhají nejen nám, ale zajišťují potravu i ptákům.
Velmi dobrým měřítkem pro ocenění vysoké opylovací schopnosti včel jsou výrobní
ceny ovoce a bobulovin. Ve Spolkové republice Německo byly vyčísleny: bylo to
přes dvě miliardy DM! Cena celé produkce medu je pouhých 100 milionů. S výkonem
při opylování těsně souvisí zatížení létavek při návštěvách květů. Když včela
vyletí během jednoho snůškového dne v průměru desetkrát a navštíví vždy jen 20
květů, je to za den 200 květů. Včelstvo má v květnu - červnu kolem 30000
dělnic, z toho je létavek asi 10000. Toto včelstvo tedy může během jednoho dne
navštívit, a tím i opylit dva miliony květů. To je jistě úctyhodný výkon.
Během jarní snůšky bývá ve středoevropské oblasti často proměnlivé
počasí. To podstatně ovlivňuje intenzitu výletu včel. Při teplotě pod 10°C a
zatažené obloze včely v podstatě nevyletují. Bezvětří a střídání intenzity
světla např. při kopulovité oblačnosti, létání za pastvou podporuje. Jakmile
ale zajde slunce za mraky, donutí to létavky k okamžitému návratu domů. Větrné,
nebo dokonce bouřkové počasí vylétávání včel znemožňuje. Za takového
proměnlivého počasí hraje vzdálenost včelstva od místa opylení významnou roli.
Zaručené opylení lze pozorovat ještě ve vzdálenosti 800m. Za touto hranicí je
počet včel výrazně menší a opylení není pochopitelně tak efektivní, jak bychom
očekávali. Ještě horší situace nastane, jestliže je v bezprostřední vzdálenosti
od včelstev jakákoliv atraktivnější pastva. Díky své věrnosti druhu květů a
místu nálezu potravy nalétávají včely v takovém případě na místo bližší.
Podobně je tomu i u velmi vzdálených atraktivních snůškových zdrojů, i tam je
nálet včel výrazně ovlivněn meteorologickými podmínkami a konfigurací terénu.
Pahorkovitá nebo dokonce kopcovitá krajina a nepříznivé letové podmínky včelám
dolet na větší vzdálenost i znemožní.
Předpoklady zajištěného opylení
Protože člověk včely na rozdíl od volně žijícího hmyzu do určité míry vede a řídí, má možnost vytvořit pro opylování dobré předpoklady. Takovým opatřením je umístění včelstva do opylované kultury, nebo alespoň na její okraj. Kočování se včelami k ovocným sadům a kulturám řepky prospívá sadařům, zemědělcům ale i včelařům. Pro dokonalé opylení musíme ale v každém případě vytvořit předpoklady. Určitá opatření jsou nutná zejména za špatného počasí. Na ochranu před větrem postavíme úly na chráněnější místa mezi řadami stromů, na řepkovém poli přímo do porostu. Obě tato opatření zvyšují letovou aktivitu včel. Při kočování se včelstvy pro zlepšení opylení se objevuje otázka: máme včelstva přistavit několik dnů před květem, nebo až při plném květu? Včelstva, která dáme na stanoviště před květem, si pochopitelně vyhledávají potravu. Včely pak na opylovanou kulturu nezačnou létat ihned, protože se mezitím zalétaly na jiné zdroje někdy i více vzdálené. Nejvhodnější je, přivezeme-li včely ke kulturním rostlinám v době, kdy se objevují první květy. Včely najdou snadno dosažitelnou potravu ve svém bezprostředním okolí. Intenzivní opylení je tak zajištěno od začátku až do konce květu
Hustota včelstev udává počet včelstev na danou plošnou jednotku. Smysluplné a běžné je vztažení na plochu snůškovou, tj. na plochu, na níž včelstva nacházejí snůškové zdroje.