Je vybaven programovací klávesnicí a displejem na kterém je zobrazován provozní stav (např. odebíraný výkon). Nastavení měniče se provádí pomocí řady parametrů uložených v pamětí měniče. Pro vlastní řízení lze zvolit několik režimů z kterých vybírám například dva:

1. řízení frekvence (otáček) potenciometrem
2. výběr z 8 přednastavených frekvencí pomocí 3 nízkonapěťových binárních vstupů (spínačů).

Další binární vstupy jsou určeny pro spouštění, zastavení a pro reverzaci otáček. Velmi sympatickou vlastností frekvenčních měničů je tzv. rampa tedy možnost nastavení rozjezdu od 0 do maxima otáček zadáním doby rozjezdu. Obdobně lze nastavit i dojezd motoru. Vyhovuje to požadavku na šetrný rozběh koše medometu.

Pohon s řízením otáček lze použít jak pro tangenciální tak pro radiální medomety. Třífázové asynchronní motory mají jednu velkou přednost před komutátorovými motory pro stejnosměrný i střídavý proud. Je to provoz bez produkce prachových částic z ubývajících komutátorů a uhlíkových kartáčů. Tento prach kontaminuje med zejména u pohonů, které mají pohonnou jednotku nad košem. Použití asynchronního motoru toto nebezpečí nemá. Přichází ale další problém – jak převést kroutící moment od motoru na hřídel koše. Stejnosměrné pohony používají motory s nízkým výkonem a pohon koše řeší převodovou skříní s čelním ozubením. Čelní ozubení má nízké ztráty a proto je výhodné u bateriových pohonů. Při napájení ze sítě není třeba úzkostlivě dbát na vysokou účinnost převodů a lze použít buď šnekovou převodovku (jak to bývá u zahraničních pohonů) nebo převod klínovým řemenem.

 

Použití klínového řemenu je asi nejlevnější a nejjednodušší variantou, ale nese sebou opět nebezpečí kontaminace medu gumovým prachem z potřebujícího se řemenu. Výrobci medometů řeší tento problém spodním náhonem. Při přestavbě medometu na 3-fázový pohon tedy musíme vyřešit přestavbu pohonu na spodní = nahradit horní příčník a umístit do něj opěrné ložisko. Spodní ložisko nahradit otvorem pro prostrčení hnacího pouzdra. Zkonstruovat ložiskový závěs pro hnací hřídel a pod buben zavěsit motor. Tento výčet úprav Vás možná vyděsil, ale věřte že se úpravy vyplatí. Následující obrázek ukazuje příklad konstrukce pohonu medometu od pana Vodičky tak jak jej prezentuje na svých stránkách (www.apidomia.cz).

 

Měnič jsem použil u svého poloradiálního medometu. Koš tohoto medometu je schopen převracet rámky asi o ±15° při změně směru otáček. Proto jsem potřeboval řídit krokově stupňující se otáčky vždy s reverzací směru. Pro překlopení rámků v koši jsem nastavil kratší dobu rozběhu, aby motor trhl košem plným medu a rámky se daly do pohybu. Protože se zvýšila hmotnost koše více jak 2x a zvýšil ze záběrový kroutící moment, vyžádal si medomet i úpravy na zpevnění nohou a jejich zavěšení na bubnu. Původní záměr sestavit analogový řídící systém pomocí postupného časovače, skončil funkčním modelem na stole. Vysoké frekvence pronikající z měniče zcela rozházely funkčnost tohoto zařízení, jakmile jsem jej zabudoval do blízkosti měniče. Zahodil jsem týden práce a přebudoval jsem řízení z analogového na digitální pomocí počítače. Bylo zapotřebí řídit 2 binární vstupy měniče pro nastavení frekvencí (3 stupně otáček) a jeden vstup pro reverzaci. Tomu vyhovuje použití portu COM, který má 3 odolné výstupní signály. Stačilo 1 den abych „vyrobil“ oddělovač mezi počítačem a měničem (abych jedním nepoškodil druhé) a odladil prográmek v Basicu (programovací jazyk) pro jeho řízení. Ze šuplíku jsem vytáhl staré XT-éčko Quaderno od firmy Olivetti a stáhl do něj prográmek. Toto řešení pracovalo na první zapnutí. Pak následovalo jen zjednodušení ovládání programu = tak aby bylo potřeba jen jednoho prstu (upatlaného od medu) pro spouštění jednotlivých funkcí (start, přerušení, přidávání a ubírání doby jednotlivých částí cyklu). Na závěr sezóny, kdy jsem vytočil 4t medu, můžu zhodnotit, že díky medometu s frekvenčním měničem jsem zvýšil výkon vytáčení v témže bubnu medometu téměř o 100% s tím, že bylo zapotřebí pomocníka, který se staral jen o obsluhu medometu a odnášení kbelíků s medem.